Michal Klus - Je psáno...

Když jsme začali s Nehemjášem, učili jsme se nebýt lhostejní. Když nejsme lhostejní, vede nás to k akci. Tou první akcí je modlitba, které jsme se učili minule. Druhým krokem je pomoc. Někdy jsou lidé kolem nás rozbití a potřebují pomoc, někdy ji potřebujeme my sami.

Nehemjáš začal modlitbou, ale u toho nezůstalo. Dnes se zase posuneme v našem příběhu dále a opět se od Nehemjáše chceme učit.

Někdy jsme povoláni k tomu, abychom někomu pomohli obnovit nějaký rozbitý vztah, jindy pomáháme někomu, kdo si rozbil život, odešel od Pána Boha a zapletl se do věcí, do kterých nechce. Někdy může být rozbitý sbor. Myslím, že i náš sbor covid svým způsobem poškodil. Někdy jsme rozbití sami. Dnes se chceme od Nehemjáše učit, jak obnovovat rozbité a podíváme se na další 4 kroky, které Nehemjáš činí. Připomínám, že naposledy jsme byli s Nehemjášem, když dostal od krále povolení vycestovat do Jeruzaléma, aby pomohl s obnovou města, o kterém se dověděl, že je v troskách.

1. krok: Sám se přesvědčuje o stavu

Přečtěme si nejdelší pasáž dnešního textu: „Tak jsem přišel do Jeruzaléma. Po třech dnech tamního pobytu jsem vstal v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. Vyjel jsem v noci Údolní branou směrem k Dračí studni a k Hojné bráně. Přitom jsem si pozorně všímal pobořených jeruzalémských hradeb a bran zničených ohněm. Pak jsem pokračoval k Studničné bráně a ke královskému rybníku; zde však nebylo místo pro zvíře, aby se mnou prošlo. Ubíral jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. Představenstvo nevědělo o tom, kde jsem chodil a co dělám; dosud jsem totiž nic neoznámil Judejcům, ani kněžím ani šlechtě ani představenstvu ani ostatním, kteří pracovali na tom díle.“ (Nehemjáš 2, 11-16)

Co to Nehemjáš dělá? Obhlíží si situaci a obhlíží si ji sám. Sám se chce přesvědčit, jaká je realita. Nechtěl mít sebou pouze ty, kdo by mu říkali, jak to vidí oni a kdo by mu ukazovali pouze to, co chtěli ukázat. Chtěl se sám přesvědčit.

To je něco nesmírně důležitého. Pokud někomu chceme pomoct, potřebujeme zjistit, jaký je stav. Pokud chcete někomu pomoct spravit auto, potřebujete vědět, o jakou poruchu jde. Pokud potřebujete léčit nemoc, potřebujete vědět, co ji způsobuje. Pokud chcete řešit konflikt ve sboru, potřebujete znát jeho příčinu.

Už se Vám to jistě stalo také. Setkáte se s nějakým člověkem a ten vám vypráví, jak mu hrozně ublížil jiný člověk, jak strašně se chová, jak je jeho chování destruktivní či podobně. Vy jen nevěřícně kroutíte hlavou. Potom se potkáte s tím dotyčným a uslyšíte úplně jiný příběh. A nejde nezbytně o to, že by někdo musel lhát. Často stačí, aby to lidé popsali ze svého úhlu pohledu, tak jak to prožívají oni.

Kdykoliv jsou porušené vztahy, je třeba se dobře seznámit se situací a to rozhodně ne pouze jednostranně. Ne vždycky to samozřejmě jde, ale je dobré udělat, co můžeme. Situace jsou často mnohem komplikovanější, než se nám zdá, a proto potřebujeme udělat maximum pro jejich pochopení, abychom nakonec nenadělali více škody než užitku.

Je také důležité občas se zastavit a podívat se na svůj život a na svůj vztah k Pánu Bohu. Je to vztah živé radostné víry? Je to vztah, který inspiruje druhé? Nebo ta moje víra skomírá? Sytím se Božím slovem, přináší mi radost a inspiraci? Raduji se z Boží dobroty? Je můj modlitební život svěží? Nebo je to vše uvadlé? Zastavme se a podívejme se na svůj vztah k Pánu Ježíši. Obejděme ty hradby, které nás mají chránit od hříchu, zkontrolujme ta vrata, zda jsou na závoru zavřená a nepouštějí do našeho života svinstvo. Je důležité přesvědčovat se o svém stavu. „Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.“ (2Kor. 13,5)

2. krok: Přiznává pravdu

Přečtěme si, co dělá Nehemjáš po tom, co se seznámil se situací. „Teď jsem jim řekl: "Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm.“ (v.17) Nehemjáš nic nezlehčuje. Říká, že situace je zlá. A samozřejmě všichni chápou, co to znamená. Pokud by na nás někdo zaútočil, nemáme šanci. Nic nás nechrání.

Jsou někteří lidé, kteří rádi přinášejí útěchu. A je skvělé, když někdo přináší útěchu, ale je špatné, když ta útěcha je postavena na nepravdě. Však to znáte. Nemůžete nastartovat auto a někdo vám řekne, že to bude jen drobnost. A potom v servisu necháte všechny své úspory. Nebo když někdo onkologickému pacientu řekne, že bude za chvilku zdravý. Ano, přáli bychom si to, modlíme se za to, máme tu naději, ale fakta říkají něco jiného.

Nehemjáš neříká, že to není tak strašné. Neříká, že to za chvilku bud v pořádku. Nehemjáš otevřeně říká, že situace je zlá.

