Příprava na pohodu?
Tak jak prožíváte letošní advent? Všimli jste si, že je tady? Někdo to možná ani moc neregistruje. Jinému už možná docházejí síly. Advent je obdobím přípravy. Na co se připravujeme? Je dobré, že už i noviny, rádio a televize nám říkají, že bychom neměli šílet nakupováním a přehnanými přípravami. Už i sekulární média nám říkají, že o tom Vánoce nejsou. Ale přestože to říkají, mám pocit, že se nic nemění. Naopak, skoro se mi zdá, že přestože lidé vědí, že se nesmí uhnat a uřítit přípravami jednoho večera, tak přesto tomu tak často je.
Audio záznam naleznete zde.
Ale o tom nechci dnes mluvit. Chci nicméně říct, že lidé investují moc do toho, aby prožili Vánoce pohody, klidu a míru. Budou i vaše Vánoce svátky klidu, pohody a míru? A jaká je vaše představa o ideálně strávených Vánocích? Možná nám v přemýšlení nad touto otázkou pomůže i dnešní text.
Ježíš řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'.“ (Matouš 10:34-36)
Bratři a sestry, milí přátelé – já jsem se nespletl. Opravdu jsem chtěl přečíst tento text. A opravdu na jeho základě chci postavit dnešní kázání. A nedělám to z nějaké zlomyslnosti. Nechci nikomu zkazit Vánoce ani dnešní den. Nicméně čím více přemýšlím o samotných Vánocích, tím více docházím k tomu, že jsme tomuto světu skočili na jednu velkou návnadu. Ta návnada se jmenuje „svátky klidu a míru.“ Ještě se k tomu budu vracet, ale chci před Vás postavit otázku, zda křesťanské prožití Vánoc je opravdu v tom, že si uděláme klídek, pohodičku, leháro. Co znamená, že Vánoce jsou svátky klidu a míru? Co přinesl a nepřinesl Kristův příchod?
1. Ježíšův příchod nepřinesl klid a mír do mezilidských vztahů
Vánoce jsou určitě obrovskou příležitostí pro smíření. Prostě je to velký svátek, kdy lidé chtějí být spolu a jistá nostalgie spojená s Vánocemi působí, že právě v této době dochází k různým usmířením a odpuštěním. Zastavujeme se, dáváme věci do pořádku, u nás si lámeme vánoční oplatek jako symbol odpuštění. Známe i příběhy, kdy se zastavily boje na válečných liniích a dokonce nepřátelské armády společně zpívaly koledy. Ale toto není automatické, není to všude. I dnes je spousta těch, kterým ani Vánoce nepomohou, žijí v neodpuštění, v konfliktech, v bolesti ze vztahů.
Podívejme se znovu na ta slova, která vypovídá Ježíš. On vlastně říká, že Jeho příchod dává lidem o důvod více pro rozdělení vztahů a rodin. Ježíš opravdu řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'“ (v.34)
Samozřejmě ten text musíme číst dobře. Ježíš nepřišel proto, aby rozbil rodiny. To není důvod Jeho příchodu. Ale to, že někdo uvěří v Ježíše, který přišel jako Boží Syn, sebou často nese důsledky. Mezi ty důsledky patří také porušení vztahů. Křesťan je nejednou nazván bláznem, fanatikem, hlupákem. Ano, my žijme v takzvané tolerantní společnosti, takže není úplnou samozřejmostí, že by byl věřící člověk úplně zavržen. Takoví lidé jsou spíše výjimkou. Ale na tomto světě jsou i dnes stále místa, kde stát se křesťanem znamená ztratit rodinu. Ano, jsou dokonce takové oblasti, kde stát se křesťanem znamená, že na vás vytasí meč či něco, co vás usmrtí. Dobře to známe i z Tanzanie. Takových lidí je tam spousta.
Spolupracujeme s ženou, která se jmenuje Mama Ester. Když se stala křesťankou, manžel si najal vrahy, aby ji zabili. Vražda se nepovedla a ona byla těžce zraněná. Kulhá a má zmrzačenou jednu ruku. Přesto se své víry nevzdala a naopak kudy chodila, tam volala lidi k víře v Ježíše Krista. Dobrou zprávou je, že letos v létě díky její obrovské lásce k tomuto manželovi se stal křesťanem i on.
