Poslušný Otci
Jedno z nejtěžších křesťanských teologických dogmat je naše učení o svaté trojici. Pro mnohé odpůrce křesťanství je to velmi absurdní záležitost a třeba mnozí muslimové a další se smějí a říkají, že věříme v 3 bohy, ne v jednoho. Při učení o trojici vlastně vyznáváme, že současně platí tyto tři tvrzení: 1. Bůh je ve třech osobách; 2. Každá osoba je plně Bohem; 3. Je jeden Bůh.
Všechny tyto tvrzení společně jakoby nám nešly dohromady. Ano, v Bohu jsou věci, které naše lidská mysl není sto pojmout a tak je přijímáme vírou. Nicméně je důležité, abychom spoléhali na Boží slovo a přijímali to, co ono tvrdí.
Audio záznam naleznete zde.
To, co nám Boží slovo ukazuje je fakt, že všechny tři osoby trojice jsou si rovny ve všech svých vlastnostech, přesto se liší ve svém vztahu ke stvoření. Vidíme, že při stvoření a vykoupení je Bůh Otec ten kdo, plánuje a vede a také posílá Syna a Ducha. Bůh Syn je ten, kdo poslouchá a plní Boží vůli. A Bůh Duch svatý poslouchá vedení Otce i Syna. A tak vidíme, že přestože jsou Syn a Duch Otci rovni ve svém božství, jsou Mu podřízeni ve svých rolích.
Dnes si přečteme text z Ježíšovy modlitby v Getsemane, která nám odráží tuto podřízenost Syna vůči Otci. Podívejme se spolu na část, tzv. velekněžské modlitby Ježíše Krista.
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. (Jan 17:6-8)
V této krátké pasáží vidíme některé důležité pravdy o Ježíšově poselství tady na zemi. Ale také vidíme, Ježíšovu podřízenost svému Otci. Vidíme ji ve třech rovinách.
1. Ježíš zjevuje Otce
To první, co tady Ježíš říká, je, že On zjevuje Otce lidem, které Mu Otec svěřil. Čteme: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal.“ (v.6) Toto je zde první vyjádření, kde vidíme, že Kristus se stává služebníkem svého Otce. On je ten, který lidem zjevuje jméno Otce. Když je řeč o jménu Otce, nejde o to, že by nám snad odhaloval nějaké tajné jméno. Pod slovem jméno se skrývá identita, charakter, srdce Otce. Ježíš tedy ukazuje, jaký Bůh Otec je.
Ale proč k tomu potřebujeme Ježíše? Protože nikdo nezná Otce tak, jako On. Sám Ježíš říká: „Nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ (Mat 11:27)
Ježíš tedy Otce zjevuje a zjevuje Jej především svým učedníkům. Ježíš zjevuje Boha Otce svými slovy, ale také svými činy. A Jeho záměr byl jasný, chtěl, aby lidé lépe poznali Boha. A skrze učedníky nám dal nový zákon a tak i my můžeme vědět, jaký je Bůh a to mnohem lépe, než to věděli lidé před příchodem Krista.
Mnohem lépe chápeme Boží plán pro člověka. Lépe chápeme Boží plán spásy. Lépe chápeme, jak nás Bůh miluje. Lépe chápeme, proč nám může být odpuštěno. Lépe chápeme, co znamená věřit Bohu. Lépe chápeme, co je milost. Lépe chápeme, co nás čeká po smrti. Lépe chápeme, jak bude vypadat věčnost. A mohl bych pokračovat. To vše je možné proto, že Ježíš byl poslušný a ukázal nám Otce, ukázal nám Boží srdce a Boží charakter. On nám ukázal, jak Bůh jedná.
A pro nás je tady otázka, kterou si klademe často. Věříme v Boha, kterého nám zjevil Otec nebo v toho, kterého jsme si sami vytvořili ve svých představách? A tak se musíme ptát, zda je můj Bůh stejným Bohem, kterého nám zjevil Ježíš! Nikomu z nás nehrozí, že bychom si Boha představovali lepšího, mocnějšího, spravedlnějšího či milosrdnějšího, než je. Nikdo totiž nemůže být lepší, mocnější, spravedlnější či milosrdnější než Bůh. Hrozí nám jedno nebezpečí. Že si Ho budeme představovat menšího, než On skutečně je. A to by byla strašná škoda, protože to významně ovlivní náš vztah k Bohu.
Možná jste také zaregistrovali tu zprávu z Hongongu z tohoto týdne. Proběhla tam dražba 28 vzácných obrazů. Jedním byla inkoustová kresba nazvaná Zasněžené hory. Tento obraz byl vydražen za asi 74 miliónu Kč. Ale druhého dne obraz nebyl k nalezení. Na záznamu z kamer je vidět, jak uklízeči, kteří sbírají odpadky, berou tento obraz spolu s dalším smetím. Pravděpodobně si neuvědomili, že je to vzácný obraz a spolu s dalším smetím jej vyhodili. Jak se to mohlo stát? Prostě neznali hodnotu toho kusu papíru. Mysleli, že to je odpad, čmáranice. Kdyby věděli, jakou má hodnotu, určitě by se chovali jinak.
To samé hrozí i nám ve vztahu s Bohem. Možná Ho nepovažujeme přímo za odpad. Ale možná si neuvědomujeme, jak je velký a nedostatečně Jej ctíme. A proto potřebujeme, aby nám Ježíš zjevoval svého Otce. A o tom, jaký Otec je, můžeme číst v Bibli. Proto je tak nesmírně důležité tu Bibli číst. Potřebujeme poznat Boží srdce. Potřebujeme poznat Jeho hodnotu.
2. Ježíš předává slovo od Otce
A to se vlastně dostáváme k tomu druhému bodu, jak vidíme Kristovu podřízenost Bohu Otce. On předává lidem Otcova slova, Otcovo poselství.
V našem textu čteme: „Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali.“ (v.7-8) Ježíš tady říká, že předal učedníkům slova, tedy poselství, které přijal od Otce. A neříká to jen tady v modlitbě. Říkal to před tím i svým učedníkům. Jednou jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ (Jan 8:28)
Ježíš se tedy podřizuje svému Otci a plní Jeho úkoly. Jedním z těch úkolů je předat jim poselství od Boha Otce. V čem tedy tkví poselství Boha Otce. Co je jeho základem? Sám Ježíš to vysvětluje. V jedné situaci hovoří o tom, že přináší poselství Otce a vysvětluje: „ Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec." (Jan 12:49-50)
Ježíš tady říká, že Otcovo slovo, Otcova přikázání, působí věčný život? Jaké konkrétní slova přináší věčný život?
· Je to Kristovo vysvětlení spasitelného plánu: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16) Víra v Ježíše Krista a v moc Jeho oběti přináší Věčný život.
· Je to Kristova výzva: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mat. 4:17) Skrze pokání si nás Bůh přitahuje k sobě.
· Je to Kristova jedinečnost a dostatečnost: „Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Sami k Bohu nikdy nepřijdeme, protože jsme hříšní a naší jedinou nadějí je Ježíš Kristus.
· Je to Kristova svrchovaná milost: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6:44) My sami o svých silách nemůžeme k Bohu přijít a rozhodnout se, že Mu budeme věřit. Jedině Bůh nás skrze své slovo milostivě přitáhne k Němu samotnému.
Mohli bychom tady citovat další z Kristových slov, kdy On mluví, co Mu přikázal Otec. A v těchto slovech bychom nacházeli život věčný. Pokud chceme získat a uchovat věčný život, potřebujeme naslouchat Božímu slovu. Proto jej potřebujeme otevírat. Proto chodíme na bohoslužby, na biblické hodiny nebo na skupinky studia Bible. Chceme slyšet Boží slovo, slovo, ve kterém je život.
3. Ježíš byl poslán Otcem
A dostáváme se k tomu poslednímu projevu, kde vidíme Kristovu podřízenost Otci. Kristus byl poslán Otcem. Byl poslán, aby se stal člověkem a zemřel za hříchy lidí. To neznamená, že to dělal nerad nebo proti své vůli. On sám to chtěl. Přesto je to zároveň akt Jeho poslušnosti Bohu a vyjádření toho, že nepřichází ve své vlastní autoritě, ale v autoritě Otce. V našem textu Ježíš říká: „V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ (v.8)
Ježíš i o tomto faktu hovořil opakovaně. Už při svých debatách s odpůrci říkal: „Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář .“ (Jan 5:36-37)
Skutky, které Ježíš činil, dokazovaly, že Ho poslal Otec. A mnohým to bylo jasné. Sám Nikodém říká: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ (Jan 3:2) Mnohým se stala ta milost a na základě Kristových skutků uvěřili. Mnozí zůstali zatvrzelí. Zůstali zatvrzelí, přestože viděli zázračná uzdravení, moc nad přírodou, vzkříšení mrtvého. Mnozí zůstali zatvrzelí, když viděli Ježíše umírat a když byl hrob prázdný.
Právě Kristova smrt a vzkříšení je tím hlavním důkazem, že Ježíš přišel od Otce. Právě to, že Ježíš prožil svůj život bez hříchu, je důkazem, že přichází od Otce. Právě to, že na palmovou neděli přijíždí do Jeruzaléma, i když ví, co ho čeká je důkazem, že přichází od Otce. Právě to, že je ochoten na sebe přijmout trest za nás všechny, je důkazem, že přichází od Otce. Právě to, že za nás umírá na kříži, je důkazem, že přichází od Otce. To, že vstal z mrtvých, je důkazem, že přichází od Otce. Kristova poslušnost nám přinesla záchranu. Takže za ni děkujme! Kéž bychom i ten velký týden prožili ve vděčnosti za to, co pro nás vykonal. Zvu vás, abyste tu vděčnost vyjádřili i na setkáních, která nás čekají v průběhu týdne. Přijďte a děkujeme společně Pánu Ježíši, za to, že v poslušnosti pro nás zajistil cestu spasení.
Dovolte, že zakončím ještě jedním veršem, který se pojí s tím, že Otec poslal Ježíše. Vzkříšený Ježíš řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (Jan 20:21) Bratři a sestry, Otec poslal Ježíše a Ježíš v poslušnosti šel. Ježíš posílá i nás. Co uděláme? On nás posílá, abychom i v tomto velkém týdnu se vší láskou a s modlitbami, ukázali našim blízkým, přátelům a spolupracovníkům, co se o Velikonocích stalo. Prosím, zamyslete se nad tím, jak můžete Kristovu výzvu přinést druhým. Zamyslete se komu a zamyslete se jak. Možná nějakým přáním, ve kterém bude popsán křesťanský význam Velikonoc. Možná někoho navštívíte. Možná někomu zavoláte. Využijme toto období a pamatujeme, že jako Krista poslal Otec, tak i my jsme poslání, abychom na Otce ukázali a přinesli lidem Jeho slovo.
Audio záznam naleznete zde.
