Proč je církev prostě nejlepší
To dnešní kázání jsem nazval „Proč je církev prostě nejlepší.“ Myslíte si, že je církev prostě nejlepší? A co si o církvi myslí lidé, se kterými jste ve styku? Znám nemálo lidí, kteří odmítají církev, i když se považují za věřící. Mají pocit, že církev je příliš špinavá. Mnohdy je bída církve pro lidi důvodem, proč nevěřit Bohu. V rozhovoru nám vytáhnou křižácké války, pedofilní zneužívání dětí skrze kněze a nevím co ještě. Ano, můžeme zkusit zahrát tu kartu, že nás se to netýká, že to jsou problémy katolíků, ale to si asi moc nepomůžeme. I v protestanských církvích najdete spousty skandálů, bolesti a ostudy. A to včetně naší církve. Bolestné rozdělení naší církve v devadesátých letech je toho také důkazem. V průzkumech důvěry v naší zemi jsou církve na samotném dně.
Přesto ve vyznání víry prohlašujeme, že věříme ve svatou církev obecnou. A já dnes dokonce tvrdím, že církev je prostě nejlepší. Jak to vše jde dohromady? Věřím, že nám to dnešní text ukáže. A věřím, že právě nanebevstoupení Ježíše Krista je jakýmsi klíčem k tomu, jak vidět církev. Ale pěkně postupně. Přečtěme si nejprve text, který je určen na letošní svátek nanebevstoupení. Bude tam řeč o tom, jak Bůh Otec jedná s Ježíšem.
Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. 'Všechno podrobil pod jeho nohy' a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. (Efezským 1, 20b-23 )
Milí přátelé, začátek tohoto textu je poměrně jasný, ten konec je trochu složitější. Já bych chtěl z toho textu vytáhnout 3 dobré zprávy plynoucí z Ježíšova nanebevstoupení. A věřím, že nakonec odhalíme i to, proč je církev prostě nejlepší.
1. dobrá zpráva: Ježíš má největší moc
Právě nanebevstoupení potvrdilo Ježíšovu moc, kterou už samozřejmě jasně dokázalo Jeho vzkříšení. Jak jsme to četli? „Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. 'Všechno podrobil pod jeho nohy.'“ (v.20-22)
Podívejme se na to, co je zde řečeno. Nejprve to, že po nanebevstoupení Bůh Otec usadil Ježíše Krista po své pravici. Sedět po pravici krále znamená mít výkonnou moc. Král rozhoduje a ten kdo má výkonnou moc, ten jménem krále vykonává vůli krále. Takže když vyznáváme, že Ježíš sedí po pravici Boha Otce, pak vyznáváme na základě Písma to, že Ježíš má veškerou moc, aby plnil vůli svého Otce.
Dále čteme, že Ježíš sedí vysoko nad všemi vládami, mocnostmi, silami i panstvy. A když je řeč, že Ježíš je vysoko, tak to neznamená, že je ve vyšším nebi, že je nám dále. Znamená to, že Jeho moc je mnohem vyšší než moc všech zemských i duchovních mocností.
