Michal Klus - Je psáno...

Asi jste už slyšeli o testech DNA, ze kterých lze zjistit, odkud jsou vaši předkové. Možná je tady někdo, kdo už si tento test nechal udělat. Je to jistě zajímavé. Dnes už si jej lze pořídit pod 2.000 Kč. Potom stačí poslat své sliny do laboratoře a za několik týdnů dostanete popis toho, jaké národnosti se ve vás míchají a odkud jsou vaši předkové. Je to v současnosti velký trend. Lidé totiž chtějí znát svoji identitu.

Dnes budeme hovořit o tom, jakou máme identitu jako křesťané. Pokračujeme v druhé kapitole listu Galatským. V předchozích verších této kapitoly jsme četli o Pavlově konfrontaci Petra. Pavel říká, že Petr nejde přímo za pravdou evangelia a v našem dnešním textu tedy ukazuje, co je tou přímou pravdou evangelia a tím nám vlastně odpovídá na otázku, jakou identitu má svobodný křesťan. Křesťan je podle slov apoštola Pavla „ospravedlněný hříšník“. Přečtěme si tedy dnešní text a všímejte si tedy především toho slova ospravedlnění.

My, narození jako Židé a ne jako hříšníci z pohanů, i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše Krista), abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné tělo. Jestliže však, zatímco hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme i [my] sami shledáni hříšníky, [je] tedy Kristus služebníkem hříchu? V žádném případě! Stavím-li totiž znovu to, co jsem zbořil, dokazuji, že jsem přestupník. Já jsem přece skrze Zákon zemřel Zákonu, abych mohl být živý Bohu! Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A [život], který nyní žiji v těle, žiji ve víře [v] Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost [přichází] skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo. (Galatským 2,15-21)

Podle slov apoštola Pavla je tedy křesťan „ospravedlněný hříšník“. To je DNA křesťana. Považuji to za nesmírně důležité nejen kvůli nějaké terminologii, ale kvůli tomu, že znalost této identity zásadně ovlivňuje náš život. Když totiž žijeme jako ti, kdo jsou ospravedlnění hříšníci, tak jsme v pravdě evangelia a život nám bude dávat velký smysl. Ale postupně.

1. Jsme ospravedlněni

V té první části našeho textu Pavel zdůrazňuje, že jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni vírou a ne na základě skutků.

Co znamená být ospravedlněný? Ospravedlněný není ten, kdo nějak změnil své chování. Ospravedlnění není výsledek naší aktivity, našich skutků. Ospravedlňuje nás někdo jiný. A tím někým je Pán Bůh. Pán Bůh ze své milosti vidí každého, kdo věří, jako ospravedlněného. A nejen, že nás tak vidí, On nás za ospravedlněné prohlašuje. Jak je to možné? Je to možné díky oběti Krista. Jinak to nešlo. Pán Bůh je dokonale spravedlivý a On nemůže jen tak nazvat lumpa spravedlivým. On nemohl pouze jednoduše přijít s tím, že nás tedy ospravedlňuje, jen proto, že se rozhodl nám odpustit. To by nebylo spravedlivé.

Představte si, že je rok 1945 a vám v koncentráku zemřela většina rodiny. Představte si, že Hitler přežil válku a je souzen. Soudce nakonec vynáší rozsudek, ve kterém říká, že přestože je Hitler vinen vraždou miliónů lidí, tak on mu odpouští trest a dává mu svobodu. Byli bychom šokováni, protestovali bychom. Tohle soudce nemůže udělat. To je protiprávní. To je nespravedlivé.

Stejně tak ani Pán Bůh nemůže jen tak nepotrestat vinu. On je spravedlivý. Proto přišel Ježíš Kristu. Proto zemřel. On byl potrestán za nás. A Pavel nám v tomto textu vysvětluje, jak se díky tomu změnil ten Boží pohled na nás. Pavel píše: „Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus.“ (v.20) Takže co vidí Pán Bůh? On vidí, že když byl Ježíš ukřižován, tak s ním byl křižován i Michal Klus se svými vinami. Trest byl vykonán. Když se na mne dívá teď, nevidí mne, ale dokonalého Krista. Proto Pavel říká: „žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus.“ (v.20) Bůh tedy vidí Krista ve mně. On mne vidí jako ospravedlněného díky vítězství Pána Ježíše Krista.

