Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 12. 2012

Tragické opomenutí

a.jpg

Taky jste už asi podobné příběhy slyšeli. V posledních letech přichází takový příběh skoro každý rok. Mám na mysli rodiče, kteří zapomněli své dítě v autě. Jeli třeba do práce a zapomněli, že v autě měli dítě, které chtěli zavést do jeslí či do školky. Výjimkou nejsou případy, kdy takové děti zemřely. To je hrozné. To je strašlivé opomenutí. Jak může někdo něco takového zapomenout? Ale žijeme tak rychlé životy, že se to stává.

My všichni zapomínáme. Naše zapomínání má někdy horší někdy lehčí důsledky. Bible však taky hovoří o jednom zapomenutí. Ježíš mluví podobenství o ženách, které zapomněly vzít lampový olej do svých lamp. Jinými slovy, ani je nenapadlo, že by si ho měly vzít. Ježíš o těchto ženách mluví jako o pošetilých.

To podobenství zná asi většina z nás, přesto se nad ním chceme zamyslet a přemýšlet, co Ježíš chtěl, abychom si dnes uvědomili.

 

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jděte mu naproti!' Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: 'Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!' Ale rozumné odpověděly: 'Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!' Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: 'Pane, pane, otevři nám!' Ale on odpověděl: 'Amen, pravím vám, neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (Matouš 25:1-13)

 

Milí přátelé, toto podobenství Ježíš řekl z jednoho prostého důvodu. Ježíši šlo o to, abychom se my poučili a neudělali stejně tragickou chybu, jakou udělaly ony ženy. Tou chybou bylo to, že si myslely, že jsou připraveny. Ve skutečnosti promeškaly všechno. Ve skutečnosti ztratily všechno, co očekávaly.

Dovolte, že si krátce připomene význam tohoto podobenství. Bible představuje Ježíše jako ženicha.  A družičky v našem příběhu reprezentují viditelnou církev, ty, kdo se hlásí k víře. Je jich deset. Desítka je číslo plnosti. Reprezentují tedy všechny, kdo čekají na ženicha na Ježíše Krista. Reprezentuje tedy ty, kteří se hlásí ke křesťanství.  Doba čekání koresponduje s dobou mezi tím, kdy Kristus poprvé přišel na tento svět před dvěma tisíci let, a mezi jeho návratem, který je stále v budoucnosti. Pět z těchto žen je nazváno moudrými, protože jsou připraveny. Dalších pět je nazváno pošetilými a ty končí špatně. Nemohou přijít na svatbu. Svatbou je myšlena věčnost s Kristem. Svatbou je myšlen posmrtný život s Kristem.

Cílem každého křesťana určitě je, abys strávil věčnost s Kristem, aby byl připraven. Jak tedy být připraven? Co způsobuje, že jsme připraveni? Zamysleme se spolu nad tímto podobenstvím. Dovolte, že naše přemýšlení rozdělím do tří částí, zamyslíme se nad třemi pravdami.

 

1.       pravda: Připraven je ten, kdo věří

Tento text nás jasně klade před fakt, že ti, kdo jsou připraveni, budou po smrti žít věčný život a budou zachránění od věčné tragédie. Tento text navíc připomíná, že koncem nemusí být naše smrt, protože se můžeme dožít dne, kdy se Ježíš vrátí zpátky na tuto zem a přijde konec nám známého světa. Otázkou je, jak může být člověk připraven na ten Jeho opětovný příchod, případně, jak může být člověk připraven na svoji smrt. Otázkou tedy je, co v tom našem textu symbolizuje ten olej, ta hořící lampa. Kdo je připraven?

Odpověď v tom našem textu nenacházíme. Ale nacházíme ji na mnoha místech Bible. Podle Bible je připraven ten, kdo věří. Olejem je tedy víra. Dovolte jeden příklad za všechny. Uvedu citát z konce Janova evangelia, kde Jan říká, proč vůbec své evangelium napsal. Čteme: „Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.“ (Jan 20:31; B21)

Bible na mnoha místech ukazuje, že to, co způsobuje, že jsme připraveni, je naše víra. Připravený člověk, je ten, kdo věří.  

Když mluvím s lidmi, tak často potkávám lidi, kteří mi řeknou, že taky věří. Vlastně dojdeme k závěru, že většina v něco nebo v někoho věří. Ale pozor. Nejde samozřejmě jen o víru. Klíčový je objekt naší víry. Ano, lidé často řeknou, že Bůh je jenom jeden. A to je taky pravda. Je jeden Bůh. Ale je spousta přeludů, v které lidé věří. Je jeden Bůh, ale spousta lidí věří v přelud, který neexistuje.

Při jedné diskuzi taky řekli Židé Ježíši, že je jeden Bůh. Řekli: „Máme jednoho Otce, Boha." (Jan 8:41) Sám Ježíš jim na to důrazně odpověděl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. … Váš otec je ďábel.“ (Jan 8:42,44) Tito Židé ukazovali na to, že je jeden Bůh. Ale Ježíš jim jednoznačně ukazuje, že oni Bohu nepatří, že Mu nevěří. Ukazuje na to, že patří ďáblu. Ježíš tady říká velmi silná slova. Těm, kdo si myslí, že také věří, ukazuje, že nestačí věřit v kohokoli a cokoli. Ježíš tady jasně potvrzuje to, co jsme před chvíli četli u Jana. Je třeba věřit v Boha, který se zjevil ve svém Synu Ježíši. Je třeba věřit, že tento Boží Syn je Kristus. Kristus znamená Zachránce. A před tím slovem Zachránce je v řečtině určitý člen. Takže Jan tady říká, že je třeba věřit, že není více zachránců, ale že je jediný Zachránce a tím Zachráncem je Ježíš.

Ježíš Kristus je ten Zachránce. A pouze Bohem darovaná víra v tohoto Zachránce nás činí připravenými na den odchodu z tohoto světa. Pouze Bohem darovaná víra v Ježíše Krista nás připraví na věčnost. Nezachrání nás žádný jiný Bůh. Neexistuje žádná jiná cesta. Ano, musíme to říci jasně a hlasitě. Není záchrany mimo Ježíše Krista. A v nebi nebude nikdo mimo toho, kdo se tady za života spolehl na Ježíše Krista. Ano, vím. Mnozí jsou tímto pobouřeni. Mnozí nás nazvou netolerantními. Mnozí mi budou ukazovat na nádherná mírumilovná náboženství jiných kultur. Ale Boží slovo je jasné. Když Petr mluví o Ježíši tak říká: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." (Skutky 4:12) Sám Ježíš to říká také velmi důrazně: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6) Právě proto je tak strašně důležité, aby křesťané se vší láskou nesli tuto zprávu o Ježíši, který zachraňuje dále. Proto je tak důležitá křesťanská misie i do kultur, které Ježíše neznají. Proto sám Ježíš posílal učedníky ke všem národům. Proto všichni učedníci až na jednoho zemřeli mučednickou smrtí. Prostě proto, že není jedno, v koho lidé věří.

Dovolte ještě jednu větu, abychom snad někoho neuvedli do omylu. Víra není jen nějaké intelektuální přesvědčení. Věřit v Ježíše neznamená věřit, že tam někde něco je a že tomu dáme jméno Ježíš. Víra v Ježíše neznamená jen to, že teda věřím, že tady žil a že zemřel. To ví i ďábel a nic mu to nepomůže. Víra je spolehnutí se na to, že tento Ježíš zemřel i za mé hříchy. A že v Jeho vzkříšení je naděje i pro mne. Vírou Ježíše přijímáme nejen jako svého Zachránce, ale jako svého Pána, pro kterého chceme každý den žít.

 

2.       pravda: Ten, kdo si myslí, že je připravený, nemusí být připravený

To nejdůležitější opravdu je vědět, že připraven je ten, kdo věří. To druhé, co se z našeho příběhu učíme, je to, že se lehce stane, že si někteří lidé myslí, že jsou připraveni, ale nejsou. Někteří dokonce čekají na ten den, kdy Ježíš přijde, ale ten den bude pro ně katastrofou. Pět žen si myslelo, že jsou připraveny, ale nebyly.

V tom našem textu vidím 3 typy omylů. Někteří lidé si myslí, že stačí mít lampu. Ta lampa by se dala přirovnat k vnější zbožnosti. Lampa je to, že mám nějaké dobré křesťanské návyky. Chodím do kostela, čtu si z Bible, modlím se, věřím, že Bůh je. Takovou to lampu potřebuje každý, kdo chce, aby jeho plamen hořel. Na druhé straně, lampa sama o sobě nestačí. Ta jejich lampa potřebovala olej. Naše lampy potřebují elektrický proud. Takže pozor, milí přátelé, otázka na absolutně každého z nás. Není můj život jen prázdnou lampou? Je tam ten životodárný olej? Věřím Bohu? Spoléhám na Něj? To je důležitá otázka, protože hrozí, že chodím s prázdnou lampou. Na první pohled vše vypadá v pořádku, ale jednoho dne přijdu o všechno.

Ten druhý omyl je to, že si člověk myslí, že je všechno v pořádku, protože je s ostatními. Ty hloupé ženy byly s moudrými a nikdo by nepoznal rozdíl. Tady v kostele stojíme jeden vedle druhého a běžný pozorovat nic nepozná. Jinými slovy, to že je člověk s věřícími, že je z křesťanské rodiny nebo že třeba chodí do kostela, to vůbec nic neznamená. Jak přijde do tuhého, všechno vyjde najevo. Ale bude příliš pozdě. Už to nepůjde vrátit. Nestačí být s věřícími. Nestačí se chovat jako oni. Nestačí být zapsán jako člen sboru. Nic z toho nestačí. Je třeba živé víry v Krista.

A potom je tady ještě třetí a poslední omyl. V tom textu čteme, že těm hloupým ženám jejich lampy dohasínaly. Vypadá to tedy, že kdysi olej měly. Ale došel, a jejich lampy zhasly. Zjišťujeme tedy, že nestačí, že jsme kdysi měli olej. Ten olej potřebujeme dnes. Ten olej potřebujeme v den odchodu z tohoto světa. Nestačí, že kdysi tam olej byl a lampa hořela. Mám ten olej dnes? Hoří ta moje lampa dnes? Nebo je to minulost? Možná jsem kdysi byl pokřtěn. Možná jsem kdysi vyznával Bohu věrnost. Ale patřím Mu dnes? To je důležitá otázka a lehce můžeme podvádět sami sebe. Milí přátelé, nejsme jako ty hloupé ženy? Nesedíme tady dnes s prázdnými lampami? Neutěšujeme se falešně? Patříme opravdu Kristu? Ten, kdo si myslí, že je připravený, nemusí být totiž dnes připravený.

 

3.       pravda: Potřebujeme se ujistit, že jsme připraveni

Milí přátelé, ten dnešní text nám ukazuje, že nestačí mít víru jednou za život. Musíme si ji chránit celý život. Je spousta těch, kdo si myslí, že když pokřtí dítě, tak mají vystaráno. Ale nemají! Rodiče musí zápasit o víru svých dětí. Dospělí musí zápasit o svoji vlastní víru. Bible o tom dává jasné svědectví. Juda zapsal: „Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.“ (Juda 3) Bratři a sestry, i já dnes napomínám sebe i vás, abychom zápasili o svoji víru i o víru druhých. Dejme si záležet, aby naše lampy byly připraveny. Dejme si záležet, abychom opravdově věřili a spoléhali se na Ježíše Krista. Dejme si záležet, aby se nás život netočil kolem nás, ale kolem Něj. A jak píše apoštol Petr: „Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.“ (2.Kor. 13:5)

Žiji dnes z víry? Žiji dnes pro Něj? A … budu v ten den připraven, abych šel a byl navěky s ním? To je hrozně důležitá otázka.

Ten text končí pro 5 žen tragicky. Když přece jen pozdě přijdou na svatbu a zaklepou, ženich jim řekne: „Amen, pravím vám, neznám vás.“ (v.13). A nepustí je dovnitř. V našem příběhu o polovině těch, kdo ho tam čekaly, Ježíš řekne, že je nezná. Potom už bude pozdě na změnu. Co by řekl Ježíš o nás. Mám velký strach, že i o některých z nás by řekl, že nás nezná. A z toho mám hrůzu. Mám hrůzu, že tady chodíme a můžeme neznat Ježíše. Mám hrůzu, že tady zpíváme a přitom jsou naše lampy prázdné.

Dnes tady nejsme proto, abychom se nějak dělili na ty, co to mají s Bohem v pořádku a na ty, co to s Ním v pořádku nemají. Dnes tady nejsme ani proto, abychom hodnotili, kolik má kdo víry. Lidské oko totiž vidí jen lampu, ale co je vevnitř vidět není. Věřím, že jsou tady takoví, kdo mají plno. Ale asi jsou tady dnes s námi i ti, kteří tam mají posledních pár kapek nebo skoro nic. Možná si leští tu lampu nábožnosti a formalismu, ale lampa je ve skutečnosti skoro prázdná. Kolik máš oleje?

Jak už jsem řekl, dnes tady nejsme, abychom se srovnávali. Dnes tady jsme, abychom si všichni uvědomili, že potřebujeme více víry. Dnes tady jsme, abychom si uvědomili, že každý z nás potřebuje znát Ježíše více. Možná je tady někdo, kdo Bohu ještě nevěří vůbec a dnešek může být počátkem, kdy se před Bohem skloníme a řekneme Mu, že Mu chceme věřit. Dnes Mu může člověk vyznat svůj hřích, poprosit o odpuštění a dar víry. Ale i my, kteří jsme takovéto obráceni k Bohu už udělali, jsme dnes zváni k tomu, abychom činili pokání z toho, že naše víra je slabá. Dnes jsme volání k tomu, abychom si přiznali, že nám často jde o kde co, jen ne o živou víru. Dnes jsme voláni, abychom znovu prosili o živou víru, která by otočila náš pohled ze sebe sama na Krista. Dnes jsme voláni, abychom se vědomě rozhodli poznávat Krista, aby nám v onen den řekl: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ (Matouš 25:34) Kéž bychom to slyšeli všichni!

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář