Michal Klus - Je psáno...

Máme za sebou první dvě kázání ze série Vztahy mezi námi. V první sérii jsme hovořili především o důležitosti stejného základu. Naším základem není pouze nějaký stejný zájem či nějaké historické vazby. Naším základem je samotný Pán Bůh. On je důvodem, proč jsme tady spolu v tomto sboru. Kdyby tady nebyl On a naše víra, tak se nelišíme od jakéhokoli dalšího spolku. Ale On tady je a je důležité pamatovat, že církev je něco diametrálně jiného než nějaká firma či třeba spolek zahrádkářů.

Minule jsme pak hovořili, že církev se skládá z různých členů, kdy každý je jinak obdarován a hraje jinou roli. Jsme různí. Ale dohromady tvoříme jednotu, jejímž centrem je Pán Ježíš. Bible pro to používá obraz těla s různými částmi, jehož hlavou je Ježíše.

Dnes pokračujeme v našem textu a budeme hovořit o tom, že jako členové Kristova těla vedeme stejný zápas. A to nás vlastně jednotí. Tedy zase hovoříme o tom, co je pro nás stejné. Přečtěme si ten dnešní text.

To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

 Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili - pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

(Efezským 4, 17-24)

Apoštol Pavel tady pokračuje v praktických instrukcích pro křesťany v Efezu, ale i v Třinci. V tomto textu používá čtyři příkazy. Nežijte jako pohané! Odložte staré! Obnovte se! Oblečte nové! Nebudu dnes rozebírat tyto příkazy, protože to jsem už dělal v kázání v říjnu. Kdo máte zájme, najděte si ho na internetu. Jmenovalo se Cesta k uzdravení. Dnes chci zdůraznit dvě pravdy o nás, které z tohoto textu vyplývají. Tou první pravdou je, že všichni bojujeme s pokušením žít jako pohané. A ta druhá, že všichni se potřebujeme učit Krista.

1. Všichni bojujeme s pokušením žít bezbožně

Občas slyším, jak lidé hovoří o těch, co chodí do kostela jako o pokrytcích. Tvrdí, že doma či v práci se chovají strašně a v kostele se předvádějí, jak jsou zbožní. Ano, to se, žel, může dít. To, že někdo chodí do kostela, neznamená, že Pán Bůh proměňuje jeho život. I Ježíš sám kritizoval náboženské lidi za jejich pokrytectví.

Na druhé straně jsem se setkal i s těmi, kteří na pozvání do kostela reagovali tím, že řekli, že to není pro ně, protože oni jsou hrozní lidé. Prostě si byli vědomi své morální bídy, a měli pocit, že oni do kostela nepatří. Vždyť tam jsou ti slušní lidé.

Pro obě skupiny těchto lidí mám důležitou zprávu. My všichni jsme lidé, kteří mají problém s nemorálnosti a hříchy různého charakteru. A pokud patříme Pánu Ježíši, tak také platí, že my všichni bojujeme s pokušením žít bezbožně. My všichni. Do jednoho.

Mám pro vás ještě jednu špatnou zprávu. Až do smrti se toho nezbavíme. Před pár týdny jsem mluvil s jednou z našich nejstarších sborovniček, věřím, že se na mne nebude zlobit, že to prozradím. Byla to sestra Emka Mitregová. Ta má 95 let. A říkala mi, jak ji na mysl zase lezly zlé myšlenky strachu a sebelítosti. Ani v 95 letech nám to zlo nedá pokoj. Na druhé straně, sestra Emka je i pro mě vzorem člověka, který v tom zápase důvěřuje Pánu.

Milí přátelé, když mluvíme o vztazích v církvi, tak si moc dobře uvědomujeme, že máme daleko k dokonalosti. I v našich vztazích přichází bolest a vzájemná zranění. Křesťané ještě nejsou vysvobozeni od hříchu.

Jak zněla ta první Pavlova instrukce? „Nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ“ (v.17) Proč to Pavel křesťanům a členům církve píše? Protože všichni křesťané zažívají pokušení, žít jako pohan – tedy tím se myslí jako neznaboh, jako ten, kdo nad sebou nemá vyšší morální autoritu.

