Michal Klus - Je psáno...

Minulé kázání bylo o dětech, o jejich místě v rodině, o výchově. I dnes v tomto tématu budeme pokračovat. Je mi jasné, že mezi sebou máme svobodné i bezdětné. A že pro některé to dnes může být trochu bolestivé. Ale chtěl bych tady připomenout něco moc důležitého a to pro nás všechny. Přestože každé dítě je opravdu vzácným darem, děti nejsou tím nejhodnotnějším darem. Nejhodnotnějším darem je Ježíš Kristus a Jeho přítomnost v našem životě. A to si musíme připomínat.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Myslím si, že přestože jsou děti vzácným darem, tak jsou v dnešní době zároveň jednou z největších model a to dokonce i u křesťanů. Kvůli dětem mnozí sedí doma, přestože je Pán Bůh volá ke konkrétním úkolům. Kvůli dětem a rodině mnozí zakopali svoje hřivny a často to svádějí na to, že jejich prvním úkolem je postarat se o rodinu. Lidé dnes mají tak velký strach, aby se o své děti dobře postarali, že odloží Kristovo poslání bokem, aby se jim mohli věnovat. Často říkají, že až děti trochu odrostou, potom se více zapojí do služby. Až děti půjdou do školy, až odmaturují, apod. Ale děti odejdou z domu a pak se čeká, až odrostou vnuci a Boží povolání je úplně zakopáno.

A neberte mne špatně. Nechci říct, že nemáme vychovávat děti a strat se o ně. Hrozí totiž i opačný extrém. Když si rodiče neudělají dostatek času na děti a rodinu, pak jsou důsledky často hrozivé. To je stejně vážná hrozba jako to, že si z dětí uděláme modly. Nicméně, Ježíš říká, že pro Něj máme být připraveni opustit i rodiče a děti. Ježíš říká, že je něco důležitějšího než rodina. A co je tím důležitějším? Následování Ježíše Krista a svědectví o Něm. A často při tom můžeme mít pocit, že rodinu o něco okrádáme, protože naše přítomnost v rodině není ideální. A je to oprávněný pocit. Ale poslouchejte, jak to řekl Ježíš: „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mému jménu, vezme stokrát více a přijme věčný život za své dědictví.“ (Mat 19,29) Ježíš říká, že pokud nám v prvé řadě půjde o Něj a službu Jemu, tak nám uprostřed těch často těžkých situací přidá stonásobně a věřím, že tím myslí naší rodinu. A bylo mnoho těch, kdo se vydali službě evangeliu. Manželé, kteří přijali Boží povolání. Mužové, kteří sloužili evangeliu a často rodině chyběli. Matky, které se statečně staraly o domácnosti a děti, zatímco jejich muži sloužili Kristu. Kdyby tohoto odhodlání nebylo, nebyla by žádná misie a evangelium by nebylo ve všech koutech světa. A i dnes Pán Bůh volá muže a ženy, kteří by byli ochotni opustit dokonce i své rodiny pro evangelium. Tak důležitá je misie. Tak důležitá je služba Kristu.

Slyšel jsem už mnoho diskuzí o tom, jaké mají být priority křesťanů. Bůh byl vždy na prvním místě. A potom se diskutovalo, co má být na druhém. A lidé říkali. Služba Kristu musí být na druhém místě. Ale mnozí viděli, že ti služebníci slouží tak, že zanedbávají své rodiny a tak říkali, že druhá musí být rodina a až potom služba. Já myslím, že oba pohledy jsou nedobré. Myslím, že hrozí, že jedni mají modlu ze služby a druzí z rodiny. Myslím, že křesťan se potřebuje v každé chvíli ptát, co po mně Pán Bůh chce. A křesťan má moudře hodnotit každou situaci tak, aby oslavil Krista. Ať už tím, jak slouží Božímu království mimo rodinu, nebo tím, jak slouží Božímu království v rodině. Po tomto dlouhé úvodu už pojďme k Božími slovu a přečtěme si část Žalmu.

Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. (Žalm 78,1-8)

Autor tohoto poučujícího žalmu v jeho první části píše o duchovní výchově dětí. Dovolím si tedy v tom kázání zmínit dva aspekty týkající se duchovní výchovy. Nejprve bychom si řekli něco o cílech a potom o nástrojích duchovní výchovy.

