Šťastný život
Milí přátelé, dneškem začínáme naší letní sérii kázání, kterou jsme nazvali Léto s žalmy. Budeme společně přemýšlet na 9 různými žalmy a z nich hledat moudro pro naše životy. Věříme totiž, že Boží slovo mění životy a my toužíme, aby naše životy byly proměňovány. Snad všichni totiž vidíme naše nedokonalosti, nechceme se s nimi smířit a toužíme po tom, aby nás Pán Bůh proměňoval.
A dnes začneme známým Žalmem 1.
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. (Žalm1)
Co v tomto známém žalmu vidíme? Vidíme zde dva typy lidí, dva životy. Dovolím si říct, že jeden je šťastný a druhý ne. Žalm totiž začíná slovy „Blaze muži“. Blažený muž, to je šťastný muž. Tedy je to otázka jakéhosi životního štěstí a jeho opaku. Začněme u toho, kdo šťastný není.
1. Nešťastný život
Především druhá polovina našeho žalmu mluví o tom, koho bychom dle tohoto žalmu nazvali člověkem, který nežije šťastný život. Čteme:
„Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ (v.4-6)
Nejprve je tady jakýsi titul pro toho člověka. Říká se mu svévolník. Kdo je svévolník? Ten, kdo žije, podle své vůle. Tedy svévolník je takový člověk, který nežije a nechce žít podle vůle svého Tvůrce. Svévolník tedy odmítá žít tak, jak chce jeho Stvořitel, Bůh Otec, jak chce Jeho vykupitel Ježíš Kristus, jak chce jeho Posvětitel, Duch svatý. On chce žít podle svého. Svévolník možná zváží Boží pohled na věc. Možná se i zeptá, jak by to chtěl Pán Bůh, ale rozhodne se vždy podle své vůle, podle toho, jak se to jemu jeví dobré. A náš žalm říká, že takovýto člověk, nebude žít šťastný život. A to nechci říct, že nebude zažívat subjektivní štěstí, okamžiky radosti či úspěchu. Ale opravdově šťastný nikdy nebude.
Co nám náš žalm o tomto typu lidí říká? „…jsou jak plevy hnané větrem.“ (v.4) Co je vítr víme, ale co jsou plevy? Když jsem se kdysi ptal konfirmandů, tak jeden odvážlivec řekl, že jde o plevel. Ne, plevy nejsou plevel. Plevel tak často vzduchem nepoletuje. Kdybych vám dál správnou slovníkovou odpověď, tak plevy jsou blanitý listen v květenství trav. Ale nám, kdo jsme nestudovali tu biologii až tak poctivě, to moc neříká. Tak dovolte, že to řeknu laicky a neodborně. Plevy nebo listeny jsou obálky či slupky chránící zrna trav, tedy i obilovin. Například každé zrnko pšenice má 4 takové listeny, čili plevy, které jej obalují a chrání.
Jako kluk si pamatuji, že když jsme ve stodole v mlátičce mlátili obilí, tak to vymlácené obilí bylo právě s těmito plevami. A potom se používal přístroj zvaný burdak, který proděním vzduchu přes síta oddělil plevy od zrna. Ty plevy byly lehoučké a měly velkou plochu, takže proudící vzduch si s nimi pohrával a odfoukl je pryč. V Tanzanii jsem viděl, jak vymlácené obilí vyhazovali do vzduchu. Těžká zrna padala dolů, plevy vítr zanesl kousíček dále. Plevy prostě vítr odnáší.
Autor Žalmu 1 říká, že svévolníci, tedy nešťastní lidé, jsou lidé bez pevného podkladu, které život tahá ze strany na stranu. Chybí jim životní stabilita. Okolnosti s nimi vláčí. Tak se projevuje jejich život. A takový život nemůže být šťastný.
Potom tady čteme i o jejich věčnosti: „Na soudu svévolní neobstojí, … ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ (v.5-6) Autor tohoto žalmu moc nevysvětluje, jaký přesně je život svévolníků. Je tady pouze ten obraz plevy. Ale potom poměrně jasně popisuje, jaká je jejich věčnost. Na soudu před Pánem Bohem neobstojí. Oni Mu totiž nevěřili, ale žili po svém. A proto jim Pán Bůh jednou dá to, co chtěli, stáhne se úplně z jejich života. A to je peklo. To je věčnost bez Něj. Milí přátelé, cesta svévolníka je cesta tragédie. Ale je tady moc dobrá zpráva. Pokud žijeme, tak má každý možnost změnit cestu. Pán Bůh i dnes chce, aby ti, kdo jsou na cestě nešťastného života, změnili směr, zažili obrácení. Dnes Pán Bůh volá, abychom se z té cesty od Něj, obrátili na cestu k Němu. A moje otázka zní, zda jsi zažil toto obrácení. Obrátil Tě Pán Ježíš Kristus směrem k Němu? Nebo stále někde poletuješ? Kde jsi dnes?
