Michal Klus - Je psáno...

Velice mi leží na srdci, abychom jako sbor byli misijní. Tedy, abychom jako členové tohoto sboru byli svědkové Ježíše Krista. To je naše poslání. A proto to naše motto zní: Být ve stínu kříže a přivádět tam další! A určitě si to potřebujeme pravidelně připomínat. Text určený na dnešní neděli nám to také připomíná. Je to text, který popisuje první zázrak po vzniku církve, tedy po letnicích. A tak si společně ten známý text nyní přečteme:

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu.

Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha.

 A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.

(Skutky 3, 1-10)

Někde jsem slyšel takový trefný komentář spojující ten příběh s dnešní církvi. Ten citát zněl: „My dnes máme zlato a stříbro, ale nedokážeme říct: Ve jménu Ježíše Krista vstaň a choď!“ Docela se s tímto tvrzením dokážu ztotožnit. A nejde mi zdaleka o to, že nedokážeme činit takové zázraky. Jde mi o to, že jsme slabí v tom, jak ve jménu Ježíše Krista nabízíme pomoc potřebným.

Na základě toho dnešního textu bych chtěl zdůraznit 3 předpoklady pro to, abychom mohli sloužit ve jménu Ježíše Krista.

1. předpoklad: Společná modlitba

Pokud chceme jako jednotlivci i jako sbor být schopni sloužit ve jménu Ježíše Krista, potřebujeme spolu trávit čas na modlitbě. Podívejme se na ten náš text a na to, jak žila prvotní církev. Kdy Petr a Jan pomohli tomu ochrnutému? Když šli k odpolední modlitbě do chrámu! Oni šli na modlitební setkání s dalšími věřícími. Společná modlitba je totiž základ. A když se díváte na první kapitoly knihy skutků, kde nacházíme informace o tom, jak žila prvotní církev, tak tam všude vidíme obrovský důraz na společnou modlitbu.

V odstavci před tím naším úsekem to čteme také. O křesťanech tam je mimo jiné řečeno: „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“ (Skutky 2,42) A o pár veršů dále čteme: „Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.“ (Skutky 2,46) Zjišťujeme, že společná setkání s modlitbou byla každodenní praxí církve. Tedy bylo to něco zásadního.

Nechci být soudce, tím je Pán Bůh, ale mám za to, že našemu sboru v oblasti společné modlitby mnoho chybí. Jsem vděčný, že i presbyterstvo to vidí a je skupinka presbyterů, která má za úkol hledat cesty, jak oživit náš modlitební život. Jsem také vděčný za každého, kdo se připojil do současných pondělních modlitebních setkání, kde se modlíme o pastora, který by sloužil v našem sboru po tom, co odejde pastor Taska. Něco o tom píšu i v úvodníku Sborového zpravodaje, který dnes dostanete při odchodu z kostela. Pokud nám není jedno, jakého pastora tu dostaneme, tak se potřebujeme modlit. A potřebujeme se modlit společně.

Takže vás zvu i na to zítřejší modlitební setkání. Začátek je v 18.00. Přijďte se společně modlit, aby nám díky jménu Ježíše Krista dal Pán Bůh dobrého pastora.

Naše osobní modlitby jsou jistě velmi důležité. Nicméně, když se díváme na první církev, pak vidíme, jak důležitou roli hrály ty modlitby společné. Povzbuzuji vás tedy ke společným modlitbám v nejrůznějších společenstvích. Potřebujeme modlitby na nedělních besídkách, na dorostu, na mládeži, ve všech skupinách. Pokud chceme být Pánem Bohem použitelní, musíme se společně modlit.

2. předpoklad: Vedení Duchem

Zkusme se znovu zamyslet nad tím příběhem. Máme tady chromého člověka, kterého jeho příbuzní nebo přátelé každý den přinášeli před bránu do chrámu. Petr a Jan toho člověka museli potkávat téměř denně, někdy možná i několikrát denně. Sám Ježíš jej pravděpodobně potkával. A je celkem pravděpodobné, že takových žebráků tam bylo více. Lidé, kteří byli postiženi tak, že nemohli pracovat, byli závislí na milosrdenství druhých, a tak u chrámu prosili o almužny.

Ale toho odpoledne bylo něco jinak. Petr rozpoznal, že ho Boží Duch vede k reakci. A Petr se nechal Božím Duchem použít. Nejde tedy o to, že by Petr či dokonce Ježíš uzdravili každého nemocného, kterého kdy potkali. V jistých situacích ovšem rozpoznali, že je Boží Duch vede k tomu, aby jednali.

Zároveň jsem přesvědčen, že apoštolové byli v době po letnicích obdarování jedinečný a neopakovatelným způsobem. To znamená, že my nejsme v úplně stejné pozici. Jejich apoštolský úřad je neopakovatelný. Nicméně to neznamená, že by nás Pán Bůh skrze svého Ducha nevedl. Právě naopak. Jsem přesvědčen, že nás chce vést.

