Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápas o svobodu

7. 7. 2019

a.jpgMilí bratři a sestry, dnešním dnem začínáme naší letní sérií kázání, kterou jsme nazvali Svoboda v Kristu. Cyril a Metoděj nám tu svobodu přinesli. Hus za ní bojoval až na smrt. Je moc důležité, abychom byli svobodní a abychom si té svobody vážili. Chceme společně studovat list Galatským, který je poznamenán právě tím zápasem o opravdovou svobodu, kterou můžeme mít díky Pánu Ježíši.

Chceme vás zároveň pozvat k tomu, abyste si tento list sami přečetli, třeba i opakovaně a zároveň k tomu, abyste si třeba k tomuto listu přečetli či poslechli i něco více. Ale to už je na vás.

Než se pustíme do úvodní pasáže, dovolte, že připomenu, že apoštol Pavel nepíše jednomu sboru, ale vícero sborům v oblasti Galacie, tedy v dnešním Turecku. Pozor, nepleťme si to s Galicii – to je ve Španělsku ani s Galií, která je hlavně ve Francii a ke které patří slavní Gálové Asterix a Obelix. I když je možné, že ta oblast se jmenuje Galacie právě proto, že se tam ti Gálové z Evropy usadili. Každopádně tu Galacii apoštol Pavel navštívil na své první misijní cestě a zakládal tam sbory.

Nevíme přesně, kdy ten dopis byl napsán. Mnozí učenci se přiklánějí k teorii, že ho apoštol Pavel napsal při pobytu v Korintu v průběhu své druhé misijní cesty.

Než se pustíme do první části tohoto listu, tak ještě připomenu, že Martin Luther považoval list Galatským spolu s listem Římanům za zcela zásadní. A moji modlitbou je, abychom skrze studium této epištoly nacházeli ještě hlubší prožití svobody, kterou nám vydobyl Kristus.

               

Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! (Galatským 1, 1-9)

 

Přečetli jsme úvod listu Galatským. Začátek je docela typický. Zjišťujeme, kdo píše, komu píše a následuje pozdrav. To, co vůbec není typické, je drsná kritika, která hned potom následuje. Ale vezměme to postupně.

Kdo píše: „Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou.“ (v.1-2) Všimněte si opět toho, jak Pavel popisuje svoje apoštolství. Zdůrazňuje, že je apoštolem ne proto, že ho k tomu ustanovili lidé. Ale píše, že je ustanoven Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých. A jak uvidíme už příští týden, Pavel to svoje pověření nezmiňuje jen tak náhodou. Je to moc důležité, že má povolání od Boha. A co je Boží povolání, o tom jsem před několika týdny měl samostatné kázání. Tak se k tomu případně můžete vrátit. A dále zde vidíme, že nepíše to sám, ale spolu s ostatními bratřími, kteří jsou s ním. Ale ti jsou asi pouze v pozici těch, kdo posílají pozdravy.

Komu píše: církvi v Galacii.

Pozdrav: „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista…“ (v.3)

Ale tady pozdrav nekončí a Pavel ho rozvíjí a ukazuje nám, co je to, co mu leží na srdci a o čem bude ten dopis. „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.“ (v.4-5) Pavel to více nerozvíjí. Jen nás uvádí do problematiky toho, o čem bude dopis. A to je to první, co si i my chceme dnes připomenout.

 

1. Svobodu máme díky dobrovolné Kristově smrti za naše hříchy

Apoštol Pavel tedy začíná tím zásadním, možná něčím, co dobře známe, přesto znovu poslouchejme. V době apoštola Pavla byli v církvi ti, kdo si mysleli, že znají evangelium, ale ve skutečnosti ho neznali. A pokud to byla pravda v Jeho době, tak je to téměř jisté, že to platí i dnes a že i tady dnes sedí ti, kteří si myslí, že znají evangelium, znají Krista, ale opak je pravdou. Podívejme se tedy znovu na tu úvodní větu: „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.“ (v.4-5)

