Michal Klus - Je psáno...

Minulou neděli jsme začali letošní prázdninovou sérii nazvanou „Zažil to“. O Ježíši je totiž psáno, že „na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Židům 4, 15b) A proto autor tohoto listu tvrdí: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi.“ (Židům 4, 15a). Pán Ježíš zažil na vlastní kůži pokušení a těžkosti, které prožíváme i my. A proto nám lépe rozumí a my můžeme věřit, že ví, co prožíváme. A nejen že to ví, On adekvátně reaguje.

Minule pastor Honza mluvil o situacích, kdy nemáme nade vším kontrolu. Ježíš se stal člověkem, odložil svou božskou moc a tedy i kontrolu nad jistými situacemi.

Dnes otevíráme další téma. Budeme mluvit o čekání a o tom, že se nám někdy zdá, že to Pánu Bohu nějak dlouho trvá.

Myslím, že to zažili mnozí z vás. Třeba se modlíte o návrat ke zdraví po úrazu a ono to tak hrozně trvá. Nebo se modlíte o to, aby se váš marnotratný syn či dcera vzpamatovali a dali svůj život do pořádku a pořád nic. Nebo se modlíte za vyřešení konfliktu na pracovišti a je tam pořád dusno. A možná si tak někde v sobě říkáme – Pane Bože, nemohl bys trochu zrychlit? Čekání je totiž nesmírná dřina. A my chceme věci rychle.

Tím, jak známe srdce Pána Ježíše, a protože i On byl vystaven pokušení nedočkavosti, tak víme, že zná tyto naše pocity. Text, který jsem dnes vybral k našemu přemýšlení, je z knihy Galatským ze čtvrté kapitoly. Chceme v něm hledat povzbuzení pro naše čekání.

Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Galatským 4, 4-5)

Na základě tohoto textu jsem vybral tři pravdy o čekání, které v našem čekání mohou být pro nás povzbuzením.

1. pravda: Když čekáme, Pán Bůh pracuje

Pán Ježíš věděl, že On je ten, kdo porazí ďábla a smrt a přinese lidem vykoupení a spásu. Přesto On nepřišel do světa hned po vyhnání Adama a Evy z ráje. Musel počkat. Čekal tisíce let. A potom přišel na tento svět jako nemluvně. Musel si znovu počkat, až přišel ten čas, kdy měl vykoupit svět. A představte si, že On věděl, že Jeho oběť by přinesla vykoupení lidem, přesto musel čekat. Ježíš ví, co to je čekat na Boží načasování. Ježíš nicméně také věděl, že to čekání nebylo bezdůvodné.

Přátelé, i my si můžeme být naprosto jisti, že to naše čekání není bezdůvodné! Co jsme četli v tom našem textu? „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna…“ (v.4) To čekání Božího Syna bylo ukončeno, když se naplnil čas. Ježíš musel čekat, až se naplní čas. Ale to neznamená, že se nic nedělo. Pán Bůh pracoval, aby vše připravil, aby mohl ukončit čekání Ježíše a poslat Ho na tento svět v ten nejlepší čas.

V našem textu čteme, že Ježíš přišel, když se „naplnil stanovený čas.“ Nevíme o všem, co způsobilo, že čas byl naplněn. Nicméně historici nám říkají, že nikdy před tím nebyl svět tak připraven na to, aby se evangelium mohlo rychle šířit. Bylo to dáno politickou situací. Po té co Alexandr Veliký sjednotil obrovskou část světa, Římané vybudovali skvělý systém, který napomáhal šíření evangelia. V každé oblasti římské říše se bylo možné domluvit řecky. Takže jazyk přestal být nepřekonatelnou bariérou. Římané také vybudovali rozsáhlou sít tzv. dálnic, které byly chráněny vojáky a to umožňovalo rychlé a bezpečné cestování po celé římské říši. Proto se říká, že všechny cesty vedou Říma. Dříve cesty neexistovaly a především byli všude lupiči. Podobně tomu bylo na moři. Středozemní moře bylo protkáno pravidelnou lodní dopravou.

Dalším velmi významným aspektem byl tzv. Pax Romana – tedy římský mír. Od roku 27 před narozením Ježíše až ro roku 180 po Jeho narození vládl v Římské říši nezvyklý klid zbraní. Nechci říct, že nebyly bitvy a konflikty, ale Římská říše jako celek zažívala mír. A tedy klid k šíření evangelia.

Milí přátelé, zatímco Ježíš čekal, až přijde ten správný čas, Pán Bůh aktivně pracoval, aby vše připravil k tomu, aby se evangelium rychle mohlo šířit, aby mnoho lidí mohlo uvěřit a být zachráněno pro věčnost. Málokdo to v té době viděl, my to teď vidíme zpětně.

Milí přátelé, možná prožíváte náročné období čekání. Možná čekáte na zdraví, na práci, na partnera či na dítě, možná čekáte, až vám Pán ukáže plán pro Váš život, možná čekáte, až se zahojí stará bolest. Ať už čekáte na cokoli, Boží slovo vás dnes ujišťuje, že Pán Bůh pracuje. On na vás nezapomněl. On neusnul. On neprošvihl termín. On pracuje. Možná pracuje na okolnostech. Možná pracuje dokonce na vás. Ale můžeme si být jisti, že On pracuje.

2. pravda: Když čekáme, jsme proměňování

Vraťme se opět k našemu textu: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu…“ (v.4) Ježíš se narodil z ženy jako miminko a stal se člověkem podřízeným zákonům. Tedy sám Bůh, tvůrce zákonů, se zákonům dobrovolně podřídil. A čekal na den, kdy vykoupí lidstvo. Ale ten čas nebyl zbytečný. Z dítěte se stal muž. Z tesaře se stal učitel. Z vesničana se stal cestovatel. Čas čekání byl naplněn změnou.

A to je to druhé co chci zdůraznit. Čas čekání na Hospodina, nemá být promarněný čas. Má to být čas, kdy dovolíme Pánu Bohu, aby nás měnil. Čas čekání může být velmi důležitý čas našeho života. Nepromarněte své čekání!

Dovolte příklad. Já jsem chodil se svoji ženou 4 roky. Po prvním rande jsem kamarádům řekl, že toto je děvče, které si vezmu. Měl jsem v tom jasno. A víte, co by se stalo, kdybych si ji vzal po prvním rande? Byla by to katastrofa. Já jsem totiž vůbec nebyl na manželství zralý. A myslím, že ani Šárka ne. V našem chození jsem Šárku hodně zraňoval a já jsem se musel teprve naučit, jak se chovat k ženě, a jak být pro ni dobrým mužem. A díky Boží milosti a Šárčině trpělivosti jsem se něco naučil. Šárka opakovaně říkala, že chodit by už se mnou nikdy nechtěla, ale že manželství si užívá. Čekání na manželství pomohlo tomu, abychom zráli a byli tak na manželský život připraveni.

Nevím, na co čekáte vy. Ale vím jistě, že Pán Bůh nechce, abyste to čekání promarnili. On ve vás chce pracovat a On chce to čekání využít, aby proměňoval především vaše srdce a váš charakter. A tak nebuďme netrpěliví. Nevyčítejte Pánu, že Mu to tak trvá. Proste o proměnu vašeho srdce. Proste, aby vás Pán připravil na to, co je před vámi. Pán Bůh totiž často chce nejdříve udělat něco ve vás, než udělá něco pro vás či skrze vás. A tak nepromarněte své čekání. Dělejte aktivní kroky, abyste Pánu dali prostor, aby vás měnil. On čeká, že Mu dáte prostor.

3. pravda: Máme jistotu, že se dočkáme

Ta třetí pravda, kterou chci připomenout je ta, že pokud věříme Pánu, tak se naše čekání naplní a my se dočkáme.

Jak jsme to četli? „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.“ (v.4-5) Ježíš se dočkal.

Představte si, že byste měli být Mesiáš a zachránit svět. A čekáte, čekáte, čekáte. Konečně se dočkáte, už to začíná. Těšíte se, až smrt a ďábla zdrtíte svým slovem. Ale to vítězství není tak lehké. Je to cesta, kdy pokyn zní: Nechej se zbičovat, opustil lidmi i Otcem, ukřižovat a v obrovské agónii tam zemři. Co byste řekli? Pane, tak jsem to nemyslel. Já jsem čekal na něco jiného. Ježíš věděl, co Ho čeká. Ježíš to vyhlížel, ale když to přišlo, bylo to extrémně těžké. On to ustál, zvítězil a vybojoval nám vítězství a věčný život. Ježíš se dočkal.

I my se dočkáme. Ale někdy, to může vypadat velmi jinak, než jsme si vysnili. Ne nechci říct, že jedinou cestou křesťana je utrpení. Pán Bůh nám dává obrovské množství dobrých darů. Pán Bůh nejednou ukončuje naše čekání obrovskou radostí.

Když moje maminka měla covid, čekali a modlili jsme se o uzdravení a návrat domů 8 měsíců. A když přijela domů, byla to veliká oslava. Pán Bůh nám mnohdy dá dočkat se toho, po čem sníme.

Jsem si jist, že Pán Bůh dělá to nejlepší. Ale to Boží „nejlepší“, se nejednou může lišit od toho našeho „nejlepšího“. Možná čekáme na uzdravení našeho blízkého, a Pán si ho vezme k sobě do nebe. Možná čekáme na lepší zaměstnání, a místo toho utrpíme úraz a skončíme na invalidním důchodu. Možná čekáme na zdravé dítě a narodí se dítě s těžkým postižením. Možná se za svého života nedočkáme toho, po čem toužíme.

Bůh tady totiž není proto, aby naplňoval naše přání. My jsme tady proto, abychom žili pro Něj! V tom nejtěžším okamžiku svého života v Getsemane to Ježíš vyznává. „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ (Marek 14, 36) Ježíš říká, že je tady, aby plnil vůli svého Otce, protože to Jeho Otce oslaví.  Naše čekání má být k oslavě Otce. Způsob naplnění našeho čekání má být k oslavě našeho Otce. To jak je naplněno naše čekání, má být k oslavě našeho Otce. Čekejme k oslavě našeho Otce.

Ten, kdo čeká k oslavě svého nebeského Otce, ten má jistotu, že se dočká! Má jistotu, že  postaví před samotného Pána Ježíše a On jej nazve svým synem či dcerou. Dočkáme se.  

Dovolte, že zakončím jedním veršem, který zapsal apoštol Petr, a který se týká našeho čekání: „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2.Petr 3.9)

Z tohoto verše vyplývá, že to, že Pán Bůh někdy nereaguje, znamená, že On čeká na nás. Možná čekáte na to, aby Pán Bůh zasáhl. Možná někteří dokonce zlomili na Pánem Bohem hůl, protože se nedočkali Jeho jednání. A ve skutečnosti On čeká na vás. On čeká, až se před Ním skloníte a vyznáte Ho jako Pána. Protože kdyby nečekal, tak by přišel, ale pro vás by přišel se svým soudem. A to On nechce. A tak je ještě trpělivý a čeká. Takže  pokud Pánu Ježíši dnes nepatříte, dnes je čas vyznat Mu svoji sebestřednost, vydat se Mu a nazvat Jej svým Pánem. Přijďte k Němu, aby On už nemusel čekat. A budete mít jistotu, že se i vy dočkáte. Amen.