2. Šťastný život
Autor našeho žalmu nazývá člověka, který žije nešťastný život svévolníkem. Tedy člověkem, který žije podle své vůle. Pro člověka, který žije šťastný život, má také jméno. Nazývá ho spravedlivým: „Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ (v.6)
A tady se musíme na chvilku zamyslet. Mnozí si totiž vybavujete ty biblické verše, které hovoří o tom, že nikdo z lidí není spravedlivý. Znamená to tedy, že nikdo z lidí nemůže žít šťastný život? Jsem přesvědčen, že ne. Bible mluví o člověku jako o spravedlivém ve dvou smyslech. První smysl je ten absolutní smysl. Tedy, že nikdo z nás není dokonale spravedlivý. Dokonalé spravedlivý je pouze Pán Bůh. Především apoštol Pavel v listu Římanům to důrazně připomíná.
Na druhé straně Bible, především starý zákon, opakovaně mluví o spravedlivém člověku a je zjevné, že tím myslí, opravdové lidi, kteří nemohou být dokonalí, ale přesto je nazývá spravedlivými. O koho jde? Jde o ty, kteří vírou vidí v Pánu Bohu toho, který jim jejich nespravedlnosti odpouští, a kteří Jej touží ve svém životě následovat a tak tedy usilují o to, aby žili tak, jak Pán Bůh chce. Takoví lidé tedy podle autora našeho žalmu žijí šťastný život.
Jak ten život šťastného člověka vypadá? Čteme: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“ (v.3) Tento člověk není jako nestabilní pleva, která je unášena poryvy okolností. Tento člověk je strom. Vítr mu neuškodí. Má své kořeny pevně uchycené a skrze ně čerpá sílu k životu. Je stromem, který je stále zelený – listí mu neuvadá. Tedy jeho štěstí není závislé na sezónách a životních okolnostech. Takový člověk je šťastný ne proto, že se dějí dobré věci, on je šťastný, protože je vkořeněn ve zdroj štěstí, v samotného Pána Boha. A dále čteme, že dává ovoce v pravý čas. Strom nedává ovoce pro sebe. Ovoce je tady pro druhé. A tak šťastný člověk je požehnaný pro své okolí a Pán Bůh si ho používá, aby se stal zdrojem požehnání v životě druhých v ten pravý čas.
Už jsem to tady asi zmiňoval, ale když jsem kdysi navštívil Kalifornii, fascinovalo mne, jak to jejich podnebí umožňuje různé zemědělské úspěchy. Byl jsem na návštěvě v jedné rodině a oni měli na zahradě 4 pomerančovníky. Každý byl jiná odrůda a každý plodil v jinou dob, a tak skoro celý rok měli čerstvé pomeranče. Každé ráno začínali tím, že jich několik posbírali pod stromem a udělali čerstvý džus. Spravedlivý člověk je ten, který nese ovoce, které přináší požehnání těm kolem něj a přináší slávu Hospodinu.
Zbývá zásadní otázka. Jak být spravedlivým člověkem? Nebo kdo je spravedlivým člověkem? Abychom vůbec mohli být spravedlivým člověkem, potřebujeme v prvé řadě Pánu Bohu uvěřit. Musí se nám stát ta milost, že poznáme svoji svévoli. Tedy to, že žijeme podle svého. A když z toho z Boží milosti činíme pokání a prosíme Pána Boha, abychom nežili podle své vůle, ale podle Jeho, On nás zasazuje do sebe a zázračně promění plevu ve strom. Možná je to maličký stromeček, ale už to není pleva, je to strom. A ten strom roste. Bez Boží dobroty by nerostl. Neporoste ani tehdy, když ho budeme zanedbávat. To může úplně uschnout a zase z něj nic nebude.
