Michal Klus - Je psáno...

Máme rok povolání do služby. V této sérii kázání mluvíme především o tom, co nám může bránit, abychom přijali Boží povolání do služby. Minule jsme vyvraceli námitku, že by někdo mohl říct, že se ho služba Pánu v církvi netýká. Připomenuli jsme si, že každý křesťan je povolán, aby Pánu sloužil. Pokud věříte Ježíši a nejste tady dnes jen hosty, tak vás Pán Bůh volá ke službě v tomto sboru. Ale ne všichni ten Boží hlas slyší a poslechnou.

A s tím souvisí další velký problém, kterého se dnes dotkneme. Někdy víme, že nás Pán Bůh volá, ale my to z nejrůznějších důvodů nechceme slyšet a poslechnout. Napadne vás nějaký biblický příklad člověka, který nechtěl poslechnout Pána Boha? Možná nejznámější je příběh Jonáše. Zkusíme si ho tedy dnes znovu připomenout.

Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář." Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. (Jonáš 1, 1-3)

Milí přátelé, než se pustíme do Jonáše, dovolte, že začnu připomenutím jednoho principu a zkusím ho představit na základě příkladu z našeho soudnictví. I naše zákony a soudy se snaží citlivě posuzovat činy člověka. Co řekne soudce, když soudí člověka, který zavinil smrt jiného člověka? No záleží na mnoha okolnostech. Představme si třeba studenta, který je ve škole, kde vrah střílí po všech, kteří mu přijdou pod ruku. Když má tento student příležitost, uhodí toho vraha židlí do hlavy tak, že vrah zraněním podlehne. To byla první situace. Teď druhá situace. Představte si, že kopete nějaký kanál, nedostatečně ho zabezpečíte a spadne do něj nějaký člověk a zraněním podlehne. Třetí situace, představte si, že někdo několik měsíců plánuje, že někoho trýznivým způsobem usmrtí a má vymyšleno, jak to udělat, aby se na něj nepřišlo.

Ve všech třech případech někdo způsobil smrt, ale všechny tři případy by soudce posuzoval jinak. V prvním by možná zazněla slova o přiměřené obraně, v druhém o usmrcení z nedbalosti a v třetí je to úkladná vražda.

Proč to říkám? Z Bible víme, že každý hřích je hříchem. Jakýkoli hřích nás vzdaluje od Pána Boha. Ale jistě také cítíme rozdíl, zda je hřích důsledkem nějakého zlozvyku – třeba to, že se nemohu ovládnout a zase toho sním příliš mnoho, a hřích, který je vědomým plánovaným neposlechnutím Pána Boha – třeba když se rozhodnu, že budu s někým žít na hromádce, přestože vím, že to Pán Bůh nazývá hříchem. A takovým hříchem je Jonášův útěk. Je to plánovaná nebo chcete-li vědomá neposlušnost.

1. Je hrozné vědomě neposlechnout Boha

Jonáš je poslán do Ninive. Má tam kázat Boží slovo a volat lidi k pokání. Bez velkých detailů jen připomenu, že Bůh ho posílá do země jejich nepřátel, do země, která byla plná nemorálnosti a násilnictví. A Jonáš to odmítá. Tam opravdu jít nechce a jasně to dá Bohu na vědomí.

Nejde o momentální zkrat. Naplánuje a realizuje kroky neposlušnosti. Má jít na východ, ale zajde k moři a koupi lístek na loď, která jede úplně opačným směrem, na západ. On chce být co nejdál od toho, co po něm chce Pán Bůh. Jako by si myslel, že Boží vliv končí na hranicích Izraele. Nekončí. A on to brzy poznal.

Když jde člověk proti Božímu povolání, tak stále jen duchovně klesá. Autor knihy to vložil i do textu. Jonáš z hor sestoupil do přístavní Jafy, potom sestoupil na loď, v Bouři sestoupí do podpalubí. Následně letí i přes palubu, klesá, až dokud ho nespolkne ryba. Vnímáte to. Jde to s ní pořád níž. Cesta neposlušnosti Božímu povolání je sérii dalších a dalších klesání do tmy. Vždycky. Někdy je to viditelné více, někdy méně. Prosím vás, nedělejme nikdy tu chybu, že bychom se vzbouřili proti Božímu povolání.