Čteme, že Pán Ježíš sám sebe vydal, aby nás vysvobodil. A to je něco nesmírně důležitého. Svojí smrtí Pán Ježíš způsobil, že můžeme být svobodní. Když nás Kristus osvobodil, tak nám nehodil pouze manuál, který obsahuje postup, jak dosáhnout svobody. Když nás Kristus vysvobodil, tak nám nehodil pouze záchranný kruh a neřekl, abychom se pevně drželi. Ne. Jeho smrt nás činí svobodnými. A co my musíme udělat? Nic! Nic! My pořád chceme něco přidat. A slyším to i v kostele. „Vždyť on byl tak hodný, pobožný, do kostela chodil. Určitě si ho Pán Bůh vezme k sobě.“ Všechny tyto skutky jsou v otázce spásy k ničemu. Nic nepomohou. V tomto je křesťanství absolutně unikátní. Všechny další náboženské a mnoho filozofických přístupů říká, že to musíte zvládnout sami. Křesťanství přináší to revoluční poselství o tom, že to Kristus udělal za vás. Učinil vás svobodnými.

A dále čteme, že nás vysvobodil z „nynějšího zlého věku.“ To, v čem žijeme je zlý věk. Možná by někdo namítal, že se mu to až tak zle nezdá. Nemáme války, obchody jsou plné, máme dobrou lékařskou péči. V čem je tento věk zlý? Zlý je v tom, že vše v něm spěje k zániku. K zániku spěje naše tělo. Stárneme, ničí nás různé nemoci a dříve nebo později zemřeme. K zániku spěje naše země. I přispěním člověka je táto země stále v horším stavu. Denně slyšíme zprávy o tom, jak nás zahlcují odpady, jak se v půdě a v podzemních vodách šíří jedy apod. Tato země směřuje ke svému konci. Tato společnost směřuje ke svému konci. Lidé se vydávají kdejakým zvrhlostem, zákony jdou proti Božímu stvořitelskému řádu, lidé na západě nemají děti. Naše duše směřuje ke konci. Zlo nás tak lehce ovládne a my se vnitřně rozkládáme. Nejsme schopni žít dobře. To je ten nynější zlý věk.

V úterý jsem tady dělal pohřeb chlapce, kterému bylo 19 let. Už dlouho jsem neměl na pohřbu tak mladé účastníky. Průměrný věk účastníků byl velmi nízký, protože v kostele bylo několik řad jeho spolužáků a kamarádů. A všem byl v ten moment jasné, že žijeme ve zlém věku. Je to svět, kde vládne hřích, bolest a smrt.

Kristus nám svoji smrtí vydobyl svobodu. On nám dává ten dobrý věk. A tím je život v Jeho blízkosti nyní i na věky. Pro tento věk jsme Kristovým vzkříšením určení. To je naše svoboda.

A Pavel dodává, že to vše se stalo z vůle Boha a Otce a že Jemu patří sláva na věky věků. Dejme Mu tu slávu. Děkujme Mu za svobodu. Žijme pro Něj, protože to Mu přináší slávu. Služme Mu, protože to Mu přináší slávu. Organizujme evangelizační tábory, protože to Mu přináší slávu. Vydávejme svědectví o Jeho dobrotě, protože to Mu přináší slávu. Služme jeden druhému v lásce, protože to Mu přináší slávu. Buďme sborem, který žije víru, protože to Mu přináší slávu.

               

2. O tuto svobodu probíhá neustálý zápas

Další část ovšem ukazuje, že to není tak lehké. Přečtěme si ji ještě jednou: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!“ (v.6-9)

Co to tady čteme? Pavel vytýká křesťanům v Galacii, že opouštějí evangelium, tedy tu dobrou zprávu o Boží milosti skrze vykoupení Pánem Ježíšem Kristem. Říká, že přijímají jiné evangelium, které je opakem evangelia. Příčinou jsou lidé, kteří je zneklidňují a chtějí obrátit evangelium Kristovo v opak.

