Michal Klus - Je psáno...

 Audio záznam naleznete zde.

 Milí konfirmandé, vážení rodiče, bratři a sestry přátelé! Konfirmační kázání je vždy jedno z těch těžkých? O čem mluvit? Co říci? Čím zakončit celou konfirmační přípravu? Často si vybírám nějaký speciální text. Tentokrát jsem zůstal u textu, který je určen na první neděli po nanebevstoupení. Je to text z listu Efezským. Povstaňte, prosím, k jeho přečtení.

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil 'vnitřní člověk' a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. (Efezským 3:14-21)

 Celý text je vlastně jakýmsi svědectvím nebo popisem toho, co dělá apoštol Pavel. Začíná touto větou: „Proto klekám na kolena před Otcem...“ (v.14) Apoštol říká, že kleká před Bohem Otcem, že se modlí. Je tam také to slovíčko „proto“. Proč tedy kleká? Odpověď je v předchozích verších, které jsme nečetli. Tam nalezneme následující větu: „V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.“ (v.12) Apoštol Pavel si je jistý, že přestože je hříšný člověk, může v modlitbě přistupovat k Bohu a to svobodně (s čímkoli) a s důvěrou (ve spolehnutí na Něj). A právě proto kleká a modlí se. Prosím Vás, nezapomeňte nikdy, že můžete kdykoli v modlitbě přistoupit k Bohu. Nikdy na to nezapomeňte a moc vás povzbuzuji, abyste klekali, abyste se modlili. Pán Bůh nás samozřejmě slyší vždy, ale modlitba v pokleknutí je jasným výrazem naší podřízenosti Bohu.

 Ten dnešní přečtený text nám připomíná, co všechno bychom měli mít na paměti, když se modlíme. Pokud nechcete, aby se z modlitby stala jen nějaká omílaná básnička, tak vždy pamatujte ne následující tři pravdy:

1. Pamatujme, že Bůh je všemohoucí Stvořitel

 To je to první, na co musí každý, nejen konfirmand, pamatovat. Pavel zapsal: „Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod.“ (v.14-15) Pamatujme na to, že nemluvíme jen tak z někým. Mluvíme se svatým Bohem. Ať už Mu děkujeme za jídlo nebo se třeba modlíme před písemkou. Mluvíme s Bohem, který nás stvořil, který celý svět drží ve svých rukou, který zná každou tvou myšlenku, který způsobuje, že tvé srdce bije, který ví, co řekneš dříve, než máš ty slovo na jazyku. K takovému Bohu se modlíme. Nikdy na to nezapomeňte.

2. Pamatujme, co je nejdůležitější

 Poslechněte si ještě jednou Pavlovu modlitbu: „...prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil 'vnitřní člověk' a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.“ (v.16-19) Za co se to apoštol Pavel modlí? Ony ty věty jsou docela hutné a těžké, ale apoštol se modlí, abychom byli posilněni uvnitř, modlí se, aby Kristus přebýval v našich srdcích, modlí se, abychom poznali Kristovu lásku a abychom se dali prostoupit Bohem. Duchovní život v Boží blízkosti, to je nejdůležitější pro apoštola Pavla. V tomto textu se nemodlí ani o zdraví, ani o bezpečí na cestách, ani o jídlo, ani o nic jiného z fyzických potřeb. Na jiných místech za modlí i za tyto věci a i my se za ně máme modlit. Jen je třeba, abychom si pamatovali, že to nejdůležitější není zdraví a jídlo, ale naše víra, náš vztah k našemu nebeskému Otci. To je nejdůležitější! Když na toto zapomeneme, pak Bůh už pro nás není Bohem, ale jen nějakým sluhou, který nám má plnit přání. A když je neplní, tak o víru přijdeme úplně.

 A tak vás konfirmandé, ale nejen vás, chci povzbudit. Nezapomeňte, co je ve vašich modlitbách nejdůležitější a děkujme za opuštění hříchu a prosme, abychom mohli žít v Boží blízkosti a poslušnosti.

3. Pamatujme, že Bůh dokáže udělat víc, než si dokážeme představit

 Apoštol Pavel zakončuje svou modlitbu oslavou Boha. Modlí se: „Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.“

 Tady apoštol Pavel sám sobě i svým posluchačům připomíná, že Bůh je schopen udělat mnohem víc, než za co prosíme a než si dovedeme vůbec představit. Takového Boha máme. A to je jistota. A právě na toto bychom měli pamatovat, kdykoli se modlíme. Pamatovat na to, že Bůh je neskonale moudřejší a má mnohem lepší představu, co je pro nás nejlepší. Takže toto je vlastně pro každého obrovská výzva k důvěře. Toto je výzva, abychom uměli říci „Buď vůle Tvá!“ Milí konfirmandé, milí přátelé, pamatujme a nikdy nezapomeňme, že Bůh dokáže udělat ve vašem životě mnohem víc, než si dokážeme představit. A pokud na něj spolehneme, tak se o tom budeme přesvědčovat celý život. Chvalme Ho za to!

Před jakýmsi časem běžely v televizi nejrůznější reklamy spojené s výhrou ve sportce. Různé reklamní spoty ukazovaly různé předměty, které byly mnohem větší, než by člověk očekával. Například fotbalový míč byl skoro tak velký jako branka a podobně. Když jsem přemýšlel nad dnešním kázáním, tak jsem si na tuto reklamu vzpomněl. Pamatujte, že Bůh je větší a mocnější, než čekáte, než si dokážete představit. A mít živou víru v takového Boha je mnohem víc než vyhrát jackpot sportky. A to nemluvím jako frázi. Výhra ve sportce je totiž nic v porovnání s výhrou v životě. A zvítězit můžeme opravdu jedině s Ježíšem.

Dovolte ještě pár slov k rodičům našich dospívajích konfirmandů. Vaše děti tady dají slib Bohu. K tomu, aby ho mohly realizovat, se potřebují modlit, číst Boží slovo a chodit do shromáždění věřících. Prosím, podporujte je v tom, co nejvíce můžete. A hlavně, ať už je vaše přesvědčení jakékoli, jim v tom ani aktivně ani pasivně nebraňte. Neokraďte děti o požehnání, které jim Bůh nabízí. A pokud jste si vy sami nebo kdokoli jiný, kdo je dnes v tomto chrámu, uvědomili, že zanedbáváte svůj slib, který jste Bohu dali a že vaše víra pokulhává, pak vás volám k tomu, abyste to Pánu Bohu vyznali a poprosili o novou sílu jít dál ve víře v Něj. On vás posílí a dá vám sílu obstát.

 A tak, milí konfirmandé, všichni shromáždění, pamatujme, že jedna z nejlepších věcí, které můžeme s životem udělat je ta, že budeme před Bohem  v pokoře klekat na kolena a modlit se. A při tom pamatujte, že On je všemohoucí Stvořitel, že pro vás není nic důležitějšího než váš duchovní život a že Bůh může a chce pro vás udělat víc, než si dokážete představit.

Kéž sám Pán Bůh zapečetí toto slovo v našich myslích! Amen!

Audio záznam naleznete zde.