Věřit, ale v co?
Dovolte, že dnes začnu statistikou. Každou sekund zemřou na naší planetě v průměru dva lidé. Každou sekundu propuknou dvě rodiny v pláč. Tady, zatímco probíhají naše bohoslužby, zemře v různých koutech světa více než 10.000 osob a 10.000 rodin pláče. To je hodně bolesti způsobené smrtí.
Smrt je v Bibli titulována jako Boží nepřítel. A opravdu smrt je něco, co budí strach, protože dokáže z našeho středu vyrvat naše blízké. Někdy to jsou děti, mladí lidé. Někdy jsou to nehody a tragédie, jinde těžké nemoci. Na druhé straně někdy o smrti hovoříme jako o vysvobození z utrpení a bolesti.
Křesťané jsou ti, kteří vždy měli naději i ve smrti a umírání. Proto bylo křesťanství tak inspirativní. Mnohému o smrti nás učí jedna známá situace z života Ježíše. Jde o smrt a vzkříšení Ježíšova přítele Lazara.
Připomenu, že Lazar měl sestry Martu a Marii. Když Lazar onemocněl, poslaly pro Ježíše, protože věděly, že jej Ježíš může uzdravit. My dnes začneme číst až v pasáži, kdy Ježíš přichází do Betanie, kde tito sourozenci bydleli.
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
(Jan 11, 17-27)
První část přečteného textu popisuje realitu smrti a truchlení. Přestože budeme mluvit spíše o něčem jiném, dovolte, že upozorním na to, jak ten smutek prožívají ti lidé v příběhu. Nejprve je tam řeč, že mnozí přišli, aby sestry potěšili v jejich zármutku. Znovu jsem si uvědomil, jak se společnost změnila. Dnes se moc u takových příležitostí nenavštěvujeme. Sejdou se obvykle pouze nejbližší. Možná zarmouceným zavoláme, spíše pošleme sms. Z truchlení se stala osobní záležitost.
Znovu jsem si uvědomil, jak se naše společnost změnila, když jsem byl v Tanzanii a šli jsme navštívit rodinu jednoho učitele, kterému zemřela maminka. Byli jsme tam asi hodinu a bylo tam asi 50 dalších lidí, kteří přišli vyjádřit účast, děkovat za život zesnulé a modlit se s pozůstalými. A stále někteří přicházeli a další odcházeli. Tak nějak to asi vypadalo i v době Ježíše. A možná, že jsme tady až moc vyklidili prostor a měli bychom si více všímat těch, kdo ztrácejí své blízké. A to dnes říkám hlavně sobě.
Všimnout si můžeme také rozdílného rmoucení mezi Martou a Marií. Zatímco Marta běží Ježíši naproti, když se dozví, že přichází, Marie zůstává v ústraní a ve smutku není schopna tak rychlé reakce. Ano, všichni smutek prožíváme jinak, a je třeba si to uvědomovat a být citliví na prožívání druhých.
Ale to hlavní a inspirativní hledáme v tom rozhovoru Marty a Ježíše. Dovolte, že z tohoto rozhovoru zdůrazním 3 důležité pravdy o naději i ve smrti. V našem textu uvidíme, že smrt není konec, že Ježíš je cestou k životu a že víra v Ježíše nás zachraňuje.
1. Smrt není konec
Celý příběh je odstartován Lazarovou nemocí s následkem smrti. Smrt bezpochyby je koncem tělesného života na této zemi. Smrt přetrhá všechny vazby. Lazar byl skutečně mrtvý, a když do Betanie přišel Ježíš, byl už 4 dny v hrobce. Jeho fyzický život skončil. Ale je smrt koncem člověka?
V člověku je zakouřená touha po věčnosti a projevuje se to v mnoha oblastech. I nevěřící lidé rádi hovoří o druhém břehu, nebíčku a podobně. Nakonec se to používá i v odborné terminologii, kdy lékaři pro smrt používají slovo exitus, tedy odchod. Nemluví o konci, ale o odchodu.
Známy britský spisovatel a myslitel C. S. Lewis napsal: „Zjišťuji, že je ve mně touha, kterou žádná zkušenost tohoto světa nedokáže naplnit. Nejpravděpo-dobnější vysvětlení tedy je, že jsem byl stvořen pro jiný svět.“ Tedy i nejrůznější filosofové vnímají indicie toho, že smrt není konec.
