Výchova z kříže
Každý
rodič to dobře zná. Výchova dětí je náročná. Každý rodič má od svých dětí
nějaké očekávání, má na ně nějaké nároky. Rodiče určují jistá pravidla a
očekávají, že je děti budou respektovat. Jako rodič nedávám různé příkazy svým
dětem proto, aby si ony zasloužily být mými dětmi. Ony budou mými dětmi, ať už
budou poslouchat nebo nebudou. Ale ty příkazy jim dávám, protože chci pro ně to
nejlepší. A očekávám, že mne poslechnou právě proto, že jsem jejich otec, a protože
mne respektují a věří mi, že chci pro ně to nejlepší.
Podobně
je tomu s naším vztahem k Bohu. Neposloucháme Ho, abychom se stali
Jeho dětmi. Posloucháme Ho, protože jsme Jeho dětmi a protože Mu věříme,
že On chce pro nás to nejlepší.
Jako milované děti následujte
Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za
nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. O smilstvu, jakékoliv
nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty,
kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte
vzdávat Bohu díky! (Efezským 5:1-4)
Tento text, který je určen na
dnešní postní neděli, se tak trochu vymyká běžným textům v postním období.
Jeho základem jsou totiž příkazy. To znamená zákon! Většinou se v postu
zaměřujeme na evangelium, na Kristovo Golgatské vítězství. Tento text také
hovoří o Kristu, dokonce také hovoří o Jeho oběti. Ano, ten text přináší jasné
evangelium, protože hovoří o tom, že se Kristus za nás vydal. Nicméně, tato perla
evangelia je zasazena do kontextu zákona. Je zde řečeno, že my, křesťané, máme
žít jako Kristus. A to není evangelium. To není dobrá zpráva. To je zákon, je
to těžký úkol. Naším úkolem je žít jako Kristus. A tento úkol nám není
daný, abychom získali spasení, ale proto, abychom sami sebe ochránili od
tragédie a svou poslušností oslavili našeho Pána. Znovu opakuji, tyto příkazy
vyplývají z evangelia, z toho, že člověk uvěřil Ježíši Kristu. Co
tedy my, kdo jsme uvěřili, že Ježíš za nás prolil svou krev, máme dělat?
Podívejme se do tohoto textu.
Vidíme v něm 6 zákazů, 6 varování. Apoštol Pavel nám tady říká, co nemáme
dělat.
1. Varování před
smilstvem
Žijeme
v době, kdy v sexuální oblasti padly téměř všechny hranice.
V sexu je už dovoleno téměř vše. Jedinou výjimkou je snad provozování sexu
s dětmi. Jinak si každý může dělat téměř co chce. Náš text ovšem říká, že
o smilstvu, ať se mezi křesťany ani nemluví. Co je tím smilstvem?
V řečtině je zde použito slovo „porneia.“ To slovo obecně znamená jakýkoli
sexuální hřích. Nicméně, opakovaně je toto slovo použito výhradně pro
předmanželský sex. Dovolte dva příklady.
Apoštol
Pavel píše v 1.Korintským 7:2 „Abyste
se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.“
Z tohoto textu vyplývá, že svobodní se mají raději oženit, než aby se
dopustili smilstva. Takže smilstvem je tady míněn sexuální styk těch, kdo ještě
nejsou v manželství.
Jako
další příklad použijme slova Ježíše Krista. Ten říká: „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství,
smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ (Matouš 15:19) Tady stojí
slovo smilství hned za slovem cizoložství. Cizoložství je manželská nevěra, sex
praktikovaný ženatým mužem či vdanou ženou s člověkem jiným než je manžel
či manželka. A to, že smilství stojí ještě za tím, znamená, že smilstvím je
myšleno ještě něco jiného než cizoložství. Docházíme k závěru, že je to
teda praktikování sexu osob, které nejsou v manželství.
Takže
to první, před čím efezské křesťany apoštol Pavel varuje je mimomanželský sex a
pravděpodobně to můžeme zúžit ještě více a říci předmanželský sex. Pokud tedy
chceme následovat příkladu Ježíše Krista, pokud se chceme zvát křesťané,
Kristovci, máme se vyvarovat předmanželského sexu.
Myslím,
že to varování je celkem jasné. Nicméně, většina z nás, kdo jsme teď tady,
už jsme ženatí či vdané. Co to znamená pro nás? Pokud jste byli uchráněni sexu
před manželstvím, tak za to děkujte Pánu. Pokud jde o hřích, který jsme už Pánu
vyznali, tak Mu děkujme za milost a odpuštění. Pokud zbývá ještě nějaká jiná
varianta, tak vás zvu k pokání, ať už je to jakkoli stará událost.
2. Varování před
nezřízeností
To druhé, před čím nás tady
Pavel varuje je nezřízenost. Dovolte, že znovu připomenu celý verš: „O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo
chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu.“
(v.3) Bible 21. století místo slova nezřízenost používá doslovný překlad, slovo
nečistota. Samozřejmě je důležité pochopit i zde, co má apoštol Pavel na mysli.
Když se podíváme, jak toto slovo používá Nový zákon, tak musíme dojít
k závěru, že jde o sexuální nečistotu. To slovo rozvíjí to předchozí
slovo, smilstvo.
Jedno z míst, kde se slovo
nečistota vyskytuje je první kapitola listu Římanům. Tam čteme: „Proto je Bůh nechal na pospas nečistým
vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu
za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben
na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily
přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s
ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí
hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“
(Římanům 1:24-27)
Tady je řeč o homosexuálním
chování. To je příklad nečistoty, který má apoštol Pavel na mysli. A znovu
opakuji, že říká: „o nezřízenosti
... ať se mezi vámi ani nemluví“
(v.3) Jasné varování. Varování, které potřebujeme, protože žijeme v době,
která nám říká, že to všechno je normální a v pořádku. Je to všude kolem
nás. Není to jen Řím nebo Efezus. Není to jen New York nebo Praha, je to i Třinec.