Pokud není bůh, tak ho takový člověk v prvé řadě nebudu uctívat. Rozhodně tedy nebude plýtvat čas modlitbami, čtením Bible nebo chozením do kostela. Pokud není Bůh, tak ten, kdo je materiální evolucionista, bude usilovat, aby byl co nejsilnější, protože silnější vyhrává. Takže bude usilovat především o peníze a postavení. Pokud člověka nezajímá osud druhých a nechce nic předat další generaci, tak zvolí cestu maximálního užívání si. Sex, drogy a rokenrol. To je pár příkladů toho, jak žijí někteří z těch, kdo nevěří v Pána Boha. Ale nechci se jich dotknout. Je tady spousta nevěřících, kteří žijí morální život naplněný službou druhým.

Apoštol Pavel před pokušením pohanského životního stylu varuje i efezské křesťany. Pán Bůh skrze Pavla před pokušením žít pohanským stylem varuje i třinecké křesťany. My všichni jsme totiž v pokušení žít pohanským životním stylem.

Já sám zažívám ta pohanská pokušení. Někdy ráno si říkám, že přece ještě nemusím vstávat. Když mi náhodou nevyjde čas na modlitbu a stižení nad Božím slovem, vždyť to tak strašně nevadí. Vždyť si celé odpoledne budu připravovat kázání. Ale to je pohanské pokušení, kdy zapomínám, že vše dobré přichází pouze od Pána Boha.

Nebo si někdy říká, že by bylo super, abych byl slavný kazatel, aby si naše bohoslužby pouštěly desetitisíce lidí a aby říkali, jak je to v tom Třinci skvělé. Ale to je pohanská touha po slávě a úspěchu podobná stavitelům Bábelské věže.

Nebo někdy toužím po tom, abych měl spoustu peněz, a abych už mohl jít do důchodu, nepracovat, na půl roku si zajet odpočinout někde na ostrůvek, kde je teplo a potom si užívat koníčky a vegetit. Ale to je pohanská touha lenivosti a zahálky. Vždyť mne Pán Bůh povolal k jiným věcem.

Jindy mne přepadají pohanské myšlenky rezignace, skleslosti, strachu a paniky. Ale vždyť přece mám na své straně Pána.

Přátelé, když mluvíme o vztazích mezi námi, musíme si uvědomit, že my všichni se rveme s pohanskými touhami. Každého přepadají možná trochu jiné. Potřebujeme se vidět jako zápasící hříšníky. Někdo zápasí s pomlouváním, někdo se zodpovědností, další je lenivý, jiný vystrašený a uzavřený. Přicházejí mezi nás ti, kde rozbili manželství nebo propadli závislosti. Máme za sebou různé kotrmelce a některé ještě před sebou. Všichni čelíme pohanským pokušením. A my se tak potřebujeme zároveň i vidět. Potřebujeme se vidět, jak zápasící jednotlivce. Nepovyšujme se jeden na druhého. Žijme pokorně. Dejme si také pozor na falešná očekávání dokonalých bratří a sester. Takovými nedokážeme být. Naopak, vědomí naší slabosti nás má vést k soucitu a milosrdenství. A také k tomu, že si v těch zápasech budeme vzájemně pomáhat. Je to totiž boj!

Musím zmínit ještě něco. Jsou takoví, kteří se s těmi pohanskými pokušeními opravdu už neperou. Vskutku je to možné. Ale pozor, nejsou to ti, kdo nad nimi zvítězili. Právě naopak. S pokušením se nepere ten, kdo už to vzdal. Možná stále chodí do kostela, ale už se nepere s pokušením žít jako pohan. Možná už jako pohan žije. Možná se to týká někoho z vás. Možná už se vůbec nemodlíte. Možná už nezažíváte pokání. Možná už bezostyšně kradete materiál z práce. Možná už jste propadli závislosti a neřešíte to. Možná udržujete nemanželský sexuální vztah a vyhovuje vám to. Možná jste ztratili jakýkoli soucit s potřebnými. Možná se považujete za někoho mnohem více, než jsou ostatní. Dosaďte si tam, co chcete.

