Učíme se bránit utlačované
Dnes pokračujeme v sérii o Nehemjáši. Když jsme tu sérii plánovali, netušili jsme, co se stane na Ukrajině a teď si uvědomujeme, jak probíraná témata souvisí se současnou situací. Od Nehemjáše jsme se učili, jak nebýt lhostejní, jak se modlit, jak opravovat rozbité, jak čelit protivenství a jak tvrdě pracovat. Na dnešek jsme plánovali téma: Učíme se bránit utlačované. Jistě mi dáte za pravdu, že je to aktuální téma. A to nemyslím pouze to, že je utlačován celý národ. Žel už i nás se proslýchají zvěsti o tom, jak se objevují ti, kdo této situace zneužívají. Slyšíme o překupnících, kteří cílí na vystresované ženy a snaží se je získat pro prostituci. Slyšíme a těch, kteří za velké peníze falešně nabízejí rychlejší vyřízení dokumentů. Na jedné straně tady sice máme velkou vlnu solidarity, ale na straně druhé tady roste také zlo, chtivost a zneužívání. V krizi jsou lidé vždy zranitelní. A v takovém čase povstávají lidští vlci, či hyeny a ti se snaží na slabých parazitovat. A právě o tom je i dnešní příběh z Nehemjáše. Připomínám, že Nehemjáš je v Jeruzalémě. Spolu s dalšími tvrdě pracují a zároveň drží stráž, protože hrozí útok nepřátel.
Přečtěme si první část dnešního textu, který nám popisuje, co se v městě v té době odehrálo.
Strhl se pak veliký křik lidu, zvláště žen, proti jejich bratřím Judejcům. Jedni říkali: "Je nás mnoho s našimi syny a dcerami, musíme shánět obilí, abychom měli co jíst a zůstali naživu." Jiní říkali: "Svá pole, vinice a domy dáváme do zástavy, abychom sehnali obilí v tom hladu." Jiní opět říkali: "Musili jsme si vypůjčit na svá pole a vinice peníze na daň pro krále. A přece jsme se svými bratry jedno tělo, naše děti jsou jako jejich děti. Jenže my musíme své syny a dcery prodávat do otroctví, některé z našich dcer se již otrokyněmi staly, a nemůžeme nic proti tomu dělat. Naše pole a vinice patří jiným." (Nehemjáš 5, 1-5)
Lidé tvrdě pracovali, aby obnovili hradby svého města, protože jim šlo o život. Na nic ostatního nebyl čas. Ale prostí lidé už neměli žádné prostředky, aby si nakoupili potraviny, které v té době byli jistě velice drahé. Aby vůbec měli co jíst, dávali do zástavy nebo rozprodávali své vinice, pastviny a další majetek bohatým občanům. A šlo to ještě dále. Někteří z nich, aby se uživili, dokonce prodávali do otroctví své vlastní děti. To je hrůza.
Samozřejmě na druhé straně byli ti, kdo na této krizi velice vydělávali. Oni získávali levně pozemky, nemovitosti a dokonce levnou pracovní sílu. V krizi se vždy najdou chytráci, kteří vydělávají na neštěstí druhých.
Co na to Nehemjáš? Pojďme se i dnes učit z jeho reakce. Budou to 3 lekce.
1. lekce: Útlak má vzbuzovat hněv
Hněv je první reakce, kterou u Nehemjáše vidíme. Čteme: „Když jsem slyšel jejich křik a tato slova, vzplanul jsem hněvem.“ (v.6) Když se Nehemjáš dověděl, co se děje, nezůstal chladným. Čteme, že vzplanul hněvem. Je to v pořádku, když planeme hněvem?
Víte, kdy toto slovo v Bibli nacházíme poprvé? Když Pán Bůh nepřijal Kainovu oběť. Kain vzplanul hněvem a výsledkem byla vražda Ábela. Z toho by se zdálo, že hněv není dobrá reakce.
Ale pozor, v Bibli vidíme mnoho situací, kdy hněvem plane i Pán Bůh. Například se takto hněvá na Mojžíše, když se Mojžíš stále vymlouvá a nechce jít do Egypta, aby vyvedl svůj lid. Pána Boha hněvá neposlušnost a hřích.
A dovolte ještě jeden citát, který nám ukáže, jak to s tím hněvem je. Apoštol Pavel dal pokyn: „Hněváte-li se, nehřešte.“ (Efezským 4,26) Tedy, Pavel říká, že je možné se hněvat a nehřešit. Hněv je emoční reakce. A ano, hněv nás startuje k silné reakci. A ta reakce může být dobrá, nebo zlá. Reakce Kaina byla zlá. Reakce Nehemjáše, jak uvidíme, byla dobrá.
