Únava ze služby
Bratři a sestry, dnes zakončujeme naši prázdninovou sérii. Dívali jsme se na situace, které prožíval Ježíš a které často zažíváme i my, a snažili jsme se od Ježíše učit. Minule jsme hovořili o hněvu. Dnes nás čeká poslední téma a já se přiznám, že jsem ho změnil. Je tedy jiné, než jaké bylo na plakátu. Budeme mluvit o únavě ze služby. Evangelia nám Ježíše popisují jako toho, kdo také prožíval únavu. S unaveným Ježíšem se setkáváme u studny v Samaří. Jan zapsal: „Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu.“ (Jan 14, 7-8) Marek opakovaně ukazuje, že Ježíš pracoval tak intenzivně, že někdy nebyl čas si odpočinout nebo se najíst. Marek zapsal: „Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.“ (Mark 3, 20) Na jiném místě čteme: „Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.“ (Marek 6, 30-32)
Ano, Ježíš mnoho chodil pěšky, učil, sloužil a tak i On tedy zákonitě býval unavený.
Vzpomínám si na jednu naši návštěvu v Tanzanii. Jednoho večera jsem viděl, jak je ředitel Martin Tango velmi unavený. Usínal ve stoje. Tak jsem mu řekl: Martine, ty jsi hrozně unavený. A on odpověděl: To je v pořádku. Jsem jenom unavený, nejsem nemocný. Vyspím se, a zítra budu fit.
Ano, je typ únavy, ze které se člověk vyspí. Ale potom přichází jiný typ únavy. Z té se nevyspíte. Prostě ta únava, když máte pocit, že už více nezvládnete. Únava, kdy máte pocit, že už to dále nejde. A takové únava může přijít i v diakonické či sborové službě. A tato únava může přerůstat až do nějaké úzkosti či strachu. Myslím, že i takovou únavu Ježíš znal. Minimálně to vidíme v Getsemane.
Tato životní únava má často, ale rozhodně ne vždycky, duchovní příčinu. Ježíš nám dnes připomene důležitý aspekt toho, kde hledat odpočinutí. Ano, často je třeba udělat i další kroky, ale bez těchto Ježíšových rad nikdy nenajdeme odpočinutí. Ten návod nacházíme v Matoušově evangeliu:
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Matouš 11, 29-30)
Pán Ježíš nám tady připomíná, kde najdeme to pravé odpočinutí. Ono je u Něj. On je dárce odpočinutí. A jaký nám dává recept, abychom odpočali? Dává nám dvě výzvy. Volá nás, abychom šli za Ním a abychom nesli Jeho jho. Kdo přichází k Ježíši a nese Jeho jho, ten zažívá odpočinutí. Pojďme se podívat na tyto dvě Ježíšovy výzvy.
1. výzva: Pojďte ke Mně
Ta první výzva Ježíše pro unavené je, aby přišli k Němu. Představte si, že jste hodně unaveni. A teď vám někdo řekne, že abyste si odpočinuli, musíte někam jít. Jaká by byla vaše reakce? Já bych řekl: Už dneska nikde nejdu. Tady zůstanu.
V naší rodině občas vzpomínáme na to, když jsme společně šli do Slovenského ráje a měli jsme túru kaňonem Suché Belé. V jednom okamžiku si naše v té době asi osmiletá Miriam lehla na zem a řekla, že ona už dále nejde, ať ji tam necháme klidně umřít. A pak zazněla ještě vtipná věta o tom, že jsme slibovali, že jdeme do ráje, a ona se těšila na louky s motýly, a my tu chodíme v takovém temném údolí.
Neumřela, zvládla to do cíle. A dnes na to se smíchem často vzpomínáme. Možná známe situace, které nebyly tak humorné. Když třeba horolezci v Himalájích už jsou tak unavení, že řeknou, že už dále nejdou, že si jen na chvilku zdřímnou a odpočinou. Ale zastavit se, znamená zmrznout. A tak je ostatní povzbuzují a dělají vše, aby šli dále.
Ježíš nás také volá, abychom i přes únavu šli. Zaseknout se v únavě je smrtelné.
Ale kde máme jít? Pojďte ke Mně. Máme jít k Ježíši. „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (v.28)
Když jsme vnitřně unaveni, nicnedělání nepomáhá. Ono zabíjí. My se potřebujeme vzchopit a jít k Ježíši. U Něj je zdroj živé vody a veškerého odpočinutí. Zdarma můžeme pít z pramene živé vody. Přicházejme k Němu skrze ztišení v modlitbě, v přemítání nad Božím slovem, v účasti ve společenství. On nám dá odpočinout.
