Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 2. 2007

V ohrožení víry

"Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím." Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš." (Lukáš 22:31-34)

 

                Víra Petra, ale i dalších učedníků byla velmi ohrožena. Satan útočil a chtěl rozbít to, co tady Ježíš zasíval. Evangelisté nám podali záznam toho, jak Ježíš předpovídá, že Ho všichni opustí. Potom se obrací k Petrovi a sděluje mu, že se modlil o jeho víru. Následovala obvyklá Petrova reakce. Pln sebedůvěry Petr říká: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“(v.33) Ježíš mu pak oznamuje, že už za několik hodin jej Petr zapře. A to se skutečně stalo, Petr opakovaně řekl, že s Ježíšem nemá nic společného.

                Co udělat s takovým učedníkem? Měl by být odstaven? Má ještě co pohledávat mezi křesťany? A co s jinými? Co s těmi, kdo rozbili manželství? Co s těmi, kdo vědomě těžce ublížili na zdraví? Co s těmi, kdo propadli závislostem na drogách nebo pornografii? Nejsou to příliš těžké přestupky? Mají být odpuštěny?

Petrovi Ježíš odpustil a my víme, že odpouští každému, kdo činí pokání. Ježíši totiž na nás záleží. Ježíš zápasí o naší víru, protože ví, že naše víra je vždy v ohrožení. Ten náš dnešní text nám ukazuje na čtyři kroky, které dělá Ježíš v tom svém zápase o naši víru.

 

1.krok: Nedovolí satanovi více, než bychom unesli

V prvním přečteném verši říká Ježíš Petrovi: „Satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.“ (v.31) Z tohoto verše se dovídáme, že sám satan nemá nad křesťanem jinou moc, než tu, kterou mu vymezí Bůh. Satan nás může pokoušet, jen když mu to Bůh dovolí a jen v rozsahu, který mu Bůh dovolí.

Dobrým příkladem této situace je Job. Satan Bohu říká, že Job je věrný jen proto, že je Hospodinovým chráněncem. A tak Hospodin dal satanovi moc. Řekl: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“(Job 1:12) Toto je výborný příklad toho, že satan nemůže víc, než mu Bůh dovolí. To je nesmírně povzbudivá informace. Satan nás nemůže trápit víc než Bůh dovolí. A slovy apoštola Pavla nám stejný Bůh říká: „Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1.Kor. 10:13)

Toto je ten první krok Ježíšova zápasu o nás. On nedovolí, aby nás ďábel pokoušel, jak se mu zachce. On omezuje satanova pokušení. Kdyby to nedělal, každý z nás by padnul.

Dovolte ještě jednu poznámku. Možná vás napadlo to, co i mne. Proč Bůh neomezí satanovo pokušení úplně? Tu musíme říci, že omezí, ale až při posledním soudu. Pokud by to udělal nyní, skončilo by období milosti a nikdo by už nemohl uvěřit a stát se následovníkem Ježíše Krista. A tak si musíme uvědomit, že Bůh nás netrápí, ale milostivě dává příležitost, aby byli další, kdo Ho poznají a budou spaseni.

 

2.krok: Prosí, aby naše víra neselhala

Po tom, co Ježíš varuje Petra a ostatní učedníky před útoky, jenž plánuje satan, obrací se na Petra a říká mu: „Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ (v.32) Ježíš prosí, aby ani naše víra neselhala.

Když se řekne, že někdo selhal, tak nám na mysl přijde jakási situace, kterou někdo nezvládne. Selhal překladatel, který překládal špatně. Selhal zvukař, který něco špatně ozvučil. Selhala firma, která nedodala zboží včas. V našem textu ale nejde jen o chvilkové selhání. Králická Bible vhodněji používá frázi: „Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá.“ Nová Bible kralická překládá také zdařile a říká: „Já jsem ale za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala.“

Je nesmírně důležité si uvědomit, že Ježíš zde nemluví o krátkodobém selhání víry, ale o konečném selhání víry, o smrti víry, o konci víry. On se teď nemodlí o to, aby Petr neselhal, neupadl, ale aby neselhala jeho víra. Víra, která vede člověka zpátky k pokání, zpátky ke Kristu.

Ježíš zápasí o každého z nás. Ježíš zápasí o víru každého z nás. Každý z nás totiž selhává, protože hřešíme. A budeme hřešit. Ale to nejdůležitější je, aby neselhala naše víra. Aby neselhala ta Bohem darovaná schopnost vracet se k němu v pokání.

Jak je to s tebou, bratře a sestro? Žije ještě tvá víra nebo už selhala? Jde to lehce poznat. Tam, kde je živá víra, tam se lidé v upřímném a nestrojeném pokání obracejí k Bohu. Tam, kde víra selhala, tam už se člověk nevrací k Bohu. Takový člověk se vzepřel Bohu a nemá odvahu se vrátit. Možná si ještě uvědomuje, že dělá něco špatného, ale není schopen prosit o milost a odpuštění. Tak to bylo i v případě Jidáše. I jemu by Bůh jistě odpustil, kdyby se v pokání vrátil. Ale on si vybral jinou cestu. Odmítl odpuštění nabízené Ježíšem Kristem.