Milí přátelé, my potřebujeme, aby v nás utlačování slabších vzbuzovalo hněv. Potřebujeme se hněvat, když silný bezdůvodně napadá slabšího. Potřebujeme se hněvat, když mocný zneužívá slabého. Je mnoho situací, kdy je dobré, že se hněváme. Někdy se potřebujeme hněvat i sami na sebe, když uděláme něco špatného. Zlo v nás má vzbuzovat hněv. Nejhorší reakcí na zlo je lhostejnost. Lhostejnost druhých je hnacím motorem vlků a hyen. Naše lhostejnost umožňuje, že jsou lidé utlačovaní. My však máme být světlem a solí. My se máme ozvat. A začíná to tím, že nás bude hněvat, když se činí příkoří.
2. lekce: Útlak vyžaduje reakci
Samotný hněv samozřejmě utlačovaným nic nepomůže. A špatná reakce, může situaci ještě zhoršit. Věřím, že Nehemjáš i ke své reakci přistoupil s modlitbou. Přečtěme si, jak postupoval.
„Rozhodl jsem se, že proti šlechticům a představenstvu povedu při. Vytkl jsem jim: "Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok", a svolal jsem proti nim velké shromáždění. Řekl jsem jim: "My jsme vykoupili, pokud nám bylo možno, své bratry Judejce, prodané pohanům. Naproti tomu vy své bratry prodáváte, aby byli prodáváni nám." Zmlkli a nenašli slov. Pokračoval jsem: "Co děláte, není dobré. Což nemáte žít v bázni před naším Bohem a uvarovat se pohanění ze strany pohanů, našich nepřátel? Také já, moji bratří a moji lidé, bychom od nich mohli požadovat úrok z peněz a obilí. Upustíme však od toho dluhu. Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivoví a domy i příslušnou částku peněz, obilí, moštu a čerstvého oleje, za něž jste jim půjčku poskytli." Odpověděli: "Vrátíme a nic od nich nebudeme požadovat. Uděláme to tak, jak jsi řekl." Svolal jsem tedy kněze a zavázal lid přísahou, že toto slovo dodrží. Také jsem vytřepal záhyby svého roucha a řekl jsem: "Právě tak nechť vytřepe Bůh každého muže, který toto slovo nedodrží, z jeho domu a vlastnictví; tak buď vytřepán a vyprázdněn." Nato celé shromáždění odpovědělo: "Amen." I chválili Hospodina, a lid to slovo dodržel.“ (v.7-13)
Co tedy Nehemjáš dělá? Nazývá věci pravým jménem. Tedy odhaluje to zlé chování. Ukazuje na to, že nejde o žádné poctivé půjčky, ale o sprostou lichvu. Ukazuje na nemorálnost toho, když své vlastní lidi berou do otroctví a dokonce je pak i prodávají pohanům. A také nastavuje kontrast, když ukazuje, že on s přáteli dělají opak, vykupují lidi z pohanského otroctví. Dále volá k pokání a nastavuje jasné instrukce, jak se mají chovat a jak to mají napravit. A nakonec s nimi uzavírá smlouvu, že dají věci do pořádku. A potom to končí trochu jako pohádka. Výsledkem je to, že lid chválí Boha a dodrží, co slibovali. Ano, to je fantastický závěr. Jak bychom si přáli, abychom i my něco takového zažívali co nejčastěji.
Ale i kdyby ne, my máme dělat vše proto, abychom zabránili útisku slabých a bezbranných. Je to jedno z nejdůležitějších témat Bible. Pomoc trpícím, sirotkům a vdovám je v Bibli považován za snad nejdůležitější praktický projev naší víry.
V těchto dnech zde přijíždí spousta žen a dětí. Kéž by jim Pán Bůh dal milost, aby z těch žen nebyly vdovy a z těch dětí, aby nebyli sirotci. Ale i tak teď na nějakou dobu jsou jako vdovy a sirotci. A my jsme voláni k pomoci. Já z celého srdce děkuji těm, kdo využívají své schopnosti a možnosti a aktivně pomáhají. Děkuji všem, kdo pomáhají modlitbou a finančními a materiálními dary. Kéž v této pomoci vytrváme. Kéž zmenšujeme prostor pro ty, kdo by této situace zneužívali.