A na tyto jaksi podvědomé touhy přináší Boží slovo potvrzující reakci. A my ji vidíme také v tom rozhovoru s Martou. Co říká Ježíš: „Tvůj bratr vstane.“ (v.23) A Marta na to reaguje slovy: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ (v.24)
Ano, je možné, že v této chvíli už Ježíš ví, že Lazara vzkřísí, ale z Jeho dalších slov je vidět, že Ježíš jednoznačně učí, že život smrtí nekončí. A i Marta vyznává víru ve vzkříšení v poslední den. My jsme věčné bytosti a jsme stvořeni pro věčnost s Pánem Bohem. A to je naděje, kterou křesťané mají.
Učení o věčnosti není v Bibli někde na okraji. Ono dominuje celé Biblické zvěsti. Připomeňme si třeba slova Apoštola Pavla: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.“ (2.Korintským 5, 1-2)
Ano, smrt není konec. Smrt je stržení našeho pozemského stanu a stěhování do věčného domova.
2. Ježíš je cestou k životu
Nicméně pokud bychom měli pouze naději na věčnost, bylo by to málo. Známe totiž Boží slovo, které nám říká, že se postavíme před Boží soud. Už ve starozákonní knize Daniel čteme: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“ (Daniel 12, 2)
V našem textu nacházíme vysvětlení toho, kdo může vyhlížet věčný život. Pán Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život.“ (v.25) Pán Ježíš křísí člověka k životu a dává věčný život.
To první, co Marta řekla, když Pán Ježíš přišel, bylo: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ (v.21) To stejné potom řekla i Marie. V úvodu příběhu, který jsme dnes nečetli nacházíme informaci, že Ježíš nešel za Lazarem hned, jak Ho zavolali. Ježíš zjevně chtěl, aby nejen Lazara uzdravil, ale aby ho vzkřísil. Tak svými činy potvrdil, že On opravdu je vzkříšení a život.
Dovolte, že dočtu ten příběh.
Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!" Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!" Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" (v.27-44)
Ježíš vzkřísil Lazara z mrtvých. Nicméně o nějaké roky později Lazar stejně zemřel. Ježíš je vzkříšením a životem v mnohem zásadnějším smyslu. On nám dává i věčný život. A my snad všichni víme jak. Prostě tím, že za naše hříchy zemřel a tak zaplatil za zlo, které je v nás. A protože je mocnější než smrt tak sám vstal z mrtvých. Proto je Ježíš vzkříšením a životem.
Na téměř každém pohřbu připomínám, že naši předkové na náhrobní kameny před datum smrti vytesávali symbol kříže. Tento kříž měl být vyznáním, že ve dni mé smrti je moje naděje v tom, že za mne někdo zemřel na kříži. Tím někým je Ježíš Kristus. Ten je vzkříšení a život.
3. Víra v Ježíše nás zachraňuje
Nicméně, člověk může věřit, že existuje posmrtný život, může věřit, že Ježíš zemřel za naše hříchy, ale to mu ještě negarantuje věčný život. Kdo může očekávat věčný život?
Vraťme se k rozhovoru Marty a Ježíše. Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ (V.25-26)
Pán Ježíš tady jasně říká, že to, že On je vzkříšení a život negarantuje věčný život všem lidem automaticky. Život věčný má ten, kdo Jemu věří. Ten neumře na věky. A to je zásadní. A proto Martě pokládá tu zásadní životní otázku. Věříš tomu? To je klíčová otázka pro každého z nás! A dobře si všimněte, jak Marta odpovídá: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ (v.27)
Marta neříká, ano, věřím, že po smrti něco je. Ani neříká, věřím, že jsi zemřel za hříchy lidí. On říká, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží. Marta uvěřila, že Pán Ježíš je její zachránce. Marta uvěřila, že Pán Ježíš je ten, kdo ji zachránil od jejího hříchu a dává ji věčný život. Marta uvěřila Pánu Ježíši! Nevíme, kdy uvěřila, ale říká, že už se to v jejím životě stalo.
I dnes zní ta stejná otázka, zda jsme už Pánu Ježíši uvěřili. Dnes se tebe Ježíš ptá: Věříš tomu? Uvěřil jsi Mi! Je to něco, co už se ve vašem životě stalo? Nemusíte znát přesný okamžik, ale otázkou je, zda jste uvěřili, že Pán Ježíš Kristus je i váš zachránce. Pokud se vám stala tato Boží milost, pak Ježíš je pro vás garantem věčného života a vy můžete zažívat Jeho pokoj. A to je bezesporu to nejlepší, co se nám v životě může stát.
Ano, smrt je strašná. Ale Pán Ježíš nad smrti zvítězil a dnes nás všechny zve, abychom se toho vírou drželi a zažívali pokoj, i když víme, že jednou odejdeme a jednou odejdou i naši blízcí. Kéž díky víře v Pána Ježíše, zažíváme pokoj i v otázce smrti a věčnosti. Amen.