A tragedii je, že už i mnohé církve v takovémto chování nevidí nic
hříšného. Ale zde Boží slovo jasně hovoří o zhoubě takového počínání.
3. Varování před
chamtivostí
A
pak se dostáváme k třetímu varování. Tady jsme voláni, abychom nebyli
chamtiví. Bible 21. století používá podobné slovo. Hovoří o chtivosti. Nemáme
být chtiví a chamtiví. A jelikož to slovo navazuje na ta dvě předchozí slova,
tak předpokládám, že ten základní význam chtivosti či chamtivosti je tady
především v oblasti sexu. Znáte ty známa slova Ježíše: „Každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní
zcizoložil ve svém srdci.“ (Matouš 5:28) A věřím, že před takovou chtivostí
a chamtivostí nás tady Pán Bůh varuje. Ty předchozí varování se týkají
praktických činů. Toto varování se týká naši mysli, našich postojů, našich
pohnutek. A i tady jsme svědky obrovských útoků a to zvláště na muže. A tak
jsme tady vlastně vyzýváni, abychom se varovali čehokoli, co takovou chtivost
rozdmýchává.
Myslím
si, že křesťané si nemohou dovolit číst noviny a časopisy, kde je nahota a
každý druhý článek o sexu. Jsem přesvědčen, že to člověka nenechá chladného,
ale rozdmýchává to chtivost. Bulvárním časopisům bychom se měli vyhýbat. Měli
bychom se vyhýbat mnohý televizním programům. Chraňme svoji mysle, nevystavujme
se tomu, co nás vede k chamtivosti.
4.-6. Varování před
sprostými, hloupými a dvojsmyslnými řečmi
To
čtvrté, páté a šesté varování spojím do jednoho. Čtvrtý verš našeho textu říká:
„Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči
se nepatří.“ Co znamenají tato slova nám je asi dobře jasné a tak se zde
dlouho nezdržíme. Víme, co je mluvit sprostě. Chraňme se vulgarismu.
Nepoužívejme tato slova. Ale nezůstaňme ani pasivní, když lidé kolem nás tato
slova používají. Nenechte si to líbit a ozvěte se. Samozřejmě ne drsně, ale
myslím si, že když chlapům v práci řeknete, že si jich vážíte, ale že máte
malou prosbu, aby nemluvili sprostě, tak to často zabere. Jednoduché to není,
ale musíme o to usilovat.
Potom
tam je řeč o hloupých řečech. To je poněkud širší pojem. Tam se může schovat
cokoli, ale myslím že jde především o zbytečné a nepodstatné řeči, které navíc
ubližují. A pokud si nejste jisti, zda to, co říkáte, je hloupé řečnění nebo
ne, tak se sami sebe ptejte, zda byste tak mluvili i v přítomnosti Ježíše.
To nám někdy rychle situaci vyjasní.
A to
poslední se týká dvojsmyslné mluvy. Ano, někdy jde i dvojsmysl použít pro dobrý
humor. Ale tady je řeč o dvojsmyslu, který zraňuje a ubližuje. O takové
řeči, která rozbíjí přátelství, které je plná přetvářky a útočnosti. Takové
řeči se máme vyvarovat. „Vést sprosté,
hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří.“ (v.4)
Bratři
a sestry, kdybychom tady skončili toto kázání, tak by to moc dobré kázání
nebylo. Ano potřebujeme vědět, co nemáme dělat, ale my potřebujeme i nějakou
naději, nějaké východisko. A apoštol Pavel tuto naději a východisko
poskytuje. On ukazuje, jak se tomuto všemu máme bránit. Ten čtvrtý verš končí
těmito slovy: „Vy máte vzdávat Bohu díky!“
Bratři
a sestry, opakem těch žádostí těla, o kterých jsme mluvili, je život ve
vděčnosti Bohu. To je druhá alternativa. Buď budeme podléhat svému tělu a jeho
tužbám nebo budeme spokojeni v Bohu, vděčni Bohu. Ale nejen tohle se
dovídáme z této kratičké věty. Z této kratičké věty se dovídáme, proč
jsou smilstvo, nezřízenost, chamtivost, sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči, proč
to všechno je tak strašně nebezpečné. To proto, protože nás to odvádí od Boha.
Odvádí nás to od toho, abychom v Něm měli své štěstí, o toho, abychom Mu
byli vděční. Proto je to tak nebezpečné. Proto apoštol Pavel říká: „Dobře si pamatujte, že žádný smilník,
prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království
Kristovu a Božím.“ (v.5)
Neberme
tyto žádosti těla lehkovážně. Jde o hřích, který nás zničí a odvede od
Boha. Víte, spousta lidí si dává pozor se sexem, protože má strach z AIDS.
Ale tady je něco horšího než AIDS. Tady je řeč o pekle a věčnosti bez Boha. A
proto nás apoštol volá k vděčnosti. Opakuje to i ve dvacátém verši naší
kapitoly: „Vždycky za všecko vzdávejte
díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“
A
tady se dostáváme zpátky tam, kde jsme začali. Říkali jsme, že máme žít tak,
jako Kristus, protože si připomínáme to vzácné evangelium. Připomínáme si, že
Kristus za nás na Golgatě prolil svou Krev. Připomínáme si, že z Jeho
milosti jsme Jeho dětmi. A tak buďme za to vděčni a v Jeho síle nechtějme
už více hřešit.
Audio záznam naleznete zde.