Michal Klus - Je psáno...

Zažili jste už někdy, že vás něco táhlo na dvě strany? Věřím, že ano. Zažíváme to v nejrůznějších situacích. Někdy to zažíváme v situacích, kdy jedna strana je dobrá a druhá špatná. Možná vás to táhlo na dvě strany dneska ráno. Jedna strana jít do kostela, druhá zůstat v posteli. Možná vás to táhlo včera, kdy jste zvažovali, zda ten nevhodný film vypnout nebo ne. Ale někdy nás to táhne na dvě strany a nemusí být jedna z nich špatná. Mohou být obě dobré. Například dostanu pozvání na dvě akce najednou. Táhne mne to na obě, ale musím vybrat jednu. Nebo nás to může táhnout na dvě strany, když chceme do něčeho investovat nebo na něco přispět. Mám dát na opravu kostela nebo na sirotky? Dnes budeme číst o tom, že apoštol Pavel zažíval podobné dilema. Táhlo ho to, na dvě strany. Vyslechněte si text určený na dnešní neděli.

Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu. (Filipským 1:21-25)

                Apoštol Pavel zmiňuje to svoje dilema. Jde o dilema týkající se toho, že ho to táhne jak být s Ježíšem na věčnosti tak zůstat s přáteli. Pojďme se společně podívat, co se z tohoto dilematu můžeme učit. Zmíním dnes tři lekce.

1. lekce:  Být s Kristem na věčnosti je lepší

                Když si přečteme ty první řádky našeho textu, tak musíme říci, že jsou šokující. Pavel říká, že smrt je pro něj zisk. (v.1) Někdo by snad mohl říci, že Pavel je už tak zničený životem, že už nechce žít. Opravdu, takhle mluví lidé se smrtelnou nemocí, nebo lidé, kteří chtějí skoncovat se svým životem, protože nevidí smysl pro další existenci. Je jasné, že Pavel byl pod velikým tlakem, protože tento dopis píše z vězení. A to jeho vězení určitě nebyl žádný med. Ale on nemluví o smrti jako o zisku z důvodu toho, že by bylo ukončeno jeho trápení. On mluví o smrti jako o zisku, protože je přesvědčen, že po smrti bude s Kristem, a protože je přesvědčen, že být s Kristem je prostě to nejlepší, co můžeme zažít. Jasně to vyjadřuje ve verši 23: „Táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší.“ Pavel má v tom jasno. Je mnohem lepší zemřít a být s Kristem, než žít na tomto světě. Pavel říká, smrt je pro mne zisk.

                Žijeme ve světě, který o zisku hodně mluví. Zisk je cíl podnikání. Když posloucháme ekonomické zprávy tak slyšíme, kdo měl zisk a kdo ztrátu. Pavel tady hovoří o smrti jako o zisku. Když my hovoříme o smrti našich blízkých, tak to označujeme za ztrátu. Není to zvláštní paradox? Když mluvíme o smrti, používáme tyto ekonomické termíny. Ale to zvláštní je, že stejnou událost může někdo považovat za ztrátu a někdo za zisk. A když to podám ještě jinak, tak tu stejnou událost můžeme najednou považovat za ztrátu i za zisk.

Samozřejmě, všichni pozůstali jsou ti, kdo někoho ztratili. Nikdo o smrti svého rodinného příslušníka neřekne, že jde o zisk. To už by musel být hodně krutý člověk. Případně by to mohl byt i ten, kdo se nemůže dočkat dědictví. Pro všechny ostatní je odchod blízkého ztrátou. Ale zároveň může platit, že ten člověk smrtí hodně získal. A nemusí být starý a těžce nemocný, aby to platilo. Zisk je to pro každého, ať mladého, nebo starého, ať zdravého nebo nemocného, prostě pro každého, kdo věří a kdo jde po smrti za Ježíšem. Pro takového člověka je smrt zisk, i když pozůstalé to bude bolestná ztráta.

