Michal Klus - Je psáno...

Smrt je hrozný zloděj. Učedníci to na velký pátek pocítili na vlastní kůži. Smrt jim vzala Ježíše. Smrt jim vzala jejich plány. Smrt jim vzala budoucnost. Smrt jim vzala naděje. Smrti jim vzala toho, kdo je měl rád. Smrt jim vzala toho, kdo je vedl, kdo je formoval, kdo je měnil. A On je teď pryč. Co jim vlastně ještě zbylo? Vzpomínky? Útěcha, že bude dál žít v jejích srdcích? To jsou jen velmi chabé náplasti na bolest.

Křesťanské poselství Velikonoc ale hlásá, že smrt je poražena. Ona už nás nedokáže okrást! Vzkříšení Ježíše Krista vzalo smrti její moc. Přečtěme si jeden z evangelijních záznamů o vzkříšení Ježíše, jde o poslední záznam evangelisty Lukáše.

Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.". Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti." (Lukáš 24, 36-49)

Tento příběh popisuje, co se stalo v den vzkříšení večer, tedy na konci toho nedělního dne. Dovolte, že z Lukášova svědectví vytáhnu tři velikonoční pravdy.

1. pravda: Ježíš je živý

Ježíš zemřel a byl pohřben. O dva dny později se najednou objeví v místnosti mezi učedníky. Ti jsou absolutně šokování, nevěří svým očím. Jsou schopní více věřit zjevení ducha, než tomu, že by Ježíš vstal z mrtvých. Oni to rozhodně nečekali. Nikdo se Ježíše nezeptal, proč Mu to trvalo tak dlouho a proč nepřišel dříve. Naopak. Jsou v absolutním šoku. A Ježíš je musí přesvědčit, že to je reálně On.

Hrozně mne bolí, až uráží, jak mnozí teologové přesunuli vzkříšení Krista do říše alegorie. Před léty jsem byl spolu s dalšími vyslán naší církvi na jednání s vedoucími jedné luterské církve v Německu. Když jsme slyšeli, jak tam mnohé otázky Bible chápou úplně jinak než my, tak se jich jeden bratr zeptal, zda věří, že Ježíš Kristus historicky zemřel a byl vzkříšen z mrtvých. Na to místní biskup odpověděl, že to pro něj není důležité. Řekl, že pro něj stačí, že tento Ježíš vstal z mrtvých v srdcích učedníků a také v jeho srdci. Co se tím snažil říct? Vlastně říká, že nevěří v to, že Ježíš byl reálně vzkříšený. Ale věří, že když Ježíše považujeme za vzkříšeného ve svém srdci, tak nám to dává naději, a to mu stačí. To je nesmírně smutné.

Podívejme se zpátky na tak, co popsal Lukáš, který si dal za cíl, aby co nejvěrněji popsal, co se stalo. On popisuje Ježíše, který k nim mluvil. On popisuje Ježíše, který jim ukázal rány na svém těle a vyzval je, aby se dotkli a přesvědčili, že je živou bytostí. A následně se jich zeptá, zda mají něco k jídlu a pojedl s nimi. To už měl Ježíš takový hlad, že to nemohl vydržet? Určitě ne. On s nimi jí z jednoho prostého důvodu. Prostě chtěl, aby mimo jakoukoli pochybnost viděli, že to je On, vzkříšený živý Ježíš Kristus.

Přátelé, když čteme tento evangelijní záznam, vidíme, že Ježíše chce, aby bylo mimo jakoukoli pochybnost, že On je vzkříšený. Není pouhou vzkříšenou myšlenkou. Není pouhým duchem. Jeho tělo bylo vzkříšeno.

Ježíš je opravdu vzkříšený. Ježíš je živý. To je absolutní základ křesťanské zvěsti. Proto Pavel jednoznačně proklamuje: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná.“ (1.Kor 15, 17) Pokud ovšem byl vzkříšen, máme záchranu od marnosti.

