Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro ty, kteří utekli od Krista

1.jpgVe svém životě jsem se setkal s lidmi, kteří byli vychováni ve víře, možná dokonce opravdu uvěřili, ale v nějakém momentu svého života zařadili zpátečku. Otočili se k Pánu Ježíši zády. I dnes budeme číst podobný příběh. Budeme číst o učednících, kteří se po vzkříšení Ježíše vrátili ke starému životu. Poslouchejme, zda nenajdeme nějaké principy i pro život těch, kdo se v dnešní době obracejí k Pánu Bohu zády.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme." Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k Němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!" Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení. (Jan 21,1-14)

 

Náš dnešní příběh se odehrává několik dnů, možná i týdnů po vzkříšení. Zdá se, že potom, co se Ježíš zjevil učedníkům v Jeruzalémě, se učedníci rozprchli. V našem příběhu potkáváme 7 z učedníků u Tiberiatského jezera. To je jiný název pro Galilejské jezero.

Petr se obrací na ostatních šest učedníků a říká, že jde lovit ryby. Ostatní řeknou, že jdou s ním. Je mezi nimi i Tomáš, který vkládal prsty do Ježíšových ran. Oni se přesvědčili, že Ježíš je živý, přesto se vracejí zase ke starému životu. Ježíš jim řekl, že je posílá, aby byli Jeho svědky, ale oni se vrací k rybaření.

Vidím v tom velký obraz toho, jak se lidé setkají s Ježíšem Kristem, ale potom se vrátí ke starému životu. Hrozí to nám všem. A není málo těch, kdo to zažili. Jsou to naše děti, naši vnuci, naši sourozenci, naši rodiče, naši přátelé, možná je někdo takový dokonce mezi námi. Jsou různé důvody, proč se lidé otočí k Pánu Bohu zády. Mnohdy jsme se i my sami stali příčinou pádu. A měli bychom činit pokání z toho, že naše víra není natolik živá, aby byla přitažlivější. Na druhé straně, člověk, který se otočí k Pánu Ježíši zády, za to nese plnou odpovědnost.            

Přestože by Pán Bůh mohl na takovou nevěru zareagovat přísným soudem, a v soudný den tak opravdu zareaguje, tak nejednou ještě přichází s milosrdenstvím a dává další šanci. Snad tím nejznámějším obrazem je Ježíšovo podobenství o ztracené ovci. Myslím, že milosrdenství Pána Ježíše můžeme vidět i v tomto textu. Pokud ty patříš mezi ty, kdo od Něj utekli, tak i tobě dnes Ježíš ukazuje své milosrdenství. To milosrdenství se projevuje minimálně ve třech rovinách.

 

1. Ježíš ti ukazuje, že nemáš nic

To je to první, co v tom našem textu čteme. Poslechněme si to znovu: „Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."“ (v.3-5)

Učedníci loví celou noc a nic neuloví. Nic nemají. A Ježíš přichází a ptá se, zda mají něco k jídlu. Proč se ptá? On to vědět nepotřeboval. Věděl, jak na tom jsou, a už měl rybu na ohni. Ale chtěl, aby si oni uvědomili, že nic nemají.

Ten, kdo se otočí k Ježíši zády, ztrácí všechno. A cítí se mizerně. Ale je to jen díky milosrdenství Pána Ježíše, že si to uvědomuje. Kdyby nebylo Božího milosrdenství, ztvrdlo by lidské srdce úplně a bylo by ztracené. Ale Pán Ježíš přichází do různých situací a připomíná nám, že bez Něj nemáme nic.

Pán Bůh nás stvořil tak, aby nám spousta věcí dělala radost. Radost nám mají dělat vztahy s druhými lidmi. Radost nám má dělat naše práce. Radost nám má dělat odpočinek. Radost nám má dělat chutné jídlo, vonící květina, červánkový západ slunce nebo třeba dotek vyhlazených kamínků na břehu řeky. Je spousta dalších věcí, které nám dělají radost. Ale Pán Bůh ve své milosti působí, že lidé tu radost nevidí, nezažívají a mají pocit, že nemají nic. A Pán Bůh to dělá proto, aby hledali Jej. Protože je to Jeho přítomnost, která naplňuje náš život štěstím.

Když tedy v životě nenalézáme radost, je třeba se zamyslet, zda jsme se k Pánu Bohu neotočili zády. On nám totiž dává najevo, že nemáme nic, abychom Jej znovu hledali a v pokání se k Němu vrátili.

               

2. Ježíš ti ukazuje, že On má všechno

Ježíš ukazuje zaběhlým učedníkům, že On má všechno. A znovu se tu odehrává to, co se odehrálo na počátku služby Ježíše. V našem textu čteme: „Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.“ (v.6) Ježíš milosrdně ukazuje učedníkům, že On má všechno. Oni nemají nic, ale On má všechno.

Samozřejmě nejde o ryby či jídlo. Je to vzkříšený Ježíš Kristus, který dává našemu životu smysl. A v tomto smyslu života najdeme všechno, co pro život potřebujeme. Jasně to vyjadřuje apoštol Petr: „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ (2.Petr 1,3)

Pokud jsme poznali Ježíše, dostali jsme všechno. Pokud se k Němu obracíme zády, všechno ztrácíme. Dobře to ilustruje podobenství o marnotratném synu. Když je u otce, má všechno. Potom od otce odchází a má pocit, že si všechno bere sebou. Ale postupně dochází do bodu, kdy zjišťuje, že nemá vůbec nic. Myslím, že to tak dobře ilustruje situaci, kdy člověk odchází od Pána Boha. Takový člověk dojde do bodu, kdy si myslí, že Pána Boha vlastně vůbec nepotřebuje. Ale realita je, že nemá nic a Pán Bůh má všechno. A je to Boží milost, když to Pán Bůh člověku ukáže. Pán Bůh to ukázal marnotratnému synu. Ten činil pokání a vrátil se a znovu dostal všechno. A hlavně zjistil, že v otci má své všechno.

