Soudný den
Včera tomu bylo přesně 63 let, co byla svržena atomová bomba na Nagasaki. Jak dobře víte, Američané ve snaze vyhnout se zdlouhavým bojům použili atomovou zbraň nejprve v Hirošimě. Ale ani to Japonce nezastavilo. Japonci nevěřili, že Američané mají více takových bomb. A tak přišlo 9.srpna a v 11.02 svrhl letoun B-29 plutoniovou bombu. Asi nemusím dlouze popisovat účinky atomové zbraně. Bylo zničeno a shořelo téměř vše. Dnešní text také hovoří o tom, že jednoho dne projde všechno zkouškou ohně. Bude to v ten soudný den, kdy všichni staneme před samotným Bohem. Vyslechněte si dnešní text z 1.Korintským 3:10-15.
„Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“
Tento text píše apoštol Pavel Korinťanům, kteří uvěřili Ježíši Kristu a stali se Jeho následovníky. Říká, že i v jejich životě byl položen základ, kterým je Ježíš Kristus a připomíná, že pro věřícího člověka jiný základ neexistuje. Základem nemůže být křest, základem nemůže být sbor, základem nemůže být rodina, základem nemůže být nějaká služba druhým lidem. Základem musí být Ježíš Kristus. Všechno musí vycházet z Něj, všechno musíme činit pro Něj.
A potom apoštol Pavel hovoří o tom, že na tomto základu je třeba stavět. Pavel tady mluví do konkrétní situace korintského sboru. Ale jak si za chvíli vysvětlíme, mluví přitom o službě jednotlivců. A proto se společně s apoštolem Pavlem chceme podívat konkrétně i na náš třinecký sbor, ale také každý na sebe sama. Chceme se zamyslet nad třemi pravdami týkajícími se soudného dne.
1.pravda: Bůh prozkouší naši stavbu
Samozřejmě, že Bůh nebude zkoušet stavbu Hutníku nebo kostela. Přezkouší tu duchovní stavbu, náš sbor, náš život. Pavel zapsal: „Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.“ (v.12-13)
Jendou přijde soudný den, konec tohoto světa jak jej známe, a čteme, že oheň, tzn. Boží spravedlnost, vyzkouší, jaké je dílo třineckého sboru. A co to bude Pán Bůh vlastně zkoušet? O co Mu půjde? První, co si musíme uvědomit, je to, že nepůjde o kvantitu, ale o kvalitu sboru. Přečtené verše nemluví o výšce stavby, o rozsahu stavby, o počtu pokojů. Tyto charakteristiky jsou závislé na velikosti základu, můžeme postavit jen tak velkou a vysokou stavbu, jak to dovoluje základ. Ježíš Kristus rozhoduje ze své milosti o velikosti stavby – On dává milost, že někdo uvěří, On dává milost, že sbor roste. Takže tady není řeč o tom, že oheň prozkouší, kolik lidí uvěřilo, kolik jich bylo v pěveckém sboru a kolik porad jste stihli v průběhu týdne. Zde tedy není řeč o velikosti a rozsahu sboru, ale o kvalitě sboru a to je nesmírně důležité. Jistě nám záleží na tom, aby náš sbor rostl, aby přibývalo lidí do Božího království atd. Ale jako sbor jsme povoláni ke kvalitě a Bůh potom může naši kvalitu použít a darovat nám i tu kvantitu.
Co je teda kvalita? Kvalitní a trvalé v den soudu bude to, co nebylo levné, lehce nabyté. Kvalitní a trvalé je to, co vede k lásce k Bohu, k lásce ke všem bratrům a sestrám ve sboru, k lásce k bližnímu. A jak toho můžeme docílit? Apoštol Pavel na to odpovídá v dopise Timoteovi: „Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy.“ (2Tim. 2:15). Správné zvěstování Božího slova je základ. Abychom mohli zvěstovat, musíme ho znát, musíme ho nejen přečíst, ale dovolit, aby nás obvinilo. Musím dovolit Božímu slovu, aby mne obvinilo, že jsem si stěžoval na svého bratra a aby mne vedlo k tomu, že za ním zajdu a omluvím se mu. Musím dovolit Božímu slovu, aby mne obvinilo z lenosti a vedlo mne k tomu, že si uvědomím, že Bůh má pro mne v tomto sboru místo a že služba Bohu se nedělá, když vyjde čas, ale že vyžaduje oběti. Musím dovolit Božímu slovu, aby mne obvinilo z toho, že mé spravování finančních prostředků, které mi svěřil Bůh není v pořádku. Musím dovolit Božímu slovu, aby mne obvinilo z toho, že k němu přistupuji pasivně, bez očekávání, že mne osloví. Musím mu dovolit, aby mě změnilo v tom, jak vyučuji Božímu slovu své děti, vnuky či kohokoli mi Pán Bůh svěřil. Toto je budování kvality ve sboru. Tomu bible také hovoří chozeni v Duchu svatém. To je život řízený Duchem svatým, to je budování sboru, který je ryzí a hodnotný. Jen správně aplikované Boží slovo způsobuje, že sbor, tzn. členové sboru, budují z nepomíjejících materiálů. Jednou se postavíme před Boží soud a Bůh spravedlivě prověří, jak jsme budovali tento sbor, jak jsme budovali naše životy.
2.pravda: Trvalá stavba bude odměněna
Přesně toto říká verš 14. Čteme zde: „Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.“ Podle toho z jakého materiálu tady stavíte, takovou dostanete odměnu. O té stejné odměně mluví Pavel už ve verši 8: „Každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.“ Pavel tady vůbec nemluví o tom, jaká odměna to bude, ale je jasné, že tu odměnu dostaneme na věčnosti.
Mnohá náboženství mluví o odměnách. Víte jaké zaslíbení má mohamedán? 300 chodů uvítací hostiny, věčné mládí a zdraví, palác s 80 000 služebníky, 72 výborných žen, které jsou věčně mladé a krásné a jejichž panenství se obnovuje každého dne. Tohle je odměna, o kterou usiluje muslim. Jaké bude jejich překvapení, když se ocitnou v místě, kde je pláč a skřípění zubů.
Co bude odměnou pro ty, kdo stavějí z toho, co nepomíjí? Je důležité, abychom si znovu připomněli, že tou odměnou nebude věčný život. Věčný život není za naše zásluhy. Je to dar, který Pán Bůh dává člověku pro zásluhy Ježíše Krista. Bible ale mluví i o tom, že ti, kdo budou v nebi, dostanou i nějaké odměny. A my o tyto odměny máme usilovat. Někdy máme pocit, že v nebi už odměnu nebudeme potřebovat, v nebi je všechno dokonalé. Nebo máme pocit, že je to moc egoistické, když usilujeme o nějaké odměny. Někdo by možná řekl: „Přece se tam v nebi nebudu chlubit.“
Musíme si však uvědomit, že tady nejde o nás, ale o Boha. Protože fakt, že dostáváme odměnu opět ukazuje na Boží milosrdenství a Jeho velikost. Tato odměna ukazuje totiž na to, že On, dokonalý a svatý Bůh, se rozhodl použít a uschopnit hříšníka k vykonání velkých věcí.
Dovolte jednoduchou ilustraci, i když zdaleka ne dokonalou. Kdyby se dnes měli tady v našem kostele shromáždit všichni držitelé slavné Nobelovy ceny, byl by tento kostel docela naplněn. Bylo by tady téměř 700 osob. O kom myslíte, že by se nejvíce mluvilo. O Heyrovském? O Seifertovi? O Gorbačovovi? Já myslím, že o Alfrédu Nobelovi. Ne o jednotlivých držitelích ceny, ale o tom, jehož odkazu se cena týká. Když jednoho dne budou v nebi milióny oceněných, tak se bude vzdávat hold tomu, kdo oceňuje – Ježíši Kristu. A právě proto usilujme o to, aby ta naše stavba (jak sboru, tak života) byla kvalitní, aby byla Bohem oceněna. Protože to oslaví Ježíše Krista. Chcete Jej oslavit? Chcete aby obdržel největší poctu? Pokud mu patříte, tak určitě ano. Tak budujme své životy, budujme svůj sbor z materiálů, které vydrží.
