Michal Klus - Je psáno...

Pokračujeme v sérii kázání inspirovaných Komenským. Dnes si dovolím přidat malé upozornění. Chci zdůraznit, že nechceme Komenského nijak zbožňovat. Ano, nechejme se inspirovat, ale nebuďme nekritičtí. I v Komenského životě vidíme různé přešlapy a určitě se nedokážeme ztotožnit se vším, co zastával. Příkladem může být jeho otevřenost k astrologii či k předpovídačům budoucnosti.

Na druhé straně je spousta toho, co nás inspiruje. A dnes se necháme částečně inspirovat jeho knihou Praxis Pietatis, jenž má podtitulek „Cvičení se v pobožnosti pravé, knížka milostná.“ Touto knihou Komenský radil, jak pěstovat zbožné srdce. Cílem našeho vyučování totiž nemá být člověk náboženský, člověk, který pouze ví, jak se chovat v kostele a který dodržuje nějaké náboženské postupy. Cílem vyučování je člověk zbožný, člověk, jehož srdce patří Kristu.

Celou knihu bychom pak mohli shrnout tímto Komenského citátem: „Jestli chceš, aby na tobě a na tvém domě spočinulo Boží požehnání, pak dělej toto: Každé ráno svolej všechny, kdo jsou doma, přečti jim (nebo ať oni přečtou) jednu kapitolu z Písma svatého a stručně vyzdvihni nejdůležitější poučení, napomenutí, povzbuzení. Potom si spolu klekněte a pomodlete se… Večer, když přijde čas jít spát, přečti jim kapitolu z Bible a zazpívejte spolu žalm nebo píseň ke slávě Boží, tak jak to dělal i náš Pán Ježíš Kristus. Potom si klekněte a hlava rodiny ať se modlí společně se svými dětmi i všemi, kdo jsou v domě…“

Co k tomu dodat? Zbývá otázka, proč nám to mnohdy tak nejde. Proč v našich rodinách taková praxe není něčím samozřejmým. I my u nás doma máme daleko k takovému modelu. Komenský vysvětluje, že s tím zápasíme, protože jako soupeře máme „chytrého zlostného ďábla", který „pod lidské hlavy podkládá všelijaké polštářky, protože nás chce uklidnit a uspat, abychom nemysleli na opravdové pokání". Je to tedy boj. O zbožnost se vede zápas. A my se dnes znovu do tohoto zápasu chceme povzbudit.

Přečtěme si známý text z Matoušova evangelia, který jsem pro to kázání vybral:

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než Ho prosíte.

Matouš 6,5-8

Ježíš v tomto textu radí učedníkům, jak usilovat o zbožnost. Zbožnost je cesta. Není to cíl. Zbožnost je požehnání, není to nástroj, jak se dostat k Bohu. Zbožnost je požehnáním, protože přináší naplněný a radostný život. V kontrastu s tím stojí prázdná náboženskost. Ta unavuje a dlouhodobě nepřináší štěstí. Náboženskost je zaměřená na vnějšek, na obal, na to, abychom vypadali dobře. Zbožnost proměňuje naše nitro.

Z toho našeho textu vybírám 3 Ježíšovy rady, jak pěstovat zbožnost.

1. rada: Nebuď pokrytec

Jedno z největších pokušení pro křesťana je pokrytectví. Ježíš řekl: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu.“ (v.5)

Proč mají křesťané potřebu předvádět se? Proč jim jde o to, co vidí lidé a ne o to, co vidí Pán Bůh. Je to důsledek té staré přirozenosti, která se rve na povrch. Všichni víme, jak to je absurdní. Všichni víme, že to nedává žádný smysl. Přesto se s tím všichni více či méně pereme.

Pokrytectví dříve nebo později vyplave na povrch. Vždyť i nevěřící často mluví o křesťanech jako o pokrytcích. A to je naše ostuda. A pokud to nevyplave napovrch za našeho života, tak to vyplave na povrch na věčnosti. Co z toho, že na našem pohřbu budou o nás krásně mluvit, když Pán Bůh vidí, že to vše bylo jen divadlo a že vnitřek je pustý.

Je to jako s tím ořechem, který vypadá tak krásně a očekáváte, že uvnitř bude krásné jádro. A když ho rozlousknete, zjistíte, že je pustý nebo že je vevnitř pouze seschlý oharek. 

Ježíš ukazuje, že pokud chceme být zbožní, potřebujeme být neustále ve válce s našim pokrytectvím. Zkoumejme své motivy a dávejme si pozor, abychom se pouze nepředváděli před druhými, ať už to jsou členové rodiny nebo sboru.

Na druhé straně, pamatujme, že ne my máme soudit druhé, ale Pán Bůh vidí do nitra. Nesuďme tedy druhé, ale suďme sami sebe.

Komenský o pokrytectví mluví často a většinou v souvislosti s trestem, který pokrytce čeká. Když píše o pokrytcích, tak uvádí: „Žalostný příklad máme ve farizeích. Jak v těch židovských v době Krista Pána, tak též i křesťanských, jak v církvi Římské tak v Evangelické… Celé Boží slovo do dneška jasně dosvědčuje, že konec polovičních ctitelů Kristových čili pokrytců bude velmi smutný.“

Bratři a sestry, nikdy neusněme na vavřínech a veďme válku se svým pokrytectvím. To je podle Ježíše první krok ke zbožnosti.

2. rada: Zavři dveře

Když čtete Komenského Praxis Pietatis, tak je úžasné si všimnout mnohých praktických rad, které tam dává. Chce totiž čtenářům dát do ruky praktický návod, jak žít svoji víru. A tak tam najdeme popis toho, jak začínat den, jak se se v neděli stravovat, jak držet půst či jak se připravovat na smrt. A Komenský jde opravdu do detailů. A tak například radí, že když se večer svlékáme, měli bychom přemýšlet, že jsme nazí na svět přišli a nazí z tohoto světa odejdeme a tak nemá smysl vázat se na majetek, apod. Komenský k běžným činnostem přidává duchovní aplikaci, abychom si připomínali pravdy Božího slova. Opravdu doporučuji k přečtení.

Ježíš také přichází s velmi praktickou radou týkající se modlitby. Čteme: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci.“ (v.6)

Zavři za sebou dveře. Jsme přesvědčen, že to je nesmírně důležitá rada. Modlitba potřebuje, abychom za sebou zavřeli dveře. Co to znamená? Znamená to, že potřebujeme zavřít dveře za tím, co nás rozptyluje a mít na modlitbu nerušený čas. Potřebujeme zavřít dveře za naší práci, za situaci doma, za našimi starostmi a vytišit se před Pánem Bohem.

Člověk se může modlit i s otevřenými dveřmi. Potom je ta modlitba často zaměřena pouze na nás, na naše problémy, na naše potřeby. A přestože toto vše může být součásti modlitby, tak potřebujeme, aby modlitba byla časem setkání se s Hospodinem, abychom si uvědomili Jeho velikost a Jeho svrchovanost, abychom Ho vírou viděli jako velkého Boha. A toto prožijeme mnohem lépe, když za sebou zavřeme dveře.

Bratři a sestry, Pán Ježíš nám tady dává moc důležitou radu. Přestože se máme modlit neustále, tak potřebujeme mít ty okamžiky zavřených dveří, kdy se soustředíme jen na Něj. A pokud to tak nemáte, tak vás moc povzbuzuji, abyste si udělali návyk toho, kdy máte prostor na svoji osobní modlitbu za zavřenými dveřmi.

Před časem jsem navštívil zámek v Kravařích a všiml jsem si modlitebního klekátka u postele. To klekátko bylo tím nástrojem, který pomáhal zavřít dveře. Kleknu si a soustředím se na čas modlitby. To klekátko bylo u postele, protože modlitbou se den začínal i končil. Bratři a sestry, buďme lidmi, kteří mají čas zavřených dveří, čas oddělený pro Pána. Potom sklidíme ovoce zbožnosti.

