Vděčnost v nevděčném světě
Dnes jsme se sešli v tomto chrámu, abychom Pánu Bohu projevili vděčnost. Jako rodič vnímám, že v dnešní době je velice těžké učit děti vděčnosti. Ale mám obavy, že stejně tak těžké je, abychom my dospělí byli Pánu Bohu dostatečně vděční. Žijeme totiž v nevděčném světě. Hrozí, že vděční nebudeme. Ale hrozí ještě něco, hrozí, že před Bohem z nějakého důvodu budeme předstírat, že jsme vděční. Hrozí, že naše rty budou říkat děkuji, ale naše srdce bude netknuté. A moji modlitbou je, aby tomu dnes tak nebylo u žádného z nás. Moji modlitbou je, aby nám Duch svatý skrze své slovo ukázal, co to znamená být vděčný a jak taková vděčnost vypadá. Podíváme se dnes na Žalm 103, který je ukázkou toho, jak projevovat vděčnost!
Audio záznam naleznete zde.
Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí. Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova! Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! (Žalm 103)
Tento žalm má 22 veršů a pokud bychom ho rozebírali celý, byli bychom tady asi dlouho. Ale dovolte, že vyberu několik zásadních myšlenek, které ukazují, jak se ta vděčnost Bohu projevovala v životě Davida a jak by se mohla projevovat i u nás.
1. zásada při projevu vděčnosti: Přijít Mu na jméno
Žalmista David začíná tento žalm těmito slovy: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!“ (v.1) Opravdu, pokud chceme někoho dobrořečit, někomu děkovat, musíme vědět, komu děkujeme. A proto tady David mluví o Božím jménu. Je absolutně nezbytné, abychom věděli, jakému Bohu děkujeme. Žijeme sice v ateistické zemi, ale především v našem regionu vám spousta lidí řekne, že v Boha věří. Ale v jakého Boha oni věří? V jakého Boha věříte vy? Věříte v Boha, který Vám jen plní přání a kterému je jedno, jak žijete? Spousta lidí, kteří říkají, že jsou věřící, sice věří v existenci Boha, ale ve skutečnosti žijí, jako by žádný Bůh nebyl. Boží existence nemá na jejich život vůbec žádný dopad.
Ale takový člověk Bohu ani nemůže věřit, protože takový člověk věří bohu, který neexistuje. A proto jsem přesvědčen, že takový člověk potřebuje přijít Bohu na jméno. Potřebuje si uvědomit, kdo je ten Bůh, v kterého věříme. Je to Bůh, který stvořil tento svět, je to Bůh, který nám dal morální zákon a rozpoznání dobrého a zlého. Je to Bůh, který člověka miluje a zemřel na kříži za Jeho viny. Je to Bůh, který nenávidí hřích. Je to Bůh, který jednou bude soudit člověka a jedny pošle do nebe a druhé do pekla. Takový je jediný Bůh, který kdy existoval. Je to Bůh, který se zjevil ve třech osobách – jako Otec, Syn Ježíš Kristus a Duch svatý. To je ten jediný Bůh, kterému vděčíme za vše. Je to Bůh ve kterého věříte?
Někteří lidé takovému Bohu nemohou přijít na jméno. Říkají, že v takového Boha nevěří. Jejich bůh, by totiž nikdy nikoho neposlal do pekla, on je láska, on odpouští. To je velká tragédie. Buď přijmeme Boha Bible, nebo potom musíme žít s faktem, že ten bůh je pouze v naší hlavě, protože jsme si ho sami vymysleli.
Bratři a sestry, milí shromáždění, chci nás povzbudit, abychom si ujasnili, v jakého Boha věříme, jaké je Jeho jméno. V Bibli velice často vidíme, že se definovalo, o jakém Bohu je řeč. Ve starém zákoně je často řeč o Bohu Abraháma, Izáka a Jákoba. V novém zákoně se hovoří o Bohu, který se zjevil v Ježíši Kristu. To vše se říká, aby byly bez jakékoli pochybnosti, o kom mluvíme.
A jedna věc je, abychom to věděli my a druhá věc je, abychom neuváděli ve zmatek ani druhé. V poslední době mám pocit, jako by se lidé ostýchali vzít slovo Ježíš do úst. Ve většině modliteb slyšíme modlitbu k Bohu, často slyšíme oslovení Pane. V některých modlitbách to oslovení Pane slyšíme až nepochopitelně často. A tak nás chci vyzvat, abychom se přiznávali ke jménu našeho Boha. A to nejjednodušší je, když se budeme modlit ve jménu Pána Ježíše Krista, našeho Vykupitele. To je totiž to nejvzácnější jméno, jak vyznává i apoštol Pavel: „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Filipským 2:9-11)
2. zásada při projevu vděčnosti: Nezapomínat na Jeho dobro
Celý ten přečtený žalm je žalmem vděčnosti. Na konci a na začátku toho žalmu je výzva k dobrořečení Bohu a uprostřed je vlastně vysvětlení toho, za co chce David Boha dobrořečit, za co Mu chce děkovat. A to vše, za co on tady Bohu děkuje, se dá shrnout do jedné věty. David tady děkuje Bohu, že mu a dalším věřícím nedává to, co si zaslouží, ale že je obdarovává dobrem.
