Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam naleznete zde.

Tak jsme tedy dnes zapálili první adventní svíci. Je tady advent. Všichni víme, že advent nás připravuje na Vánoce. Děti otevírají čokoládové kalendáře. Každý den dostávají malý dárek v podobě čokoládky. A nakonec tu jsou dárky pod stromečkem. Ano, advent upíná svou pozornost na Boží narození. Jde o přípravu k připomínce té zásadní událostí, kdy se Bůh stal člověkem a přišel na tento svět, aby za nás zemřel na dřevě kříže a vydobyl nám tak odpuštění hříchů a život věčný. Ale advent nese také eschatologický význam. To znamená, že se nepřipravujeme pouze na oslavy toho co bylo, ale zároveň se připravujeme na to, co přichází. Připravujeme se na druhý příchod Ježíše Krista. V Písmu čteme: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“ (1.Tes 4.16-17) Ale je tady ještě jeden význam adventu. Advent je také obdobím očekávání a přípravy na působení v mém životě. Stejně tak jako postní období i adventní čas je časem duchovní přípravy. Advent by měl být časem nových rozhodnutí, změn a nového vydání se Kristu. Modleme se, aby tento aspekt, které spojuje i ty dva předchozí byl viditelný v našem životě. Modleme se, aby v nás Pán Bůh v tomto adventu něco udělal.

Kromě toho znejte dobu, že už [je] čas probudit se ze spánku. Vždyť teď [je] naše spasení blíže, nežli když jsme uvěřili. Noc pokročila a přiblížil se den. Odložme tedy skutky tmy a oblečme zbroj světla. Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závisti, ale oblečte se [do] Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo podle [jeho] žádostí.

(Římanům 13:11-14)

 Žijeme ve zvláštní době. Je nám dobře. Naše víra nás nic nestojí. Ale nebylo tomu tak vždycky a není tomu tak všude. Jen si vzpomeňme na apoštoly a první křesťany. Bylo jim nabídnuto, aby se zřekli své víry. Mnozí to neudělali a zaplatili cenu nejvyšší. Byli ukřižování spolu se svými dětmi, byli házeni do arén mezi divoká zvířata, byli upalováni, házeni do vroucího oleje, byli trháni koňmi nebo řezáni pilami. Proč? Protože nechtěli jen tiše žít svou víru. Protože si uvědomovali, že lidé kolem nich jdou do zatracení.

 I dnes je tomu na některých místech podobně. Čteme příběhy lidí, kterým v Severní Korei vyvraždili celou rodinu a kterým se podařilo utéct do Číny. Ale tito lidé se vracejí zpátky do Koree, aby mluvili o Ježíši Kristu. A mohli bychom mluvit dál. Třeba o kostelech které byly vypáleny v Africe. O misionářích, kteří jsou vražděni v Indonésii a podobně.

 Proč o tom mluvím? Protože prostě cítím, jak pohodlný život žijeme a jak lehce si na to zvykneme. Sedneme si k televizi, podíváme se na romantický film nebo na fotbal, zajedeme si na dovolenou k moři, koupíme si zase nový model auta. A teď mne nepochopte špatně. Nechci říct, že se nesmíme dívat na televizi a vlastnit auto. Chci jen připomenout v jak odlišné duchovní realitě žijeme a jak nás to lehce svede k duchovní apatii. A do toho všeho přichází ten text, který jsme zrovna přečetli a který je výzvou, abychom žili v Kristu. A čteme tady dvě konkrétní výzvy křesťanům, tedy i mně a tobě, našemu sboru.

1.výzva: Probuďte se!

 Možná si teď řeknete, že jde o výzvu pro nevěřící! Ano, Bible často používá toto slovo, když mluví o tom, že se nevěřící člověk má probudit ze své mrtvoty k životu s Kristem. Například sám Ježíš říká: „Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.“ (Jan 5:21) Ve stejném duchu píše apoštol Pavel: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ (Efezským 5:14) V obou případech je zde řeč o těch, kdo jsou duchovně mrtví, nevěřící, ale mohou být probuzeni k životu.