Stejně to vyjádřil i apoštol Pavel: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,19). Ježíš milostivě ukazuje lidem, nejen že bez Něj nemáme nic, ale že s Ním máme všechno.

Tak mnoho lidí od Pána Boha utíká. Napadla mne situace, kdy si jedna žena, která znala Pána Boha, našla jiného muže. Říkala mi, že ví, že dělá špatnou věc, ale že si nemůže pomoct. Dokonce mi říkala, že kdysi byla ve stejné situaci její kamarádka a ona ji to rozmlouvala. Ale teď sama nemůže. Podobných příběhů jsem zažil hodně. A příliš často se takovým lidem začal sypat život. Začali ztrácet jednu věc za druhou. Některým se stala ta milost a uviděli, že u Ježíše měli všechno. Činili pokání. Jiní pokání nečinili. Z některých se staly trosky. Ale někteří žiji relativně spokojený život bez Boha. Zatím. Jednou i oni uvidí, že nemají nic a že Pán Bůh má všechno. Ale to už může být pozdě.

 

3. Ježíš se dává poznat

Je tady ještě ten třetí projev Boží milosti k těm, kteří od Něj odešli. Ježíš se jim dává poznat. Ježíš to s nimi prostě mohl vzdát. Kolik už jim toho říkal, ukazoval, vysvětloval. Oni Ho dokonce viděli vzkříšeného a stejně si šli zase po svém. Ježíš si mohl najít jiné, tak jako si našel Pavla, a rezignovat na učedníky. Ale Ježíš je velmi milosrdný. Dává další šanci. A dává se učedníkům poznat. Nejprve Jan pozná, že ten muž na břehu je Ježíš a o chvíli později se o tom přesvědčí všichni. Je to Pán. Opravdu, je to Pán. Ten Pán, kterého jsme opustili, když byl zatýkán. Ten Pán, který byl vyslýchán, a my jsme Mu nepřišli pomoct. Ten Pán, kvůli nějž zástup křičel „Ukřižuj!“ a my jsme nekřičeli Hasana. Ten Pán, který byl bičován, a my jsme se Ho nezastali. Ten Pán, který nesl svůj kříž, a my jsme Mu s ním nepomohli. Ten Pán, kterého křižovali, a my jsme nestáli pod křížem a neplakali. Ten Pán, který se nám ukázal a řekl, že nás posílá, abychom byli svědky, a my jsme nešli. Ten znovu přichází, nezlomil nad námi hůl a chce nám pomoci.

Žijeme v době, kdy všude kolem nás jsou ti, kdo odešli od Krista. Možná je znáte, možná se to týká i vás. Jedním z velmi známých odpadlíků od víry byl i Charles Templeton. Šlo o člověka, který stál u zrodu organizace zvané Mládež pro Krista, jejíž prvním evangelistou byl Billy Graham. Společně s Billy Grahamem sloužili bok po boku jako evangelisté. Ale v roce 1957 po delším zápase prohlásil, že ztratil víru a že už není křesťanem. Na sklonku života, v roce 1995 vydal knihu nazvanou: Rozloučení s Bohem aneb důvody, proč jsem opustil křesťanství. Když s ním několik měsíců před smrtí mluvil spisovatel Lee Strobel o jeho životě, tak se ho zeptal na Ježíše. Templeton velmi jasně a opakovaně řekl, že Ježíš je nejvýznamnější člověk, který kdy žil, protože měl nejvyšší morální hodnoty. Mluvil o Ježíši moc hezky, ale nepovažoval Ho za Božího Syna. A celé to zakončil slovy: Chybí mi. A utřel slzu.

Možná je tady dnes s námi někdo, kdo se choval stejně jako učedníci a Ježíše zapíral, odmítal, utíkal od Něj. Možná je tady někdo, kdo si dokáže přiznat, že mu Ježíš chybí. Chci vám říct, že dnes se vám chce Ježíš znovu dát poznat. Dnes dává znovu příležitost, abyste v Něm uviděli Zachránce a Pána. On je totiž milostivým Bohem a dnes Vám to znovu ukazuje.

Ale co zítra? Bude i zítra ta příležitost? Nevíme. Nikdo nám to garantovat nedokáže. Možná ano, možná ne. Možná, že když dneska odmítnete Boží pozvání tak se vaše srdce zatvrdí tak, že už další projev Boží milosti nepřijde. Boží slovo totiž volá dnes: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ (Židům 3,15)

Jestliže dnes slyšíte, nezatvrzujte svá srdce. Když Petr slyšel, že je tam Pán, tak se nenechal ubít pocitem viny. Nebylo mu hanba. Skočil do vody a běžel za Ježíšem. Činil pokání a stal se neochvějným následovníkem Ježíše.

Pokud dnes vidíte Ježíše, vydejte se za Ním. Proste Ho o odpuštění toho, že jste od Něj utíkali a poproste o dar víry. To promění váš život.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář