Michal Klus - Je psáno...

AUDIO verzi kázání včetně jednoho svědectví  navíc naleznete ZDE.

Občas se mi stane, že začnu večer dětem číst nějaký biblický příběh a děti na to reagují: „Ale to už známe!“ Dnes budeme mluvit o křtu Ježíše Krista a možná mnozí taky říkáte: „To už známe!“ Ale zaposlouchejme se znova do těchto slov, připomeňme si, co se stalo, a hledejme odpověď na to, co to znamená pro nás.

Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Matouš 3:13-17)

 Ten příběh, který jsme četli, lze rozdělit do tří části, nad kterými se chci společně s vámi zamyslet.

1. Rozhovor Ježíše s Janem

V adventu jsme mluvili o narození Jana Křtitele, o Vánocích jsme si připomínali narození Ježíše Krista. Minulou neděli jsme si připomněli jedinou epizodu z mládí Ježíše Krista. Ten dnešní text hovoří o Ježíši a Janovi, když jim bylo kolem 30 let. Co se stalo mezi tím, nevíme.

Vidíme tady Jana Křtitele, který je aktivní ve službě. Nejjednodušší bude, když si jeho službu přiblížíme tím, že přečtu několik veršů ze začátku třetí kapitoly: „Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!' Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.“ (Matouš 3:1-6)

Janův vzhled a jeho stravovací návyky byly určitě velmi nezvyklé, ale ne úplně ojedinělé. Víme, že v té době byly na území Judska podobné skupiny, tzv. esenové. Dokonce i Janovo poselství nebylo úplně ojedinělé, protože těch, kdo volali k pokání, také pravděpodobně bylo více. Ale to, co bylo na Janovi specifické a jedinečné bylo to, co veřejně říkal o příchodu Mesiáše: „Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Matouš 3:11)

Jan veřejně volal k pokání a předpovídal, že přichází někdo větší. Jan Křtitel byl člověkem, předpovězeným ve starém zákoně. Byl tím, kdo připravoval cestu Páně.

K tomuto známému Janovi přichází v té době ještě neznámý Ježíš. Stejně jako mnozí jiní, i On přichází, aby byl pokřtěn. Nevíme, zda se Jan s Ježíšem někdy potkali osobně. Víme, že jejich matky byly příbuzné, ale nevíme o jaký příbuzenský stav šlo. Jednoznačně o sobě Jan s Ježíšem museli vědět, Ježíš byl určitě informován o službě Jana Křtitele. Jan pravděpodobně věděl, co andělé říkali o narození Ježíše.

Z reakce Jana Křtitele vidíme, že okamžitě rozpoznal, s kým má tu čest. Přestože byl ve své době jednou z nejvýznamnějších figur regionu, říká toto: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ (v.14). Jan neříká: „Ahoj, jsem tak poctěn, že chceš být pokřtěn právě mnou. Udělal jsi mi takovou radost.“ Jan říká: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ (v.14).

 Jan poznal, že Ježíš je Mesiáš, Spasitel světa. Jak čteme v Janovu evangeliu (to napsal apoštol Jan, nikoli Jan Křtitel), Jan do té doby neznal Ježíše jako Mesiáše. Přesto v Ježíši viděl Mesiáše. A to, co se stalo jen o pár minut později, jeho přesvědčení jen potvrdilo.

2. Křest Ježíše

 Ježíš přichází s konkrétním plánem. Chce se nechat pokřtít. Dovolte alespoň několik slov k Janovu křtu. Janův křest samozřejmě nebyl shodný s křesťanským křtem. Křesťanství ještě ani neexistovalo. Janův křest byl důsledek jeho kazatelské aktivity. Ústřední myšlenkou Janova kázání bylo volání k pokání, protože přichází Mesiáš. Představuji si to skoro tak, jak vypadají dnešní evangelizační setkání. Jan káže a jak ukončí svou zvěst, tak se zeptá: „Je tady dnes někdo, kdo bych chtěl činit pokání ze svého hříchu, kdo by se chtěl stán Hospodinových následovníkem a vydat Mu svůj život?“ A ty, kdo řekli ano, zval, aby přišli dopředu a byli pokřtěni. Nešlo jen o lítost nad hříchem. To by je poslal do chrámu, aby tam obětovali za svůj hřích. Šlo o pokání a vrácení se zpět k Hospodinu.

 Proč se ale v tom případě dává pokřtít Ježíš? Vždyť víme, že On od Boha neodešel a ani se nedopustil žádného hříchu? Potvrzuje nám to třeba list Židům, kde čteme: „Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Židům 4:15) Tak proč se dával křtít? To je nesmírně důležitá otázka. Přemýšleli jste někdy o tom?

 Dovolte, že použiji jednu ilustraci. Představte si, že máte lavor a v tom lavoru čistou vodu a hadr. V tom lavoru umyjete nádobku od použitého černého motorového oleje. A teď budete ten hadr chtít ještě na něco použít. Uchopíte ho za růžek a pomalu ho z té vody budete vytahovat. Jak ten hadr bude vypadat? Povrchové napětí způsobí, že většina toho oleje zůstane na tom hadru.

Křest také symbolizuje umytí. Ten Janův křest symbolizoval, že nás Bůh obmývá od naší špíny. A Ježíš do té špíny vstoupil, aby ji vzal na sebe. Toto je význam Ježíšova křtu. Je to počátek Ježíšovy služby, kdy On přišel, aby vzal tu mou a tvou špínu na sebe. Apoštol Pavel řekl: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2.Kor 5:12)

 Když Jan v pokoře nechce Ježíše pokřtít, připomíná nám to Petra, který odmítá, aby mu Ježíš obmyl nohy. Ale když Petr pochopil, že tady jde o spasení, nic už nenamítá. Stejné je to i u Jana Křtitele. Ježíš se k němu obrací a říká: „Je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.“ (v.15) Jan pochopil, že jde o spásné dílo a už nic nenamítá. Tady v skutku začíná Kristovo vykupitelské dílo, které bylo dokončeno o několik let později na golgatském kříži.

 Luther říká, že tady končí starý zákon, končí éra proroctví, která ukazují na Kristův příchod, začíná naplnění těchto proroctví. Ježíš Kristus na sebe bere tvou a mou špínu.

3. Hlas z nebe

 To, že Ježíš se ujímá své vykupitelské služby, je potom potvrzeno i následujícími událostmi a slovy. Dovolte, že znovu přečtu ten text: „Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. "“ (v.16-17)

 Sestoupení Ducha svatého symbolizuje pomazání Duchem svatým. Pomazání bylo symbolem toho, že se osoba ujímá svého nového úkolu. Ježíš se také ujímá svého úkolu. Ujímá se úkolu, aby byl Spasitelem světa. Ujímá se úkolu, aby se pro nás stal tím nejvyšším Prorokem, Veleknězem a Králem.

 Dovolte ještě několik krátkých komentářů. Nejprve pár slov ke slovu „vyvolit“. Bůh řekl: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (v.17) Ono nám to skoro zní, že si Pán Bůh řekl, no chlapče, byl jsi slušný, choval ses dobře, tak já tě na tu práci beru. Tak tomu určitě nebylo. Bůh nevyvolil Ježíše za jeho zásluhy pár minut před křtem, ale vyvolil Jej před stvořením světa (Jan 17:24).

 To druhé, co bych ještě chtěl připomenout, je ten fakt, že tady v tomto textu se nám objevuje celá Boží trojice. Ježíš je křtěn, Bůh Otec z nebe promlouvá a Duch svatý sestupuje ve formě holubice. Jeden Bůh zjeven ve třech osobách.

 A do třetice bych chtěl zmínit ta otevřená nebesa. Otevřená nebesa symbolizují, že Bůh jedná se svým lidem. Bůh zahajuje svůj spásný plán. Bůh říká, že tento Ježíš je Jeho Syn, to je ten Mesiáš.

 Tak co jsme se to dnes dověděli o Ježíši? Dověděli jsme se, že je Mesiášem, který přišel, aby nás vykoupil, přišel, aby na sebe vzal naši špínu. Jak se zbavujete své špíny? Setkal jsem se s lidmi, kteří mi řekli: „Já už jsem toho pokazil tolik, že mi už Bůh neodpustí.“ Někteří z nich to chtěli úplně vzdát, protože nenašli žádný smysl života. Jiní se zásadním způsobem změnili, usilují žít, jak to říká Ježíš, ale nevěří, že jim může být odpuštěno.

