Zasvěcenost modlitbě
Minule jsme zahájili naši sérii o modlitbě. Hovoříme o Zachraňování modlitby, protože z modlitby se mnohdy stává to, co modlitbou není. Minule bylo hlavní myšlenkou to, že modlitba má přesunout pozornost z našeho já na Pána Boha. Inspiraci jsme nalézali v modlitbě Páně. Tam se modlíme: „Posvěť se jméno Tvé. Buď vůle Tvá. Přijď království Tvé…“ V modlitbě se chceme dívat na Pána Boha a nepřicházet k Němu v modlitbách typu: „Dej ať jsem Já zdravý. Dej ať se Moji rodině daří dobře. Dej ať se vyřeší Moje problémy.“ I když se samozřejmě modlíme i za svůj život, modlitbou máme přesunovat pozornost ze sebe na Pána.
Dnes se podíváme na další oblast a to na to, že modlitba není občasná pomůcka, ale životní styl. Budeme tedy hovořit o zasvěcenosti modlitbě. Přečteme si k tomu krátký text z listu Koloským.
V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán.
(Koloským 4, 2-4)
Je tady výzva k vytrvalosti spojené s bdělostí a vděčností. Na jiném místě, a už to minule zmiňoval pastor Honza, je řeč o tom, že se máme modlit bez přestání. Tedy modlitba je jakési vnitřní nastavení. Ale potom tady Pavel ukazuje, že se můžeme modlit za konkrétní věci, jako třeba za ty, kdo jsou ve vězení a za službu evangelia.
My všichni, kdo jsme tady, máme s modlitbou nějaké zkušenosti. Ale otázkou je, jak být co nejblíže tomu, aby náš modlitební život reflektoval Boží záměr pro nás. Je jisté, že všichni se máme kde posunovat. Já první se hlásím k tomu, že mne samotná příprava tohoto kázání velmi pokořovala, protože jsem znovu viděl své slabosti ve svém modlitebním životě. A tak chci dnes přemýšlet o tom, jak můžeme v našich modlitbách růst. A modlím se, aby alespoň někteří zažili oslovení Božím Duchem, abychom se alespoň kousíček opět posunuli. Budeme spolu přemýšlet, jak růst v hloubce našich modliteb a jak růst ve využívání příležitosti k nim.
1. Růst v hloubce modlitby
Jsem přesvědčen, že když Ježíš povolal učedníky, tak to byli lidé, kteří se modlili. Nevíme přesně jak, ale modlitba jim určitě nebyla cizí. Přesto, když zažili to, jak se modlí Ježíš, prosili Jej, aby je naučil modlit se. V Lukášově evangeliu čteme: „Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan."“ (Lukáš 11, 1)
Co je na Ježíšově modlitbě oslovilo? Nemáme detailní záznamy Ježíšových modliteb. Máme zapsánu modlitbu, kterou Ježíš učedníky učil, a potom máme záznam modlitby v Getsemane. To jsou dvě nejvýznamnější modlitby. A hlavně z té druhé číší Ježíšova důvěrnost v komunikaci s Otcem. Myslím, že to je to, co učedníky fascinovalo. Myslím, že to je oblast, kde můžeme růst i my.
Dovolte, že si tady pomůžu krátkou stupnicí komunikace. Různí odborníci kvalifikují komunikaci různě, ale myslím, že nám to může pomoct.
Pět úrovní komunikace:
5. úroveň – klišé
4. úroveň – fakta o druhých
3. úroveň – myšlenky a hodnocení
2. úroveň – pocity a emoce
1. úroveň – naprostá emocionální a osobní pravdivost v komunikaci
Myslím si, že naše modlitby mohou podobně odpovídat některé úrovní. Možná s Pánem Bohem sdílíme jen klišé. Příkladem by mohlo být bezmyšlenkovité odříkání nějaké naučené modlitby. Další úrovní je sdílení faktů. Tady Pánu Bohu poděkujeme za to, za co jsme vděční, a poprosíme o to, co nám leží na srdci. Příkladem třetí úrovně je to, když v modlitbě jsme schopni reflektovat svůj život, vyznat konkrétní hříchy či prosit o změny našeho charakteru. V další úrovni jsme třeba schopni vyznávat upřímnou lítost, že Pána Boha zraňujeme, dokážeme Mu vyznat, jak je pro nás důležitý a říci Mu, že Ho máme rádi. Poslední úroveň je jakési přebývání v Boží blízkosti, které nás už trochu bere do nebe, kde tento rozměr zažijeme v jeho plnosti.
Zkuste se teď zamyslet a zařadit, do které kategorie padá většina vašich modliteb. Jak jste dopadli?
Pokud se má něco změnit, musí to začít rozhodnutím. Musíte chtít. Možná tady sedíte a vlastně nechcete. Vy chcete mít klid a být v pohodě a ne něco měnit. Kdo ale chce změnu, musí pro to něco udělat. Když chceme zlepšit komunikaci mezi dvěma lidmi, tak také potřebujete udělat nějaké kroky ke zlepšení. Komunikace má dvě roviny. Naslouchání a mluvení. Pokud chceme zlepšit vzájemnou komunikaci, potřebujeme se učit naslouchat druhému, potřebujeme o něj projevovat větší zájem. (A přestože to už za chvilku aplikuji na modlitbu, tak i to se nám hodí, protože my potřebujeme zlepšovat i naši vzájemnou komunikaci. Proto vás po skončení bohoslužeb vždy zveme, abyste ještě zůstali.)