Milí přátelé, každý hřích je špatný. Ale hřích vědomé vzpoury proti Bohu je šílenství. My si někdy můžeme myslet, že se to týká těch hrozných hříchu, kdy se člověk dopouští násilí na druhém člověku, nebo když žijeme nemorálně v sexuální oblasti či podvádíme v podnikání. Ale náš dnešní příklad ukazuje na člověka, který nedělal zlé věci, on neposlechl Boží povolání a vědomě dělal opak toho, co po něm Pán Bůh chtěl. Možná byl v jiných oblastech vzorem morálního života, možná byl dobrým služebníkem ve svém sboru, možná žil vzorně v rodině a ve vztahu k sousedům. Přesto odmítl poslechnout Boží povolání do služby. A odmítnout svatého Boha, na kterém v našem životě vše závisí, je hrozná chyba. A ty chyby mají důsledky. A to rozbouřené moře je jistým příkladem toho, že když se rozhodneme vědomě odporovat Pánu Bohu, tak náš život se stane jednou velkou bouří.

Mnohokrát jsem se přesvědčil, že když se lidé, kteří znali Pána Boha, k Němu obrátili zády, tak ten jejich životě byl často větší katastrofa než život těch, kdo Pánu Bohu nikdy nevěřili.

Vzpomínám si na jednu ženu, která se také rozhodla pro neposlušnost. Přišla za mnou a říká, že odejde od svého manžela, protože se zamilovala do jiného muže. Říkala, že ví, že je to špatně, ale že si nemůže pomoct. Dnes už je u třetího muže a její život je všechno jen ne šťastný – jak pro ni, tak pro její blízké.

Milí přátelé, prosme Pána, aby nám dal milost, aby naše srdce nikdy nezatvrdlo do té míry, že bychom volili neposlušnost. A dnes konkrétně, prosme Pána, abychom poslechli, když nás volá do nějaké služby. Ano, u Jonáše je to jasné. My to sami často znejasňujeme. A říkáme si, že to možná ani není Boží povolání, že po mně určitě Pán Bůh něco takového nechce, že On určitě ví, že na to já nejsem. O výmluvách ještě budeme mluvit v dalším kázání.  Nicméně to dnešní nás varuje, abychom Pánu Bohu nikdy neříkali ne, a to ani tehdy, když nás volá ke službě. Je hrozné neposlechnout povolání Boha.

2. Bůh milostivě přesvědčuje

Nicméně, i v Jonášově příběhu vidíme, že Pán Bůh není Bohem, který čeká na naše selhání a okamžitě soudí. On velmi často milosrdně dává další šanci a přesvědčuje nás, abychom změnili svůj postoj.

I Jonášovi dává Pán Bůh druhou šanci. Nebo nevím kolik šancí. První zapsána šance pro Jonáše je bouře. A jak později čteme, on jasně věděl, proč prochází takovou bouří. Námořníkům jasně řekl, že je to kvůli něj. Ale nečteme ani zmínku o tom, že by činil pokání a měnil své plány. Dalším budíčkem mohlo být to, jak všichni námořníci, kteří byli pohani, se najednou modlí k Hospodinu. Pohané prosí o milost pro sebe a jistě i pro Jonáše a jím to ani nehne. Žádná zmínka, že by se modlil i on. Pohané se modlí a ten, kdo je věřící, mlčí. Hrozná tragédie. Pán Bůh dělá kde co, aby s ním zatřásl, nic.

A pak přijde nejdramatičtější prvek. Jonáš je uvržen do moře a pozřen velkou rybou. A až tam, v nitru ryby činí pokání.

Milí přátelé, když nás Pán Bůh k něčemu volá a my neposlechneme, od nás často milostivě bude chtít vrátit na dobrou cestu. A někdy to jeho přesvědčování začíná jemně, ale když neslyšíme, On je stále důraznější.

