S pohledem upřeným na Ježíše
Mnohé velké osobnosti historie mají své slavné hrobky. A když říkám velké osobnosti, tak nemyslím nezbytně velké v pozitivním slova smyslu. Mezi nejslavnější patří třeba pyramidy. Nebo indický Tádž Mahal, hrobka Mohameda v arabské Medíně nebo třeba Leninovo mauzoleum v Moskvě.
Zástupy lidí proudí na tato místa. Ať už kvůli těm stavbám nebo kvůli obdivu k těm, kdo tam byli pochováni. I k domnělému hrobu Ježíše přichází mnoho turistů. Nicméně tento hrob je prázdný. Ježíš vstal z mrtvých. Křesťané se nechodí dívat na nabalzamované tělo. Přesto bych řekl, že naprostým základem křesťanské víry je dívat se na Ježíše. Ale ne na mrtvé tělo, ale na živého vzkříšeného Ježíše, kterého vidíme vírou.
My nepatříme mezi těch několik set vyvolených, kteří žili v době vzkříšení Ježíše a kteří Ho viděli na vlastní oči. My Ho vidíme vírou skrze Boží slovo. Být křesťan znamená dívat se na Ježíše. Jaký je vzkříšený Ježíš? Jakého Ježíše vidíme?
Apoštol Jan prožil s Ježíšem několik let svého života a patřil mezi Ježíšovy nejbližší učedníky. Následně Ho viděl po vzkříšení. A potom Ho jednou na sklonku svého života uviděl ve speciálním zjevení, které zapsal do stejnojmenné knihy. A právě z této části přečteme dnešní velikonoční poselství.
Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. (Zjevení 1, 17-18)
Milí přátele, tento text nám ukazuje, jaký je Ježíš a jak potřebujeme Ježíše vidět i my, Jeho následovníci. Já jsem Ho na základě tohoto textu nadefinoval jako bázeň budícího, pokoj přinášejícího a nad smrti vítězícího Ježíše. Podívejme se dnes na Ježíše spolu!
1. Bázeň budící Ježíš
Všimli jste si toho, jak reagoval Ježíšův přítel Jan, když Ježíše uviděl? Zapsal to: „Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý.“ (v.17) Zkuste si to představit. Byli to dobří přátelé. Teď se setkávají po mnoha desítkách let. Jak byste normálně vítali starého známého, se kterým jste si byli tak blízko. Asi byste si padli do náručí. A co dělá Jan? Padl, ale ne do náručí, ale k Ježíšovým nohám, a to jako mrtvý. To je více, než že se pokorně uklonil. On se před Ježíšem doslova zřítil. Proč? Protože uviděl Ježíše v Jeho plném božství.
Když Ježíš chodil s učedníky, byl jako jeden z nich. I když všem bylo jasné, že je zvláštní, že je jiný. Ježíš totiž odložil mnohé atributy svého božství prostě, aby mezi námi mohl být. A tak věřím, že si s Ním učedníci byli blízko, že se spolu hodně nasmáli, že spolu radostně slavili, že prostě byli dobří přátelé. Ano, když se s Ním setkali po vzkříšení, už to bylo trochu jiné. Už měl Ježíš jistý odstup a řekl, že se Ho nemohou dotknout. Ale pořad to byl jejich Mistr, který je učil a povzbuzoval.
Nicméně když se s Ježíšem setkal Jan teď, po Ježíšově nanebevstoupení, tak jako hříšný člověk uviděl oslaveného a vyvýšeného Ježíše Krista. A to ho doslova srazilo do kolen.
Milí přátelé, určitě je dobře, když Ježíše vidíme, jako někoho nám blízkého, laskavého, přátelského a dobrého, On takový je. Ale na druhé straně, On je mocný Bůh. Nezapomeňme na to. Proto Bible hovoří o bázni před Pánem Bohem. Přes všecku přátelskou, kterou k nám Pán Bůh chová, nezapomínejme na úctu. Dejme si pozor, jak o Ježíši mluvíme. Pokud je tady někdo s tím zlozvykem, že mu Ježíš utíká bezmyšlenkovitě z úst, zaměřte se na to a zbavte se toho zlozvyku. Ale my všichni, dejme si pozor, jak o Ježíši mluvíme, jak se k Němu modlíme, jak o Něm zpíváme. On totiž budí bázeň. Pokud vidíte skutečného Ježíše, bude ve vás budit bázeň.
