Skoro v cíli … tedy mimo cíl
Milí bratři a sestry, dovolte, že začnu připomenutím jedné historické události. Jde o událost více než 100 let starou. Byla to doba různých prvenství. A mimo jiné probíhal závod o to, kdo bude prvním člověkem, který stane na jižním pólu. Mezi jedny z uchazečů patřil i Brit Robert Falcon Scott. Jeho výprava ale nebyla úspěšná. Když po strastiplné cestě, při které překonali 1.300 km, přišli na Jižní pól, zjistili, že je o měsíc předběhl Roald Amundsen z Norska.
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
Cesta zpátky byla tragická. Scott se svými druhý se nedostal na pobřeží a všichni zemřeli vyčerpáním a zimou. Místo, kde naposledy postavili svůj stan, bylo jen 18 km daleko od zásobovací základny, kde bylo jídlo, palivo a další zásoby. Ušli více než 2.000 km, ale umřeli jen 18 km od záchrany.
Připomíná mi to jednu duchovní pravdu. Člověk se může snažit udělat vše proto, aby to měl u Pána Boha dobré. Může dobře plánovat, může udělat mnoho dobrých rozhodnutí. Může být blízko svému cíli a stejně může zemřít bez Něj.
Ježíš přišel na tento svět, aby se to nestalo. A dnes si přečteme Jeho slova, ve kterých nám chce ukázat, co je důležité, abychom nezemřeli na cestě.
Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.(Jan 6:47-51)
Text, který jsme přečetli je součástí mnohem větší pasáže, které se týká tématu chleba života. Dovolte, že připomenu, jak celá diskuze začala. Ježíš jednou opustil zástup a přeplul loďkou na druhou stranu Galilejského jezera. Zástup se o tom dověděl a po souši tam přišel. Ježíš vidí, že jim jde o zázraky a o to, že se nasytili chlebem, který zázračně rozmnožil. Poslechněte si, jak ten rozhovor dále pokračoval. Ježíš řekl: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."(v.27)
Ježíš jim říká, aby jim nešlo o to, co je pomíjivé, co se spotřebuje, co je tady na chvíli, ale aby se zaměřili na to, co je věčné! Říká jim, aby jim nešlo pouze o žaludky, ale o věčnost.
Milí přátelé, jak je to s vámi. Dáváte prostor ve svém životě tomu, co je věčné? Do čeho investujete? Není váš život zaměřen na to, co je tady jen na chvíli. Netočí se váš život kolem toho, jak vypadáme, kde bydlíme, jakých úspěchů dosahujeme? To všechno bude jednou pryč a ani pes po tom neštěkne. A tak se Ježíš dnes ptá, zda investujeme do toho, co vydrží na věky? Ježíš se ptá, zda věci, třeba i ty rutinní, které děláme, děláme s perspektivou věčnosti. Ježíš tomu zástupu řekl, aby neusilovali o to pomíjitelné, ale o to, co zůstává na věky.
Lidé v tom zástupu si uvědomili, že chtějí investovat do toho, co je věčné. Chceme i my? Pokud ne, tak není co řešit. Pokud ano, tak se musíme ptát, stejně jako oni, jak to máme dělat. Přesně tuto otázku totiž položili lidé z toho zástupu Ježíši. Ptali se: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?"(v.28)
Ten kdo chce investovat do něčeho většího, do něčeho významnějšího, do něčeho věčného se ptá, jak to má dělat. A Ježíš na tuto otázku odpovídá: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal." (v.29)
Co, že to potřebuje udělat? Ježíš říká, že věřit. Ale pozor, ne věřit sami sobě. Ne věřit, že budu mít štěstí. Ne věřit, že to nějak dopadne. Tady Ježíš neříká, že máme věřit v něco. Říká, že máme věřit někomu. A tím někým je On, Ježíš Kristus. Jemu máme věřit! Osoba Ježíše Krista je opravdu ten klíč. Nestačí věřit v boha. Za toho boha si totiž lidé dosadí kohokoli. 90% tohoto světa věří v nějakého boha. Ti, kdo odsoudili Ježíše, věřili v boha. Ti, kdo jej křižovali, věřili v boha. Není jedno, v jakého boha věříte. Je třeba věřit v Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu.
Pokud nechceme žít jen pro dnešek, pokud chceme investovat do věčnosti, musíme věřit Bohu, který se zjevil v Pánu Ježíši Kristu. A to je ta zásadní zpráva.
Některé věci se vůbec nezmění. Možná budete chodit do stejné práce, budete stavět stejný dům, koupíte si stejné auto. A přitom budete investovat do věčnosti, pokud budete žít s vírou v Ježíše Krista. Ale mnohé věci se změní. Budete předávat jiné hodnoty, budete mít jinou motivaci, budete mít jinou perspektivu, budete jinak trávit volný čas, budete jinak hospodařit se svými penězi. Proč? Protože nežijete jen pro chvíli, ale pro věčnost. Budete žít pro Ježíše Krista.