Ano, může se stát, že se někdo s pohanským pokušením přestane prát. Ale je to vždy prohra. Stane se to tomu, kdo se pohanem stane. Ale pozor, jsou jen dvě cesty – cesta s Ježíšem, nebo cesta pohanská – bez Ježíše. Nicméně, dobrou zprávou evangelia je, že Pán Bůh se chce smilovat. On i pohanům nabízí ruku a volá je zpátky k sobě. On vyhlíží návrat marnotratných synů a dcer. Tak se k Němu vraťte.

2. Všichni se potřebujeme učit Krista

Ne nespletl jsem se. Opravdu se potřebujeme učit Krista. Apoštol Pavel komentoval náš hříšný život a doslovně zapsal, že jsme se Krista takovým způsobem neučili.  Pavel tedy zdůrazňuje, že přirozeně jsme hříšní, ale že odpovědí a návodem na to, jak zažívat pokojný život, ale také dobré vztahy v našem společenství je to, že se všichni budeme učit Krista. Co to znamená? Odpověď nacházíme v dalších verších.

„ Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (v.22-24)

Tedy my všichni jako křesťané bojujeme s pokušením žít pohansky. Ale my všichni, jako křesťané, se také učíme Krista tím, že to staré svlékáme a oblékáme to nové. My to děláme sami, ale také spolu. Zároveň jsme povolání, abychom si v tom pomáhali. Při tom všem si musíme dát pozor, abychom pouze nepoukazovali na třísky v oku druhého, ale abychom si opravdu pomáhali ukazovat na Pána Ježíše Krista. To je způsob, jak proměňovat své smýšlení.

Máme tedy stále znovu a znovu odkládat to, co nás táhne k pohanství, a máme se stále nově a nově oblékat v nové lidství. Jak to jde praktický? Potřebujeme se více dívat na Ježíše. Potřebujeme Jej znovu a znovu vidět jako milujícího. Potřebujeme jej znovu a znovu vidět jako toho, který nás volá k odporu k pohanskému stylu života a k pokání. Potřebujeme Jej vidět, jako toho, který odpouští. Potřebujeme Jej vidět jako toho, který je s námi, když vedeme těžké bitvy. Potřebujeme Jej vidět jako toho, který nám dává sílu a proměňuje nás.

Včera jsem slyšel takový hezký příklad. Pastor Tim Keller říkal, že patřit Kristu, to znamená, že On s námi bydlí. Ale ne v domě, ale v naší garsonce. Je prostě všude s námi. On je tak blízko, že slyší, co my slyšíme a mluvíme. On vidí, na co se my díváme. On se dotýká toho, čeho my se dotýkáme. On je prostě s námi. Zkuste na to v dalších dnech myslet. Vědomí té Jeho milující blízkosti proměňuje naše smýšlení. Vědomí té Jeho blízkosti nás vede k tomu, že chceme rychle svléct, to špinavé, protože v Jeho blízkosti nechceme být špinaví, a obléct si to krásné. Ale ne nějak pokrytecky, abychom se předvedli, ale prostě s vědomím, že nemusíme být špinaví, protože On nám dal nový šat a my chceme chodit v tom, co je Jeho. A když to zašpiníme, tak to zase vyměníme, aby On na nás mohl být hrdý.

Milí přátelé, pokud chceme budovat dobré vztahy mezi námi, potřebujeme si být vědomi toho, že my všichni bojujeme s pokušením žít bezbožně, ale také, že my všichni se pořád potřebujeme učit Krista. Prosím vás, pomáhejme si navzájem v tom poznávání Pána Ježíše. Povzbuzujme se ke čtení Božího slova. Sdílejme se o tom, co nás oslovilo a co nás Pán Bůh učí. Modleme se jeden za druhého. Když nám někdo řekne o nějaké těžkosti či bolesti, pomodleme se za něj hned. Povzbuzujme se k účasti na setkáních sboru. Zajímejme se o ty, kteří se ve sboru chybí. Budujme vzájemné vztahy tím, že si budeme Pomáhat učit se Krista. Pak budeme požehnáni a pak budeme požehnáním i druhým.