Nicméně toto Pavlovo připomenutí je velkou výzvou především pro nás, abychom neviděli svou budoucí smrt pouze jako ztrátu, ale také jako možný zisk. Pavel nás vyzývá k tomu, abychom si uvědomili, že odchod k Ježíši, je obrovský zisk. Protože být s Ježíšem, je to absolutně nejlepší.

                Ještě však musíme připomenout jednu nepopulární pravdu. Smrt není ziskem pro všechny. Smrt je ziskem jen pro ty, kteří vírou přijali Ježíše jako svého Pána a Zachránce. Přijali Ho jako toho, kdo za ně na kříži zemřel, aby jim bylo odpuštěno. Jen pro ty je smrt ziskem. Pro všechny ostatní je smrt hroznou tragédií. Pro všechny ostatní je smrt bránou do věčnosti bez Boha, odkud už není cesta zpět. A to je něco naprosto hrozného.

                Možná i tady dnes jsou takoví, kdo neví, kde odešli jejich milovaní. Chci vás povzbudit, abychom se tím už netrápili. To už je pryč, to už nezměníme. Naší nadějí nechť je, že Bůh je dobrý a že do posledního okamžiku lidského života klepe na lidské srdce. A tak je tady možnost, že ač už jsme se to nedověděli, mnozí z našich blízkých ještě mohli mít naději. Našim úkolem teď ale je starat se o svou vlastní víru a o víru těch, kdo ještě žijí.

Pavel se celým svým životem spolehl na Krista a ke Kristu ho to táhlo. Na druhé straně Pavel také věděl, že to není on, kdo rozhoduje o svém životě. Bůh je ten, kdo život dává a bere. Žádný člověk nemá právo sobě ani druhým odchod z tohoto světa urychlovat. A ani touha po Kristu není pro to důvodem. Každopádně Pavel nám dává dobrou perspektivu na náš vztah ke smrti. Pavel říká, že se smrti nemusíme bát. Ano, snad každý se bojí umírání a toho, co je s tím spojeno. Snad každý se bojí o pozůstalé. Ale nemusíme se bát smrti jako takové, protože nám Bůh nabízí něco lepšího, než zažíváme tady.

Pavel říká, že ho to táhne na obě strany. Nevzdal život a nakonec říká, že pevně spoléhá, že tady ještě pobude. Nicméně táhne ho to i za Kristem a to vypovídá něco o jeho vztahu k Ježíši. Víte, uvědomil jsem si, že jsem příliš svázaný s tímto světem. Jistě, mám zodpovědnost za manželku a děti. Ale modlím se, aby mne to více táhlo ke Kristu. Modlím se, abych v prvé řadě toužil po blízkosti s Ním tady na této zemi. Jde o blízkost, kterou může člověk zažívat při čtení Bible, při modlitbě, ve shromáždění. Modlím se, abych po tom toužil ještě více. Ale modlím se také, abych více toužil a vyhlížel věčnost s Ním.

2. lekce: Zůstat na zemi je potřebnější

                Přestože apoštol Pavel říká, že být s Kristem je lepší, tak vzápětí dodává, že zůstat tady na tomto světě je potřebnější. Potřebnější pro koho? Říká, že je to potřebnější pro Filipské, je to potřebnější pro druhé, ne pro něj. Stejně to platí pro každého křesťana. Být s Ježíšem v nebi je lepší, ale být tady je potřebnější – kvůli druhých.