A v tom našem textu to Ježíš znovu, už poněkolikáté opakuje a potvrzuje. A dělá to ještě s velkým zdůrazněním, abychom na to nikdy nezapomněli. To zdůraznění dělá, jak bylo v Jeho době zvykem, dvojím použitím slova amen. Řekl: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.“ (v.47) Kdo věří, ten má život věčný. Takový člověk nežije jen pro dnešek či pro několik let. Žije pro věčnost.
A potom Ježíš přidává jedno přirovnání. Říká: „Já jsem chléb života.“ (v.48) Jinými slovy, Ježíš tady říká, že čím je potrava pro život na této zemi, tím je On pro věčný život. Je nezbytností. Bez potravy umíráme. Bez Ježíše Krista duchovně umíráme a nemáme žádnou naději na věčnost.
Ježíš pokračuje a vrací se k debatě, kterou už s těmi lidmi měl a říká: „Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.“ (v.49-50)
Už jednou dostali Izraelci chléb z nebe. Dostali manu, která zázračně padala z nebe, když putovali pouští. Ale ta dala život jen na čas jejich tělům. Ježíš přišel z nebe, od Boha, a je tím Chlebem s velkým „Ch“. Kdo se sytí Jim, nezemře na věky.
A otázka, kterou Pán Ježíš Kristus klade každému, je, zda Mu věříme. Pokud Mu věříš, máš život věčný. Ale co, když Mu nevěříš? Co když si nejsi jistý, zda Mu věříš? Co když Mu chceš uvěřit?
V Bibli najdeme příběh o dvou mužích. Není zcela jasné, zda je to popis nebo záznam podobenství, které řekl Ježíš. Jeden z těch mužů není pojmenován, víme pouze, že byl bohatý, druhý se jmenoval Lazar. Lazar se dostane do nebe, bohatý muž do pekla. Ten boháč potom prosí: „Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.“ (Lk 16:24) Dostalo se mu odpovědi, že neexistuje žádný způsob, jak zmírnit jeho utrpení. Pak má tedy druhou prosbu: „Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“ (Lk 16:28) Dostává odpověď, že jeho bratři mají Mojžíše a proroky, tedy Boží slovo, které jim jasně říká, jak mají žít. A my jsme si dnes řekli, že nám Boží slovo říká, že máme věřit Ježíši. Ale tento člověk si uvědomoval, že v otázce víry jsou na tom jeho bratři stejně jako on. Mají Boží slovo, jsou tak blízko k záchraně. Ale neuvěřili. A hrozí jim stejný osud, jako jemu samotnému a tak znovu prosí: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.“ (Lk 16:30)
A tady si všimněte něčeho velmi důležitého. I ten boháč ví, co musí člověk udělat, aby uvěřil. Musí činit pokání ze svého života bez Boha a bez víry. Skrze pokání Bůh dává vírů. A doufá, že kdyby viděli zázrak, činili by pokání. Je pokání součástí vašeho života? Prosíte Pána Ježíše Krista o odpuštění vaší hříšnosti a vašich hříchů? Bez pokání není víry. Pokud nežijete pokáním, nemáte víru. Pokud nemáte víru, nemáte naději na věčnost s Bohem.
Jak ten příběh skončil? Abrahám boháči řekl: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lk 16:31) Abrahám tady říká, že ani zázrak nemá takovou moc, jako Boží slovo. A pokud chce člověk věřit, má poslouchat to, co nám Bůh zapsal.
Ti Izraelci na poušti viděli mnoho zázraků. Viděli egyptské rány, prošli rozestoupeným mořem, dostávali z nebe manu, přesto mnozí nevěřili.
Pán Bůh nám dal své slovo. Máme ho poslouchat, číst, přemýšlet. Ono nás vede k pokání a pokání dává prostor víře. A víra je klíč k věčnému životu.
Dovolte, že přečtu poslední větu, kterou v tom našem textu ještě Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."(v.51)
Znovu nám Ježíš říká, že je tím živým chlebem. Jíst tento chléb znamená věřit. A kdo věří, o tom platí, že za něj Ježíš dal svůj život. To znamená, že za něj Ježíš umřel na kříži a zajistil mu tak odpuštění a věčný život.
Milí přátelé, Robert Falcon Scott zemřel kousíček od místa, kde byla záchrana a život. Ježíš Kristus nabízí každému z vás záchranu a život. Jsem vděčný za každého, kdo skrze pokání přijal víru a žije život směřovaný k věčnosti. Ale je téměř jisté, že dnes jsou tady i ti, kdo jsou možná blíže, možná dále záchraně, ale nejsou zachráněni. Dnes se chce Ježíš stát tím životodárným chlebem právě pro vás. Pro vás bylo toto kázání. K vám chce Ježíš mluvit. Můžete záchranu odmítnout. Nebo může Ježíše Krista prosit o odpuštění vaší nevíry a prosit o dar víry a tedy věčného života. Udělejte toto rozhodnutí dnes. Zítra tam už nemusíte dojít. Amen.
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