3. rada: Modli se

To je ta závěrečná rada, už jsme se té modlitby vlastně dotkli. Podívejme se, co nám k tomu ještě říká Ježíš: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než Ho prosíte.“ (v.7-8)

Z těchto slov Pána Ježíše vyplývají dvě aplikace. Nemáme mluvit na prázdno. Kdy se mluví na prázdno? Když je modlitba pouze bezmyšlenkovitým odříkáním něčeho naučeného. Ježíš nás volá, abychom se modlili soustředěně. Nejde o to, že se modlíme, ale o to, že přicházíme do přítomnosti našeho Pána.

To stejné by šlo aplikovat i na četbu Božího slova. Musím se přiznat, že se mi až příliš často stává, že něco čtu, a moje mysl je daleko. Ale udělám si háček, že jsem přečetl. Tohle je pokrytectví. Proto je třeba zavřít dveře a soustředěně se modlit.

A ta druhá aplikace vychází z toho, že náš Otec ví, co potřebujeme, dříve než Ho prosíme. To znamená, že není až tak zásadní všechno Mu popsat, ale spíše se Mu v modlitbě vydat a vyznat Jeho moc nad každou situací. Pán Bůh nepotřebuje naše rady ani návody, jak má jednat. My potřebujeme vyznávat, že Mu důvěřujeme, ať se děje cokoliv.

A přidám ještě jeden postřeh od Komenského. Komenský v praxis Pietatis přidává celou řadu modliteb pro každou příležitost.  Třeba, když zazpívá kohout, když zapadne slunce, když se vracím z práce, apod. Jsou to kratičké veršované modlitby, které ukazují, že se učíme stále se modlit. Člověk se je lehce naučil zpaměti a mohl si tak připomínat podstatné věci. Na druhé straně některé modlitby Komenského jsou na několik stránek. Například modlitba pro nedělní ráno. Dovolte, že zacituji jen malou část z jeho nedělní ranní modlitby, která se týká účasti na bohoslužbě: „Nakloň své ucho k mým modlitbách a mé uši připrav, aby byly otevřené slyšet Tvé slovo. Neboť si s bázni a s třesem uvědomuji, jak mnoho zrn Tvého slova se rozsívá marně, a že pouze čtvrtina zrn padá do dobré půdy… Dej ať jsem zemí dobrou, zemí která slyší Tvé slovo, v tichosti je přijímá a nese hojný užitek…“

Modlitby Komenského jsou zaměřeny na to zásadní. A to se od něj učím.

Bratři a sestry, ten dnešní text nás volá k tomu, abychom bojovali se svým pokrytectví, abychom za sebou uměli zavřít dveře a ztišit se a abychom se modlili. Nicméně je moc důležité, abychom to nebrali jako další příkazy, které musíme plnit. Ježíš nám tady ze své dobroty ukazuje dobrou cestu a říká, že pokud se jím necháme vést po této cestě, pak z Jeho milosti přineseme ovoce zbožnosti a bude nám dobře. Protože v Boží vůli je dobře. Amen.

Otázky k zamyšlení:

1. Proč je nebezpečí pokrytectví tak veliké? V čem ohrožuje náš křesťanský život? V kterých oblastech ohrožuje mne konkrétně?
2. Dokážu za sebou zavřít dveře, abych měl ztišení s Pánem? Kdy a jak se mi to daří? Je něco, co bych chtěl změnit?
3. Jak vypadají mé modlitby? Nejsou zaměřeny pouze ne moje každodenní potřeby či každodenní potřeby bližních? Vyzařuje z mých modliteb důvěra v Pána a to, že si uvědomuji, že nejzásadnější jsou naše duchovní potřeby? Za co bych se měl modlit více?