Přemýšlení o konci
Vánoční čas a následně konec roku je spojován s ohlédnutím za uplynulým obdobím. I v našem sboru jsme se dívali zpátky. Na počátku roku jsme měli smělé plány. Připravovali jsme nějaké nové aktivity. Třeba sborovou dovolenou v Malenovicích. Ale nakonec se to neuskutečnilo.
A tak se rok nesl ve smyslu online bohoslužeb, pak bohoslužeb v omezeném počtu, v rouškách a bez zpěvu. Kdyby mi někdo o loňském silvestru řekl, že budeme bohoslužby vysílat z našeho obýváku, nevěřil bych. Také mnoho dalších setkání bylo přesunuto do online prostoru. A tak jsme skrze kameru měli setkání konfirmandů, dorostu, mládeže a mnohá další.
Je mi jasné, že i ve sboru máme ty, kterých se pandemie dotkal citelně. Někteří onemocněli velice vážně, někteří dokonce zemřeli. Pandemie je bezesporu jakýmsi voláním k důvěře v Pána Boha. Na druhé straně máme i spoustu důvodu k vděčnosti. Můžeme být vděčni za to, jaké máme zdravotnictví, jaké máme sociální zabezpečení, za to jaké máme komunikační možnosti. A přestože můžeme mít různé pohledy na to, co by vláda měla či neměla dělat, pravdou zůstává, že přes všechny problémy spojené s pandemii, potřebujeme být vděčni za dobu, ve které žijeme. Už jsme to na podzim vícekrát srovnávali s dobou Komenského. A každý vidí, že se to vlastně ani nedá srovnávat.
Jsme na konci roku a dnes přečtu text o konci. A přečtu ho z konce Bible. Bude to posledních 10 veršů.
Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži.
Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní." A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi. (Zjevení 22, 12-21)
Konec roku nám má evokovat konečnost našich životů, ale také konec světa, jak ho známe. Na základě toho dnešního textu chci hovořit o tom, že na konci přijde spravedlnost, na konci se projeví milosrdenství a na konci se naplní naše tužby.
1. Na konci přijde spravedlnost
V každém člověku je zakořeněna touha po spravedlnosti. Všichni bychom tu spravedlivost chtěli, ale až příliš často narážíme na nespravedlnost. Mnozí třeba vidí spoustu nespravedlnosti v současných opatřeních spojených s pandemii. Menší obchodníci volají, že je nespravedlivé, že zavřeli malé obchody a velké ne. Restauratéři volali po spravedlivém odškodnění. Vláda schválila kompenzace pro restauratéry, ti samozřejmě spokojení nejsou, ale navíc se ozývají ti, kteří dodávají restauracím zboží, protože oni také přišli o tržby. Nechci tady omlouvat vládu, protože si také myslím, že těch pochybení není málo, ale chci ukázat na to, že tady na tomto světě, nikdy nedosáhneme spravedlnosti. My se k ní můžeme pouze přibližovat.
Znají to i rodiče dětí. Kolikrát děti vytýkají rodičům nějakou nespravedlnost, ať už to je v odměňování či v trestání dětí. Nedokážeme být dokonale spravedliví rodiče. Učitelé nedokáží být dokonale spravedliví.
Proč to všechno říkám? Určitě ne proto, abychom rezignovali na spravedlnost. Byli to právě křesťané, kteří v historii prosazovali spravedlnost a posunovali tak naší společnost kupředu. Můžeme mluvit o pozici žen ve společnosti, o zápasu o zrušení otroctví, apod. V zápasu o spravedlnost nesmíme v tom polevit.
Nicméně, potřebujeme si připomínat, že tady na tomto světě se ke spravedlnosti jen blížíme. Ale až jednou přijde konec, ne konec roku, ale konec našeho života či konec světa, jak ho známe, pak zažijeme naprostou spravedlnost.
V těch posledních řádcích Nového zákona čteme: „Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ (v.12-13) Svědectví Bible je jasné a mnohá další místa to podporují. Na konci věků přijde Ježíš podruhé a On nastolí dokonalou spravedlnost. Už nebudou místa pro žádné křivdy a nespravedlnosti. Všechno zlo bude po zásluze potrestáno a všechno dobro náležitě oceněno.
Četli jsme: „Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži.“ (v.15) Toto samozřejmě není kompletní seznam, ale příklad těch, kdo se dopouštějí nespravedlnosti, kdo hřeší vůči Pánu Bohu i lidem.
My žijeme v poměrně spravedlivém světě. Přesto jsou tady mnozí, kterým bylo nespravedlivě ublíženo a kteří se tady nikdy nedovolali spravedlnosti. V minulosti či v jiných zemích je to mnohdy ještě významně horší. Ale konec roku nám připomíná, že se na konci dočkáme spravedlnosti. A to je pro nás dobrá správa. Pokud tedy máme jistotu, že budeme mezi těmi oceněnými a ne mezi těmi potrestanými.
