Radost ze stolu Páně
Bratři a sestry, dnes si připomínáme den, kdy Pán Ježíš ustanovil památku Večeře Páně. O Poslední večeři nám píšou evangelisté a potom apoštol Pavel. Dnes si význam Večeře Páně připomeneme právě s apoštolem Pavlem.
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu. (1Kor 11, 23-34)
Vraťme se spolu v myšlenkách do té místnosti, kde učedníci s Ježíšem jedli velikonočního beránka. Kulturně to byl takový židovský štědrý večer. Slavnostní večeře, hodně jídla a radosti a připomenutí důležité historické události, vyjití z Egypta. Tedy velice radostné svátky. Ale v době tzv. Poslední večeře všichni asi cítili, že Ježíš není úplně v radostném módu. Už to, jak ten večer začal, když začal učedníkům mýt nohy. A potom ta slova o zrádci, který Ho vydá, aby Ho zabili. Tentokrát to asi nebyla typická radostná oslava, ale intenzita se asi dala krájet. A do toho Ježíš uchopí chléb a řekne, že to je jeho tělo. Uchopí kalich a řekne, že to víno je Jeho krev. Ano, Ježíš často mluvil věci, kterým učedníci nerozuměli, ale to muselo fakt vypadat divně. Chléb, který jedí, je jeho tělo? A víno, že je jeho krev? A že mají jíst chléb a pít víno na Jeho památku? Myslím, že učedníci v té chvíli nepochopili, co to říká a co to má znamenat. Až realita Kristovy smrti a Jeho vzkříšení jim to odhalila, i když musíme zároveň přiznat, že svátost Večeře Páně, ale nakonec i svátost křtu, jsou stále jistým tajemstvím. Vždyť Pán Bůh bere obyčejné věci a říká, že díky Jeho slovu budou mít neobyčejný, duchovní užitek.
Když o tom ve Velkém katechismu hovoří Dr. Martin Luther, tak cituje Augustina, který řekl: „Přistoupí-li (Boží) slovo k vnější věci, vzniká svátost.“ A ten večer Pán Ježíš ustanovil svátost. Svátost Večeře Páně.
Připomeňme si opět některé důležité pravdy o Večeři Páně, tak jak je čteme v přečteném Pavlově listu. A uděláme to tak, že si odpovíme na tři otázky. A to na otázky co ve Večeři Páně přijímáme, proč to přijímáme a jak to máme přijímat.
1. Co přijímáme
To je otázka, která v historii křesťanství hrála zásadní roli a v chápání toho, co ve večeři Páně přijímáme je stále mnoho rozdílu mezi jednotlivými církvemi. Tady se reformace vymezila vůči římskokatolickému chápání mše, ale potom také došlo k rozdílům v chápání mezi protestanty.
Přečtěme si ještě jednou, jak to apoštol Pavel zapsal: „Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." (v.23-24)
Co tedy přijímáme? Ježíš vzal chléb. Tak tedy přijímáme chléb. A potom řekl, že je to Jeho tělo. Tak tedy přijímáme Jeho tělo. A to je vlastně luterské chápání Večeře Páně. Tedy, když ve Večeři Páně přijímáme chléb a víno, tak zároveň přijímáme tělo a krev Pána Ježíše.
Zjednodušeně lze říci, že římskokatolické chápáni učí, že při posvěcení chleba a vína se chléb promění v tělo a krev Pána Ježíše. Už to není chléb a víno, je to tělo a krev.
Na druhé straně mnohé další protestanské církve zase učí, že přijímáme chléb a víno, které je pouze duchovně či symbolicky tělem a krví.
V luterské tradici v důvěře ve slova Pána Ježíše věříme, že když při Večeři Páně přijímáme chléb a víno, tak přijímáme tělo a krev Pána Ježíše Krista. Věříme tomu prostě proto, že to tak Ježíš řekl.
Všimněme si ještě slov, která zapsal dále apoštol Pavel: „Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.“ (v.29)
Tato pasáž je velmi složitá na překlad. A v různých překladech Bible můžete najít různé varianty překladu. Nicméně ten ekumenický překlad zdůrazňuje i to naše luterské chápání Večeře Páně. Jsem přesvědčen, že Pavel tady zdůrazňuje důležitost toho, abychom si uvědomovali, že opravdu ve Večeři Páně přijímáme tělo a krev Pána Ježíše. Nepřijímáme pouze symbol, nepřijímáme pouze odkaz. Na druhé straně nejsme lidožrouti, jak je někdy luteránům vyčítáno. Naše žaludky zpracovávají chléb a víno. Ale z Boží milosti k nám v darech Svaté Večeře přichází sám Pán Ježíš Kristus.