1. Cíl duchovní výchovy dětí

Žalmista nám tady jasně definuje cíl duchovního formování dětí. Říká, že cílem je, aby synové a dcery „složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, a nebyli jako jejich otcové.“ (v.7-8) Vlastně tady jsou cíle hned čtyři. Podívejme se na ně:

… aby složily důvěru v Boha. Prvním cílem je, aby děti složily důvěru v Boha. Je úžasné, že Pán Bůh má zájem už o ty nejmenší a že Mu je ve křtu můžeme přinést a že On je přijímá za své. Nicméně to je pouze počátek. V té chvíli dítě Pána Boha nechápe svým intelektem a nepřijímá jej svou vůli. Cílem našeho duchovního formování je to, aby dítě Pána Boha poznávalo a taky se pro Něj svoji vůlí rozhodlo, tedy složilo v Něj důvěru. Proto už od dětství děti o Pánu Bohu učíme a proto už před děti klademe výzvy, aby se pro Pána Ježíše Krista osobně a vědomě rozhodly. Bible často hovoří, že člověk se musí znovu narodit, že musí vyznat Ježíše jako Pána, složit důvěru v Boha a podobně. To znamená, že člověk se potřebuje i svoji vůli rozhodnout následovat Ježíše. Nestačí, že byl jako dítě pokřtěn. Musí za Ježíšem jít. A součástí toho následování je to, že dojde do bodu, kdy vědomě složí důvěru v Boha. A i to samozřejmě není nic jiného než projev Boží milosti, která v něm působí, protože sám o vlastních silách se člověk pro Ježíše rozhodnout nedokáže.

… aby nezapomínaly na Boží skutky. To je ten druhý cíl, který je tady zmíněn. Cílem je vychovat děti tak, aby nezapomínaly na Boží skutky. Tedy, cílem je, aby si děti pamatovaly Boží slovo, aby Boží slovo uměly číst, aby mu uměly rozumět, aby si je uměly vykládat, aby se Božím slovem uměly dělit i s ostatním. Jak říká apoštol Pavel v listu Koloským: “Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.“ (Kol. 3,16) Cílem je, aby Boží slovo bohatě přebývalo v dětech, aby už nepotřebovaly rodiče, ale samy Božím slovem žily. Máme z rodiny vypustit takové mladé lidi, kteří se dokážou udělat ztišení nad Božím slovem.

… aby zachovávaly vždy Boží přikázání. Samozřejmě, dokud budeme tady na světě, budeme hříšní. Ale na druhé straně může být naší touhou, že chceme zachovávat Boží přikázání. A to je cílem výchovy. Ale samozřejmě, cílem není vychovat pokrytce, kteří naoko budou vypadat jako hodné křesťanské děti. Cílem je, aby naše děti toužily po tom, aby žily tak, jak to říká Pán Bůh. V Žalmu 119 o tom najdeme nádherná vyznání. Dovolte alespoň dvě:

v.11: Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.

v.112: V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.

Kéž bychom my sami i naše děti nechtěli hřešit, ale chtěli do důsledku plnit Boží nařízení.

… aby nebyly jako jejich otcové. Žalmista tady má na mysli nevěrnou generaci otců. Ale i když jsme věřící a sami milujeme Hospodina, usilujme o to, aby naše děti nebyly jako my, ale aby více milovaly Ježíše Krista, aby Mu oddaněji sloužili, aby se méně nechávali ovlivnit tímto světem, aby přijali více Božího požehnání. Vychovávejme je tak, aby nemusely opakovat naše chyby, aby nemusely přejímat naše zlozvyky, aby byly silnější v Kristu, než jsme my sami. Věřím, že je to možné a modlím se o to i u svých dětí.

2. Nástroj výchovy dětí

Zmínili jsme 4 cíle, které tady v našem textu nacházíme. Ale ten text hovoří o tom, co dělat, abychom se k těmto cílům dostali. Jak tedy vychovávat děti jisté v Bohu?

Pravidelně tuto otázku pokládám rodičům, kteří přicházejí s žádosti o křest dítěte. A často slyším: „My bychom ho chtěli pokřtít a potom to už necháme na něm.“ Podobné odpovědi jsem slyšel tento týden, když jsem obcházel rodiče a zval děti ke konfirmaci. Rodiče říkali: Necháme to na něm, ať se rozhodne sám, zda chce.