Ano, jsou mnohé rodiny, kde Ježíšův příchod působí bolest a zranění, protože někteří pravdu poznali a jiní ne. Bible má mnoho co říct o utrpení pro Ježíše. Apoštolové to předpovídali a vybízeli čtenáře, aby na to byli připraveni. Ale také povzbuzovali ty, kdo žijí v klidu, aby pamatovali ty, kdo jsou pronásledování. A když mluvíme o vánočním klidu a pohodě, tak bychom si měli uvědomit, že bychom se neměli odřezat od zbytku světa, ale pamatovat na ty, kteří pro víru trpí. Autor listu Židům zapsal: „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.“ (Židům 13:3) Ježíšův příchod tedy nezaručuje automatický mír a klid do mezilidských vztahů.
2. Ježíš nepřišel, abychom slavili klid a mír
Vánoce jsou svátkem. Od samého počátku Bible vidíme, že Pán Bůh nařizuje lidem, aby slavili důležité události. Takže slavit je určitě dobré. A radost a hojnost byly určitě důležitou součástí oslav. Takže slavit štědré Vánoce je určitě dobré. Prožívat svátky v klidu a míru je také dobré. Nicméně, jsem přesvědčen, že dochází k obrovské záměně smyslu toho klidu a míru, o kterém se hovoří. A to je ta návnada, o které jsem hovořil na začátku. Mám pocit, že místo toho, abychom oslavovali Ježíše, který přinesl klid a mír, tak oslavujeme právě ten klid a mír – respektive – oslavujeme sami sebe a to že si užíváme klid a mír. Myslím, že i nám křesťanům hrozí, že místo abychom se radovali z toho, co Kristus působí, tak se radujeme z toho, že si prostě užijeme. Slavíme, protože milujeme slavení, ne protože milujeme Oslavence.
Ale abych to uvedl na pravou míru. Já se také těším na štědrý večer a vánoční dny v kruhu rodiny. Ano, já se také těším na to, že budeme mít radost z dárků, které si vyměníme. Taky se těším na dobré jídlo, i když v mém případě neplatí, že láska prochází žaludkem. To všechno je v pořádku a nechci vás teď volat k zavržení tohoto všeho. Chci se nás jen zeptat, zda jsme tím svým přístupem neudělali z Vánoc oslavu „klidu a míru“ míst oslavy Krista. Nestal se oslavencem právě ten klid, plný stůl a to všechno kolem toho? Jak už jsem řekl, to všechno k oslavě patří. Je to otázka na naše motivy.
Jak se přesvědčit o tom, zda jsou naše motivy správné? Co je testem našich motivů? Myslím, že naše motivy pro slavení jsou prověřeny tehdy, když do toho našeho slavení vstoupí něco, co jsme si nenaplánovali. Dokážeme se radovat z Kristova příchodu, i když přijde nemoc či jiné těžkosti? Jinými slovy, dokážeme se radovat z Kristova příchodu, když nám Pán Bůh naruší naši představu o správné oslavě? Mojí otázkou je, zda jsme si ten klid a mír nevyvýšili až tak, že ani Pánu Bohu nedovolíme, aby nás tady jakkoli omezil a jakkoli se nás dotkl. Nebo tu otázku položím jinak, dovolíme Pánu Bohu, aby v tom čase Vánoc přišel, s čím chce On? Dovolíme Mu, aby zasáhl, změnil něco, ubral nám něco z té pohody a klidu? Bojím se, že si někdy myslíme, že pokud nebudeme zažívat ten klid a pohodu Vánoc, tak že je všechno špatně.