Je důležité si nelhat. Je důležité si nelhat o narušených vztazích. Je důležité si nelhat o stavu našeho sboru. Je důležité nelhat si o svém životě, o svém vztahu k Pánu Bohu. Co z toho, že si nalhávám, že je to dobré, když má víra chladne, když od Něj vlastně odcházím, když si dělám, co chci já a ne to, co chce On. Ježíš slibuje: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32) Pokud si tu pravdu nepřiznáme, budeme v otroctví a bude nám zle.

3. krok: Ukazuje na Boží moc

Po tom, co se Nehemjáš seznámil se situací a pravdivě ji pojmenoval, tak ukazuje na Boží moc. Čteme: „Sdělil jsem jim, jak dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou, také i slova, jež mi řekl král.“ (v.18) Realita byla taková, že by člověk mohl mít pocit zmaru a rezignace. Když Nehemjáš viděl, jak špatné to je, tak mohl říct, že to už je tak doničené, že nemá smysl se snažit to město zachránit. A lidé mohli být také malomyslní.

Nebo mohl říct, vy všichni jste borci, vy to dokážete a napumpovat je optimismem. Ale to by opět nebylo pravdivé. Lidsky to nevypadalo dobře. Ale Nehemjáš se nedívá na věci lidsky. Nehemjáš se totiž nesoustředí na problém. Nehemjáš se soustředí na Pána Boha. Nehemjáš lidem dosvědčuje, jak neuvěřitelně Pán Bůh všechno zařídil a jak se sám přesvědčil, že Pán Bůh se o ně stará. Mají peníze, mají čas, mají ochranu krále. To vše jim Pán Bůh dal. A pokud dal tolik, tak jistě dá také zdar realizaci tohoto díla.

Ano, i my často po tom, co si přiznáme pravdu, tak zmalomyslníme. A mnohdy oprávněně. Lidský jsou některé vztahy a situace neopravitelné. Nebo naopak si nalháváme, že zvládneme něco, co je mimo naše možnosti. Učme se od Nehemjáše a směřujme svůj pohled na Pána Boha.

Jak to řekl Ježíš? „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ (Marek 10,27) Pro Boha není nic nemožné. Nic! Žádná krize není nepřekonatelná. Každý rozbitý vztah je opravitelný. Každá krize je překonatelná. Každá duchovní mrtvota může být překonána. Pán Bůh to může udělat, ne my.

Proto Nehemjáš ukazuje na Pána Boha. Proto my potřebujeme ukazovat na Pána Boha. Potřebujeme Ho ukazovat v prvé řadě sobě. Potřebujeme na Jeho moc ukazovat i druhým, těm, kdo jsou v krizi, těm, kdo jsou rozbití.

4. krok: Povzbuzuje k akci

Dostáváme se k poslednímu Nehemjášovu kroku v této kapitole. Nehemjáš řekl: „Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě.“ (v.17) Potom, co Nehemjáš ukáže na Boží moc, tak dává pokyn, aby začali stavět hradby. A ti, kdo tam roky bydleli a říkali, že to nemá smysl, najednou souhlasí a pustí se do díla. Proč? Nehemjáš to potom vyjádřil: „Sám Bůh nebes způsobí, že se nám to podaří. My jsme jeho služebníci.“ (v.20)

Jejich důvěra v Pána Boha byla posílena a oni se pustili do díla.

Všimněte si ještě jednoho. Nehemjáš neříká „stavějte“, říká „stavějme“. A jak uvidíme i později, i on přikládá ruku k dílu. Často je třeba někoho, kdo dá ten konkrétní pokyn, kdo dá ten impuls a kdo jde navíc příkladem.

Po tom, co zjistíme jaká je situace, pojmenujeme ji, ukážeme na Pána Boha, tak je často třeba dát nějaký impuls, povzbuzení k aktivitě. Nejsme zodpovědní, že druhým přesně poradíme, co mají dělat, ale určitě nás Pán Bůh volá, abychom druhé i sebe povzbuzovali k obnovování toho, co je rozbité.

Ale to zlaté Ježíšovo pravidlo je, že bychom prvně měli obnovovat sami sebe a potom až druhé.

Milí přátelé, Nehemjáš je jistě úžasným příkladem toho, koho si Pán Bůh použil, aby se obnovovalo to, co bylo rozbité. Křesťané mají byt ti, kdo vedou k obnovování toho, co bylo rozbité.

My toho budeme schopni jedině tehdy, když dovolíme Ježíši Kristu, aby obnovil naši rozbitost. Proto Ježíš přišel do tohoto světa. Protože On přesně ví, jak jsi na tom, On přesně zná vše rozbité a nefunkční ve tvém životě, On vidí dokonce ty praskliny ve vztahu k Němu. Pokud Mu nasloucháš, tak On ti bude skrze své slovo ukazovat na to, co potřebuje obnovit.

Nicméně Ježíš u toho nekončí. Nehemjáš ukazoval na Boha. Ježíš činí totéž. Ale On ukazuje ještě více. On ukazuje svoje probodené ruce a říká, že On už udělal vše, co bylo třeba, aby ten můj život byl opravitelný. A On je ten, který nás teď povzbuzuje. Povzbuzuje nás, abychom Mu věřili. Povzbuzuje nás, abychom k Němu přišli. Ujišťuje nás, že v Jeho blízkosti se vše spraví. Pro Něj není nic neopravitelné. On říká, že „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2Kor 5,17) Ježíš nabízí obnovu každému z nás. Poproste Ho dnes, aby i ten Váš život obnovil a učinil novým.