Když Ježíš chodil po této zemi, vzdal se části své moci. Nechal se odsoudit, mučit a zabít. Ale po nanebevstoupení je Ježíš opět plně ve své moci a už se jí nikdy nevzdá. Vypadá to, že i učedníkům to hned po nanebevstoupení došlo. Pamatujete si, co jsme četli z dnešního evangelia? „Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.“ (Lukáš 24, 52-53) Učedníci po odchodu Ježíše nepropadli smutku a malomyslnosti z toho, že je Ježíš opouští. Jako ti pastýři, kteří se před léty vraceli z Betléma, kde uviděli nově narozeného Spasitele, i oni se vracejí s velikou radostí a oslavují Boha. Proč? Protože uviděli moc Ježíše a pochopili, že přestože On odešel, je stále s nimi a má moc nade vším. Proto později vyzbrojeni Duchem svatým šli bez bázně a stali se mocnými svědky o Ježíši Kristu. Oni uviděli Ježíšovu moc a uvěřili slovu, které jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…“ (Matouš 28,18-19)
Bratři a sestry, Ježíš má největší moc. A to je nesmírně dobrá zpráva pro všechny, kdo Jej mají na své straně, kdo Mu věří, kdo Mu patří. A tak nanebevstoupení je pozváním, abychom viděli Ježíšovu moc. On má moc nad zlem a hříchem, který je ve mně. On má moc očistit mne od pocitu viny, který mne sužuje. On mám moc usmířit rozhádané lidi. On má moc vrátit radost do studeného manželství. On má moc obnovit vztah rodičů s dítětem. On má moc nad nemocí. On má moc nad duševním trápením. On má moc nad útoky toho zlého. On má moc dokonce i nad smrtí. A to je dobrá zpráva. Samozřejmě to neznamená, že všechno se okamžitě vyřeší, ale znamená to, že pokud Pán Bůh něco těžkého dovolil, tak to neznamená, že je slabý. Neznamená to, že se mu něco vymklo z rukou. Naopak, znamená to, že uprostřed různých trápení je hned vedle nás a mocně nás drží a nese. Nanebevstoupení Ježíše totiž ukazuje, že Ježíše je tím nejmocnějším a nic a nikdo Jeho moc nedokáže oslabit.
2. dobrá zpráva: Ježíš je hlavou církve, která je Jeho tělem
V tom našem textu jsme četli: „'Všechno podrobil pod jeho nohy' a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem.“ (v.22-23) Milí bratři a sestry, pokud je dobrou zprávou to, že Ježíše má moc, pak to, že On tvoří s církvi jednu součást jako hlava a tělo, je super dobrá zpráva.
Představte si, že jste žákem ve škole a v tělocviku se má hrát fotbal. Ve vaší třídě máte jednoho skvělého fotbalistu, který významně převyšuje všechny ostatní. Kdy ta zpráva bude dobrou zprávou? Tehdy, když se dovíte, že jste ve stejném týmu jako On.
Tou dobrou zprávou nanebevstoupení je to, že Ježíš je se mnou a s každým, kdo Mu věří, ve stejném týmu. On je náš kapitán. Když použijeme ten obraz těla, pak On je hlavou a my jsme tělem. Církev je Kristovým tělem.
A opět musíme vysvětlit, že když mluvíme o církvi, tak nemluvíme o Slezské církvi evangelické a. v., ani o žádné jiné denominaci. Když mluvíme o církvi, tak mluvíme o tom neviditelném společenství všech, kdo věří. A tak na Krista jsou takto napojeni a tuto církev tvoří všichni, kdo kdy žili. Počínaje těmi, kdo Jej viděli vírou jako Abrahám, přes členy prvotní církve až do dnešního dne a do dnů, které teprve přijdou. Na Krista jsou takto napojeni ti věřící, kteří žijí v Izraeli, v Evropě, v Africe či na ostrůvcích Pacifiku. To vše je Kristova církev.
O dinosaurech se s nadsázkou říká, že byli tak obrovští, že když je do ocasu štípl komár, ucítili bolest až za 14 dní. A někdo by si mohl myslet, že církev je taky takový dinosaurus. Někdo by mohl mít pocit, že k tomu Kristu, k té hlavě, je velice daleko. Ale celé Písmo svědčí o opaku. On je nám velmi blízko. On jako jediný nám dobře rozumí. U Něj se nemusíme bát odmítnutí. On nás všechny navíc spojuje v to jedno tělo. A tak když se shromažďujeme v Jeho jménu, když se modlíme v Jeho jménu, když přijímáme Jeho tělo a Jeho krev, tak zažíváme také to, že jsme církví spolu se všemi ostatními věřícími a také spolu s Kristem, který je její hlavou. A to je moc důležité. Nejsme sami. Církev není sama. Mocný Ježíš je s námi. A On je pro církev tím nejdůležitějším!
