Michal Klus - Je psáno...

Minulou neděli jsme v příběhu Nehemjáše došli do bodu, kdy se objevili protivníci, kteří zastrašovali Nehemjáše a hrozili útokem. Ještě minulý týden jsme byli v situaci, že Rusku také strašilo Ukrajinu a celý svět. Tento týden, už Rusko sáhlo k činu agrese a napadlo Ukrajinu. Jistě je to obrovská výzva k modlitbám.

I lidé v Jeruzalémě spolu s Nehemjášem měli obavy z útoku nepřátel. Minule jsme se od Nehemjáše učili, jak se s tím vypořádal on. Sledovali jsme, že na protivníky reagoval modlitbou, dále tím, že pokračoval v tom, co začal, také že posiloval slabá místa a že všechny povzbuzoval.

Dneska na tuto situaci navážeme. Hrozba totiž sílila a o tom je dnešní text:

Avšak od onoho dne pracovala na díle jen polovina mých lidí, zatímco druhá polovina byla ozbrojena kopími, štíty, luky a pancíři. Velmožové stáli při celém domě judském. Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň. Všichni, kdo stavěli, měli meč připásaný na bedrech a tak stavěli, a vedle mne stál trubač. Řekl jsem šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: "Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme rozděleni po hradbách daleko od sebe. Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás."

A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku. V té době jsem také řekl lidu: "Každý se svým služebníkem nocujte uprostřed Jeruzaléma; v noci nás budou střežit a ve dne pracovat." Nikdo z nás si nesvlékal šat, ani já ani moji bratři ani moji lidé ani strážní, které jsme měli při sobě... (Nehemjáš 4, 10 - 17)

Když jsem si přečetl tento text, tak jsem si uvědomil, jaká dřina to pro ty lidi musela být. Bylo to extrémně únavné období. A situace na Ukrajině nám to také přibližuje. Život ve strachu z nepřátel a těžká práce od úsvitu do soumraku s mečem u pasu. V noci hlídky, a když už spánek tak v pohotovosti. Do toho strach a své blízké, o děti, o to, zda to vůbec přežijeme. To je velmi náročné. Chtěl bych se z toho textu dnes od Nehemjáše učit dvě pravdy týkající se práce. Budeme se učit, že máme pracovat pilně a že máme pracovat spolu.

1. Pracovat pilně

Mimořádné situace nás volají k mimořádným výkonům. Jistě mi dáte za pravdu, že když je někdo ohrožený na životě, jako byli lidé v Jeruzalémě, tak se pracuje jinak, než když je klid a nic nám nehrozí. A samozřejmě, i bez ohrožení života jsou někdy situace, kdy nás okolností donutí pořádně zabrat. Na druhé straně, pilní a pracovití máme být vždy, nejen občas, když si to situace žádá.

Co byste dělali, kdyby vám bylo 30 a vyhráli byste 100 miliónů. Chodili byste do práce nebo byste s prací skončili a už si pouze užívali života? Bible jasně učí, že ten, kdo může pracovat, má pracovat. Ano, kdybyste vyhráli tolik, možná byste mohli pracovat jinak. Třeba dělat někde dobrovolníka nebo si opravdu vybrat to, co vás baví bez ohledu na finance. Nicméně, Bible nás učí, že pokud můžeme pracovat, tak pracovat máme. Navíc máme pracovat pilně a poctivě.

Práce je darem od Pána Boha a dostal ji už Adam v ráji, v dokonalém světě. V knize Genesis čteme: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ (Gen 2, 15) Člověk dostal za úkol v zahradě pracovat a chránit ji. Tedy Pán Bůh ze své milosti povolal člověka, aby vstoupil do Božího stvořitelského díla a činil dobro. Potom samozřejmě přišel pád a hřích a práce se najednou stala dřinou. Nic se však nezměnilo na Božím povolání, abychom pracovali a pracovali pilně a poctivě.

Samozřejmě, Pán Bůh ukázal člověku, že také potřebuje odpočívat. Nicméně naším posláním tady na světě není odpočinek, ale práce, jako budování dobra v tomto světě.

Milí bratři a sestry, dejme si pozor na náš postoj k práci. Nepovažujme práci za nutné zlo. Pamatujme, co zapsal apoštol Pavel: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.“ (Kol 3, 23-24) Pavel píše, že naše práce je služba Kristu. Pavel tedy tvrdí, že když takto vidíme naši práci jako službu Kristu, tak odměnou nám bude podíl na Božím království. Tedy Ježíš nám zaslibuje věčnou odměnu.

A tak milí přátelé, kdež se vám ráno nechce do práce, posilně se tím ujištěním, že to děláte pro Pána Ježíše. Mládeži, když se vám nechce uklidit ten pokoj, řekněte si, že to uklízíte, aby to bylo hezké pro Pána Ježíše. Když je třeba napnout síly a odpracovat nějaké přesčasy či za někoho zastoupit, řekněte si, že je to pro Ježíše.

Nehemjáš a jeho lidé usilovně pracovali, aby chránili město proti zlu. Když my budeme pilně pracovat s pohledem upřeným na Ježíše, pak stavíme bariéru proti zlu také. My totiž děláme to, co chce Pán Ježíš. A v tom případě je to bariéra proti působení toho zlého.

Když čtete knihu o duchovních probuzeních, tedy o obdobích, kdy v Pána Ježíše Krista uvěřilo mnoho lidí, tak často narazíte na zprávy o tom, jak se proměnil vztah lidí k práci. O ty, kdo uvěřili, byl velký zájem mezi zaměstnavateli, protože pracovali pilně a poctivě. Viditelné to bylo také na misijních místech, třeba v Africe. Oblasti, které se staly křesťanskými, zažily proměnu, protože lidé začali pilně a poctivě pracovat. Jedna z nejzřetelnějších oblastí, kde lidé vidí změnu, když člověk uvěří, je právě v jeho vztahu k práci. Naopak, jsem přesvědčen, že křesťan, který pilně a poctivě nepracuje, ale je lenivý a ledabylý, nebude schopen být použitelným svědkem evangelia.

Milí přátelé, od Nehemjáše se dnes učíme, že práce je dar od Pána Boha, a tak bychom ji měli vykonávat poctivě. Pán Bůh si ji chce použít, jako bariéru proti zlému. Prosme Pána, aby to šlo na naší práci vidět.

2. Pracovat spolu

Celý přečtený text ukazuje na to společné dílo. Ale tím nejsilnějším momentem je nastavení vzájemné podpory díky trubačům. Přečtu to ještě jednou: „Řekl jsem šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: "Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme rozděleni po hradbách daleko od sebe. Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás."“ (v.13-14)

Z toho textu vidíme ten obrovský dar toho, když nepracujeme sami. Je úžasné, když máme někoho k pomoci.

Náš životní styl mnoho věcí mění. Kdysi si lidé mnohé věci dělali sami. A při tom si pomohli. Soused sousedovi pomohl se senem či se sbíráním brambor. Celé parta kamarádů přicházela, aby pomohli na stavbě rodinného domu. Jeden byl u míchačky, další vozil, jiní dělali něco jiného. To jsme do velké míry ztratili, přesto je fajn, když můžeme svojí práci pomoct přátelům a potřebným. Nechme si pomoct a pomáhejme druhým. Je to nástroj vzájemného požehnání.

I ve sborové službě je to velmi potřeba. Potřebujeme, abychom i tady v tomto sboru pracovali spolu. Obrovská spousta toho, co se v našem sboru děje, je vykonána dobrovolníky. Mojí touhou je, aby každý, podle svých možností a schopností, pomohl i v tomto sboru. Aby i to naše dílo šlo kupředu. Věřím, že i tady spolu staví zeď proti zlu. A potřebujeme každou ruku.

Dovolte, že na základě toho textu o troubení v nebezpečí přidám ještě jednu důležitou aplikaci. Když se ozvala trubka, měli všichni nechat svoji práci, a jít chránit ohrožené. A to nám ukazuje na důležitost priorit. I když dělám důležité věci, i když je má práce důležitá, když je druhý v nebezpečí, mám mu přijít pomoct. I když to může znamenat moji ekonomickou ztrátu, ztrátu pohodlí, mám jít pomoct, když je druhý v nouzi.

To nám opět ukazuje, že máme stát jedni za druhými. Třeba i za národy, které jsou napadeny. Ale máme stát i za jednotlivci, kteří prožívají útok toho zlého. Zastavme práci a přijďme pomoct. Mějme otevřené oči na potřeby druhých.

Je důležité poslouchat, kde zní trubka. Teď zní velmi hlasitě ta ukrajinská trubka. A věřím, že každý přemýšlí, jak můžeme pomoct. A ta pomoc bude potřebná dlouho. Ale možná zní i nějaké další trubky, velmi blízko nás. Poslouchejme a nebuďme lhostejní.

Takže jsme se dnes učili pracovat pilně a pracovat spolu. Dovolte, že zakončím slovy, která řekl Ježíš: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ (Jan 5,17) Táto slova řekl Ježíš po tom, co byl obviněn, že v den odpočinku uzdravil nemocného. Evangelia nám Ježíše ukazují jako toho, kdo pilně pracoval ve prospěch druhých. Učil, uzdravoval, pomáhal. Svojí poctivou prací stavě val proti zlu.

Ale Jeho největší pracovní výzvou byl kříž. Když svým učedníkům řekl, že odchází, aby jim připravil místo (Jan 14, 2), tak měl na mysli kříž. On učedníkům i nám připravil místo tím, že splnil svůj úkol, udělal svoji práci, a to důsledně. Zemřel za naše hříchy. Tou největší prací nebylo snést mučení kříže, tou největší prací bylo nést moji a tvou vinu, můj a tvůj hřích. A Pán Ježíš to udělal důsledně a dokonale. Za každý můj hřích zemřel. Za každý tvůj hřích zaplatil. Není nic, za co by nezaplatil. On postavil tu nejdokonalejší zeď proti zlu, aby každý člověk k Němu v pokání mohl přijít.

Náš Bůh stále pracuje. Teď pracuje především Boží Duch, který klepe na naše srdce a volá nás k víře. Volá nás, abychom se spolehli na dokonalé Boží odpuštění. Volá i ty, kdo ještě nikdy nečinili pokání a nedali svůj život Pánu Ježíši. On stále pracuje. Dejme Mu prostor, aby pracoval v našem srdci. A najdeme v Něm dokonalé odpočinutí.