Nicméně, v Božím slově vidíme, že se to slovo „probudit“ používá i pro ty, kdo už jsou křesťany. Apoštol Petr píše: „Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle.“ (2.Petr 1:13) O pár kapitol dále říká: „To už je, milovaní, druhý dopis, který vám píšu. Tímto napomínáním chci probouzet vaše čisté smýšlení.“ (2.Petr 3:1)

Vidíme tedy, že toto slovo se běžně používá i pro křesťany a tak je tomu i v našem textu, kde se říká: „Už je čas probudit se ze spánku!“ (v.11) Takže my, třinečtí křesťané, se znovu potřebujeme probudit z naší duchovní apatie. A právě k tomu má sloužit i tento advent. Abychom se probudili. Abychom se ještě lépe připravili. Aby Ježíš přišel do našich srdcí a uklidil.

Milí přátelé, nemluvím o tom proto, že bych snad měl na mysli několik jedinců z tohoto sboru. Mluvím o tom proto, protože si uvědomuji, že já sám potřebuji toto probuzení. A jsem si jist, že nejsem jediný.

Ten náš text hovoří, že „noc pokročila a přiblížil se den.“ (v.12) To je dobrý důvod proto, abychom se probudili. Spí se v noci, ale přichází den. Tou nocí byl život bez Krista a tím dnem je život s Kristem na věčnosti. A to, co prožívají křesťané dnes, je tím rozbřeskem. Teď je to období, kdy sice ještě nevidíme slunce, to je Krista, ale už vidíme jeho paprsky, už vidíme, že za chviličku se vyhoupne na obzor. To je doba, ve které žijeme a Boží slovo nás volá, abychom se probudili a nezaspali ten východ slunce.

Co tedy znamená to, že se máme probudit? Je důležité to vědět. Někdo řekne: „Probudil jsem se v 5, ale vstával jsem až v 9.“ Boží slovo tady nemluví o tom, že se pouze duchovně otočíme na druhý bok. Hovoří o tom, že se máme probudit a vstát! K tomu obvykle potřebujeme 2 kroky. Potřebujeme něco nebo někoho, kdo nás probudí, a potom potřebujeme vůli, abychom vstali a už neusnuli.

Tím budíkem může být cokoli a kdokoli. Vlastně cílem mého dnešního kázání je, abych byl budíkem. Aby si mne Pán Bůh použil, aby vás probudil. Ale potom už záleží na vás, zda řeknete, že vám je v posteli dobře nebo zda se rozhodnete vstát a něco změnit.

Přesně toto je uvažování apoštola Pavla. Varuje před tím, že si my křesťané občas schrupneme. A říká, že je čas probudit se a něco ve svém životě změnit. Je čas žít život vydaný Kristu. Je čas ptát se: „Pane, co mám dělat jinak?“ To je tento čas. To je čas adventu.

Čím starší je člověk, tím raději si po obědě zdřímne, tím více spánku potřebuje. Tělo to vyžaduje. Ale náš duch žádný spánek nepotřebuje. To je trik satana. Přesto často vidím, že my, kdo jsme křesťané už nějaký ten rok, tak lehce usínáme na vavřínech. Přátelé, probuďme se! Nezaspěme příchod Ježíše Krista!

2.výzva: Převlečte se!

 Apoštol Pavel pokračuje a staví nás před ještě jednu výzvu: „Odložme tedy skutky tmy a oblečme zbroj světla ... oblečte se [do] Pána Ježíše Krista.“ (v.12-14) Po tom, co jsme se probudili, potřebujeme udělat ještě jednu věc. Potřebujeme se převléct.

 A můžeme pokračovat v tom našem přirovnání. Pokud chcete ráno vyjít z domu, potřebujeme se převléct. Nemůžeme jít v pyžamu. Pyžamo je oblečení noci, oblečení spánku. My už ale nechceme spát a potřebujeme se převléct. Ano, pyžamo je velmi pohodlné a je nám příjemné, ale nehodí se do společnosti, nehodí se k práci a už vůbec se nehodí k vítání Krále králů.

 Apoštol Pavel říká, co máme svléct: „Odložme tedy skutky tmy.“ (v.12) Odložme to, co je v našem životě špatné. Ano, ono nám to je možná příjemné, ale víme, že se to nehodí. A já věřím, že si mnozí z nás uvědomují, co není úplně v pořádku, ale prostě někdy je tak těžké s tím něco udělat a někdy ani nevíme co.