 

3.krok: Varuje nás před hříchem

                Po té, co Ježíš ujistil Petra o tom, že za něj prosil a po tom, co Petr silácky prohlásil, že on Ježíše bude následovat i na smrt, Ježíš varuje Petra před konkrétním hříchem. Říká: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ (v.34) Ježíš velmi konkrétně předpovídá a zároveň varuje před tím, že Jej Petr zapře už v nejbližších hodinách.

                Ježíš varoval také Jidáše, když mu u poslední večeře dal jasně najevo, že o všem ví. S Jidášem to však nehnulo.

Tohle je další krok, který Ježíš dělá v zápase o ochranu naší víry. Dopředu nás varuje. K tomu nám Pán Bůh dal svůj svatý zákon. Zákon, který říká „nezabiješ.“ Zákon, který říká „cti otce svého i matku svou.“ Zákon, který říká: „miluj bližního svého jako sebe samého.“ Zákon, který říká: „kdo ví, co je činit dobré a nečiní, hřích má.“ Zákon, který říká: „neopíjejte se vínem.“ To a mnohem více nám dal Pán Bůh ne proto, aby nás omezil, ale aby nás ochránil před námi samými a především před satanskými útoky, které by nás okradly o víru.

                Ježíši na nás záleží a proto nás varuje. Používá si k tomu především svého Svatého Ducha, který nás obviňuje a brzdí nás. Používá si k tomu i druhé lidi, aby nás mnohdy zastavil a ochránil před hříchem. Používá a připomíná Boží slovo, aby nás varoval před hříchem.

                Možná i dnes je tady někdo, kdo v koutku duše skrývá a plánuje hříšné jednání. Možná je tady někdo, kdo se těší na flirtování s cizí ženou. Možná je tady někdo, kdo plánuje, že se opije. Možná je tady někdo, kdo chce podvést rodiče. Možná je tady někdo, kdo hned cestou z kostela chce říci nový drb dalším. Dnes vás Ježíš varuje, zanechte hříchu, jinak hrozí, že selže vaše víra.

 

4.krok: Vede nás zpět k pokání

                O tom návratu k pokání v našem textu přímo nečteme. Ale pozvánkou k pokání je Ježíšovo proroctví o kohoutovi. Ježíš řekl: „Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ (v.34) Možná se ptáte, proč je to pozvánkou k pokání? Když Petr uslyšel toho kohouta, uvědomil si svůj hrozný hřích a činil pokání. Lukáš zapsal: „Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát." Vyšel ven a hořce se rozplakal.“ (Lukáš 22:61-62)

                Pán Ježíš použil to slovo o kohoutovi, aby připomenul Petrovi, o čem se s Ježíšem bavili. Petr poznal svůj veliký hřích a činil pokání. Jeho víra neselhala. Přestože hrozivě zhřešil, chopil se Boží milosti a činil pokání.

                Také Jidáš si jistě vzpomněl na slova Ježíše. Byl v depresi z toho, co udělal, ale nečinil pokání, neobrátil se k Bohu s prosbou o odpuštění a vzal si život.

                Petrův příklad je návod pro každého z nás. Možná je tady někdo, kdo říká, že mu Bůh už neodpustí. Možná je tady někdo, kdo rozbil rodinu, kdo vážně ublížil mnohým lidem, kdo si něco nemůže odpustit. Možná je tady někdo, kdo skrývá manželskou nevěru. Možná je tady žena, kterou tíží fakt, že podstoupila interrupci. Možná je tady někdo, kdo schovává svoji závislost na alkoholu nebo něčem jiném. Bůh Vás chce vést zpět k pokání. Přijměte Jeho volání. Vyznejte svůj hřích.  Najděte mne nebo kohokoli jiného, můžeme se spolu modlit, můžeme společně prosit o odpuštění. Jen to nenechte tak, jak to je. Neodpuštěný hřích totiž vede k věčnosti bez Boha.

                Hřích je jako jedovatý plyn, který uniká v uzavřeném bytě. Je jen jediná šance, jak se zachránit. Utéct tam, kde je čistý vzduch. Nepomůže zapnout ventilátor, nepomůže použít osvěžovač vzduchu. Musíte přijít na čerstvý vzduch. Tam vás chce vzít Ježíš Kristus. Ten, který za ty naše hříchy zemřel a prolil krev. On nechce, aby nás hřích zabil, jako ten plyn. Chce odpustit mně i tobě.

Ježíš za nás zemřel. To je to největší, co pro nás udělal. Ale tady to zdaleka nekončí. Ježíš každodenně zápasí o naši víru. On dělá všechno proto, aby zachránil naši víru. Nedovolí satanovi víc, než bychom unesli, prosí, aby naše víra neselhala, varuje nás před hříchem a vede nás zpět k pokání. Buďme mu dnes za tuto Jeho nesmírnou péči o nás vděčni. Amen.