Povrchní nebo poslušný a pokorný?
Ježíš se svými učedníky je na cestě do Jeruzaléma, aby tam oslavili paschu, židovské velikonoce. Jde s nimi obrovský zástup poutníků. Podle historiků mohlo být v době velikonoc v Jeruzalémě a jeho okolí až dva miliony lidí. To by znamenalo, že všechny cesty do Jeruzaléma jsou doslova ucpány poutníky. Naprostá dopravní zácpa. Ale místo aut a autobusů jsou tady koně, velbloudi a osli. A v takové zácpě cestuje i Ježíš s učedníky. V době, kdy už jsou jen několik kilometrů před branami Jeruzaléma, se odehrává situace, kterou budeme číst dnes z Božího slova.
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle." To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.' Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" (Matouš 21:1-9)
V textu, který jsme zrovna přečetli hraje významnou úlohu zástup, pak učedníci a především Ježíš. Podívejme se na jejich chování a přemýšlejme nad aplikací do našich životů.
1.Povrchní zástup
Čteme o tom, že kolem Ježíše byl velký zástup. Byli to ti, kdo Ho následovali a ti, kdo se k Němu přidali cestou do Jeruzaléma. Ježíš už byl známou osobou a přitahoval zástup. Víme o tom, že nebylo nezvyklé, že i v odlehlých místech Ho následovalo více než pět tisíc osob. Zde jich mohlo být i více. Už dlouho Židé neměli svého vůdce. Správce, kteří přišli z Říma, lid v lásce neměl a i Herodesové, kteří vládli před tím v lásce nebyli. Teď tady byl Ježíš, někdo, koho mohli následovat, někdo, kdo se nikoho nebál. A Ježíš je tímto lidem přijímán. Vidíme to v jejich chování. Mají radost jako malé děti. Prostírají na zem svoje pláště, otrhávají z okolních stromů větve a pokládají je před Něj a při tom všem křičí: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ (v.9)
Dovolte mi malou odbočku. Minulý týden jsme byli s dorostem na víkendovém pobytu. Zbyly ještě nějaké peníze, tak jsem se rozhodl koupit každému po pomeranči. V obchodě měli dva druhy. Jedny balené po kilogramu s takovou tenkou a tuhou slupkou a druhé, které se kupovaly na váhu. Rozhodl jsem se pro ty druhé, i když byly dražší a to především kvůli slupce, která se lépe loupe a většinou jsou takové pomeranče i chutnější. Když jsem potom jeden pomeranč oloupal, zjistil jsem, že byl seschlý a navíc kyselý. To, co vypadalo na povrchu dobře, vevnitř dobré nebylo.
Podobné to bylo i s tím zástupem. Na první pohled skvělí lidé, kteří oslavují Ježíše, protože v Něm vidí nového vůdce. Ale se zármutkem musíme konstatovat, že to jejich nadšení nemělo dlouhého trvání. O několik dní později Ježíše zatkli. Zástup lidí křičel: Ukřižuj! Je docela možné, že to křičeli úplně jiní lidé. Nicméně Bible ani nenaznačuje, že by tam byl někdo, kdo by volal něco jiného. O nikom není psáno, že by v té chvíli volal: Hosanna Synu Davidovu! Zde vidíme tu jejich povrchnost. Tito lidé mají zájem, aby Ježíš vyřešil jejich fyzické problémy. Chtějí, aby je vedl, aby uzdravoval jejich nemocné a aby kritizoval jejich odpůrce. Ale tady to končí.
Zamyšlení nad tímto zástupem by nás mělo vést k přemýšlení nad naším vlastním životem. Jak to s námi vypadá? Nejsme jako ten zástup? Když nám Ježíš může nějak pomoct, když jsme nemocní, když prohráváme, tak Ho přijímáme. Právě toto od Něj očekáváme. Chceme, aby se postaral o naše životy. Ale více prostoru Mu už dát nechceme. Nechceme, aby nás proměňoval. Nechceme se měnit. Přece bychom ve stáří nezačali číst Bibli nebo chodit na biblické hodiny. Vždyť stačí přijít do kostela v neděli dopoledne. To jsou naše myšlenkové pochody. Ale Ježíš nás chce změnit. Nechce nás nechat v této povrchnosti. Udělejme změnu ve svém životě. Ptejme se, co více můžu pro Ježíše udělat, abych nebyl povrchním křesťanem. Učiňme praktické rozhodnutí skoncovat s povrchností.
2.Poslušní učedníci
Druhou skupinou lidí, kterou vidíme v našem textu, jsou dva poslušní učedníci. A vědomě říkám poslušní, protože z této pasáže mi vyčnívá jejich poslušnost. Ježíš učedníkům říká: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle.“ (v.2-3). A jaká byla reakce učedníků? Matouš zapsal: „Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.“ (v.6) Učednici poslechli.