Ale takto může odpovědět jen ten, kdo nezná Pána Boha a to, co nabízí. Protože je to podobné tomu, jako kdyby člověk měl dva jablka, jedno dobré a druhé otrávené. Rodič by věděl, které je které, ale řekl by, že to nechá na dítěti, ať si tu cestu najde. A vlastně je to ještě horší, protože člověk ve své přirozenosti bude vždy volit cestu bez Boha. Jen Boží milost může člověka vrátit z této cesty. My vychováváme a vedeme k Pánu Bohu, protože víme, že cesta bez Boha je cesta destrukce. Z druhé strany někdy hrozí, že necitlivě víru násilně tlačíme, a to především v době dospívání, a tím můžeme vyprodukovat přesně opačný výsledek, než jsme chtěli. A to je samozřejmě velmi bolestné. A znovu musíme připomenout, že to není pouze o výchově, ale o Boží milosti, která musí v dítěti působit. Boží slovo říká, že té milosti můžeme jít naproti. Jak? Co říká tento text? Čteme tady jednu jasnou radu. A to, že máme vyprávět o Bohu. Připomenu verš 4: „Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.“ Máme vyprávět. Tato rada by šla rozdělit ještě na konkrétní tři způsoby vypravování:

Vyprávějte o Bohu, který se zjevuje v Bibli. To je ten první rozměr. Vyprávějme dětem o tom, co je v Bibli. Vyprávějme Boží příběhy, vyprávějme Boží pravdy a principy. Čteme Boží slovo dětem. Považuji to za klíčové. Pamatujete si ještě ty 4 cíle. Jsme přesvědčen, že Boží slovo je životodárné. A když se vystavujeme Božími slovu, pak si to Pán Bůh použije a uvidíme na svých dětech tyto cíle. Uvidíme, že skládají důvěru v Boha, uvidíme, že nezapomínají na Boží skutky, uvidíme, že zachovávají Boží přikázání, uvidíme, že ve vztahu k Bohu překonají i své rodiče.

Vyprávění Božího poselství je to nejzásadnější. Samozřejmě to potřebujeme přizpůsobit věku dětí. Jinak vyprávíme malým a jinak školákům a zase jinak dorostencům. Ale možná už máte děti odrostlé a mimo domov. Možná už mají vaše děti svoje rodiny. Vyprávějte jim i tak. Když je navštívíte, řekněte jim, co jste četli, co bylo na kázání, co vás oslovilo. Vyprávějte svým vnukům. Prarodiče mohou být obrovským svědectvím svým vnukům. Vyprávějte dětem ze sousedství, vyprávějte, když máte návštěvu. Kratičce, stručně, ale předejte příběh. Vyprávějte!

A teď to druhé vypravování. Vyprávějte o Bohu, který se projevuje ve vašem životě. Největší nebezpečí ve výchově je to, že se projevíme jako pokrytci. A proto je důležité, abychom ukazovali Boha, tak jak působí v našem životě. To znamená, že je dobré vyprávět o tom, co Bůh dělá, jak nám žehná, jak nás vede, jak nás oslovuje Božím slovem, kázáním či rozhovorem, jak nám odpouští naše pády, hříchy a selhání. Je třeba vypravovat o reálném Bohu působícím v našem životě. Vyprávějte!

A je tady ještě třetí způsob vypravování. Vyprávějte o Bohu svým životem. Někdy vyprávíme nejvíce, když máme zavřená ústa. Vyprávějme o Bohu prostě tím, jak žijeme, jak milujeme, jak odpouštíme, jak jsme milosrdní, jak jsme spravedliví, jak usmiřujeme, jak se obětujeme, jak ustoupíme, jak se obětujeme, jak Boha uctíváme. Ano musíme mluvit, bez toho by to nešlo. Ale vyprávějme také svými činy. Ty často mluví nejhlasitěji. Vyprávějte!

Jsem přesvědčen, že právě naše vyprávění si Pán Bůh může použít k cílům, které tady žalmista prezentoval. Naše vyprávění bude mít věčný užitek. Na druhé straně se musím já sám přiznat, že jsem si znovu uvědomil, že jsem ve svém vyprávění příliš často zaostal za Božím očekáváním a nebyl dobrým tátou. A teď, když už dětí dospívají, si to moc často znovu a znovu uvědomuji. Kolik jsem toho zanedbal, kolik nestihl a čas nejde vrátit. A možná nejsem sám. Možná se cítíte podobně. Ale tady vstupuje do hry ta úžasná Boží milost. Dává nám šanci dnes prosit za odpuštění. A dnes nám odpouští. A zároveň nás dnes staví na nohy a říká, že dnes máme šanci vyprávět o velkém Bohu. A tak nezáleží kolik vám je let a jak staré máte děti, nezáleží na tom, zda vůbec máte děti. Vyprávějte kolem sebe o tom, jak velký je Pán Bůh.

Otázky k zamyšlení:

1. Jaké hlavní cíle by měli mít rodiče při výchově svých dětí?

2. Jak se mohu připravit, abych lépe vyprávěl o Bohu, který se zjevil v Bibli?

3. Jak a kdy mohu vyprávět o Bohu, který se projevuje v mém životě?

4. Co mohu zlepšit, abych jasněji vyprávěl o Bohu svým životem?

   Audio záznam naleznete zde.

            Video záznam naleznete zde.