 A potom je tady druhá část. Musíme si obléci něco vhodného. Apoštol Pavel nám tady říká, že si máme obléct „zbroj světla.“ (v.12) A o dva verše níže nám říká „oblečte se do Pána Ježíše Krista.“ (v.14). Nemáme se obléct jen do něčeho podřadného, ale máme se obléct do Krista. Nestačí se obléct do náboženství, do toho, že začnu chodit do kostela. Nestačí se obléct do humanismu, do toho, že začnu pomáhat chudým. Nestačí se obléct do služby, do toho, že začnu zpívat v pěveckém sboru. Přestože toto všechno je skvělé, je třeba se obléct ve zbroj, v Krista. Obléct se v Krista znamená podřídit svůj život Kristu a najít veškerou svou radost k lásce k Němu, v poslušnosti Jemu.

To je ta zbroj. Zbroj se nenosí lehce. Je těžká. Je to často dřina. Ti, kdo byli na vojně to ví. V pyžamu a bez výzbroje by se šlo lehce. Ale při první bitvě by byl konec, prohráli bychom.

V dalších verších apoštol Pavel dává tři konkrétní oblasti, jak tedy nemáme žít. Určitě by toho bylo více, ale on uvádí tyto tři. Poslouchejte: „Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závist.“ (v.13)

Tu první zmíněnou oblastí je oblast jídla a pití – hodování a opilství. Ekumenický překlad říká hýření a opilství. Určitě nám tady není zakázáno mít bohatý štědrovečerní stůl. Přesto jako křesťané bychom si měli dát pozor na, promiňte mi to slovo, přežírání. Ano, můžeme si dopřát hojnost dobrého jídla, ale nepřehánějme to. Pokud vám je o Vánocích pravidelně špatně od žaludku, tak je asi třeba jisté změny. Ale mnohem vážnější problém je to opilství. Snad každý z nás zná někoho, kdo se opíjí. Možná takové lidi máme v rodině. Pravidelně slýchávám tragické příběhy těch, kdo propadli alkoholu. Žel i těch, kdo byli a často si pořád myslí, že jsou, křesťany. Alkohol dokáže hrozným způsobem spoutat. Lidí si své opilství nepřiznají a myslí si, že to mají pod kontrolou. Alkohol sám o sobě samozřejmě zlý není, ale v rukou člověka se z něj lehce a často stává mocná zbraň satana. Právě proto vidíme v novém zákoně náznaky toho, že prvotní církev se vydala směrem abstinence. Timoteus trpěl žaludečními problémy. Apoštol Pavel mu radí, aby opustil svou zásadovost a vzal si občas trochu vína, aby tak ten žaludek léčil. Právě proto také doporučuji abstinenci a o to více ji doporučuji tam, kde je historie alkoholismu. A pokud tady je někdo, kdo si teď z Boží milosti uvědomil, že tady má problém, prosím vás, vyhledejte pomoc. A pokud máte v rodině někoho, kdo popíjí, přestaňte ho nebo ji krýt. Tím ničemu nepomůžete. Musí se to provalit, aby se to mohlo řešit.

Tou druhou oblastí je smilstvo a nestydatosti, to znamená sexuální hříchy. Máme to odložit. Mladí lidé, utíkejte od sexuálních pokušení, chraňte si svou sexuální čistotu, nechte si sex do manželství! Ochráníte se před spoustou problémů. Ale my všichni, dávejme si pozor na to, na co se dívají naše oči, dávejme si pozor na flirtování! Odložme to všechno, protože tím Pána Ježíše neoslavíte. Opak je pravdou! Je to cesta destrukce a katastrofy! A opět musím říct, pokud podléháte něčemu takovému, v moci Pána Ježíše Krista to dnes odložte. Čiňte pokání! Začněte znovu! Ano, ono je jednodušší se sexuálnímu pudu nevzpírat. Je jednodušší chodit v pyžamu. Ale ty důsledky jsou smrtelné.

A potom je tady poslední oblast: svárlivost a závist. Bratři a sestry, pokud vaše srdce ovládají sváry, konflikty a pokud jste závistiví, je tady výzva i pro vás. Dnes to odložte! Ptejme se Pána, zda se to týká nás! Čiňme s toho pokání! Prosme Pána Ježíše, aby nás vysvobodil z těchto hrozných zlozvyků!