Ježíš posílá učedníky, aby přivedli oslici s oslátkem. Někteří vykladači Písma předpokládají, že Ježíš posílá učedníky za nějakými známými lidmi. Nicméně mně se zdá, že to, co Ježíš říká, ukazuje na pravý opak. Ježíš neříká ke komu mají jít. To by rovnou řekl ať jdou k tomu a tomu a poprosí ho, aby jim půjčil osla. Ale řekl, aby šli do vesnice. Řekl, že uvidí oslici s oslátkem, kteří budou přivázáni. Řekl, že se jich někdo zeptá, co to dělají. A řekl také, že ten nejmenovaný člověk potom nebude mít námitek. Přesně tak, jak to Ježíš popsal, se to stalo.
My lidé neradi posloucháme. Nejraději si všechno sami vyhodnotíme a poslechneme jen to, co uznáme za vhodné. Pamatuji na situaci, kdy mi maminka přikázala, abych před tím než půjdu na hodinu klavíru pochytal kuřata a zavřel je do jejich kurníku. Po návratu jsem je měl zase pustit. Samozřejmě jsem byl dost chytrý a tak mi bylo jasné, že bych ztratil hodně drahocenného času. Vždyť kuřata byla v bezpečné kleci a nic jim tam nehrozilo. Zatímco jsem byl na svoji lekci klavíru, přišla průtrž mračen, silný déšť a ochlazení. Když jsem přijel domů, byla třetina kuřat mrtvých a ostatním moc nechybělo. Rodiče mně trestat nemuseli. Byl to už tak hodně tvrdý trest za neposlušnost.
Nemáme tady záznam toho, že by učedníci nějak pochybovali nebo hledali jiné řešení, jak sehnat osla. Oni už po těch třech letech věděli, že se vyplatí poslechnout Ježíše. Čteme: „Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.“ (v.6) Naučme se jednat stejně. Naučme se činit, co nám Ježíš říká. Kolikrát víme, co je Boží vůlí a děláme jiné věci. Kolikrát hledáme lepší řešení. Co po tobě chce dnes Ježíš? Chce, abys pomohl sousedovi? Chce, abys přestal pomlouvat? Chce, abys neutíkal před společenstvím u stolu Páně? Chce, abys nepodváděl v práci. Chce, abys využil své schopnosti ke službě ve sboru? Chce snad, abys začal řešit krizi ve svém manželství? Chce, abys pozval na velikonoční shromáždění své spolupracovníky? Chce, abys odstranil obrázky nahých žen na svém pracovišti? Nevím, co po vás Ježíš chce. Ale prosím vás, poslechněte Jej.
3.Pokorný Ježíš
V přečteném textu je nejdůležitější osoba Ježíše Krista. Tady nejde o dav, který něco křičí. Nejde o učedníky, kteří jsou poslušní. Jde o Ježíše Krista, který pokorně vjíždí do Jeruzaléma, aby vykonal nejtěžší úkol, jaký kdy kdo vykonal. Ježíš přijíždí v pokoře, přijíždí na oslátku, aby se naplnilo proroctví. Někteří znalci Písma říkají, že osel bylo zvíře, na kterém jezdili králové. Ano, to byla pravda, ale mnoho let před narozením Ježíše. V době života Ježíše už každá významná osoba jezdila na koni. Ježíš přijíždí na oslu. Přijíždí s pokorou.
Přestože byl Ježíš oslavován a vyvyšován, zůstal pokorný. Měl kolem sebe dav, jenž Ho oslavoval. On však odolal tomuto tlaku a zůstal pokorný. I zde je Ježíš pro nás obrovským vzorem. I od nás očekává, že zůstaneme pokorní. Ve chvílích, kdy sklízíme úspěch a zažíváme radost musíme zůstat pokorní a nepovyšovat se. Když sklízíme osobní úspěchy, potřebujeme stejnou pokoru. Když máme funkční manželství a věřící děti, musíme zůstat pokorní. Když nás zvolí presbyterem, musíme zůstat pokorní. Když přivedeme další lidi ke Kristu, musíme zůstat pokorní. Když nás povýší v práci, musíme zůstat pokorní. Ale to stejné platí i pro náš sbor. Když založíme církevní školu, musíme zůstat pokorní. Když postavíme sborové centrum, musíme zůstat pokorní.
Ve všech situacích si potřebujeme uvědomit, že my jsme pouze nedokonalé nástroje v Božích rukou a toužíme Ho oslavit. Vše, co se nám podaří je výsledkem Božího požehnání a Jemu patří sláva.
Ježíš byl pokorný, a jen proto to dotáhl až na kříž. Kdyby nebyl pokorný, Jeho oběť by neměla smysl a my bychom zemřeli v našich hříších. Ježíš svůj zápas s pokušení dotáhl dokonce a zvítězil. Zemřel za naše hříchy, abychom my mohli žít věčně. Zemřel za naši povrchnost, neposlušnost a pýchu.
My také bojujeme. Víme, že svůj zápas se hříchem jsme už prohráli. Ale Ježíš za nás zvítězil, vzkřísil nás z duchovní mrtvoty a vrátil nás do bitvy. Teď jde o to, zda se budeme držet Ježíše, zda Mu budeme poslušní a zda vytrváme v tom zápase až do konce. A tak v tom zápase pamatujme, že nemáme být povrchní jako zástup kolem Ježíše, máme být poslušní jako ti dva učedníci a máme následovat příklad pokorného Ježíše, protože On zemřel za naše hříchy. Děkujme mu za to.