Možná jste si říkali, že jste na Velikonoce čekali něco povzbudivějšího než toto. Ale fakt, že je Ježíš bázeň budící, je nesmírně dobrá velikonoční zpráva. Znamená totiž, že ten Ježíš je opravdu někdo. Znamená to, že ten Ježíš má opravdu moc. Znamená to, že Ježíš je takový, že nikdo před ním neobstojí. Ani ten donášeč a žalobce ďábel. I ten, když se jednou on dostane před Ježíše, tak se zřítí k Jeho nohám a neřekne ani slovo. A to je dobrá zpráva Velikonoc. Takového Ježíše máme na své straně. K takovému bázeň budícímu Ježíši vzhlížíme!
2. Pokoj přinášející Ježíš
Ježíš nedovolí, aby nás bázeň před Ním drtila. Naopak. Pokud Mu věříme, pokud jsme Jeho děti, tak se nás dotýká, tak nás pozvedá k sobě a dává nám svůj pokoj. Čteme: „Ale On vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední.“ (v.17) Ten, kdo stejně jako Jan touží ve svém životě vidět Ježíše, dostává od Něj darem pokoj. Ten pokoj přináší fakt, že Ježíš je první i poslední. On jako Bůh měl první slovo, kterým tento svět stvořil. On jako Bůh bude mít také poslední slovo, když nás svým slovem probudí k věčnému životu.
Poslední slovo nebudou mít ani zlí lidé, ani nemoci, ani tragédie, ani smrt. Poslední slovo bude mít vždy Ježíš. A pokud žijeme ve víře, tedy pokud se na tohoto pokoj přinášejícího Ježíše díváme, tak to poslední slovo bude ujištění o tom, že Bůh se na nás nehněvá, ale že nás díky oběti Ježíše Krista vítá v nebeském domově. Vítej domů, řekne jednoho dne.
Ježíš přináší pokoj. Včera jsem četl zprávu, že minulou sobotu Rusové zatkli kurátora evangelického sboru v Záporoží Artura Kozhevnikova. Jeho sbor pomáhal především uprchlíkům z Mariupolu. I naše církev těmto sborům zaslala pomoc a je v kontaktu. Kurátor byl zatčen při tom, jak procházel náměstím. Krátce byl vyslýchán na policii a potom byl odvezen neznámo kam. Už více než týden o něm nikdo nemá žádnou zprávu. A teď se ptáme, jak v této chvíli může někdo zažívat pokoj. Vlastně to ani neumíme vysvětlit, ale od těch, kdo v důvěře Pánu Bohu čelili velkému utrpení, často slyšíme, že Pán Bůh zázračně upokojoval jejich srdce.
Čech Petr Jašek, který před pár léty strávil 445 dní v súdánském vězení za pomoc trpícím křesťanům, popisuje, jak zažil Boží pokoj. V době, kdy byl ve vězení mučen spoluvězni a zhubl asi 25 kg, se už psychicky sesypával. Říkal, že už na nic neměl sílu a jeho vlastní myšlenky ho mučily. Dostal nápad, aby si začal opakovat to, co andělé neustále opakují v Boží přítomnosti. Pokud to oni neustále opakují, tak mohu i já, řekl si. A tak stále opakoval: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ (Zjevení 4, 8) Petr Jašek říká, že s tímto vyznáním, s tímto pohledem upřeným na svatého Boha, přišel pokoj. A nakonec nejen pokoj, ale i změna situace.
Když se díváme na Ježíše, On nám dává svůj pokoj i uprostřed nepokoje. Dívejme se na Ježíše. Ať jsme kdekoli. Ať jsme v práci, ve škole nebo na setkání s kamarády. Pohled na Ježíše pak ovlivní všechno.
Prosme ale i o pokoj pro druhé. Nevím, zda kurátor Artur je ještě na živu, ale i tak můžeme prosit o Boží pokoj pro něj, pro jeho rodinu, pro sbor v Záporoží.
