První adventní píseň
Představte si, že by za Vámi někdo přišel a řekl vám, že příští týden vám na účtu přibude milión. Jak byste reagovali? Já bych asi nezačal slavit. Víte proč? Protože jsem skeptik a nevěřil bych tomu. Měl bych hned doplňující otázku. Jak se to může stát? Odkud by to mělo být? Uvěřil bych tomu až tehdy, pokud bych tomu rozuměl a považoval to za možné.
Dnes se podíváme na první z adventních písní a bude to adventní píseň Izajáše. A já myslím, že se dá říct, že má dvě sloky. A ta první sloka hovoří o dobrém daru a ta druhá vysvětluje, jak je to možné, že ten dobrý dar dostaneme. Vlastně hovoří o dobrém dárci. Vyslechněme si tedy ta známá slova Izajášova proroctví:
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.
Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Izajáš 9, 1-6)
Dovolte, že znovu připomenu, že Izajáš žil v kritické době, době válek, hladu, bídy a strachu. A do této situace mu Pán Bůh zjevuje dobrou zprávu o budoucnosti. A Izajáš ji předává posluchačům. My zdaleka nežijeme v tak zoufalé době jako Izajáš, ale na druhé straně, zažíváme více nejistot, než jsme byli zvyklí. Stále další vlny pandemie, stále nové mutace viru, ekonomická nejistota, energetická nejistota. Ano tento svět je zmítán zmatkem. Věřím, že ta Izajášova píseň je důležitá i pro nás. Pojďme se podívat na první sloku této písně, která nám říká, že můžeme očekávat dobrý dar, protože máme dobrého dárce.
1. sloka: Dobrý dar
Izajáš tu píseň začíná popisem zářivé budoucnosti. A tato jeho sloka má 4 verše. Každý z těch veršů ukazuje, z čeho se skládá ten dar.
- „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (v.1)
Světlo je nádherný symbol adventu a Vánoc. Světlo, které zasvítí do temnot. Izajáš nemusí mluvit o to, v jaké temnotě lidé žijí. To všichni věděli. Říká, že do té temnoty přijde velké světlo. Co tento dar světla lidem přináší? Naději. Světlo je symbolem pro naději. Když slyšíme jen samé zlé zprávy, pak to co potřebujeme je naděje. A Izajáš tuto naději přináší. Nezůstane tady vždy tma, zasvítí světlo.
Milí přátelé, advent nám přináší naději, že žádná tma není pro Boha tak temná, aby ji neprosvítil a neproměnil svojí mocí a láskou. David v jednom ze svých žalmů zpívá: „Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ (Žalm 139,12)
Ať už je to tma nemoci, konfliktu, války nebo tma v našem nitru způsobená nevírou, hříchem, závislostí či jinými špatnými volbami, neexistuje tma, kterou by Pán Bůh nedokázal proměnit ve světlo. Ať už zrovna čelíte jakékoli tmě, Pán Bůh přichází s nabídkou světla pro každého z nás! Naděje je dobrým Božím darem, který nám Pán Bůh dnes nabízí.
- „Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist.“ (v.2)
Ten druhý rozměr toho adventního daru je radost. Radost jde vždy ruku v ruce s nadějí. Když nemám naději, nemám radost. Když se objeví naděje, vrací se radost. Izajáš tady dává příklady toho, jaká ta radost bude. Hovoří o situacích, kdy Izraelci zažívali spoustu radosti a veselí. Hovoří o radosti při žních či oslavách válečných vítězství.
Kdy se nejvíce radují dnešní lidé? Když se jim narodí dítě nebo vnuk? Když se uzdraví z nemoci? Když si koupí exotickou dovolenou? Když Oceláři vyhrají ligu? Když se podaří dobrý business? Když udělám státnice? Když dostanu pod stromeček nový mobil? Izajáš říká, že Pán Bůh nám může přinést větší radost, než si dokážeme představit. Jeho dobrým darem je naděje a radost.
- „Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.“ (v.3)
Tady nám Izajáš představuje třetí rozměr toho daru. Izajáš tady hovoří o svobodě. Pán Bůh zlomí otrokářská pouta, která nás zotročují jako v den Midjánu. Je to odkaz na to, jak Pán Bůh skrze Gedeona s hrstkou mužů zázračně porazil Midjánce a zajistil Izraeli mír.
Lidé v době Izajáše věděli, co znamená být odvlečen do otroctví. Asyřané zotročovali národ za národem. Pán Bůh tady zaslibuje dar naprosté svobody.
Je pravda, že my si žijeme celkem svobodně. Přesto tady jsou různé nesvobody. Nicméně ta nejzásadnější je ta vnitřní nesvoboda. To, když jsme spoutání naším hříchem. Hřích nad námi vládne. Martin Luther ve svém slavném díle zdůrazňoval, že nikdo z nás nemá svobodu rozhodnout se nehřešit. Naše vůle je hříchem zotročena. Nemůžeme nehřešit. Ale Pán Bůh ohlašuje a připravuje dokonalou svobodu, svobodu od hříchu, který je v nás.
- „Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.“ (v.4)
To je poslední verš první sloky. Po naději, radosti a svobodě nám Pán Bůh dává pokoj, mír. Válečná zbroj bude k ničemu. Národy už se nebudou bít a nebudou se vyvíjet zbraně a stavět ploty na hranicích. Už nebudou hádky mezi sourozenci, ani konflikty mezi křesťany. Už se nebudou rozdělovat církve ani rozpadat manželství. Už nebudou podvody mezi obchodníky a nebude vydírání zaměstnance. Zavládne pokoj. Pán Bůh je dárcem dokonalého pokoje.
Máme tady zaslíbení dobrého daru, daru naděje, radosti, svobody a pokoje.
2. sloka: Dobrý dárce
Kdyby ta píseň měla jen jednu sloku, tak bychom si řekli, že je to hezký sen, ale že to není reálné, že je to utopie. Je to jako když mi někdo řekne, že na účtu budu mít milión. Ale druhý sloka ukazuje, že to není sen, protože se našel dobrý dárce, který nám to dá. A ta druhá sloka také vysvětluje, jak nám to dá.
„Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ (v.5-6)
Izajáš ve své písní předpovídá, že do světa přijde Boží Syn a příchod Pána Ježíše je nám garancí, že nám Pán Bůh dá naději, radost, svobodu a pokoj.
My si teď musíme položit otázku. Tak dostali jsme díky narození Ježíše Krista tento dar? Vždyť temnoty je tady stále spousta, radost často chybí, pořád nejsme svobodní od zla a stále žijeme ve světě konfliktů.
Teologové na tu otázku, kdy to tedy dostaneme, odpovídají slovy „už a ještě ne“. Už jsme to dostali. Ano, ten, kdo vírou našel v Pánu Ježíši Kristu svého zachránce, ten už žije nadějí, už zažívá radost, i když uprostřed mnohých smutků, už zažívá svobodu, i když je v mnohém omezován, už zažívá pokoj, i když je součástí mnohých konfliktů. Tyto dobré dary totiž nevycházejí z něj, ale z Božího Ducha, který přebývá v těch, kdo Pánu Ježíši Kristu věří. A tak věřící člověk už teď zažívá vděčnost za to, že mu Pán Ježíš Kristus svým narozením přinesl úžasný dar.
Na druhé straně víme, že to ještě není úplné naplnění tohoto proroctví. Ono se dokonale naplní až jednou, když podruhé přijde náš Pán Ježíš a vezme nás tam, kde Pán Bůh učiní vše nové. A tam už doslovně nebude žádné zlo, žádná tma. Tam už bude pouze dokonalá radost a žádné zoufalství a beznaděj. Tam už budeme dokonale svobodní a pokušení nebude mít nad námi žádnou moc. Tam zažijeme trvale dokonalé vztahy se všemi. Tam to bude dokonalé. To jako křesťané vyhlížíme, zatímco s nadějí, radostí, ve svobodě a s pokojem jdeme tímto světem. A tak stále žijeme adventem. Čekáme na Ježíše a na Jeho dokonalý dar.
Proč Izajáš zpívá tuto píseň? Z jediného důvodu. Aby lidé uvěřili Pánu Bohu. Proč my dnes o tom mluvíme? Abychom my, kdo věříme, byli posílení ve víře. A mluvíme o tom také proto, aby ti, kdo si nejsou jistí a ve kterých se to pere, uvěřili ne mně, ale Božímu slovu, samotnému Pánu Bohu.
Dovolte, že zakončím krátkým příběhem. Jde o příběh mladého muže, který vyrostl v křesťanské rodině. Dokonce v raném mládí napsal o Pánu Bohu oslavnou báseň. Potom ale přišla krize a on zoufale hledal cestu k Pánu Bohu. Křesťanským přátelům napsal: „Hledám pravdu všude, kde doufám, že bych mohl nalézt třeba jen její stín. Ještě stále nemohu sdílet vaší víru jako věčnou pravdu… Slzy se mi derou do očí, když vám toto píši… Cítím, že nebudu ztracen. Přijdu k Bohu, po němž má duše tak vroucně touží.“
Tak upřímná touha po Bohu. Takový zápas o víru. Jak myslíte, že to dopadlo? Možná vám pomůže, když vám řeknu jméno tohoto muže. Jmenoval se Friedrich Engels. Byl to jeden z otců komunismu, který se zřekl víry, stal se bojovníkem, který hlásal, že člověk se musí osvobodit od víry. Silně se vyhrazoval vůči náboženství.
Byl tak blízko, přesto se nakonec k Pánu Bohu obrátil zády a jeho učení uvrhlo velkou část světa do tmy a beznaděje. Kde jsme my? Dnes nás Pán Bůh skrze píseň Izajáše volá, abychom uvěřili Božímu zaslíbení a vírou vyhlíželi Pána Ježíše Krista. Kéž bychom z Boží milosti věřili a zažívali Boží přítomnost skrze Jeho naději, radost, svobodu a pokoj. To vše nám přináší Ježíš Kristus, který přichází.