Dovolte, že dnes zdůrazním právě význam společenství. Pán se totiž s námi často setkává ve shromáždění Božího lidu. Když jsme unaveni, tak sami už mnohdy Ježíše ani nevnímáme. Potřebujeme druhé, aby nám pomohli. Když byl učedník Tomáš sám, tak se se vzkříšeným Ježíšem nesetkal, ale když přišel k ostatním, tak se Ježíše dotkl. Když jsme unaveni, je nesmírně důležité přijít do společenství, protože tam Ježíše určitě je. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mat. 18, 20)
Jedna z nejtragičtějších chyb duchovně unavených lidí je to, že aby si odpočinuli, tak nejdou do shromáždění. Promiňte, ale toto je čiré bláznovství. Pokud se dnes místo osobní účasti na bohoslužbě pouze díváte na přenos, a přitom jste zdraví a schopni být tady s námi, tak si zaděláváte na velký průšvih. Jste jako ti horolezci, kteří si chtějí trochu odpočinout. Ubližujete sobě a ubližujete i svému sboru. Samozřejmě je skvělé, že se na přenos mohou dívat lidé starší, nemocní nebo že si můžeme pustit přenos po návratu z práce či v jiných mimořádných situacích. Nechci říct, že přijít k Ježíši je totožné s tím, že máme přijít na bohoslužbu. Ale přesto je důležité si uvědomit, že očekávat přítomnost Ježíš a být pouze sám je neslučitelné s Biblickou instrukcí.
Ale pojďme tu myšlenku dotáhnout. Jak to, že v blízkosti Ježíše nalezneme odpočinutí?
Když se dostaneme blíže k Ježíši, tak Ho lépe vidíme, více nám dochází, kým On je. A tady je ten zdroj odpočinutí a nové síly. Když zažijeme mocného Ježíše, tak nám to vlévá sílu do žil a my jsme schopni jít dál. To odpočinutí je v tom, když znovu prožijeme, že mne Pán Ježíš má tak moc rád, že On jako věčný a všemohoucí Bůh se narodil do světa bídy, únavy a bolesti, a dotáhl to až tak daleko, že si pro můj hřích nechal probít ruce hřeby a v agonii visel na kříži. Když si uvědomím, že tento Bůh mi takto přichystal místo, abych navěky byl v dokonalosti Božího ráje s Ním, tak to přináší odpočinutí, jaké nikde jinde nenajdeme. Když si uvědomím, že On zrovna teď mluví k mému srdci, tak to přináší odpočinutí. Proto nás volá k sobě.
Milí přátelé, cítíte se dnes unaveni? Cítíte se unaveni ve službě, ve svém duchovním životě? Já se přiznám, že ten pocit zažívám v poslední době častěji, než v minulosti. A musím vyznat, že je to zcela jistě i tím, že více nežasnu nad Ježíšem. Potřebuji k Němu ještě blíže. Nejste na tom podobně? Pojďme k Němu pro odpočinutí.
2. výzva: Vezměte Mé jho
Pokud byla ta první výzva pro unaveného člověka nečekaně aktivní, tak ta druhá šokuje ještě více. K čemu Ježíš vyzývá duchovně unavené? On jim radí: „Vezměte na sebe mé jho.“ Naložte si ještě více! Tedy je to skoro ve smyslu písně Miraie: „Když nemůžeš, tak přidej víc.“
Jak může Ježíš vůbec něco takového říkat? Význam Jeho slov musíme hledat v odpovědi na otázku, co myslí Ježíš tím svým jhem. Možná pro tu mladší generaci vysvětlím, že jho je dřevěná konstrukce, která sloužila k upevnění tažného zařízení na dobytek - tedy třeba pluhu nebo vozu za vola, kravku či koně. Může být použito pro jeden kus, ale většinou se jím spojovaly dva kusy dobytka.
Ale co je tím Ježíšovým nákladem, který si máme naložit? Ježíš jasně ukazuje, že hlavním posláním křesťana je být svědky o Něm, o vzkříšeném Ježíši. Dovolte, že znovu připomenu, že řecké slovo pro svědka je stejné jako slovo pro mučedníka. Takže Ježíš říká, že odpočinek najdeme, když budeme Jeho svědky.
