Volba patří Hospodinu
Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny." Samuel se zdráhal: "Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě." Hospodin řekl: "Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: »Přicházím obětovat Hospodinu.« Na obětní hod pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím." Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, vyděšení starší města mu spěchali vstříc s otázkou: "Přinášíš pokoj?" Odvětil: "Pokoj. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a půjdete se mnou k obětnímu hodu." Pak posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k obětnímu hodu. Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." Jišaj pak zavolal Abínádaba a předvedl ho před Samuela. On však řekl: "Hospodin nevyvolil ani toho." Jišaj tedy předvedl Šamu. Řekl: "Hospodin nevyvolil ani toho." Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: "Žádného z nich Hospodin nevyvolil." A Samuel se Jišaje otázal: "To jsou všichni mládenci?" Jišaj odvětil: "Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo." Samuel Jišajovi poručil: "Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde." Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho! To je on." Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy. (1.Samuelova 16:1-13)
V přečteném textu jsem našel tři pravidla, která nám ukazují, jak se máme chovat při volbě. Žijeme ve společnosti, kdy volíme poměrně často. Volíme si životního partnera, volíme poslance nebo členy městského zastupitelstva. Ale volíme také v církvi. Volíme biskupa, pastora, presbyterstvo a další. V každé takové volbě nám mohou být nápomocny pravdy z tohoto textu.
1. pravda: Nevkládat přehnané naděje v člověka
Přesně této chyby se dopustil prorok Samuel. Ale připomeňme si předcházející děj. Izraelci si vynutili krále. Hospodin původně říkal, že krále nepotřebují, že On sám jim bude vládnout. Ale Izraelci se opakovaně krále dožadovali: „Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: "Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů."… A Hospodin Samuelovi odpověděl: "Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. …Hospodin Samuelovi pravil: "Uposlechni je a ustanov jim krále.“ (1Sam. 8:4-5, 7,22)
Bůh tedy lidem vyhověl a vybral Saula a poslal Samuele, aby ho v soukromí pomazal za krále. Až mnohem později došlo k tomu, že se losem vybíral nový král. Hospodin vedl los a ten padl na už předem vyvoleného a pomazaného Saula. Lidé byli spokojeni. Proč? O Saulovi je napsáno: „Když se postavil doprostřed lidu, převyšoval od ramen vzhůru všechen lid. Samuel řekl všemu lidu: "Hleďte, koho vyvolil Hospodin, není mu rovného ve všem lidu!" A všechen lid spustil pokřik: "Ať žije král!"“ (1Sam. 10:23-24) Saul byl totiž svými proporcemi pro mnohé ideálním králem. Byl totiž silný, zdatný a vzrostlý muž.
Většina z Vás ví, jak to se Saulem bylo dále. Nezvládl svou pozici a neposlouchal Boží nařízení. V té době Hospodin oznámil Samuelovi, že je třeba nového krále. Samuel byl hrozně zarmoucen. Věřil Saulovi a určitě se modlil a doufal, že krize, do které se Saul dostal pomine. Nedokázal si představit, že by zde mohl být někdo lepší. Hospodin ho musel napomenout: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval.“ (v.1) Co byl Samuelův problém? Místo toho, aby věřil Bohu, věřil svému králi Saulovi.
Jak je to s námi? Nevkládáme někdy přehnané naděje v lidi místo toho, abychom věřili Bohu? Neříkáme si někdy, že ten biskup, pastor, presbyter, vedoucí mládeže, politik nebo starosta to vytrhne a změní místo toho, abychom se modlili? Neříkáme si někdy, že kdyby něco dělal někdo jiný, že ten by to změnil a zachránil? Neříkáme někdy, že dokud nepřijde někdo nový, tak tam nebo onam chodit nebudu?
Já se teď neptám, zda je někdo lepší či horší, ale já se ptám, jestli na některé problémy nevidíme příliš lidské řešení. Nevkládejme v člověka přílišné naděje? Neměli bychom více doufat Hospodinu a více se modlit za Jeho vedení?
Saul vypadal jako ten ze všech nejlepší kandidát a jeho kralování skončilo fiaskem. Stejně tak to může být s biskupem, pastorem, presbyterem nebo politikem, kterého my považujeme za nejlepšího. Nehledejme naději jen v člověku, hledejme ji především v Bohu. Ptejme se na Jeho vůli a prosme, aby On sám vedl ty, kdo stojí v čele církve, sboru, města či státu. Jedině Bůh nikdy nezklame.
2. pravda: Dívat se na srdce
Hospodin řekl Samuelovi, že příštím králem bude syn Jišaje. (Jišaj byl vnukem Rút, moabské ženy, která se vdala za Boáze.) Samuel si nechal předvést Jišajovy syny. Nejdříve předstoupil nejstarší syn Eliáb. Když ho Samuel uviděl byl přesvědčen, že to je Saulův nástupce: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“ (v.6) Byl to silný muž v nejlepších letech – třicátník. Samuel byl uklidněn. Jaké však bylo jeho překvapení, když mu Bůh řekl, že to není ten správný člověk: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (v.7) Hospodin dal Samuelovi znovu lekci v tom, že On nevybírá podle vzhledu a podle toho, jaké má kdo předpoklady k danému úkolu. Podle Samuele byla fyzická zdatnost nezbytná pro to, aby někdo mohl být králem. Bůh však řekl něco jiného. Řekl, že mu záleží především na srdci toho člověka.
