Michal Klus - Je psáno...

Minule jsme začali sérii kázání inspirovanou Nehemjášem. Představili jsme si ho a učili jsme se od něj, jak nebýt lhostejnými. Dnes se od něj chceme učit volat k Bohu, chceme se učit modlitbě.

Jistě mi dáte za pravdu, že modlit se mohou lidé různě. Jsou i nevěřící, kteří v čase tísně volají k Bohu o pomoc. Jsou lidé, kteří se naučili nějakou modlitbičku a opakují ji jako mantru. Dnes se chceme učit, že požehnání modlitby vychází z důvěrného vztahu s Pánem. Čím důvěrněji Pána Boha známe, tím více požehnání skrze modlitbu obdržíme. A tak věřím, že nás dnes Nehemjáš pozve k důvěrnějšímu vztahu s Pánem Bohem a k větší radosti z modlitby.

Příběh Nehemjáše začínal tím, že se dověděl o žalostném stavu židů v Judsku. Pak jsme minule jednu část přeskočili a pokračovali jsme jeho rozhovorem s králem, který ho nakonec pustí na cestu. Tomuto rozhovoru ovšem předcházel čas modliteb a tou zapsanou modlitbou Nehemjáše se chceme dnes inspirovat. Začněme tím, že si ji přečteme.

Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu. Říkal jsem: "Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání. Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.

Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: »Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy. Když se však obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byly zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.« Vždyť to jsou tvoji služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou rukou.

 Ach Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména. A dopřej dnes zdaru svému služebníku a dej mu najít u onoho muže slitování." Byl jsem totiž královským číšníkem. (Nehemjáš 1, 4-11)

Věřím, že mi dáte za pravdu, že tato modlitba ukazuje na to, že Nehemjáš měl  s Pánem Bohem blízky vztah. A ti, kdo mají s Pánem Bohem blízký vztah, dostávají skrze modlitbu mnohé požehnání. Pojďme se společně podívat na tuto modlitbu podrobněji a nechme se Nehemjášem inspirovat.

Než se podíváme na samotnou modlitbu, všimněte si, že tady čteme o několikadenním půstu a modlitbě. Vidíme, že tady Nehemjáš opravdu zápasí za svůj lid. Občas zažíváme nesmírně těžké období, které nám působí mnoho bolesti. Pro Nehemjáše byla tato situace výzvou k modlitebnímu zápasu a půstu. Pro nás to může být stejné. Postit se jeden, dva, tři dny, není pro zdravého člověka problém. Samozřejmě tomu je třeba přizpůsobit svůj výkon, protože nám může chybět energie pro práci. Ten, kdo se z nějakých důvodů nemůže takto plně postit, může jistě volit nějakou jinou formu půstu.

Teď se ovšem pojďme podívat na čtyři podnětné lekce z Nehemjášovy modlitby.

1. Vyznání

V Nehemjášově modlitbě stejně jako v mnoha dalších v Bibli zaznamenaných modlitbách najdeme různá vyznání. Často je najdeme hned na začátku. Tady čteme: „Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání.“ (v.5)

Nehemjáš vyznává, že Pán Bůh je Bohem nebes, tedy všeho, co nás přesahuje. Vyznává, že Bůh je veliký a hrozný, tedy vyzdvihuje Jeho moc. Potom vyznává, že Pán Bůh zachovává smlouvu a je milosrdný, tedy vyznává Boží věrnost, shovívavost dobrotu a lásku vůči jeho lidem.

A potom na konci modlitby opět čteme: „Vždyť to jsou tvoji služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou rukou.“ (v.10) Zde Nehemjáš vyznává, že Izrael je Boží lid, protože je Pán Bůh zachránil.

Vyznání je důležitou součástí modlitby. Když člověk Pána Boha nezná, tak nemá co vyznávat. Ale pokud Ho známe a známe Jeho slovo, je dobré vyznávat jaký On je. Myslím, že se musíme učit více vyznávat. Já se to musím učit. Někdy slyším, jak je Pán Bůh v modlitbách oslovován pouze strohým oslovením „Bože“. Pak si kladu otázku, zda by se identickou modlitbu nemodlili třeba příslušníci úplně jiných náboženství. Je dobré vyznávat, že Bůh, ke kterému se modlíme je náš Pán, náš Otec, je Stvořitel, je v Ježíši Kristu Spasitel, je dobrý, milostivý a věrný. A přidejte si tam cokoli.

Příklady Biblických modliteb nás učí vyznávat. Ti, kdo mají s Pánem Bohem důvěrný vztah, vyznávají, komu uvěřili, a oslavují Ho svými modlitbami a nacházejí v tom velikou úlevu a požehnání.

2. Pokání

Druhý rozměr Nehemjášovy modlitby, který chci zdůraznit, je pokání. Potřebujeme vyznávat naši hříšnost. Nehemjáš se modlil: „Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.“ (v.6-7)

Pokání je nesmírně důležitou části modlitby. Jsem přesvědčen, že pokud v modlitbě chybí pokání, je to známka nezdravého vztahu k Pánu Bohu. Je to známka toho, že Ho neznáme nebo že máme příliš pyšné srdce.