A teď vidíme, proč je Pavlova výtka tak ostrá. Nejde jen o jakési drobné rozdíly v učení. On říká, že tito učitelé obracejí evangelium, základ naší spásy, v pravý opak. Tedy ze světla dělají tmu. Z tepla dělají chlad. Z života dělají smrti. Ze svobodných dělají otroky. A proto je Pavel tak důrazný a to hned na začátku.

On říká, že v jejich sborech jsou ti, kteří se ze svobody odvracejí k otroctví. A opět, to může znamenat, že i u nás jsou ti, kteří se ze svobody obrátili k otroctví. A problém je v tom, že si to ani neuvědomují, chodí do kostela, jsou členové církve.

Co se tam přesně dělo? Pavel nás s tím důkladně seznámí později, ale už z toho úvodu je jasné, že mu jde o to, že jsou tam ti, kteří říkají, že nestačí jen vírou přijmout, co pro nás udělal Ježíš. Oni říkají, že je třeba ještě něco navíc. V těch sborech to byli učitelé, kteří říkali, že je třeba dodržovat některé předpisy starého zákona, jako obřízka a podobně. Jen věřit tomu, co udělal Ježíš, je podle nich málo.

Jak máme poznat ty falešné učitelé? Jedna maminka vysvětlovala svému tříletému synovi, že už musí jít z městského hřiště domů. Chlapec se ptal, proč si ještě nemohou hrát. Maminka říkala, že musí jít vařit oběd. Syn ji tedy řekl, aby šla vařit, že on tam zůstane sám. Maminka na to řekla, že ho tam nemůže nechat, protože by tam mohl přijít nějaký zlý člověk a ublížit mu. Chlapec na to řekl, že kdyby viděl přicházet zlého člověka, tak že uteče domů. Maminka se zeptala, jak pozná zlého člověka. On říkal, že zlého člověka přece pozná každý. A udělal zamračený obličej, aby ukázal, jak zlý člověk vypadá.

My jsme možná také někdy tak naivní a říkáme si, že takové falešného učitele, který přináší jiné evangelium, zdaleka poznáme. Ale on většinou vypadá moc hezky a dokonce mluví moc zajímavě. Nenosí na krku cedulku „Falešný učitel“, nemračí se a není odpudivý. Někdy mám pocit, že když někdo mluví o Bohu, mnoho křesťanů ho hned zařadí do kategorie důvěryhodných. Dnes, když máme skrze internet široký přístup ke kdejakému učení, poslouchejme pozorně, k jaké víře jsme vedení. Jsme vedeni ke Kristu a k tomu, že on je 100% potřebný a 100% dostačující?

Ano, doufám, že by tento sbor na kazatelně netoleroval někoho, kdo by říkal, že oběť Krista nestačí, že je třeba i našich skutků, abychom byli spaseni. Ale ten falešný učitel může být maskovaný a jen těžce poznatelný. A nejvíce maskovaný je tehdy, když sedí někde v našem nitru a našeptává nám, abychom si zakládali na tom, jak jsme my opravdoví věřící, jak jsme my obstáli v pokušení, jak jsme my nespáchali zlé hříchy, jak my nejaktivněji sloužíme ve sboru, jak my si přece zasloužíme Boží přízeň. Ďábel nám totiž vždy bude chtít ukrást evangelium a tím i svobodu v Kristu. On bude bojovat, dokud budeme živi.

Pavel proklíná toho, kdo by přinášel jiné evangelium. Ukazuje nám tedy, že to není sranda, ale že se musíme důkladně vzepřít falešnému učení i své pýše a spoléhání se na něco, co je z nás. Je jediný způsob jak demaskovat Ďábla, coby falešného učitele. Je třeba se vystavovat Božímu slovu.

Bratři a sestry, z toho úvodu do listu Galatským se tedy učíme, že svobodu máme díky dobrovolné Kristově smrti za naše hříchy a že za to máme Pánu Bohu vzdávat chválu. A také se učíme, že o tu svobodu se stále svádí boj. Nesmíme tedy usnout na vavřínech, ale stále se vracet k pravdám Božího slova. Kéž nám k tomu dá sílu náš Pán! Kéž bojujeme za svobodu a žijeme v ní!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář