Vděčnost v nevděčné době
Dnes máme neděli vděčnosti za úrody země. Minulou neděli jsme začali sérii kázání inspirovanou Komenským. Asi nemusím dlouze psát o tom, v jaké době Komenský žil. Sám relativně brzy osiřel a vychovávala ho teta. Působil především v době třicetileté války, kdy válečné tragédie, hlad a mor sužovaly téměř celou Evropu. Dvakrát ovdověl, pochoval své dva první syny. Opakovaně si zachraňoval život útěkem. A přesto je vděčnost Pánu Bohu něco, co z Komenského tvorby přímo sálá. Komenský byl vděčný v nevděčné době a vedl lidi k tomu, aby byli vděční za všech okolností. Komenský samozřejmě vychází z Bible, která nás vede k tomu, abychom byli Pánu Bohu vděční za Jeho dary. A Bible nás také varuje, že když nejsme vděční, tak to má velmi destruktivní následky. Přečtěme si jeden verš z listu Římanům, kde o tom píše apoštol Pavel.
Poznali Boha, ale nevzdali Mu čest jako Bohu ani Mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. (Římanům 1,21)
Apoštol Pavel tady ukazuje, že nevděčnost vůči Pánu Bohu vede člověka na scestí a do tmy. Nevděčnost je tragická. Nevděčnost nás rozkládá. Nevděčnost z nás dříve či později dělá monstra. Nevděčnost má hrozivé důsledky.
To koresponduje s dalšími místy, které vidíme v Bibli. Dovolte jeden příklad ze Starého zákona. Pán Bůh nevděčnému lidu oznamuje: „Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem, budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe pošle Hospodin, v hladu a žízni, v nahotě a v nedostatku všeho. On ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí.“ (5.Mojž. 28,47-48) Toto je tvrdé slovo, které ukazuje, že absence vděčnosti vede ke ztrátě svobody a k otroctví.
Dovolte ještě jeden výmluvný příklad. Víte, co o vděčnosti řekl Stalin? „Vděčnost je nemoc, kterou trpí psi.“ Stalin vděčnost považoval za slabost. Stalin byl nevděčný. Víme, že nejeden z jeho pomocníků skončil s kulkou ve spánku. Nevděčnost udělala ze Stalina jednoho z největších masových vrahů. Nevděčnost totiž z člověka dělá dříve nebo později egoistické monstrum.
Myslím, že nemusím říkat více, abychom toužili po tom, být vděční.
V rámci přípravy tohoto kázání jsem si přečetl něco z Komenského knihy Přemyšlování o dokonalosti křesťanské a rozhodl jsem se opřít dnešní kázání o tři rady k tomu, jak budovat vděčné srdce.
1. rada: Buď vděčný za dostatek
Už v tom citovaném verši ze Starého zákona byla řeč o tom, že Pán Bůh dával hojnost a lidé nebyli vděční: „Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem, …“ (5.Mojž. 28,47)
Žalmy jsou plné vyznání toho, že Pán Bůh dává lidem dobré dary. Zpívali jsme to i v introitu. Král David vyznává: „Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.“ (Žalm 145,15)
David vyznává, že za tím úsilím všech pracovníků, všech, kteří pracují na poli či při dobytku, je Pán Bůh. On milostivě dává hojnost. A David takto vyjadřuje svoji vděčnost.
První krokem k tomu, jak mít vděčné srdce je děkovat za to, co dostáváme. Proto nás naši předci vedli k tomu, že než se pustíme do jídla, tak poděkujeme Pánu Bohu. Ano, víme, někdo to vypěstoval, víme, někdo to zpracoval a vyrobil z toho surovinu k vaření, někdo to uvařil. Ale nezapomínáme děkovat Pánu Bohu. A chci vás povzbudit, chraňme ten dobrý zvyk modlitby před jídlem. Při tomto hezkém zvyku se totiž od dětství učíme, jak mít vděčné srdce. Učme se v modlitbách konkrétně děkovat za dary, které přijímáme.
Komenský k tomu píše: „Zbožný člověk má pamatovat, aby při užívání dobrých darů Pána Boha vždy chválil a z lásky Mu děkoval.“ Zkusme si i dnes připomínat dobré dary, které nám Pán posílá do života. A zkusme za ně čerstvě a s láskou děkovat.
2. rada: Buď připravený na nedostatek
To bylo něco, co mne u Komenského velmi oslovilo. Když mají lidé dostatek, on jim stále připomíná, aby pamatovali, že to není samozřejmost a že může přijít doba, kdy Pán Bůh ve své svrchovanosti dostatek odejme. A pokud už to odňal, tak to není důvod k nevděčnosti, ale důvod, abychom věřili, že Pán Bůh má své cesty, že ví, co dělá a že se o nás postará.