Pavel to zdůrazňuje a říká, že tomu tak je jak u toho hříšného pohana, tak u toho zbožného Žida. Není zde rozdíl. Ospravedlnění není závislé na tom, jak zle či dobře jsme žili. A to platí pro každého z nás. Nezáleží na tom, zda jsme vyrostli v církvi či ne. Nikdy si ten vlídný Boží pohled nezasloužíme. Nikdy nebudeme sami žít tak, že by Pán Bůh řekl, že ten Michal fakt žije úžasný a příkladný život, on si to nebe zaslouží. Kdyby ve mně Pán Bůh neviděl Krista, Jeho pohled na mne by byl plný hněvu, protože by ve mne viděl to ďábelské zlo, kterým jsem prosáklý. A ani kdybyste celý svůj život rozdali pro druhé, ani kdyby se vám stala ta milost, že jste vychování v nejdokonalejším prostředí, nikdy to nebude jiné. V nás je hřích, ten hřích je strašný, a Pán Bůh nesnese ani špetku hříchu. Můžeme být ospravedlněni jedině tehdy, když v nás Pán Bůh uvidí Krista. A pokud ve vás Pán Bůh Krista nevidí, tak to je hrozivá katastrofa. A já se bojím, že se to týká i některých z nás a modlím se, abyste se v pokání obrátili ke Kristu a prosili Jej o milost. Ale pokud ve vás Pán Bůh Krista vidí, tak je z vás neskonale nadšený, ne proto, jak se tu snažíte žít, ale proto, že vidí Kristovu slavnou dokonalost.

Církevní otec Ambrož vyprávěl pravděpodobně smyšlený příběh o mladém muži, který žil prostopášným životem. Potom však odcestoval a stal se křesťanem. Když se po nějaké době vrátil zpátky, pozdravila ho na ulici známá prostitutka, se kterou se kdysi stýkal. Ale on nereagoval. A tak mu ona řekla, což mne nepoznáváš, to jsem já! On ji odpověděl: Ale to už nejsem já.

Podobně to řekl Martin Luther. Říkal, že když přichází Pokušitel a ptá se, zda je Martin Luther doma, tak sám Ježíš Kristus odpovídá a říká: Martin Luther tu kdysi bydlel, ale už tu není. Teď tady bydlím já.

Nežiji už já. Žije ve mne Kristus. Pán Bůh nevidí hříšného Michala, ale Krista ve mně. Je to pravda i o tobě? Písmo nás ujišťuje, že to je pravda o každém, kdo věří, že tento Kristus zemřel na jeho místě. „Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ (Jan 3,18) Písmo říká, že důkazem této víry je život, který je proměňován Duchem svatým.

2. Jsme hříšníci

Řekl jsem, že křesťan je ospravedlněný hříšník. Někdo si možná řekl, že jsem měl mluvit prvně o hříšníkovi a potom o ospravedlnění. Ale já jsem se nespletl. Stejné pořadí zdůrazňoval i Martin Luther. Záměrně hovoříme prvně o ospravedlnění a potom o hříšnosti. Proč? Protože nejde o to, že jsme byli prvně hříšní a potom nás Bůh ospravedlnil a hříšnost je pryč. My jsme hříšníci, i když jsme byli ospravedlněni. Ano, Bůh v nás vidí Krista. Ale my nesmíme přestat vidět svoji hříšnost. Já tu svoji hříšnost vidím často. Z mých hříchů je mi někdy do pláče. Pokud se se mnou občas setkáváte, tak je vidíte také moc dobře. Má žena, mé děti, mi spolupracovníci, ti by mohli vyprávět.   

Pavel píše: „Jestliže však, zatímco hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme i [my] sami shledáni hříšníky, [je] tedy Kristus služebníkem hříchu? V žádném případě!“ (v.17) Tedy, Pavel píše, že jme ospravedlnění, ale zároveň jsme shledáni hříšníky. Obě věci platí zároveň. Pavel v listu Římanům popisuje ten zápas: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.“ (Římanům 7,15)

Ano, jsme stále hříšníci. Ale to neznamená, že si mám v hříchu lebedit. Kéž bychom hřích nenáviděli jako Pavel. On v našem textu popisuje, jak touží žít jako ospravedlněný hříšník: „A [život], který nyní žiji v těle, žiji ve víře [v] Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. Neodmítám tu Boží milost.“ (v.20)

Pavel říká, že jako ospravedlněný hříšník, touží žít ve víře, tedy v zápasu o svátost, o posvěcení. Tedy, i já toužím po tom, aby mne Pán Bůh proměňoval, protože vím, co Ho moje hříchy stály, protože vím, jak mne miloval. Kdyby tomu tak nebylo, znamenalo by to, že odmítám Boží milost.

3. Jsme ospravedlnění hříšníci

Jednou z klíčových myšlenek reformace je právě prohlášení „Zároveň ospravedlněný i hříšný“. Luther to opakoval často. Zdůrazňoval to slovo „zároveň“ a vycházel z našeho textu. Jsem ospravedlněný i hříšný. Obojí platí zároveň.