Jinými slovy, Davidovi je jasné, že nebýt Boží přítomnosti v lidském životě, celý život by byla jedná velká tragédie. A cokoliv dobrého zažíváme je zcela nezasloužený projev Boží dobroty. A já to teď zdůrazňuji proto, že my často žijeme, jako bychom měli na to dobré automatický nárok. A když dobré nezažíváme, tak se na Boha mračíme. Někteří kvůli toho dokonce na Boha zanevřeli a říkají, že kdyby byl nějaký Bůh, tak by nedopustil to či ono.
Ale tento Žalm napsal David, král David, který si za svého života prošel kdejakou hrůzou. Byl štván jako divá zvěř, skrýval se, bydlel v jeskyních, musel prchnout i před vlastním synem, který proti němu vytáhl meč. On byl ten první, kdo si mohl stěžovat. Ale on přesto vidí Boží dobrotu.
Aby člověk mohl vidět Boží dobrotu, musí vědět, co je jeho největší problém. Pokud bude vašim největším problémem to, že nemáte přátelé, tak budete mít problém vidět Boží dobrotu. Pokud bude vašim největším problémem nedostatek peněz, tak budete mít problém vidět Boží dobrotu. Pokud bude vaším největším problémem nemoc, i kdyby to měla být třeba rakovina, budete mít problém vidět Boží dobrotu. Pokud bude vašim největším problémem pracovní vypětí, tak budete mít problém vidět Boží dobrotu. Pokud ale bude vašim největším problémem vaše vlastní hříšnost a nedokonalost, pak vám Boží dobrota zazáří jako nejcennější poklad a nebude schopni jinak než Bohu děkovat za Jeho velikost a dobrodiní. A navíc najednou uvidíte jeho dobrotu v oblasti přátel, v oblasti financí, zdraví či pracovních povinností.
A přesně tohle ukazuje náš dnešní Žalm. Ukazuje Davida, pro kterého je největším projevem Boží dobroty odpuštění hříchů. O Bohu David říká: „On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním.“ (v.3-4) „Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.“ (v.8-13)
Milí přátelé, potřebujeme vědět, kdo je náš Bůh, je to Bůh, který poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se postaral o náš největší problém. A našim největším problémem opravdu je naše srdce, naše já, náš hřích. A pokud toto vyznáme a přineseme ve víře k Pánu Bohu, pak On nám odpustí. A pokud toto člověk zažije, tak bude vždy Bohu děkovat právě tak, jak děkuje David.
3. zásada při projevu vděčnosti: Plnit Jeho slovo
A potom je tady ještě jedna zásada, kterou se můžeme učit od Davida. A jde o nesmírně důležitou věc. David tady jasně ukazuje na to, že nejde přijmout od Boha dobro, a to především odpuštění hříchů a další požehnání, a žít si po svém. Ten, kdo přijme odpuštění, se snaží žít tak, jak to Pán Bůh chce. Jak by se asi cítili rodiče, kteří po úpěnlivé prosbě dítěte odpustí trest, kdyby to dítě okamžitě a vědomě udělalo stejnou věc, za kterou mělo být trestáno.
Jak se asi cítí Bůh, když my prosíme o odpuštění a nemáme ani žádnou snahu žít tak, abychom se Bohu líbili. Poslední čtyři verše našeho Žalmu zdůrazňují právě tento aspekt. Je tam řeč o Bohu jako o Králi, jako o tom, kdo má autoritu a koho se má poslouchat. Je tam řečeno že On „vládne svou královskou mocí“(v.19). Potom je tam výzva, aby Mu děkovali ti, kteří se chtějí podrobovat té Jeho vládě, kteří chtějí dělat to, co On říká. A samozřejmě, že se nepodřizujeme Bohu proto, že musíme, ale že v této podřízenosti a poslušnosti nacházíme své štěstí. Víme, že když budeme dělat věci tak, jak to chce Pán Bůh, tak nám bude dobře. David říká: „Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova! Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!“ (v.20-22)
Takže když jsme se tady dnes sešli, abychom Pánu Bohu poděkovali za rok 2010, tak otázkou je, zda Mu budeme důvěřovat a budeme žít tak, jak chce On. Bez toho je to děkování pusté a nesmyslné. Budeme Mu důvěřovat, že se oplatí být pravdiví a spravedliví? Budeme Mu důvěřovat, že se oplatí žít v naších vztazích, manželstvích a rodinách tak, jak to chce On? Budeme Mu důvěřovat, že se oplatí udělat si čas na modlitbu, čtení Božího slova a účast ve shromáždění? Budeme Mu důvěřovat, že se oplatí být štědrý? Budeme Mu důvěřovat, že se oplatí jít a urovnat nedobré vztahy v rodině a na pracovišti? Budeme Mu důvěřovat?
Abychom mohli být vděční, potřebujeme mít touhu žít tak, jak to chce On. Abychom mohli žít tak, jak chce On, tak potřebujeme znát Boží slovo a prosit v modlitbě o přítomnost Božího Ducha v našich životech, aby nás vedl. A to je vlastně i moje závěrečné přání. Přeji Vám, abyste dnes skutečně mohli děkovat Bohu. Přeji Vám, abyste Mu děkovali za to, že vám je jasno, kdo je ten Bůh. Abyste Mu děkovali, za to že se nám dal poznat ve svém Synu Ježíši Kristu. Přeji Vám, abyste děkovali především za to největší dobro, za to, že nám díky smrti Ježíše Krista odpustil naše hříchy. Přeji Vám, abyste děkovali a zároveň toužili žít tak, jak to chce On, Váš Pán. Přeji Vám vděčné srdce v nevděčném světě. Amen.
Audio záznam naleznete zde.
