Ta nej maminka
Slavíme dnes Den matek. A tento svátek nám znovu připomíná, že svět může být normální. A říkám to proto, že se mi zdá, že naše společnost se vydává stále dále od důležitých hodnot, včetně těch rodinných. Den matek mi připomíná, že máma je máma. Den matek mi připomíná, že máma je důležitá. Den matek mi připomíná, že jsou tady jisté nezbytné role, které potřebujeme pro život.
Ono se to totiž dnes hrozně mění. Jsou tlaky na to, aby se zrušil pojem máma a aby byl pouze rodič jedna a rodič dva. Jsou tlaky, aby rodiče nemuseli být máma a táta, ale aby dítě mohlo mít dvě mámy nebo dva táty. Minulý měsíc náš parlament pustil dále návrh, který má redefinovat manželství. A pokud to projde, tak to bude mít dopad i na mámy a táty.
Dnes ale nechceme mluvit o politice ani o zápase o hodnoty, i když to je jistě také důležité. Dnes dokonce nechceme mluvit pouze o roli matky. Dnes chceme mluvit o roli křesťanské mámy. A už ve svědectví jsme slyšeli něco moc důležitého. Slyšeli jsme, že věřící mámy se modlí za své děti a modlí se konkrétně i o to, aby měly věřícího partnera.
K dnešnímu kázání jsem vybral jeden jednoduchý verš. Ten verš se týká modlitby. Ale není to modlitba maminky, ale apoštola Pavla, který se sdílí s tím, za co se modlí. Přesto si myslím, že je obrovskou inspirací a to nejen pro maminky.
Toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.
(Římanům 10,1)
Zkusme se vžít do pozice maminky, ale klidně i tatínka, babičky či dědečka. Co řeknete třeba na skupince, kde se spolu scházíte a modlíte se? Já bych řekl: Toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Ben došel spásy, aby Miriam došla spásy, aby Kristi došla spásy, aby Danča došla spásy. Věřící rodič touží po tom, aby jeho děti prožily život ve víře v Pána Ježíše Krista a strávily s Ním věčnost. A já Pánu Bohu děkuji za to, co už udělal v životě mých dětí, ale zároveň si uvědomuji, že jak přede mnou, tak před nimi je ještě cesta. Toužím, aby ji i naše děti zvládly skvěle a prožily tak šťastný život.
Myslím, že toto vyjadřuje touhy maminky, touhy rodiče. Vlastně právě proto se Janka a mnozí další rodiče modlí o věřící partnery pro své děti. Uvědomují si totiž, že jde o spásu jejich dětí, vnuků a dalších generací.
Dovolte, že se tedy krátce zamyslím nad tou největší touhou maminky a nad její největší službou.
1. Největší touha
Myslím, že maminka, která zná Pána Ježíše Krista má jednu největší touhu. Touží po tom, aby její děti došly spásy, tedy aby uvěřily v Pána Ježíše Krista a následovaly Jej.
Ano, v životě člověka jsou další důležité aspekty. Zdraví je důležité. Studium a dobrá práce jsou důležité. Hmotné zabezpečení je důležité. Dobrý životní partner je důležitý. Ale život vydaný Pánu Ježíši je to nejzásadnější.
Jak to napsal apoštol Pavel? „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.“ (Fil 3,8) Pavel říká, že by obětoval zdraví, jen aby znal Ježíše. On by obětoval vzdělání a práci, jen aby poznal Ježíše. On by obětoval hmotné zabezpečení, jen aby poznal Ježíše. On by obětoval životního partnera, jen aby znal Ježíše. Pavlovou největší touho je, aby on sám patřil Pánu Ježíši a aby mu patřili ti, kdo jsou kolem něho.
Věřící maminka má stejnou touhu pro své děti. Věřící rodina má stejnou touhu pro své členy. Sborové rodina má stejnou touhu, abychom my všichni znali Pána Ježíše. Ale navíc máme tu touhu, aby ho znali i ti, kdo jsou kolem nás. Proto máme ten náš slogan: Být pod křížem a přivádět tam další. My považujeme za nejdůležitější, abychom byli pod mocí a láskou Ježíše Krista a toužíme pomoct i dalším, aby se s Ním setkali. To je touha naší sborové rodiny.