Samozřejmě ten kontext je moc důležitý. V té době evangelíci opravdu nevěděli, zda nebudou muset dalšího dnes s holýma rukama utíkat do exilu. Po tom, co Komenský povzbuzuje k vděčnosti za dobré dary, pokračuje a píše:
„Při tom všem je dobré pamatovat, že se věci mohou rychle změnit a po dobrých dnech mohou přijít jiné. Jmenovitě v čase hojnosti je dobré myslet na hlad, v čase bohatství na chudobu, v čase pokoje na nepokoj, v čase bezpečí na útěk a migraci, v čase přebývání s přáteli na odloučení a osiření, což se může stát a stává. Tímto udržujeme naši mysl v pokoře a střídmosti a jsme připraveni na těžkosti, pokud by měly přijít.“
Vidím v tom obrovskou moudrost. Křesťan zná Pána Boha a zná tento hříšný svět. Křesťan je vděčný za to, co prožívá, ale dobré dary, které přijímá, nepovažuje za automatické, ale ví, že se věci mohou změnit. A Komenský vysvětluje, že věřící ví, že těžkosti patří do života křesťana a svým čtenářům píše: „Ti, kdo jsou dokonalí ve víře a milují Boha, vědí, že Bůh je Bohem, který má svobodu činit, co chce, a že z Jeho ruky pochází vše, co nás potkává. Uvědomuje si, že jeho život je cesta, která jednou vede tam a jindy tudy a že nic netrvá navěky. Uvědomuje si také, že naše hříchy zasluhují, aby nás Pán Bůh i metličkami svými navštěvoval.“ A dále Komenský intenzivně ukazuje, jak jsou těžkosti nezbytné, aby se náš charakter zušlechťoval. A protože Pán Bůh nás chce ušlechtilé, musíme i v dobré době připravovat naše srdce i na nedostatek a těžkosti. Když je srdce předem připravené, tak je větší šance, že potom obstojí a zůstane těžké i uprostřed těžkostí.
Dovolte jeden příklad. Jde o slova biblisty Matthew Henryho z Anglie, který žil také v 17. století. Toho jednou přepadl lupič. A protože byl člověkem, který v dobré době připravoval své srdce na těžkosti, tak na tuto loupež reagoval takto: „Musím být vděčný, za prvé, protože mě neokradl nikdy předtím, za druhé, protože ač vzal můj měšec, nevzal můj život; za třetí, protože ač vzal vše, co jsem měl, nebylo to moc, a za čtvrté, že jsem to byl já, kdy byl okraden, a ne já, kdo kradl.“
Bratři a sestry, připravujme své srdce na to, že mohou přijít těžké věci. Nenárokujme si bezproblémový život. To nám pomůže mít vděčné srdce. A vděčné srdce vede ke šťastnému životu. Vděčné srdce nás činí podobnějším Kristu. Pohrdání vděčností z nás dělá Stalina.
3. rada: Pamatuj, co je nejdůležitější
Bratři a sestry, dnes máme speciální neděli, kdy děkujeme za úrody země, neboli za ten chléb náš vezdejší, jak se modlíme v modlitbě Páně. Děkujeme, že máme vše potřebné k životu. Nicméně, už když se podíváte na modlitbu Páně, tak vidíme, že prosba o vezdejší chléb je jedinou prosbou za materiální zabezpečení uprostřed mnohých proseb o duchovní zabezpečení. Proč? Protože to duchovní zabezpečení je mnohem důležitější. A tak když mluvíme o vděčnosti, tak potřebujeme být vděční za ty klíčové Boží činy, za Jeho vykoupení, za dar víry, za Jeho spásu. Toto je víc než jídlo, víc než dobré zaměstnání, víc než střecha nad hlavou, víc než zdraví, víc než život. A dobrou zprávou je, že tyto Boží dary nám nikdo nevezme.
Dovolte opět citát z Komenského: „Pozemští rodiče ty nejvzácnější dary předají dětem až v dědictví. Přesto pokud jsou děti mále, obdarovávají je drobnostmi, houpacími koňmi, panenkami, ořechy, perníky a dalšími dary, aby měly radost. Stejně Pán Bůh, který svým dětem připravil ty nejvzácnější dary, nám rovněž dává dopřát pozemských pohodlí, jídla, pití, oblečení, peněz, pokoje a bezpečnosti, vztahů s blízkými. Podle toho jak On uzná za dobré, nám dává hojně darů. Ale je dobré pamatovat, že tyto dary nedává Pán Bůh jen svým synům, ale i své čeledi. Těm, kdo jsou Jeho děti, které chce pro věčnost spasit, těm dává vzácnější dary, jimiž je vnitřní pokoj a radost v Duchu.“
Bratři a sestry, nezapomeňme nikdy, že ty drobné zemské dobra jsou opravdu těmi všedními dary. Ale pokoj s Bohem je nebeský dar. To je to nejdůležitější. A za to děkujme a budeme mít vděčné srdce.
Milí přátelé, i ateista se může učit vděčnosti. Můžete potkat spoustu nevěřících lidí, kteří jsou velmi vděčnými. Ale žádný nevěřící člověk nedokáže být vděčný Bohu za Pána Ježíše Krista. Nikdo se nedokáže naučit být vděčný za Pána Ježíše Krista. Vděčnost za Pána Ježíše je Boží dar, kdy Pán Bůh přijde a dotkne se našeho srdce. Teď jsme to četli z Komenského – je to vzácný Boží dar.
Pamatujete, jak jsme si minule mluvili o labyrintu. I úsilí být vděčným člověkem může být takovým blouděním v labyrintu. Ale Bůh je dobrý. A tak poutník v labyrintu zažil, že se mu ukázal Kristus. A když se nám stane ta milost, že se nám ukáže Kristus, potom jsme vděčni za to zásadní. Jsme vděčni za Pána Ježíše a to bude mít zásadní dopad na náš život.
Přeji sobě i vám, aby vděčnost za Pána Ježíše prýštila z našeho života a abyste se stali požehnáním pro mnohé kolem nás. Protože vděční lidé jsou šťastní lidé.