3. dobrá zpráva: Církev je výkladnicí Ježíšovy moci
Pojďme do finále. Závěrečná část našeho textu, ta složitější, zní: „…a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“ (v.22-23) Po tom, co Pavel píše, že církev je tělem Kristový, tak říká, že církev je plností Krista, který skrze církev přivádí k naplnění všechno, co jest. Je to velmi komplikovaná věta. Kristus skrze církev přivádí všechno k plnosti. Nechci tady moc zdržovat vysvětlováním. Ale jsem přesvědčen, že Pavel tady říká, že Ježíš skrze církev ukazuje svoji moc. Pojí se nám tady to, že jsme mluvili o Ježíšově moci, o tom, že On je hlavou církve a to hlavní, čím Pavel končí je to, že tuto svoji moc Ježíš ukazuje skrze církev.
Komu ji ukazuje? Aby nebylo pochyb, podívejme se o dvě kapitoly dále: „Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Efezským 3,10-11)
Čteme tady, že Pán Bůh chce, aby díky církvi nebeské vlády a mocnosti viděly Boží moc a moudrost. To je Boží vůle pro církev. O jaké vlády a mocnosti jde? Jde o ty vlády a mocnosti, které se vzbouřily proti Bohu, tedy o Satana a jeho říši.
Nevím jak vy, já když se chci pochlubit a udělat dojem, tak ukazuji to nejlepší. Když mi přijde návštěva, uklidím, aby viděli to nejlepší. Když mám důležité setkání a jdu s prosíkem, tak se hezky obléknu, možná vezmu nějaký dárek. A tady vidíme, že Pán Bůh se chlubí církvi před nebeskými mocnostmi. Neudělal trochu chybu? Není naše slabost spíše k smíchu? Vždyť i mnohým lidem jsme pro smích. Apoštol Pavel o církvi píše: „co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh.“ (1.Korintským 1,27) A už na začátku jsme mluvil o hříšnosti a trápeních, které v církvi vidíme. Nespletl se Pán Bůh, když se námi chlubí? Neměl by nás spíše někde schovávat?
Dovolte, že použiji jiný obraz, který používá Pán Ježíš. On někdy o církvi mluví jako o své nevěstě. A zase, já mám často pocit, že jako nevěsta za moc nestojíme. Vždyť se na nás podívejte. Jací my jsme. Jak dokážeme ubližovat. Jak dokážeme kazit a rozbíjet. Jak jsme leniví a pohodlní. Nás chce Pán Bůh předvádět? Námi se chce chlubit? Abych pravdu řekl, mám pocit, že kdyby mne a nás Pán Bůh prezentoval nebeským mocnostem, tak ony dostanou záchvat smíchu.
Ale Písmo tady učí naprostý opak. O pár kapitol později Pavel píše: „…Kristus [si] zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.“ (Efezským 5,25-27)
Sám Ježíš nás připravil, jako nevěstu slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného. A On nás představuje satanským mocnostem. A ony nás tak vidí. Když nás vidí, tak jim padá čelist a propadají zoufalství, protože když vidí, jak z nás bídných a mizerných lidí Ježíš Kristus svojí smrtí udělal tak nádhernou nevěstu, církev, tak vidí Ježíšovu moc a ví, že jejich konec je neodvratný.
Přeneslo se to i do mnohých pohádek. Když zlo vidí čistou lásku, která se obětuje, tak veškerá moc kouzel a zlých sil padá. Nemají šanci. Je konec.
Ježíš se svojí církvi chlubí, protože svojí obětí z ní udělal nádhernou nevěstu. To je ta třetí dobrá zpráva, která je důsledkem nanebevstoupení. Proto odvážně říkám, že církev je prostě nejlepší. Ano, když se díváme pouze lidsky, můžeme mít z církve neurózy a musí nás trápit všechno to zlé, co se v církvi vyskytuje. Ale když se podíváme na církev, jejíž hlavou je Kristus, tak nemůžeme jinak, než říkat: Ježíši děkuji, děkuji, děkuji, že mohu být součásti něčeho tak krásného.
Amen, přijď Pane Ježíši!