2. Proč přijímáme
Proč Pán Ježíš vlastně ustanovil Večeři Páně? Zopakujme si, co tady říká apoštol Pavel. Říká: „Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."“ (v. 23-25)
Tedy to první, co apoštol Pavel říká, je, že to máme činit, na Kristovu památku. Co to ale znamená? Myslím, že nás to vede k tomu, abychom si připomínali to, co Pán Ježíš pro nás udělal. A samozřejmě, když je řeč o tělu a krvi, tak si připomínáme, že to tělo bylo probodené a krev prolitá. A taký víme proč. Z velké Boží lásky k nám. Svojí smrtí nás totiž Pán Ježíš zachránil. Večeře Páně nám tedy má připomínat Ježíšovu oběť za naše hříchy.
Pavel to tady nepíše tak důrazně, jako to řekl Ježíš. Třeba Matouš zapsal slova Pána Ježíše takto: „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mt 26, 28) Takže Ježíš tady mluví o Večeři Páně a o tom, že v této svatosti přijímáme odpuštění našich hříchů. Doktor Martin Luther v Malém katechismu na otázku, jaký je z Večeře Páně užitek, píše: „To nám ukazují ta slova: „Za vás se vydává, za vás se prolévá na odpuštění hříchů;“ totiž, že je nám ve svátosti skrze tato slova dáno odpuštění hříchů, život a spasení.“
A ve Velkém katechismu ještě dodává další benefit svátostí: „Křtem jsme sice znovuzrozeni, nicméně dosud zůstáváme … ve starém těle z masa a krve. A toho se chytají mnohé překážky, útrapy a pokušení od ďábla a světa, takže často umdléváme, ochabujeme a nejednou klopýtáme. Proto je nám přidávána druhá svátost, jako každodenní pastva a píce k zotavení a posílení víry, aby v takových zápasech nepodlehla, ale naopak v nich stále sílila.“ Luther tedy zdůrazňuje, že Večeři Páně jsme dostali, abychom skrze ni přijímali Boží odpuštění hříchů a aby byla posilována naše víra.
Přečtu ještě jeden verš z dnešní pasáže: „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (v.26) Pavel tady říká, že Večeří Páně zároveň zvěstujeme Ježíšovu smrt až do doby, kdy On přijde. Tedy my sami si připomínáme, ale zároveň tímto zvěstujeme jeden druhému, že Pán Ježíš jednou přijde znovu. Večeře Páně nám vlastně připomíná, že ještě nepřišel. Připomíná nám, že ještě zápasíme. Připomíná nám, že jsme ještě na cestě.
3. Jak přijímáme
Jak tedy dobře přijímat dary Večeře Páně? Začnu od konce toho našeho textu. V posledních verších jsme četli: „A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.“ (v.33-34)
Víme, že oslava Večeře Páně původně opravdu probíhala jako společná večeře, kde se připomínala slova Pána Ježíše. Ale jak vidíme v tomto textu, bylo to spojeno s mnoha praktickými problémy, které snižovaly důstojnost této slavnosti. Postupně tedy církev došla do formy, jakou ji slavíme my, a která je více méně obdobná ve většině církví světa. Tedy, že se přijímá kousíček chleba či oplatku a troška vína. Pavel zde jasně ukazuje, že je důležité, aby to bylo řádné a bez chaosu.
Pavel tady také zdůrazňuje, že večeře Páně patří výhradně do společenství. Tedy na rozdíl od modlitby či čtení Písma, Večeři Páně si nesloužíme sami doma. Večeři Páně slavíme spolu. Samozřejmě jsou výjimky, jako služba nemocným a umírajícím, ale ani tam si člověk neslouží sám, ale nechá si vysloužit někým druhým.
Co je ještě důležité pro správné přijímání Večeře Páně? Martin Luther připomíná, že je sice fajn zařadit před přijímání VP třeba půst, ale říká, že skutečně připraven je ten, kdo věří Pánu Ježíši. Z dnešního textu už jsme také zmínili, že je důležité rozpoznat, že když takto přijímáme chléb a víno, že přijímáme tělo a krev Pána Ježíše.
Nicméně Pavel zmiňuje další důležité aspekty správného přijímání. Čteme: „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.“ (v.27-28) Je tady výzva, abychom sami sebe zkoumali. Jistě to v sobě obsahuje už zmiňované zkoumání, zda věřím tomu, co udělal Pán Ježíš Kristus na kříži. Ale jistě v tom najdeme i ten rozměr, který máme ve zpovědi, tedy zkoumání, které nás vede k pokání. Tedy vhodné přijímání Večeře Páně je spojeno s pokáním a s vyznáním hříchů, s vyznáním víry, s vyznáním touhy následovat Pána Ježíše.
Milí přátelé, zopakovali jsme si, že když ve Večeři Páně přijímáme chléb a víno, tak přijímáme tělo a krev Pána Ježíše. Zdůraznili jsme, že tyto dary přijímáme k odpuštění našich hříchů a posílení naší víry a nakonec jsme si řekli, že při přijímání je nejdůležitější příprava našeho srdce. To chceme udělat i v této chvíli. A pak už se společně chceme radovat s těchto dobrých darů.