Abychom mohli lépe naslouchat, potřebujeme se soustředit na to, co druhý říká, pomáhá také vhodné kladení otázek a někdy i zopakování toho, co daný člověk říkal, abychom se ujistili, že si rozumíme. Naslouchat Pánu Bohu znamená především naslouchat Božími slovu a udělat si čas na to, abychom je reflektovali. Ale k tomu se ještě vrátíme v jiném kázání.
Druhou stránkou komunikace je sdílení, ale nejen povrchních faktů, ale otevírání svého nitra Pánu Bohu. Pro někoho to může být složité. Pomocí může být i papír a tužka. Napište Pánu Bohu svoji modlitbu. Napište Mu, jak jste se ten den cítili. Napište Mu, co vám dělalo radost, a co vás trápilo. A pozvěte Ho, aby On sám vedl vaše myšlení. Hledejme cesty, jak se v soukromých modlitbách přesunout na hlubší úroveň.
Zrovna včera mi jedna naše spolusestra vyprávěla, jak se změnily její modlitby a jak to proměnilo její víru a vztah k Pánu Ježíši. Nedovolme, aby naše modlitby zůstaly na nějaké mělké rovině. Pojďme na hlubinu.
2. Růst ve využívání příležitosti k modlitbě
Když se díváme na život Pána Ježíše, tak tam často vidíme, že uprostřed vyučování je jedná věta směrem k Nebeskému Otci. Kratičká modlitba. To jsou ty spontánní modlitby, kdy můžeme volat k Pánu v průběhu dne. Ale o nich už minule mluvil pastor Honza. Chtěl bych tedy dát pár praktických návrhů na modlitby, které nejsou až tak spontánní, ale které mohou být pravidelné.
Myslím si, že je velmi praktické vypěstovat si návyk modlitebního ztišení ráno a večer. Je dobré minimálně jedno z nich spojit se čtením Božího slova. Ráno a večer jsou přirozenou možností, jak do dne Pána Boha pozvat a zároveň jak za Jeho blízkost v průběhu dne poděkovat. Pokud je to u vás aktuální, můžete k této modlitbě přibrat svého manžela či manželku a děti. Tato hlavní modlitba dne je dobrou příležitostí i na přímluvné modlitby za naše blízké, za sbor, za lidi kolem nás. Velmi doporučuji také vytvoření modlitebního kalendáře. Třeba si vypsat jména lidí, za které se modlíte a rozdělit je podle dnů v týdnu. V pondělí za některé, v úterý za další, atd.
Také bych doporučil modlitbu hned po otevření očí ráno. Myslím, že zde jsou vhodné kratičké modlitby. Můžete si třeba napsat jednoduchou modlitbu odevzdání se do Božích rukou a naučit se ji zpaměti. A každé ráno s ní takto začít.
Je dobré najít si i další rutinní příležitosti pro modlitbu. Velmi dobrým zvykem je modlitba před jídlem. A nezáleží, zda jste doma nebo v restauraci. Krátké poděkování za dary je velmi dobrým návykem. A potom můžete přidávat další. Pastor Piętak mne inspiroval modlit se, když vyjíždím autem. Nebo se můžete modlit, když vycházíte z domu do práce nebo naopak, když se z práce vracíte. Nemusí to být dlouhé modlitby, ale stručné zavolání k Pánu. Jsem přesvědčen, že takové návyky mají moc měnit život. Taková modlitba obrací naši pozornost od nás k našemu Pánu a zároveň působí proměnu našeho nitra. A o tu nám jde. Vypěstujme si tedy návyky pravidelných modliteb, ale jak jsem i řekli, přidávejte k nim i ta spontánní zvolání k Pánu.
Dovolte otázku na závěr. Je něco, co byste ve svém modlitebním životě chtěli změnit? Je něco, pro co se chcete rozhodnout? Pokud ano, tak si to pojmenujte. Potom si doma udělejte plán, jak toho chcete dosáhnout. A třeba si to napište, ať to máte na očích. Anebo o tom někomu řekněte. Druhou možnosti je vše nechat tak, je to máte. Co od vás dnes očekává Pána Ježíš? Zamyslete se nad tím. Zamyslete se nad tím ještě někdy po příchodu domů. Kéž by Pán pomohl alespoň některým z nás něco změnit. Kéž bychom byli více zasvěceni modlitbě. Jsem přesvědčen, že potom bychom ještě více prožívali Boží milost v našem životě. Tehdy bychom ještě více viděli Boží dobrotu a Jeho lásku k nám. Jsem přesvědčen, že když se v modlitbě více přiblížíme k Pánu, pak ještě více zažijeme Jeho žehnající přítomnost. A tu nám všem ze srdce přeji.