2. pravda: Ježíšovo poselství je živé

Co se stalo po tom, kdy se Ježíš ukázal učedníkům, nechal na sebe sáhnout a pojedl s nimi? Poslouchejte: „Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“ (v.44-45)

Když se díváme na aktivitu Ježíše po vzkříšení, tak opakovaně vidíme, že vysvětluje Písmo. Proč, protože teď po Ježíšově smrti a vzkříšení, začaly věci do sebe zapadat. Před tím mnoho souvislosti učedníci vůbec nechápali. Opakovaně jim Ježíš říkal, že bude zabitý a že vstane z mrtvých a oni tomu nerozuměli, nečekali to. Ani v momentu kdy se to dělo, jim to nedocvaklo.

Teď jim to Ježíše vysvětluje znovu. A teď jím otevírá mysl a oni najednou vidí, oni najednou rozumí, oni najednou věří. Proč? Protože poselství evangelia je živé a Kristovou smrtí a Jeho vzkříšením se stává kompletní. Už není třeba nic připsat. Už víme všechno.

Stejně tak, jako poselství o Mesiáši, který zemřel a vstal z mrtvých, změnilo životy učedníků, tak měnilo velké množství dalších životů - nejprve v Jeruzalémě, potom v Judsku, následně v Samařsku, potom v dalších koutech římské říše a nakonec ve všech koutech světa. Nejen, že je Ježíš živý, Jeho poselství, evangelium, je živé a životadárné. Mění lidské životy.

Dovolte, že se krátce podělím o příběh Christophera Yauana, jehož biografii jsem v únoru přečetl. Chris vyrostl v USA a byl synem přistěhovalců z Číny. Tatínek byl zubař a maminka v jejich ordinaci pracovala jako administrativní pracovnice. Měl staršího bratra. Ten však na rodinu nějak zahořkl a téměř s ní neudržoval kontakt. Chris studoval zubařinu na prestižní univerzitě. Bylo to v devadesátých letech minulého století. Potom vyšlo najevo, že Chris na univerzitě udržuje vztah s jiným mužem. Žil jako homosexuál. Když se to maminka dověděla, zbortil se jí život. V té době bylo její manželství ve velké krizi, starší syn byl pryč a ona všechny své naděje vkládala do Chrise. Rozhodla se, že ukončí svůj život. Nebyla věřící, ale rozhodla se, že ještě před tím, než si vezme život, navštíví jednoho známého kaplana. Nerozuměla téměř ničemu, co říkal, a na odchodnou dostala malou brožuru. Pak si koupila jednosměrný lístek na vlak do města, kde studoval Chris. Byla rozhodnutá ho ještě jednou uvidět a pak si vzít život. Ve vlaku se pustila do čtení zmiňované brožury. Byla určena rodičům dětí, které zápasí se stejnopohlavní přitažlivostí. A když četla, byla v šoku. Brožura totiž popisovala, že každý člověk, i homosexuál, má v Božích očích obrovskou hodnotu. Četla, že Bohu záleží na každém jednotlivci. Četla, že Bůh sám se v Ježíši Kristu obětoval, aby zemřel za jakýkoli hřích a aby nás dovedl k sobě. Toto ji naprosto šokovalo. Nikdy před tím to neslyšela. Místo toho, aby si vzala život, si koupila Bibli a začala ji doslova hltat. Netrvalo dlouho a ona v pokání vydala svůj život Pánu Ježíši Kristu. O nějaký čas později Pánu Ježíši uvěřil i její manžel.

Potom nastal dlouhý proces, kdy začala obnovovat důvěru u Chrise. Ten ji ale stále odmítal. Vrhal se z jednoho neúspěšného vztahu do druhého. Přibyly drogy. Ukončil studium a stal se z něj drogový dealer. Nakazil se HIV. Vše vyvrcholilo tím, že byl zatčen a odsouzen k 6 letům vězení za distribuci drog. Celé ty roky se mu jeho maminka snažila projevovat lásku a mluvit mu o Ježíši, který jej miluje. On ji většinou velmi hrubě odbyl. Ale najednou byl ve vězení a věci se začaly měnit. Najednou měl zájem o maminčiny návštěvy. Najednou si uvědomil, že ona ho celou dobu měla ráda, zatímco staří přátelé se vytratili. Sáhl tedy po její knize. Začal číst Bibli a jeho život se změnil. Když po letech odcházel z vězení, byl vězeňským kazatelem a vedl vězeňský sbor. Už z vězení si dal přihlášku na teologii a následně teologii vystudoval. I když kvůli HIV čelí různým zdravotním problémům, píše knihy o sexualitě, přednáší a vyučuje. Naše Miriam ho slyšela na jedné mládežnické konferenci a tam mi koupila Jeho knihu.