3. lekce: Obětavá štědrost je odpověď
To je to poslední co v naší kapitole ještě vidíme. Už jsme četli o tom, jak Nehemjáš vykupoval Izraelce z otroctví. Nehemjáš byl velkoryse štědrý. Tyto situace nás vždy prověří. Jsou takoví, kteří mají plnou pusu štědrosti, ale když se podíváte na jejich život, tak to moc není vidět. Nehemjáš byl jiný. Nehemjáš šel příkladem. Dočteme naši kapitolu:
„Také ode dne, kdy mě král ustanovil místodržitelem v zemi judské, od dvacátého roku až do třicátého druhého roku krále Artaxerxa, po dobu dvanácti let, jsem ani já ani moji bratři nebrali místodržitelské příjmy. Dřívější místodržitelé, moji předchůdci, zatěžovali totiž lid tím, že na něm vymáhali mimo pokrm a víno čtyřicet šekelů stříbra, rovněž jejich lidé vykořisťovali lid. Já však jsem tak nejednal z bázně před Bohem. Nadto jsem se účastnil oprav hradeb. Pole jsme neskupovali, ale všichni moji lidé tam byli zapojeni do díla. Judejci a představenstvo, sto padesát osob, mimo ty, kteří k nám přicházeli z okolních pohanů, sedali u mého stolu. (To znamená, že je na své náklady živil.) Bylo třeba každý den připravovat jednoho býka a šest vybraných ovcí. Dále byla pro mě připravována drůbež a jednou za deset dní množství různého vína. Přitom jsem neuplatňoval nárok na místodržitelské příjmy, protože na tomto lidu už těžce spočívala služba. "Pamatuj na mne, Bože můj, v dobrém, na všechno, co jsem pro tento lid učinil." (v.14-19)
Nehemjáš byl velkoryse štědrý. Štědrost naplňuje potřeby nuzných. A když jsou lidé zaopatřeni, klesá působiště pro ty, kdo vykořisťují. Štědrost a obětavost jsou tak velmi silnou zbraní proti utlačovatelům. Když tedy chceme bránit utlačované, vezměme utlačovatelům vítr z plachet a buďme obětavě štědří.
Nehemjáš je jedním z biblických hrdinů, kteří bránili utlačované. Ten Nehemjáš určitě znal žalmy a jistě znal i slova krále Davida. I král David bránil utlačované. Na druhé straně Nehemjáš i David věděli, že oni v tomto zápase nikdy dokonale nevyhrají. Ale věděli i něco více. Věděli, že jednou přijde někdo, kdo bude dokonale štědrý a kdo učiní konec útlaku. Vyslechněte slova krále Davida o tomto Vysvoboditeli: „Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.“ (Žalm 72,12-14)
Král David předpověděl, že jednou přijde štědrý Král, který jednou provždy udělá konec se všemi lidskými utlačovateli. Samozřejmě David ukazoval na Mesiáše, na Ježíše. Ježíš přišel a my vidíme, jak se dokázal hněvat, když viděl, jak jedni vykořisťují druhé. Pamatujete na to, jak se rozhněval v chrámu? Ježíš také pojmenovával zlo, které je v lidech a volal k pokání. Ježíš byl také tím nejštědřejším člověkem, který kdy chodil po této zemi. On dal vše, co měl, dal svůj život.
Apoštol Pavel napsal: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2Kor. 8,9) Ježíš dal absolutně vše, dal svůj život. Nedával ze svého nadbytku, dal vše, dal svůj život. Touto svojí absolutní štědrostí porazil otce všech utlačovatelů, samotného ďábla, který utlačuje lidstvo skrze zlo a hřích. Pán Ježíš Kristus mu svou smrtí a svým vzkříšením zasadil smrtelnou ránu. My sice ještě stále žijeme ve světě, kde řádí útlak, ale víme, že ďábel už je poražen a že Pán Ježíš nám chystá dokonalou věčnost, kde už nás nikdo a nic nebude utlačovat. To je naše dobrá zpráva.
Milí přátelé, dovolte ještě jednu aplikaci k současné situaci. Nechci si hrát na proroka, ale myslím si, že v následujícím období budou sílit hlasy proti Ukrajincům. Už se to objevuje. A čím více se nás bude ta situace ekonomicky dotýkat, a ona se nás dotýkat bude, tím budou ty hlasy sílit. Už teď jsem zaregistroval ty egoistické a závistivé hlasy těch, kteří říkají třeba: Co nám kdy dal kdo zadarmo. Oni dostávají vše zadarmo a co my? Doufám, a modlím se a přeji si, aby nikdo z nás nic takového nevypustil z pusy. Ano, určitě věci nebudou naprosto spravedlivé. Ony ani nemohou být. Ale chci vám připomenout, že my jsme dostali zadarmo absolutně všechno. Jako křesťané víme, že vše co máme je milostivý dar našeho Pána. On nám dal nezaslouženě život. On nám skrze kříž vydobyl a zdarma nám nabízí odpuštění a věčný život. A pokud je třeba tak připomínám, že každé vaše nadechnutí je Jeho darem, který vám dává zdarma. To, že dokážete hnout rukou nebo logicky myslet je Jeho milostivý dar. A tak tím zásadním principem v boji proti útlaku je to, že potřebujme vidět Pána Ježíše, který nám zdarma dal všechno. My potřebujeme stejnou milostí zahrnovat ty, kdo to potřebují nejvíce, a je nepodstatné, zda jsou z Ukrajiny nebo z Třince. Svými činy milosrdenství máme ukazovat na toho, kdo je neskonale štědrý, na našeho Pána Ježíše Krista. Kéž On sám nám dá k tomu sílu. Amen.