2. Největší služba
Pavel zapsal, že touží po tom, aby Izrael došel spásy. Nicméně, u touhy to nekončí. On se také modlí a aktivně pracuje na tom, aby se to stalo realitou. Jak to zapsal? „Toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.“
Nebudu dnes mnoho hovořit o tom, co dělal Pavel pro židovský národ. Ani dnes nebudu hovořit o tom, co mohou dělat maminky pro to to, aby děti poznaly Pána Ježíše. Zmíním jen tu největší z aktivit, modlitbu.
Pavel se modlí, aby Izrael došel spásy. Věřící maminka se modlí, aby její dítě došlo spásy. Křesťan se modlí, aby on sám došel spásy, aby jeho blízcí a přátelé došli spásy. Modlitba je nástroj, který nám Pán Bůh dal. A jsou situace, když už je to pouze ten poslední nástroj, který nám zbyl. Jsou situace, kdy nám zbude už pouze ta modlitba. Tím, ale nechci říct, že po modlitbě máme sáhnout, až když už o nic nejde. Modlitba je požehnáním pro dítě už v době, kdy ho maminka nosí pod srdcem. Nikdy není příliš brzo na modlitbu za dítě. Modlitba je tou největší službou dítěti.
Dovolte jeden biblický text o modlitbě, který zapsal Jan: „Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s Jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.“ (1Jan 5,14-15)
Pán Bůh nás slyší. Pán Bůh slyší, když se modlíme o naše děti, ať už jsou malé či dospělé. Rodiče, modleme se za naše děti. Sbore, modleme se za naše děti, za konfirmandy, za mladé, aby poznali Pána Ježíše Krista.
Toužili jste někdy po něčem a nedosáhli toho? Ano, jistě máme ty touhy, které jsou tak trochu nereálné sny a možná ani nepočítáme, že se nám splní. Ode dne, kdy jsem se dostal poprvé do Tanzanie, sním o tom, že bych vylezl na nejvyšší horu Afriky, Kilimanjaro. Ale je to jen sen, a přestože se asi nesplní, nemám z toho těžkou hlavu. Ale jsou touhy, které jsou mnohem silnější. A když jsou nenaplněné, tak zažíváme bolest.
Když toužím po zdraví a nemám ho, tak to může hodně bolet. Když toužím po partnerovi a nemám ho, tak to bolí. Když toužím po dítěti a nemám ho, tak to bolí. Když toužím po tom, aby mé děti žili ve víře v Pána Ježíše, a oni si žijí po svém, tak to bolí. A tuto bolest zná mnoho z nás. A vlastně ji svým způsobem známe všichni. Všichni máme ve svém okolí ty, kdo Pána Ježíše odmítají, nebo Ho mají jen někde na okraji svého života.
Toužím, aby i ta naše sborová rodina byla místem, kde si vzájemně pomáháme nést tuto bolest. Nesmí tady mít místo to, že někdo je považován za lepšího, protože jeho děti patří Pánu Ježíši a děti někoho jiného žijí bez Boha. Naopak, máme nést své bolesti, sloužit si a především modlit se jeden za druhého. Máme plakat s plačícími a radovat se s radujícími.
Bratři a sestry, chtěl bych naše kázání zakončit pohledem na našeho Pána. Víte, jaká je Jeho největší touha? On chce „chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1Tim 2,4). Lidé jsou Boží děti a Pán Bůh chce, aby Jeho děti byly zachráněny pro věčnost. Proto se obětoval. Proto zemřel na kříži. A Jej bolí ještě více než nás, když Mu Jeho děti nevěří.
Pán Ježíš je zároveň ten největší Přímluvce. Už v tomto týdnu si budeme připomínat, že vstoupil na nebesa a sedí po pravici svého Otce. Apoštol Pavel k tomu zapsal: „Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ (Řím 8,34) Sám Ježíš se přimlouvá. On je ten největší modlitebník.
A tak milé maminky, děkuji vám za vaši touhu, děkuji vám za vaše modlitby. Kéž sám Pán Bůh posiluje v nás tu největší touhu a kéž nám dává Ducha modliteb. A kéž si to vše použije, aby bylo mnoho těch, kdo budou zachráněni pro věčnost.