Příkladem může být to, jak Izrael odešel od Pána Boha. Opakovaně je Pán Bůh napomínal, posílal proroky, aby jim domlouval. Jemně. Potom jim začal odebírat jejich požehnání. Přitvrdil. To slavné prosperující království stále sláblo a sláblo, ale nepřišlo pokání a obrat zpátky k Hospodinu. Tak Pán Bůh sáhnul na ještě tvrdší nástroje. Byli poraženi asyrskými a babylonskými vojsky, odvlečeni do zajetí. Budou činit pokání teď? Někdy až když je úplně zle, tak si uvědomíme, že utíkáme od Hospodina.

Pán Bůh udělá cokoli, aby nás obrátil dobrou cestu. Ale může to být hodně bouřlivé. Často to hodně bolí. A tak když život je příliš bouřlivý, tak je vždy dobré se ptát, zda to náhodou není proto, že nás Pán Bůh chce milostivě vrátit na dobrou cestu.

Určitě tím nechci říct, že všechny naše životní bouře jsou proto, že utíkáme od Pána. Ale jistě je to jedna z možností a stojí za to se nad ní zamyslet. Pán Bůh totiž o vás bude bojovat. Ale vše tady na zemi má omezený čas. Jendou přijde konec a soud. Zastihne nás ten konec jako Boží služebníky, kteří slyšeli Jeho povolání, nebo nás zastihne na útěku od Něj? Kde jsi teď, jsi ve službě Pánu Ježíši, nebo si před Jeho povoláním zacpáváš uši a utíkáš od Něj?

3. Bůh dosáhne svého záměru, ale co bude s námi

To je třetí myšlenka, kterou chci připomenout. Pán Bůh dosáhne svého záměru. V našem příběhu Jonáš činil pokání. Využil svoji šanci a došel do Ninive. Kázal a celé město činilo pokání. Pán Bůh se nad nimi slitoval a nevyhubil je.

My nevíme, co by kdyby. Ale čistě hypoteticky, kdyby Jonáš pokání nečinil a zemřel někde v moři, tak Pán Bůh není v koncích. On přesně ví, co se stane. A pokud by to bylo Jeho vůlí, tak On zachrání Ninive jinak. Boží záměr se vždy naplní, i když se lidé bouří a neposlouchají Boží vůli.

Milí bratři a sestry, Pán Bůh na nás není závislý. My Mu neděláme milost v tom, že poslechneme Jeho povolání. On nás nepotřebujeme. My potřebujeme Jeho. My potřebujeme vstupovat do Jeho služby. Služba Pánu Bohu je totiž důležitým nástrojem, jak nás Pán Bůh přitahuje blíže k Němu, jak si více uvědomujeme závislost na Něm, jak stále více a více poznáváme Jeho charakter. Pozvání do služby, je pozvání do ještě větší Boží blízkosti. Služba Bohu není primárně Jeho úkol pro nás, služba Bohu je příležitost, jak ještě důvěrněji poznat Jeho dobrotu. Řeknu to ještě jednou, služba Bohu není primárně Jeho úkol pro nás, služba Bohu je příležitost, jak ještě důvěrněji poznat Boží dobrotu. Sloužit Bohu znamená přijímat Boží milost.

Bratři a sestry, Pán Bůh svých cílů dosáhne s námi či bez nás. Otázkou je, kde budeme my, kde bude naše srdce. Vlastně i příběh Jonáše má otevřený konec. Čekali bychom, že po té úžasné evangelizaci v Ninive bude Jonášovo srdce přetékat radostí z Boží milosti. Ale kdepak. Jonáš je naštvaný, že Bůh dává milost Jeho nepřátelům. Následně k němu Pán Bůh promluví. Znovu další šance pro Jonáše. Jak na to Jonáš reagoval? Nevíme.

Ježíš tě volá do služby. Jsem si jistý, že Pán pro tebe má poslání i v tomto sboru. Co uděláš? Nenech tu otázku dlouho otevřenou. Rozhodni se poslechnout a konat to, k čemu tě Pán volá.