My si o Vánocích budeme připomínat, že se Ježíš narodil, že přišel Bůh. I teď v adventu mluvíme o příchodu Krista a v modlitbách i písních zpíváme o přicházejícím Kristu nebo dokonce zpíváme „Maranatha, Pane přijď!“ Je to volání po druhém příchodu Pána Ježíše, ale je to také volání, aby vstupoval do našich životů a vedl je. A tady nás chci varovat. Kdyby Ježíš přišel, a teď opravdu myslím ve smyslu jeho intervence do našich životů, tak bychom pravděpodobně přišli o svátky klidu a pohody. Protože když čtu o lidech, kteří se setkali s Bohem, tak vidím kdejaké reakce, ale ne klid a pohodu.
Když se Noe setkal s Bohem, začala dřina při stavbě korábu. Když se Mojžíš setkal s Bohem, bylo po klidném životě, stěhoval se do Egypta. Když se Gedeon setkal s Bohem, musel se s hrstkou postavit přesile. Když se Eliáš setkal s Bohem, znamenalo to život na útěku. Když se učedníci setkali s Ježíšem, znamenalo to začátek problémů, které u většiny z nich skončily násilnou smrtí. Když se Saul setkal s Ježíšem, tak už Damašek neopouštěl bránou, ale spouštěli ho z hradeb v koši.
S čím přijde Ježíš letos? Přijde jako bezdomovec žebrající o peníze na jídlo? Přijde jako nemocná osamělá sousedka ve vedlejším bytě? Přijde jako sestra ze sboru, která prosí, abyste ji vyslechli, a vy víte, že to bude na dlouho? Přijde jako ten, kdo vás žádá, abyste se připojili k přípravě programu na slavnostních bohoslužbách? Přijde jako ten, kdo vás poprosí, abyste pomohli v kuchyni při přípravě vánočního setkání? Přijde jako ten, kdo vás usvědčí z toho, že jste někomu nedokázali odpustit a bude vás tlačit k tomu, abyste to řešili hned? Přijde jako ten, kdo řekne, že místo nového auta máte dát své peníze na překlad Bible do jazyka, který ještě svůj překlad nemá? To všechno riskujete, když chcete prožít Vánoce, ve kterých zažijete příchod Ježíše Krista. Ještě chcete a přicházel do Vašeho života?
Pravá oslava Vánoc není v tom, že si utvoříme takový klid a mír, že zakážeme Bohu přijít a mluvit do našeho života. Pravá oslava Vánoc je v tom, že On přichází. A když přichází, tak mění naše plány a staví nám věci do cesty. Co s tím letos uděláme? Přijmeme to s radostí nebo budeme remcat, že nám zkazil Vánoce? Řekneme, jak Marie, že jsme Boží služebníci? Vstoupíme radostně do služby, kterou pro nás připraví? Vánoce jsou možná nejvýznamnější období, kdy Kristus potřebuje služebníky. Dáme se Mu použít nebo si nenecháme vzít klid a leháro. Jak řekl pastor Andrzej z Gliwic na večeru koled, kéž bychom byli unaveni oslavováním narození Krista.
3. Ježíš přišel, aby přinesl klid a mír do vztahu s Bohem
Jsem přesvědčen, že Vánoce opravdu jsou svátky „klidu a míru.“ Ten klid a mír není v tom, že všichni lidé mají mezi sebou dobré vztahy. Ten klid a mír není v tom, že se zašijeme v našich obývácích a budeme si užívat nicnedělání.
Ten klid a mír je v tom, že Kristus přinesl člověku záchranu od Božího hněvu, který je obrácen proti hříšnému člověku. Ten klid a mír je v tom, že Ježíš přijal naše hříchy na Sebe a zemřel za ně. A teď tedy platí to, co řekl sám Ježíš: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3:36) A proto určitě jsou Vánoce svátky klidu a míru. Bůh totiž v Ježíši Kristu smířil člověka se Sebou.
Vy můžete prožít Vánoce klidu a míru tehdy, pokud o vás platí, že se ve víře skláníte před mocným Bohem, vyznáváte mu svoji lidskou bídu, prosíte o odpuštění a toužíte po tom, abyste žili tak, jak chce On. Kdo takto žije, zažívá Vánoce klidu a míru. Ten klid a mír totiž našel ve vztahu s Bohem. A takové Vánoce vám ze srdce přeji.
Audio záznam naleznete zde.