Co znamená být Jeho svědkem? Žít život, který ukazuje na Něj, na Ježíše. Samozřejmě to máme realizovat ve všem, co děláme. Tedy, máme být svědky ve své rodině, ve svém sousedství, na svém pracovišti. Pán Ježíš říká, že pokud žijeme život pro Ježíše, život, který je službou Jemu, život, který je svědectvím o Něm, pak nalezneme odpočinutí. To je evangelium. Odpočinutí je v tom, když jsme mu blíže a když Mu sloužíme.
Jaká je mise našeho sboru? Být ve stínu kříže a přivádět tam další. A to není jen úkol, to je cesta k tomu, abychom zažívali odpočinutí.
Náš sbor je tady, abychom byli svědky o Ježíši. A právě společenství církve má úžasný potenciál, abychom byli svědky spolu. A tak když aplikujeme tu radu na sbor, tak jsme voláni, abychom ve sboru používali své dary a schopnosti k tomu, abychom ukazovali na Ježíše. Tedy naše bohoslužby mají být svědectvím o Ježíši. Setkání nejrůznějších skupin a skupinek mají být svědectvím o Ježíši. Tábory a evangelizační akce mají být svědectvím o Ježíši. To, jak vypadá náš kostel a naše budovy, má být svědectvím o Ježíši. Náš zpěv a naše uctívání má být svědectvím o Ježíši. Naše diakonie má být svědectvím o Ježíši.
Někdy jsme tak unavení životem, že máme pocit, že potřebujeme skončit se službou ve sboru. A nepochopte mne špatně, nechci říct, že když ve sboru přijmeme službu třeba v nedělní besídce, tak to musíme dělat do konce života. To určitě ne. Nicméně chci zdůraznit, že do konce života máme být Kristovými služebníky, Jeho svědky. Ježíš říká, že v tom najdeme odpočinutí. My si někdy myslíme, že si odpočineme, když přestaneme sloužit. Ježíš říká, že je to opačně. Ježíš říká, že jsme a vždy máme být Jeho služebníci. Nemáme být Jeho důchodci nebo dovolenkáři. Máme být svědky. Když budeme věrnými svědky, když poneseme jho svědectví o Ježíši, tak nalezneme odpočinutí.
Dovolte, že to podpořím dalším textem z Bible a vybral jsem text diakonický. Poslouchejte ho pozorně. Pán Bůh říká: „Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.“ (Izajáš 58, 10-11) Všimli jste si toho? Pokud budeme Kristovými svědky tím, jak sloužíme potřebným, zažijeme svěžest. Zase stejný princip, jako ten Ježíšův. Ve službě najdeme odpočinutí. Nechci říct, že při tom nebudeme unaveni. Ano, po akcích a setkáních, kde sloužíme, mnohdy vyčerpáním padáme do postele únavou. Ale zažíváme odpočinutí, když je v tom s námi Pán Ježíš.
Milí přátelé, nechci, abyste po dnešku řekli, že pastor hlásal, že není třeba spát, jíst, odpočívat a jezdit na dovolenou. To jsem určitě říct nechtěl. Já jsem si také dnes ráno dal bylinný sirup se zvýšeným obsahem železa a vitamínu. Na krabičce je napsáno, že pomáhá proti únavě. Určitě je důležité odpočívat a starat se o potřeby svého těla a duše. Ale chci říct, že můžete odpočívat nejrůznějšími způsoby, můžete jezdit z dovolené na dovolenou, ale pokud neodpočíváte tím, že přicházíte k Ježíši a nesete Jeho jho, tak ať už si to přiznáte nebo ne, budete mít stále pocit uštvanosti a vyčerpanosti.
A naopak, pokud se cítíte hrozně unaveni, tak se určitě podívejte na vaši životosprávu a na to jak odpočíváte, ale určitě se také ptejte, jak můžete lépe přicházet k Ježíši a jak můžete lépe nést Jeho jho. Protože v tomto životním stylu je odpočinutí.
Dovolte, že zakončím poslední myšlenkou o jhu. Máme nést Ježíšovo jho. To znamená, že jsme pod něj zapřáhnutí spolu s Ním. A pokud je Ježíš vedle nás, hádejte, kdo to všechno nese? Ano, je to On! Pokud neseme břemeno s Ježíšem, tak to břemeno netíží, a my docházíme odpočinutí. A to nám všem přeji.