Pokud jako Kristovi následovníci usilujeme o plnost Božího Ducha a hledáme Boží blízkost, pak nás Duch svatý vede nejrůznějšími způsoby. My také nejsme schopni být nástrojem Ježíše Krista vůči všem potřebným. Ale někdy nám Duch svatý klade některé lidi na mysl. Někdy nás Duch svatý vede tak, že je opakovaně potkáváme. Někdy se díky Duchu svatému dostáváme k informacím o potřebných.

Většina z nás nemá příležitost sdílet evangelium spolupracovníkům nebo sousedům u každé příležitosti. Ale někdy nás Duch svaté ponoukne nebo připraví speciální příležitost a my víme, že teď je ten čas.

Osobně se mi často stává, že právě při modlitbě mi přijdou na mysl různí lidé. Někdy mám vedle sebe dokonce tužku a papír a poznačím si různá jména či podněty, které při modlitbě přijdou. A potom jim třeba zavolám nebo se sejdeme. Věřím, že i takto nám Duch svatý klade na srdce to, co On chce, abychom na srdci měli. Když vnímáte takové vnitřní puzení k pomoci či k vydání svědectví, tak je velmi pravděpodobné, že je to hlas Božího Ducha, který vás vyzývá k činu. Nezahlušujme ten hlas.

Pokud ovšem ten hlas nikdy nevnímáte, pak vás povzbuzuji k tomu, abyste se za to modlili. Modlete se, aby vám Duch svatý jasně ukazoval, jak si vás chce použít. Modlete se také více za lidi kolem vás.

Ale ta výzva platí pro nás všechny. Buďme lidmi, kteří prosí Ducha svatého, aby nás vedl a aby nám ukazoval, jak máme ve jménu Pána Ježíše Krista sloužit. Pokud chceme být použitelní, musíme být vnímaví na Ducha svatého. Petr a Jan byli. A důsledkem byl zázrak, po kterém přišlo kázání, díky němuž uvěřilo 2.000 lidí.

I apoštol Pavel nám připomíná, že není možné být křesťanem a nebýt veden Božím Duchem: „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ (Římanům 8,14)

3. předpoklad: Jasná identita

Dovolte, že vysvětlím, co tím myslím. Jde mi o to, že si Petr nepřivlastňuje žádné zásluhy, ale odkazuje stále na Ježíše Krista. Petr řekl: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (v.6) Nejde o to, že by použití této fráze mělo nějaký magický účinek. Jde o to, že Petr nejedná ve své autoritě, ve své moci, ale jasně ukazuje na to, že ten, kdo tomuto chromému přináší uzdravení, je Ježíš Kristus.

Když se potom sejde spousta lidí, tak Petr k nim promluví, a to první, co říká, se týká právě připomenutí toho, čí mocí to dělal. Říká: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí?“ (v.12) A potom zvěstuje Pána Ježíše Krista a vysvětluje, že to byl Ježíš, kdo chromého uzdravil. Říká: „A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.“ (v.16, ČSP)

Petr jasně říká, že k uzdravení došlo díky víře v Ježíše Krista, tedy moc k uzdravení pochází skrze jméno Ježíš. To neznamená nic jiného, než že Ježíš je ten, kdo chromého uzdravil.

A tady máme to úžasné evangelium. Tu dobrou zprávu, která má být pro nás všechny velkým povzbuzením. Ježíš Kristus má moc nad každým problémem, nad každou nemocí, nad každým trápením. A hlavně a především má moc odpustit každý hřích a má dokonce moc nad smrtí. To zvěstuje Petr posluchačům. A ti uvěřili.

Milí bratři a sestry, pokud chceme vidět to, že si nás Pán používá k velkým věcem, musíme věřit Kristu a ne sobě. Musíme ukazovat na Krista a ne na sebe. Musíme chtít vyvýšit Krista a ne sebe. Musíme realizovat Kristův program a ne svůj. Jistě, organizujme tábory, vymýšlejme dobré aktivity, připravujme živé bohoslužby. Ale pamatujme, že jen Pán Ježíš dokáže změnit člověka.

A potom, potom možná zažijeme to, co zažili učedníci toho dne. Jeden chromý byl uzdraven, ale tisíce uvěřily. To působí Pán Ježíš.

Bratři a sestry, když se dívám na sebe, tak pro mne je ten text voláním k pokání a k víře. Je to volání k pokání, protože vidím nedostatek společné modlitby. Je to volání k pokání, protože si uvědomuji, že málo prosím o vedení Božím Duchem a málo Jeho vedení naslouchám. Je to prosba k pokání, protože v mé službě je stále příliš mnoho mne. Ale je to zároveň volání k víře, abychom vírou viděli moc Pána Ježíše Krista a věřili, že chce i dnes zachraňovat chlapce a děvčata, muže a ženy. A že si k tomu chce použít i nás.

Prosím, přidejte se ke mně, prosme o odpuštění a prosme o víru. Prosme, aby nás Pán Bůh obnovil a použil se nás, ke své slávě. Amen.