Jak často my řešíme věci příliš podle těch lidských měřítek. Volíme biskupa, pastora, presbyterstvo, učitele do církevní školy, člena zastupitelstva nebo poslance a zajímá nás počet titulů, zajímá nás jaké má kontakty, zajímá nás kolik řečí ovládá a kde co. A nechci říci, že to jsou zanedbatelné věci, ale v prvé řadě se musíme dívat tak, jak se dívá Bůh. Dívat se na srdce, na charakter a až potom má přijít vše ostatní.
Proč to tak máme dělat? Protože upřímná živá víra, aktivní modlitební život, život v závislosti na Bohu jsou ty nejzásadnější hodnoty. A Bible to říká znovu a znovu. Pokud jsou tyto hodnoty v životě člověka a pokud Pán Bůh člověka k danému úkolu povolává, pak také dodá i potřebnou moudrost k řešení konfliktů, dodá potřebná schopnosti navazovat kontakty, dodá moudrost vést porady a dodá všechno ostatní co je potřebné k dané sužbě. A třeba to může udělat zázračným způsobem.
Má to ještě jednu výhodu. Člověk, který si uvědomí, že přichází a nemá žádné speciální talenty a obdarování se potom spoléhá více na Boha a méně na sebe. Potom je zde menší nebezpečí, že upadne do duchovní pýchy.
Ale možná mi řeknete: Jak se máme dívat na srdce, když volíme biskupa, pastora nebo presbytera? Vždyť jsou všichni věřící. A tato námitka je oprávněná, protože my nedokážeme poznat, co je uvnitř člověka. To dokáže jen Pán Bůh. Ale On nám dal své Slovo, ve kterém popisuje ovoce života s Bohem a ve kterém nám dává dokonce nějaké rady, jaké jsou projevy života toho, kdo má srdce takové, jaké se líbí Hospodinu.
Jak tedy máme volit? V prvé řadě se máme modlit o kandidáty a o to, aby Pán Bůh ukazoval jejich srdce. Máme se modlit, aby sám Hospodin ukázal, který z kandidátů je ten nejlepší. A potom máme zkoumat ovoce jejich života. Tím prvním ukazatelem bude to, jak u kandidáta vypadá život s Božím slovem a modlitbou. Tento fakt nám sám o sobě prozradí více než cokoli jiného. Ale potom jsou zde další ukazatele, o kterých Bible hovoří. Můžeme se ptát: Jaké je jeho manželství? Jak vychovává své děti? Jak se ve službě osvědčil v minulosti? Naším úkolem není jen pasivně zvednout ruku, když se to od nás očekává. Naším úkolem je poznat srdce kandidáta.
3. pravda: Věřit, že danou osobu povede Duch svatý
A to je ta poslední pravda. Musíme věřit a taky se modlit, aby zvoleného člověka vedl Duch svatý. David byl naprosto nečekaně pomazán za krále. Vždyť otec ho ani nezavolal, když byla rodina pozvána k slavnosti. Nechal ho tam se služebnictvem pást ovce. David byl osmým synem. Osmý syn neměl naději. Byl předurčen k tomu, aby byl služebníkem starších bratrů a o nějakém dědictví si mohl nechat zdát.
Navíc byl mladičký. Odhaduje se, že mu mohlo být patnáct, někteří dokonce říkají deset let. Představte si chlapce v takovém věku. Dokážete si představit, že by byl takový vesnický puberťák pasován na krále. Vždyť to je absurdní.
A přesto se to stalo. Proč? Protože Bůh znal Davidovo srdce a věděl, že David je použitelný. Jak mohl být použitelný? Protože ho vedl Duch svatý: „A Duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (v.13) Nebyl to jen mladý neschopný člověk, ale byl to neschopný člověk vedený nejmocnějším Bohem. A proto byl potom tak užitečným Božím služebníkem a králem.
Duch svatý vede ty, kdo mají upřímné srdce. A to nám může dát obrovský pokoj. Když volíme, je více kandidátů a zdá se nám, že každý by mohl danou funkci zastávat, tak můžeme zůstat v klidu. Nemusíme prožívat strach z toho, že nevíme, který je ten pravý. Můžeme to odevzdat do Božích rukou a věřit, že Boží Duch povede toho, kdo byl zvolen. Můžeme věřit, že Boží Duch mu může dát potřebné schopnosti a moudrost k dobrým rozhodnutím.
Ale tu víru ve vedení Duchem nemají jen ti, kdo zastávají nějaké funkci. Duch svatý chce vést každého z nás. A On to učiní. Jeho jedinou podmínkou je to, abychom byli lidmi jejichž srdce bude Bohu milé. Čí srdce je Bohu milé? To srdce, ve kterém panuje Ježíš Kristus. Ježíš Kristus zemřel, aby naše špinavé a nečisté srdce transformoval v srdce nové a čisté. Pokud to učinil i s tvým srdcem, tak je tvé srdce Bohu milé a Jeho Duch tě povede životem.
Takže si můžeme shrnout to, co jsme se naučili z tohoto Biblického příběhu. Bůh nás učí, že nemáme spoléhat na kvality lidí. Zároveň nás vyzývá, abychom před volbou zkoumali srdce kandidátů a ne jejich druhotné přednosti. A nakonec nás tento text vede k ujištění, že Pán Bůh skrze svého Ducha povede každého, kdo mu bezvýhradně důvěřuje. A může to být biskup nebo ten, kdo zrovna uvěřil. Amen.