Církevní otec Tertulián řekl: „Stejně jako byl Kristus ukřižován mezi dvěma zločinci tak i evangelium o ospravedlnění je mezi dvěma opačnými chybami.“ Co je těma chybami? Myslím, že můžeme říci, že první chybou je křesťanství zaměřené pouze na hříšnost. Pokud jako křesťané vidíte pouze hřích a hříšníka a nevidíte ospravedlnění skrze Krista, pak se stáváte zákoničtí. Může se to projevovat různě. Můžete propadat depresím ze své hříšnosti. Nebo naopak můžete propadat duchovní pýše, protože máte pocit, že žijete dobrý křesťanský život. To hrozí hlavně těm, kteří byli chráněni před velkými životními pády. Takoví lidé řeší pouze hříšnost a mají pocit, že oni jsou na tom docela dobře. Vždycky chodili do sboru, byli věrni své manželce, neopíjí se, nekradou. Takoví lidé se lehce pohorší chováním druhých, rádi kategorizují křesťany a často zdůrazňují jisté formy chování, které jsou pro ně důkazem víry či nevíry. Takoví lidé možná vyznávají vykupitelskou oběť Ježíše Krista, ale vlastně věří sami sobě, svému výkonu, své víře, své snaze. Takový život není křesťanským životem. Je to život v otroctví zákona. Pavel v našem textu 3x zdůrazňuje, že člověk nemůže být ospravedlněn na základě zákona. A nakonec dodává: „Vždyť jestliže spravedlnost [přichází] skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo.“ (v.21)

Na druhé straně je tady opačná chyba. Kdy hlásáme a stojíme na tom, že jsme ospravedlněni, ale zapomínáme, že jsme hříšníci. Takoví lidé jsou v pokušení toho, že zdůrazňují Boží lásku a milost, ale zlehčují závažnost hříchu. Takoví lidé říkají, že je hlavní, abychom se měli rádi, a touto větou přikryjí všechno. Takoví lidé lehce spadnou do jistých hříchů, protože zapomínají, že jsou stále hříšníky. Žijí ve zjevném hříchu, ale mají pocit, že jejich život je v pořádku nebo se prostě opírají o to, že jim to Pán Bůh jistě odpustí. Připomínají se mi především rozhovory s lidmi, kteří žili v cizoložství, tedy v nemanželském soužití, ale ospravedlňovali se tím, že to Pán Bůh jistě chápe a že jim odpustí. K takovým tragédiím vede život, kdy nevidíme jak hrozný je náš hřích. Ti lidé jsou slepí a přitom vyznávají, že jsou Boží děti, že jim Pán Bůh odpustil a přitom nežijí pokáním, nečerpají z Božího slova, padají do závislostí, ale pořád žijí s přesvědčením, že jim Pán Bůh odpustí. Vždyť On je láska. V jejich modlitbách málokdy slyšíte lítost nad jejich hříchem. Málokdy je slyšíte vydávat svědectví druhým lidem. Když je samotné nebo někoho jiného konfrontujete Božím slovem, označí vás za nemilujícího pyšného člověka.

Obě odbočky od podstaty evangelia jsou destruktivní a mají hrozivé důsledky. Okrádají nás o svobodu v Kristu. Nicméně když si uvědomujeme zároveň to, že nás Bůh ospravedlnil, ale i to, že jsme hříšníci, pak zažíváme opravdovou Bohem darovanou svobodu a přijímáme Boží pokoj. Vědomí naší hříšnosti nás nevede do deprese a ani nemáme potřebu Bohu či sobě něco dokazovat, protože víme, že nás Bůh ze své velké lásky a kvůli oběti Krista vidí jako spravedlivé. A pro takový život nás Pán Bůh stvořil. Tady se projeví krása evangelia. Takové následování Krista je radostí. Takové následování Krista je tím nejlepším darem pro život. Když totiž žijete jako ospravedlněný hříšník, tak dokážete projít utrpením, protože to utrpení vidíte Boží optikou. A naopak, když žijete jako ospravedlněný hříšník, tak také dokážete unést úspěch. Když žijete s identitou ospravedlněného hříšníka, tak budete budovat mnohem lepší manželství, tak budete lépe vychovávat své děti, tak budete lepšími dětmi svém rodičům, budete lepšími zaměstnanci či zaměstnavateli, protože z Boží milosti víte, kým v Kristu jste. Ne, nepředkládám tady návod na bezproblémový život, jan chci ukázat, že znalost naší identity je obrovskou výhodou ve zvládání života na této zemi.

Apoštol Pavel nám to vše totiž nepřipomíná jen proto, abychom měli dobrou doktrínu, ale proto, abychom viděli, jak dobrý je Pán Bůh k nám a abychom viděli Jeho požehnání ve svých život. To Jej oslaví a přinese požehnání mnohým.

Lidská DNA má tvar dvoušroubovice. Jsou to tedy dvě šroubovice, které jsou vzájemně pevně spojené. I naše duchovní DNA je takto tvořena dvěma pevně spojenými částmi. Jsme zároveň ospravedlněni a zároveň hříšníci.

Bratři a sestry, chci vás dnes povzbudit, poproste Ducha svatého, aby vám udělal test vaši duchovní DNA. To je důležitější, než vědět, v jakých zemích máme své kořeny. Duch svatý pracuje rychle. Na výsledek nemusíte čekat několik týdnů. Věřím, že On na takovou modlitbu odpoví okamžitě. Možná vám dokonce něco ukazoval i v průběhu tohoto kázání. Přijměte vírou, že jste ospravedlnění hříšníci a prosme Ho, abychom se této identity drželi a žili k Boží chvále. V tom je naše svoboda. Prosme Ho, aby nás On sám chránil, abychom od této identity nezbloudili. To je totiž Jeho vůle pro náš život.