3.skutečnost: Spálené stavbě zbude jen základ
Podívejme se opět na slova apoštola Pavla, který hovoří o těch, kteří stavěli z pomíjitelných materiálů. Řekl: „Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“(v.15)
Boží slovo tady říká, že pokud stavíme z nedobrých materiálů, pak utrpíme škodu. Co je asi tou škodou? Co myslíte? Škodou je to, že nedostaneme odměnu. To je škoda pro nás, ale i pro někoho jiného. Pro koho? Pro Ježíše Krista, protože On není oslaven naší odměnou, protože žádnou nemáme. Ono totiž platí, že naše ztráta je Kristova ztráta. Ale ta škoda se projeví i v tom, že tady na tomto světě budeme prožívat jen trápení a nebudeme zažívat pokoj s Bohem. A opravdu, pokud zažíváte nepokoj, pokud v Ježíši Kristu nenalézáte štěstí a radost, tak pravděpodobně stavíte z nehodnotných materiálů. A pozor, nemluvím tady o bezproblémovém životě. Mluvím tady o štěstí a radosti uprostřed těžkostí. Nestavějme z nekvalitních materiálů. Stavějme z kvalitních, získejme odměnu a oslavme Krista.
A potom je v tom našem textu ještě jedna větička: „sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“(v.15b) Co znamená, že ten člověk, jehož stavba shoří bude zachráněn? Dovolte jednoduché přirovnání. Když shoří dřevěný dům bez základu, nezbude nic než hromada popela. Když shoří dřevěný dům se základem, tak zbude základ. Ten náš text začínal ujištěním, že základem je Ježíš Kristus. Apoštol Pavel tady ukazuje na naději. I když člověk staví špatně, i když toho v životě hodně pokazí a moc dobrého nevytvoří, pokud má v Ježíši Kristu svůj základ, pak bude i takový „neužitečný člověk“ v soudný den zachráněn. Je tam ale řečeno, že projde ohněm a to ukazuje na to, že bude zachráněn jen tak tak. Bude jako člověk, který na poslední chvílí vyběhne z hořícího domu a zachrání si pouze holý život.A když si někdo jen tak tak zachrání život, tak je tady ale velká pravděpodobnost toho, že si ho mnozí nezachrání? Je tady velké nebezpečí, že pokud stavíme jen ze slámy a sena, tak přijdeme i o ten základ, kterým je Ježíš Kristus. To znamená, že je tady hrozné nebezpeční, že přijdeme o spasení. Když se vrátím ke stavbám, pak to znamená, že i když máte základ, ale stavíte ze slámy nebo sena, tak se může stát, že vítr nebo voda vás pomaličku posunou až mimo ten základ. A když jste mimo základ, tak se v soudný den nezachráníte. I když jste jednou uvěřili, pokud vás Boží slovo nevede, neusvědčuje z toho, co děláte v životě i ve sboru nedobře, pokud vás Boží slovo neburcuje k tomu, abyste používali své dary, nebo pokud vás Boží slovo obviňuje a vy ho neposloucháte, pak se dostáváte mimo základ a mám strach o vaše spasení. Nejen, že neoslavíte Boha, nejen že nedostane odměnu, ale hrozí Vám, že ztratíte spasení.
Dovolte krátké shrnutí. Když stavíme z nekvalitních materiálů, hrozí nám, že se dostaneme mimo základ. Když stavíme z dobrých materiálů, tak budeme odměněni a tím oslavíme Krista. Na soudný den jsme připraveni tehdy, a z dobrých materiálů stavíme tehdy, když se necháváme oslovit Božím slovem, když se po slyšení nebo čtení Božího slova ptáme: Co mám ve svém životě změnit? Ptejme se tuhle otázku, ptejme se ji i dnes a Ježíš způsobí, že mnoho slámy bude proměněno ve zlato.