                Samozřejmě, Bůh by se bez nás obešel, ale chce si nás lidi používat pro svůj úkol. A proto Pavel říká, že zůstat je potřebnější. A nakonec říká, že teď je ještě jeho preferovaná volba právě to, aby zůstal. Táhne ho to sice na obě strany, ale nakonec vyznává: „Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi.“ (v.25)

Volba zůstat není pouze Pavlovou volbou. Je to preferovaná volba každého zdravého člověka. Pán Bůh nás tak stvořil. Stvořil nás s pudem sebezáchovy, který nás žene k tomu, abychom ještě neodcházeli na věčnost. Toužíme po životě. Toužíme být s těmi, které máme rádi. To je samozřejmé a přirozené. Tak jsme byli stvořeni. Ale je důležité, abychom nikdy nezapomněli, proč tady jsme na tomto světě. Nejsme tady, abychom si život užili. Jsme tady, protože nás je tady třeba.

Ano, mělo by nás to táhnout i za Kristem. Mělo by nás to táhnout na obě strany. A tak naším vyznáním Bohu by mělo být, že jsme připraveni tady věrně zůstat tak dlouho, dokud nás tady Bůh bude chtít mít.

3. lekce: Žijme k prospěchu a radosti víry druhých

                Pavel nám dává ještě třetí lekci a v té konkretizuje, proč nás tady Bůh chce ještě mít. Čteme: „Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu.“  (v.25-26) Pavel říká, že tady zůstává k prospěchu a radosti víry Filipských. Jiným slovy, jde o víru. Jde o užitek z víry a o radost z víry. Pavel totiž píše věřícím lidem. A říká, že zůstává, aby ze své víry mohli mít užitek a radost. A kdyby psal tento dopis nevěřícím, tak by jim také asi napsal, že zůstává, aby i oni mohli slyšet evangelium a uvěřit. Víra je tím společným jmenovatelem a důvod, proč tady Pavel zůstává. Život to je pro něj Kristus. Nezůstává zde, aby si to užil.

                Ale víra je také důvod, proč tady Ježíš nechává nás. Chce, abychom se stali agenty víry. Nechává nás tady, abychom povzbuzovali víru věřících a sdíleli evangelium, skrze které by mohli uvěřit i ti, kdo nevěří. Bůh by nás mohl vzít do nebe, což by pro nás bylo lepší. Ale On nás tady nechává, aby si nás použil.

Možná tě Bůh ještě potřebuje ve tvé rodině. Možná potřebuješ sloužit ještě jim. Možná tě Bůh potřebuje kvůli spolupracovníkům a sousedům. Bůh tě tady potřebuje právě proto, aby pro lidi ve tvém okolí smrt nebyla pouze tragédií. Bůh tě tady potřebuje, aby lidé kolem tebe, když zemřou, odcházeli do toho lepšího. Proto nás tady Bůh nechává. Bůh tě tady potřebuje, abys posiloval víru těch, kdo věří a ukazoval na evangelium těm, kdo se na Boha nespoléhají.

Jeden známý citát říká, že do nebe si sebou nevezmeme nic. Ale je jedna výjimka. Není to majetek, není to naše pověst, není to naše postavení. Jediné, co si sebou můžeme vzít, jsou lidé, kterým ukážeme na Krista a kteří uvěří. Pamatujme, že tady na světě jsme proto, abychom je sebou vzali do nebe.

Nechává nás tady Bůh oprávněně nebo plýtvá časem, protože my se staráme jen o sebe a na víře druhých nám vůbec nezáleží? To je jedna z důležitých otázek, které si dnes musíme položit. Jde ti o víru tvých rodinných příslušníků? Modlíš se o ně denně? Hledáš způsob, jak posílit jejich víru či jak jim přinést evangelium? A co přátelé, sousedé a známí? Modleme se, abychom byli Bohu užiteční. On sám nám chce k tomu dát sílu a vést nás.

                Samozřejmě, jednoho dne dotluče srdce každého z nás. A ten dnešní den nám připomíná, že to pro nás nemusí být tragédie, ale den, kdy mnoho získáme. Žijme tedy pro Krista. Veškerou svou naději vložme do Něj a do toho, co pro nás na kříži udělal. A kéž by nás to, jako Pavla, táhlo na obě strany.

Audio záznam naleznete zde.