A všimněte si ještě něčeho. On tady mohl připomínat hříchy bezbožných králů a svých bezbožných předků, kteří zavinili pád Izraele a Judska a rozptýlení lidu mezi národy. Nicméně, on činí pokání v první osobě. On se připojuje k těm nevěrným a prosí o odpuštění: „Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.“ (v.6-7)

 Nehemjáš byl zjevně zbožný muž. Ale on se nepovyšuje nad ty, kdo Hospodina opustili, on činí pokání společně s nimi. To je úžasný vzor pokání a pokory.

3. Připomínání

Třetí rozměr Nehemjášovy modlitby jsem nazval připomínání. Čteme: „Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: »Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy. Když se však obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byly zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.«“ (v.8-9)

Proč tady Nehemjáš prosí Pána Boha, aby se rozpomenul. Což Pán Bůh trpí zapomětlivostí? Určitě ne. Výzva k tomu, aby Pán Bůh pamatoval, byla výzva k tomu, aby jednal. Takže bychom tuto část mohli zařadit pod prosby. Nicméně, všimněte si, co Nehemjáš dělá. On v modlitbě cituje Boží slovo. On to slovo vlastně ani tak moc nepřipomíná Pánu Bohu, jako sobě. A On se tím Božím slovem modlí.

Tady vidím další důležitou lekci, která vyvěrá z důvěrného vztahu s Pánem. Pokud Pána známe, tak známe i Jeho slovo. A je dobré a požehnané modlit se podle Písma, podle Božího slova.

Jak končí modlitby, kdy nejsme soustředěni na Boží slovo a na Pána Boha? Většinou jsou zamřené na nás, v lepším případě na naše blízké. Modlitba podložená Božím slovem nás soustředí na Pána Boha. A to přináší velké požehnání.

Milí přátelé, využijme Bibli, jako modlitebního průvodce. Modleme se v duchu toho, co jsme zrovna přečetli. Přetavme to do vyznávání, jaký je Pán Bůh, do vyznávání našich hříchů a slabosti naší víry, ale i do proseb či díků. Modlitba, která je postavena na Božím slově, je velkým požehnáním.

4. Prosba

I Nehemjášova modlitba obsahuje prosby. Ano, jde o modlitbu, která reaguje na zoufalou situaci v Judsku a tak Nehemjáš přistupuje ke svému Bohu a prosí.

Na začátku jeho modlitby čteme: „Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky.“ (v.6) Nehemjáš prosí, aby Pán Bůh vyslyšel jeho modlitbu za syny Izraele. Jistě je dobré si všimnou, že Nehemjáš tady Pánu Bohu neradí, co má udělat, jak má zachránit, jak má zasáhnout. Prostě prosí o národ. 

Na konci této modlitby opět čteme: „Ach Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména. A dopřej dnes zdaru svému služebníku a dej mu najít u onoho muže slitování.“ (v.11) Nehemjáš prosí o zdar a o slitování u krále, kterého chtěl poprosit o pomoc. A opět, žádná konkrétní prosba, jak chce, aby se král zachoval. Prostě to dává do Božích rukou.

To mne opět povzbuzuje k tomu, abych Pánu Bohu neradil, co má dělat, ale prostě prosil o Jeho slitování pro konkrétní osoby či konkrétní situace.

Hovořili jsme o modlitbě a já chci opět připomenout, že jako křesťané máme v modlitbě úžasný dar a požehnání. V mnoha náboženstvích je modlitba jakousi snahou naklonit si Boha na svoji stranu. V křesťanství tomu je jinak. My si modlitbou Pána Boha nenakloníme. Je tomu přesně naopak. On svatý Bůh se naklonil k nám. A nejen, že se naklonil, On přišel v Ježíši Kristu mezi nás, aby nás ujistil o své blízkosti a o tom, že my si Boží přízeň nemusíme zasloužit. On nám svoji přízeň nabízí zdarma, ze své milosti. Stačí brát. A modlitba je jedním z nástrojů, jak přijímat Boží požehnání.

My se nemodlíme kvůli Pána Boha. On naše modlitby nepotřebuje. On nám dal modlitbu jako dar, skrze který můžeme vidět, že On je Bůh, který se k nám naklonil, který nám naslouchá, který je nám blízko a který nás chce požehnat. Skrze modlitbu Pán Bůh léčí naše srdce a ujišťuje nás o své blízkosti.

Martin Luther řekl: „Modlitba není překonávání Boží neochoty, ale uchopení Jeho ochoty.“ Modlitba není zápasem, abychom Pána Boha o něčem přesvědčili, modlitba je vydávání se Jemu, abychom uviděli Jeho otevřenou náruč. A tak milí přátelé, inspirujme se modlitbami Nehemjáše a znovu se přesvědčujme, jak dobrý je náš Bůh.