Boží slovo stále mění lidské životy. Proto ho tady čteme a kážeme. Proto ho nabízíme známým a přátelům. Proto ho Ježíš otevíral s učedníky. V evangeliu o vzkříšení je totiž moc.

3. pravda: My můžeme být navěky živí

Dále v tom textu čteme: „Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.“ (v.46-48)

Ve jménu vzkříšeného Ježíše se zvěstuje pokání a odpuštění hříchů. A to je ta nejnadějnější zpráva, kterou tento svět má. Kristovo vzkříšení otevírá dveře odpuštění a tedy i našemu vzkříšení.

Mnoho lidí dnes věří, že po smrti něco je. Mnoho lidí v naší zemi věří, že po smrti se staneme jakousi součásti tohoto vesmíru. Prostě konec si nechce mnoho lidi připouštět. Ale po čem člověk niterně touží? Největší touhou člověka přece není, aby se stal součásti nějakého vesmíru. Člověk touží po tom, aby byl milován, aby miloval, aby byl mezi těmi, kdo ho milují a které miluje. Takto jsme byli stvořeni. A tato touha jen potvrzuje realitu vzkříšení. Vzkříšení je mnohem více než návrat k životu. Vzkříšení je to, že všechny naše niterné touhy, které zde nebyly naplněny, dojdou svého naplnění v přítomnosti vzkříšeného Ježíše! Možná někdo toužil po partnerovi, kterého nikdy neměl. Vzkříšení znamená, že naše touhy budou dokonale naplněny. Možná někdo touží po dítěti a nikdy ho neměl. Vzkříšení znamená, že naše touhy budou dokonale naplněny. Možná někdo toužil po zdraví, které nikdy neměl nebo které ztratil. Vzkříšení znamená, že naše touhy budou dokonale naplněny. Možná někdo toužil, aby se děti vrátily z cesty destrukce. Vzkříšení znamená, že naše touhy budou dokonale naplněny.

Ne nechci říct, že Pán Bůh splní všechna naše přání. Chci říct, že při vzkříšení budeme mnohem více živi, než jsme teď, protože všechny naše touhy budou naplněny přítomností vzkříšeného Ježíše Krista.

Žádá to jen jediné. Musíme tomuto Ježíši patřit, musíme Mu věřit. Naše já s Ním musí zemřít a být vzkříšeno. Vzkříšený Ježíš je vstupenkou do dokonalé věčnosti.

Milí přátelé, někteří o mně víte, že nerad nakupuju. A jsme vděčný rodině, že to tolerují. Ale minulý týden jsem musel do Kauflandu. A poprvé jsem tam využil samoobslužnou pokladnu. Když jsem zaplatil, strkal jsem účtenku do peněženky. Pán z ostrahy mi řekl: Ještě ji neschovávejte. Ještě ji budete potřebovat. Nechápal jsem. Ale pak jsem narazil na zavřené dveře. Nemohl jsem dál. Bylo třeba vytáhnout účtenku a naskenovat kód. Potom se dveře otevřely.

Milí přátelé, za chvíli Velikonoce skončí. Neschovejte vzkříšeného Ježíše někde do peněženky. Ježíšovo vzkříšení je vaše účtenka. Ono otevírá cestu k vašemu vzkříšení.

„Vy jste toho svědky.“ (v48) řekl nakonec Ježíš. Jděte, a buďte svědky o Ježíšově vzkříšení, aby ještě mnozí díky Jeho vzkříšení měli otevřené dveře k vlastním vzkříšení a věčnému životu. My jsme toho svědky. Amen.