 Další skupina lidí jsou lidé, kteří tu svou špínu maskují. Snaží se to překrýt. Někteří se snaží dělat něco, aby ta jejich špína nebyla vidět. Například se postaví k ještě špinavějším lidem, aby v porovnáni s nimi vypadali dobře. Takový člověk, když slyší o svém hříchu, tak řekne: „Ale podívejte se na toho, jak žije on. A mu nic neřeknete.“

 Další lidé si svou špínu uvědomují a hledají, jak ji odstranit. Řešení hledají v nějakém náboženství nebo v duchovním cvičení. Někteří si třeba zajdou ke kartářce, aby jim řekla, kdy to jejich trápení skončí. Hledají všude možně, ale nenacházejí. Určitě je dobré hledat. Nedávno jsem přišel k počítači a viděl, že v internetovém vyhledávači byla napsána otázka: Jak odstranit skvrnu od ... (a dál si už to nepamatuji). Manželka hledala rady, jak odstranit jednotlivé skvrny a funguje to. A tak jsme třeba zjistili, že ruce od inkoustu nebo podobných skvrn lze očistit za použití šťávy z rajčete. Nebo jsme zjistili, že když rozlijete kávu, tak je dobré koberec nebo ubrus posolit, aby to potom šlo dolů. Ale co očistí špinavé srdce? Jen jeden má tu moc, Ježíš Kristus ukřižovaný. Ten, který byl pokřtěn ne proto, aby se zbavil špíny, ale proto, aby nám ukázal, že přišel pro naši špínu. Přišel, aby za naši špínu zemřel na Golgatském kříži. A my se na Něj můžeme spolehnout.

Kdybyste byli špinaví a nevěděli o tom, chtěli byste, abych Vám to řekl? Pán Bůh nám o naši špíně nemluví proto, aby nás ubil, ale proto, aby nás umyl. On chce, abychom byli čistí, aby se lidé za námi ohlíželi ne proto, že vidí někoho nechutně špinavého, ale proto, že vidí někoho nádherného.

Drazí bratři a sestry, mám pro vás jednu výzvu. Pokud opravdu chcete být upozorněni na vaši špínu a chcete, aby jste byli čisti, začněme se modlit o to, aby nám Bůh ukázal, kde máme další skvrnu. Učiňme tento nový rok rokem, kdy se budeme víc než před tím modlit, aby nám Bůh ukázal hřích, který nevidíme. Ne, nemodlete se, aby vám Bůh ukázal, co je hřích toho či onoho člověka. Modlete se, aby vám ukázal váš osobní hřích. A On opravdu ukáže. Věříte tomu? Pak tu mám ještě jedno varování. Bůh většinou ukazuje přes druhé lidi. A když se tedy modlíte, aby Vám Bůh ukázal Váš hřích, tak buďte připraveni, že to ukáže třeba i přes člověka, který nám je nesympatický. Při jakémkoli napomenutí, při jakékoli kritice si musíme položit tu otázku: Nenapomíná mne náhodou přes toho člověka Bůh? Nemá ten člověk pravdu? Modleme se, aby nám Bůh ukazoval náš hřích a prosme Ho, aby jej odpustil.

Dovolte na konec jednu mou zkušenost. Ve čtvrtek ráno jsem četl Žalm 76. A tam se píše: „Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu!“ (v.12) Já jsem se ptal, co bych asi měl Bohu slibovat? Nic mne nenapadlo, tak jsem se prostě modlil, aby mi Bůh v průběhu dne ukázal, co Mu mám slíbit. Večer jsem byl na modlitebním setkání, které tento týden probíhaly a skrze zvěstované Boží slovo jsem si uvědomil, co mám Bohu slíbit. Uvědomil jsem si, že na jedné straně mne pořád trápí nedostatek času a na straně druhé toho času spoustu marně proplýtvám. Pán Bůh mne obvinil z konkrétních situací, kdy plýtvám časem. On odpověděl na mou modlitbu a já jsem Mu slíbil, že se v závislosti na Jeho pomoci chci tuto oblast změnit. Modleme se všichni, aby nám Pán ukazoval náš hřích. A buďme připraveni jej rozpoznat a pak jej také vyznat. Ježíš sestoupil z nebe do naší špíny, aby ji na sebe vzal, aby za nás zemřel a takto nás obmyl. Nechme se umývat i v tomto roce.