Proč Kristus zemřel
Dnes si připomínáme utrpení a smrt Ježíše Krista. Proč ale Kristus trpěl a zemřel? Podívejme se, co nám k tomu říká apoštol Petr.
… vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On 'hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest'. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1. Petr 2:21b-25)
Audio záznam naleznete zde.
V tomto textu vidím dva základní odůvodnění toho, proč Ježíš trpěl a zemřel. Petr říká, že Ježíš trpěl, aby nám dal příklad, a že Ježíš zemřel, aby nás vyléčil od hříchu. Myslím, že je moc důležité, abychom se zamysleli, co to znamená, a co to konkrétně pro mě, pro nás znamená.
1. Kristus náš příklad
To první, co jsme tady četli, je toto: „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad.“ (v.21) Čteme, že trpěl „za vás“ a myšleni jsou křesťané, kterým Petr píše. Ale samozřejmě se to týká každého věřícího. Takže jak Kristovo utrpení, tak jeho smrt byla „za nás“. A to vy smyslu „místo nás“. K tomu se ještě dostaneme na konci. Tedy „Kristus trpěl za vás…“, ale Petr pokračuje „a zanechal vám tak příklad.“ Kristovo utrpení nám má být příkladem. Petr to zdůrazňuje ještě jednou a říká, že máme jít v Jeho šlépějích. A tady máme obraz člověka, který prochází nebezpečným územím, třeba bažinou a klade svá chodidla do míst, kde je šlépěj Krista, který šel před ním.
Když víme, že nás tento postup zavede k bezpečí, tak rádi takto půjdeme. Ale my víme, že Kristus došel na kříž, kde Ho zabili. Tak proč bychom měli jít v Jeho šlépějích? V čem nám má být Kristovo utrpení příkladem? Petr to potom vysvětluje. Čteme: „On 'hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest'. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil“ (v.22-23) V tom máme chodit v Kristových šlépějích. Máme se snažit žít tak, abychom nečinili zlo. Máme se snažit žít tak, abychom neodpláceli stejným zlem, jaké mnozí proti nám používají. Křesťan se ani ve chvíli nevinného utrpení nemá snížit na nadávky a vyhrůžky. Pozor, nechci říci, že si máme nechat vždy všechno líbit. Ale chci říci, že ani v krizi, nemáme šáhnout po prostředcích, které jsou zle a nespravedlivé. O tomto bychom mohli mluvit dlouho a diskutovat kdejaké hraniční situace. Ale Petrovi tady jde o ty běžné. Když mi někdo nadává a ponižuje mne, tak já nezačnu nadávat a ponižovat jeho. Když mne zaměstnavatel odírá, tak ho nezačnu okrádat. Když mne sousedka pomlouvá, tak já nezačnu pomlouvat ji. Kristus zemřel, aby nám dal příklad, že nemáme zůstat v koloběhu zla. Máme se vzepřít zlu, tak jako se mu vzepřel On. To je Kristův příklad.
Ale co máme dělat v takových situacích, kdy jsme ponižování a haněni? Petr nám ukazuje, co dělal Kristus. Ježíš „vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.“ (v.23) A my jsme voláni, abychom dělali přesně toto. Pozor, nemáme dělat pouze toto! Když vidím, že člověk napadl člověka, tak se nemám pouze modlit. Mám běžet a pomoci. Ale to my jaksi víme. Ale tady jsme voláni k něčemu většímu, k tomu, abychom neodpláceli těm, kdo nám ublížil, ale svěřili všechny křivdy do Božích rukou. Máme si říct: „Nebudu v sobě život naději na pomstu, nebudu se utápět v sebelítosti, nedovolím, aby se ve mně usadila hořkost. Já to vložím do rukou Boha, který to spravedlivě vyřeší.“
A toto je následování Kristova příkladu. Možná jste tady dnes přišli s hořkostí, sebelítostí, pocitem křivdy či dokonce s plány na pomstu. Kristův kříž nás dnes zve, abychom se toho vzdali. Následujme Kristova příkladu a vzdejme se toho. Uvidíte, jak nesmírně osvobozující je to pocit. Lidsky je to nemožné, ale pod Kristovým křížem se dějí zázraky a vy dnes ten zázrak můžete zažít. Je to zázrak, který obnovuje neobnovitelné vztahy. Je to zázrak, který odpouští neodpustitelné křivdy. Je to zázrak, který nás osvobozuje od pocitu křivdy, hořkosti či pomstychtivosti. Jak řekl teolog Alfred Plummer: „Odplácet zlem za dobro je ďábelské; odplácet dobrem za dobro je lidské; odplácet dobrem za zlo je božské.“ Následujte Kristova příkladu a zažijte božskost jeho působení ve vašem životě.