2. Na konci se projeví milosrdenství
Máte jistotu, že budete v nebi mezi spravedlivými, mezi těmi, kteří budou na konci oceněni? Jak to Ježíš řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď … kamenem!“ (Jan 8,7) Nikdo z nás není bez hříchu. Nikdo z nás není spravedlivý. Nicméně tou další skvělou zprávou je, že na konci se projeví i Boží milosrdenství.
Četli jsme: „Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.“ (v.14) Je tady řeč, že na konci budou šťastní ti, kdo si vyprali roucha. Je to jasná symbolika, která hovoří, že my všichni máme roucha, která potřebují pračku, jsme nespravedliví. My všichni jsme hříchem pošpiněni. Ale sám Ježíš Kristus přišel do tohoto světa, aby svojí smrtí umožnil odpuštění. Ježíš zemřel za naše hříchy, aby vzal trest za naši nespravedlnost. On svojí smrtí připravil to „praní.“ A Bible říká jasně a srozumitelně: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Římanům 10,9) Pokud vírou přijmeme Ježíše Krista jako toho, který vede náš život, a vírou uvěříme v Jeho odpuštění našich hříchu, pak je naše roucho vyprané a my jsme nazváni spravedlivými.
Náš text popisuje také požehnání, které z toho plyne. Budeme mít přístup ke stromu života i do bran města. Toto je zaslíbení věčnosti a Boží přítomnosti. Pamatujete, jak to skončilo s Adamem a Evou po jejich hříchu? Čteme: „I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." Proto jej Hospodin Bůh vyhnal…“ (Gen 3,22-23) A ještě tam postavil Cheruba, aby neměli přístup do zahrady a ke stromu života. A tady čteme, že ti, kdo mají vypraná roucha, opět mají přístup. Díky Božímu milosrdenství bude na konci obnoven pro Boží děti ráj.
Milí přátelé, řekl by o vás dnes Ježíš, že vaše roucho je vyprané? Řekl by: Ano, Pepa, Hanka, Adam, Monika, Vašek i Petra mají vypraná roucha. Oni mají moji spravedlnost. Pokud máte jen stín pochybnosti, nebo pokud dokonce víte, že s vašim životem to není v pořádku, tak i dnes je příležitost. Protože zatím ještě není konec. Dnes ještě zní ta nabídka, kterou jsme četli: „"Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“ (v.17) Dneska můžeš jednoduše přijít k Pánu Ježíši v modlitbě, litovat toho, že jsi to svoje duchovní roucho pošpinil hříchem a prosit o odpuštění. Ježíš zadarmo dává tu vodu života, která tě dokonale očistí.
3. Na konci se naplní naše tužby
To, co jsme tedy četli, ukazuje, že na konci se naplní naše touhy. Bible ukazuje, že v té základní existenciální oblasti jsou vlastně jen dvě touhy. Je to touha po tom, aby byl vyvýšen Bůh nebo abych byl vyvýšen já. Všechno co děláme, pramení z jedné nebo z druhé touhy. Přirozeně toužíme vyvýšit sami sebe. Ale pokud se nás Pán Bůh zázračně dotkne svým milosrdenstvím, tak On nás změní. A přestože se tady na této zemi budeme dál prát se svým sobectvím, tak my křesťané vnitřně toužíme po tom, aby byl Pán Bůh vyvýšený, aby se děla Jeho vůle, abychom nežili sami sobě, ale Jemu, který za nás zemřel a vstal.
Bible ukazuje, že když přijde konec, pak nám všem Pán Bůh dá to, po čem toužíme. Pokud jsou naše touhy sobecké a egoistické, tak nakonec budeme mít jen sami sebe a to svoje ego. A to je peklo!
Pokud žijeme pro Něj, tak už teď zažíváme radost z Jeho blízkosti, ale nakonec se dokonale naplní naše touha a my tu věčnost prožijeme s Ním v Jeho vyvýšení a dokonalosti.
Pamatujete ta známá slova Pána Ježíše? „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat 6,33) Kdo žije jen pro sebe, tak bude mít jen sebe. Kdo žije pro Boží slávu, dostane nakonec v Ježíši všechno, po čem touží, všechno mu bude přidáno.
A proto ta poslední slova Bible hovoří toto: „Ten, od něhož je to svědectví [tedy Ježíš], praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi.“ (v.20-21)
Pán Ježíš nás i dnes na konci roku ujišťuje, že přijde brzo. A ti, kdo ho očekávají, říkají: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“