Jak roste strom? Autor žalmu říká, co nemáme dělat a co máme dělat, aby ten náš strom rostl. „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ (v.1-2)
Pokud chceme, aby náš strom víry rostl, potřebujeme mít dobrý postoj k lidem nevěřícím. Čteme, že oni nemají být našimi rádci, že nemáme jít po stejné cestě jako oni, že s nimi nemáme vysedávat. Co to pro nás znamená. Někdo mi oprávněně řekne, že přece těm lidem máme svědčit a ukazovat jim na Ježíše. To přece nepůjde, když s nimi nebudeme v kontaktu.
Náš dnešní text nám nedává detailní návod, jak na to. Jistým vodítkem tady je, že se tady o těch svévolnících mluví v množném čísle. To by mohlo naznačovat, a praxe to jistě potvrzuje, že si máme dávat pozor na kolektivy nevěřících, kde se praktikuje to, co se Pánu Bohu nelíbí. Ne nechci říct, že je vyloučeno, abychom v tomto prostředí byli světlem, ale je to mnohem těžší. Tento žalm nás velmi varuje, abychom se mezi těmi lidmi nezabydlovali, pokud chceme být těmi šťastnými. Proč? Protože jsme slabí. A i když máme dobré záměry, chtě nechtě nás to prostředí ovlivňuje. Nejde totiž pouze o nějaké špatné chování, které můžeme nasát, jde o duchovní zápas. A ďábel má jediný cíl. Pomalu ale jistě ten strom víry zabít. A když jsme v prostředí, kde on kraluje, tak si často najde cesty, jak toho docílit. Většinou pomalu, pozvolna, nenápadně mění naše postoje a toleranci k hříchu. My si to stále hezky odůvodňujeme, až nás to nakonec zničí. A těch zničených i v našem sboru nebylo rozhodně málo. Chceme být šťastní? Tak nebuďme frajeři, ale v pokoře uznejme, že do některých kolektivů jít prostě nemůžeme. Autor tohoto žalmu v tom má jasno.
A potom je tady ten pozitivní rozměr? Tedy, že šťastný člověk si oblíbil Boží zákon a rozjímá nad ním. Jakou roli ve vašem životě má Boží slovo? Otevíráte si doma Bibli? Je pro vás zdrojem života? Občas od někoho slyším, že mu to nic nedává a nic neříká, že Pán Bůh mlčí. Takový argument je podobný tomu, jako by člověk řekl, že neumí vařit a tak nebude jíst. To je sebevražda. A pokud člověk nečte Bibli a nečerpá z ní, tak buď je plevou, nebo je stromem, který živoří a může velice brzo uschnout.
Ale pozor, ten autor žalmu tady nehovoří o tom, že šťastný člověk si občas přečte pár veršíků. On píše, že nad Božím slovem rozjímá a dokonce ve dne v noci. Cílem našeho čtení Bible není udělat si háček, že jsme přečetli. Cílem je rozjímat. Jde o stejné slovo jako je slovo meditovat. Nicméně to slovo meditovat se nám pojí s východními náboženstvími. Tam meditace slouží k tomu, aby se člověk vyprázdnil. Aby si úplně vyčistil hlavu a vznášel se v nějakém bezstarostnu. Biblická meditace není vyprazdňování. Biblická meditace je to, že se plním Božím slovem. A neplním se jím pouze intelektuálně, ale přemýšlím a vztahuji to slovo na sebe.
Jak se to dělá? Modlitbou! Martin Luther doporučoval, abychom se svými slovy modlili skrze biblické texty a doporučoval, abychom se prvně ptali, z čeho na základě toho textu, který jsem četl, mohu činit pokání, a pak v modlitbě činit pokání. Potom se mám znovu podívat na ten text a ptát se, za co mohu děkovat, a pak v modlitbě děkovat. Nakonec se mohu podívat, za co mohu prosit, a pak v modlitbě prosit. To je příklad toho, jak nad Božím slovem rozjímat. A takovéto rozjímání vede k tomu, že náš strom roste, je zdravý a přináší ovoce.
Jak je na tom váš strom? Neusýchá náhodou? Nebo jste pouze pleva? Využijme tyto prázdniny jako nový impulz k tomu, aby naše stromu byly silné a nesly mnoho ovoce. Podívejme se náhodou, jestli nás až příliš neovlivňuje svět svévolníků a udělejme si malou revizi toho, jaký má Boží slovo dopad na náš život. A pak udělejme v Boží síle kroky směrem k tomu, aby nás strom byl opět zdravější.