2. Kristus náš lékař
Zamysleli jsme se nad tím, že Kristus je náš příklad. Ale je tady i to druhé a to je mnohem zásadnější. To druhé, co nám Petr připomíná je to, že Kristus je náš lékař. Čteme: „On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“ (v.24-25)
Petr tady cituje proroctví Izajáše a říká, že Kristovy rány nás uzdravily. Nejde tady o nějaký mysteriózní úkon. Jde o to, že my získáváme zdraví tím, že místo nás Kristus umírá. Z kontextu vidíme, že nejde o fyzické zdraví, ale o vnitřní či duchovní zdraví. Jak jsem již řekl na začátku, Kristus umírá místo nás. My jsme si za naše lidské slabosti a selhání, tedy za naše hříchy, zasloužili utrpení a smrt. Ale Ježíš přichází, protože Mu na nás tak hrozně moc záleží, a podstupuje to za nás. Umírá na našem místě, abychom mohli být vnitřně uzdraveni.
A kdy k tomu uzdravení dochází? Čteme, že jsme „bloudili jako ovce', ale nyní jsme byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“ (v.25) Všichni jsme bloudili. Ale svou smrtí Ježíš přináší lék. A ten lék způsobuje, že můžeme být uzdraveni - obráceni ke Kristu. On člověku nabízí, že nás z našeho chaosu obrátí k sobě. Pokud se necháme obrátit k Němu, pokud Mu přineseme všechnu svoji špínu a nedokonalost, pokud poprosíme o odpuštění, tak On s velkou radostí odpouští a stává se naším pastýřem a strážcem. Prostě se stává tím, kdo se o nás postará. A to je nový začátek. Nezáleží, kolik jsme toho zkazili. U Něj můžeme začít znovu. A proto Kristus umírá. Umírá na našem místě, abychom my místo soudu dostali nový start. Jak jsi na tom? Ještě bloudíš, nebo jsi už byl obrácen ke Kristu? To je zásadní otázka! A není nic mezi tím! Buď bloudíš, nebo už jsi byl obrácen ke Kristu.
Petr říká: „On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.“ (v.24) On vše zlé, čeho jsme se dopustili vzal na kříž a přijal za to jednou provždy trest. Všechno. Není žádný hřích, který by neodpustil. Není nic, na co by Jeho láska nestačila. A On má jen jeden cíl. Jde Mu o to, abychom byli uzdraveni. Jde Mu o to, abychom byli obráceni k Němu. V tom je smysl a štěstí lidského života. Bloudíš nebo jsi obrácen k Němu. To staré já může dnes zemřít a dnes můžeš začít žít Kristovou spravedlností. To neznamená, že budeš dokonalý. To znamená, že ti bude dokonale odpuštěno. Bloudíš, nebo jsi obrácen ke Kristu?
Milí shromáždění, za tento den jsme se modlili. Modlili jsme se za Velký pátek a Velikonoce, protože do kostela přijde více těch, kdo ještě bloudí. A Boží i naší touhou je, aby se člověk zastavil, sklonil před Bohem a řekl: „Bože odpusť mi. Chci začít znovu a s Tebou.“ A právě proto si my všichni musíme odpovědět otázku, zda bloudíme, nebo jsme obráceni ke Kristu. Pokud Vás už Pán Bůh k sobě obrátil. Tak je dnešní den dnem děkování. Pak určitě Vaše srdce přetéká vděčností za to, co pro Vás Pán Ježíš Kristus udělal. Pokud ještě bloudíte, nebo pokud si nejste jisti, tak vás zvu, abyste se dnes nechali k Němu obrátit. Bude ještě příležitost k tichým modlitbám. Poproste Ho o odpuštění. Poproste Ho o dar víry. Poproste Ho, aby vás obrátil k sobě! Poproste Ho, abyste mohli začít znovu. Nebudete litovat. Naopak zažijete dobrotu toho, který si vás zamiloval dříve, než jste se vůbec narodili.
Audio záznam naleznete zde.