3. Nad smrti vítězící Ježíš
A to je to třetí, co vidíme, když se díváme na vzkříšeného Ježíše. Vidíme Ho jako vítěze nad smrtí. Ale nejen nad svoji smrtí, ale nad smrtí jako takovou, tedy i nad naší smrtí. Jak to řekl Janovi? „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“ (v.17-18)
Ježíš je živ na věky věků. Smrt už nad Ním nemá moc. Smrt je spoutána a Ježíš má klíč. Co to pro nás znamená? Znamená to, že Ježíš smrti odňal moc. Smrt měla být nástrojem věčného oddělení od Boha. Ale tuto moc už díky smrti Ježíše nemá. Ano, pořád si všichni budeme muset projít tou cestou fyzické smrti. A samozřejmě, jelikož to ve většině případů doprovází nemoci, bolest a různá strádání, tak to není okamžik, který vyhlížíme. Nicméně místo toho, aby nás smrt navěky oddělila od Boží milosti, tak se pro ty, kdo věří, kdo se dívají na Ježíše, stává cestou do Boží žehnající přítomnosti.
Na druhé straně, pokud náš životní pohled nespočívá na Ježíši, tak děláme stále více a více kompromisů se světem. Pokud se nedíváme na Ježíše, tak je stále jednodušší podlehnout hříchu, přizpůsobovat se světu. Místo, abychom svět proměňovali Kristovou láskou, tak svět pomalu, ale jistě proměňuje nás. Každý z nás je proměňován. Buď jsme proměňování pohledem na Krista, nebo jsme proměňování tímto světem.
Podívejme se do svého života. Jsem proměňován Ježíšem Kristem? Jsem svědectvím o Ježíši Kristu? Jsem Božím nástrojem proměny tohoto světa? Nebo platí opak, že svět proměňuje mne? Pokud mne platí to druhé, tak sice ještě žiji, ale stávám se mrtvolou. Pokud se nedíváme na Ježíše, stáváme se mrtvolou a dříve nebo později mrtvolou budeme. Dnes se můžeme znovu vrátit k Ježíši. Dnes se na Něj znovu a nově můžeme vírou podívat, dnes můžeme začít opět se na něj dívat.
Včera odpoledne polská televize zařadila opět do vysílání film „Dotknij nieba“ (I can only imagine, 2018). Jde o biografický film popisující nejrannější fázi života muže jménem Bart Millard. Bartovy vzpomínky na otce v době jeho dětství byly děsivé. Mluvil o něm jako o násilnickém opíjejícím se monstru. Několikrát týdně ho táta bil, opakovaně ho seřezal tak, že jediná poloha, jak mohl spát, byla na břiše. K výprasku stačilo třeba to, že tátův oblíbený fotbalový tým prohrál. Ale pak přišla změna. Tento táta, táta, který byl chodící mrtvolou, uviděl Ježíše. Ježíše, který je mocný, který přichází s pokojem a který křísí duchovní mrtvoly. Ve věku 44 let uvěřil Pánu Ježíši Kristu. Z chodící mrtvoly se stal člověk, který se díval na Ježíše. A to změnilo jeho život a mělo obrovský dopad i na život jeho syna Barta.
Ten později o svém otci řekl: „Viděl jsem, jak dokonale ho Ježíš změnil. Z monstra se stal muž, jakým bych jednou chtěl být.“ Tak to řekl na prezidentské snídani v Bílém domě, kde byl se svoji skupinou pozván. Tohle se stává, když uvidíme Ježíše.
Krátce po těchto životních změnách Bartův táta onkologicky onemocněl a zamřel. A první píseň, kterou Bart po jeho smrti napsal, se jmenuje „I can only Imagine“ (Mohu si pouze představit). A je to nádherná píseň o nebi. Jedna z mých velmi oblíbených. V USA se stala se nejprodávanější křesťanskou písní všech dob. Proč? Protože Ježíš Kristus zvítězil i nad smrtí a my křesťané máme dobrou naději. Protože Ježíš Kristus i dnes dělá z chodících mrtvol šťastné lidi, své následovníky. Křesťan totiž může s Pavlem vyznat: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ (Fil 1, 21)
Milí přátelé, Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Pokud chceme žít a nebýt mrtvolami, dívejme se na Něj. To přináší záchranu. To dělá z mrtvol živé. To přináší bázeň před Hospodinem, která není strachem, ale která vede do pokojného spočinutí v Ježíši, ať se děje cokoli.
„Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše.“ (Židům 12, 1-2)
