Žeň je veliká
Jednou z povinností pastora je každý rok uzavřít kartotéky a zaznamenat, kolik bylo křtů, svateb, pohřbů, kolik členů přibylo a kolik ubylo. A při té příležitosti se někdy ptám: Pane, kolik s těch pokřtěných Tě opravdu bude následovat a bude žít vírou. Kolik z těch manželů prožije krásné manželství v důvěře v Tebe? Kolik lidí, které jsme pohřbívali, šlo k Tobě a kolik do věčného zahynutí? A často mne to děsí. A tak zvláště na rozhraní roku si říkám, že jsme mohli ještě více času věnovat rodinám, které přicházejí kvůli křtu, ještě více pomáhat v přípravě na manželství, ještě více navštěvovat staré a umírající. A byly by i další oblasti. Ale den má jen 24 hodin. Rok obvykle jen 365 dnů. Člověk má jen tolik síly, kolik má. Jediným východiskem je, že v našem sboru poroste počet služebníků.
I proto je letošní rok nazván rokem Povolání do služby. Vedení církve si uvědomuje, že pokud nebude ve sborech více Pánem Bohem povolaných služebníků, tak to s naší církví, s našimi sbory půjde z kopce.
My dneškem začínáme sérii kázání věnovanou Povolání do služby. A protože jsme včera končili rok modlitby, tak jsem vybral biblický text, který spojuje modlitbu a povolání. Jsou to slova Pána Ježíše a my je přečteme ze záznamu Lukáše.
Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. (Lukáš 10, 1-2; B21)
V tom dnešní textu nám Pán Ježíš na tom zemědělském přirovnání sděluje dvě důležité pravdy a dává jeden pokyn. Říká, že žeň je obrovská, že dělníků je málo a že tedy máme prosit Pána žně o dělníky.
1. Žeň je obrovská
Ježíš říká, že žeň je obrovská. Žijeme ve městě, a tak si musíme něco připomenout. V procesu vývoje obilí dojde do fáze, kdy je obilí zralé. To znamená, že zrna jsou ideálně tvrdá a suchá. A v tom okamžiku je třeba obilniny sklízet. Třeba u pšenice trvá ideální období na sklizeň pšenice maximálně 10 dnů. Později se semena z klasů začínají sypat, zrna se přesuší nebo naopak hrozí plísně.
Když jsou žně, tak jde u farmáře všechno stranou. Pokud je dobrá úroda, pak těch deset dnů, rozhoduje, zda bude úspěch nebo ne. V té době si farmář neřekne, že se chce dívat na fotbal nebo si zajít na ryby. A rozhodně neodjede na dovolenou.
Jako kluk jsem zažil žně, ale na malém políčku, které jsme měli, nebo které měli příbuzní. Zpočátku jsme ještě vázali snopky, stavěli panáky a mlátili ve stodole. Později to zajistil kombajn. Ale ta urgence se mi pojí i se sklizní sena, které jsme sušili pro naše ovečky, kozy, králíky či býka.
Přestože nás děti naší rodiče vždy podporovali, abychom se účastnili života dorostu a mládeže, byly situace, kdy i tato setkání musela stranou. Když se dělalo se senem. Nebylo ho málo, většina se dělala ručně. A když bylo prostě třeba pomoct, tak muselo vše stranou. Zvlášť když se blížil déšť a seno už bylo suché. Za dvě hodiny mohlo být pozdě.
Ježíš nám tady říká, že ve vztahu k evangelizaci musíme žít, jako by byly žně! Tedy, volá nás, že tato doba je tak urgentní, jak 10 nejdůležitějších dní z těch 356. A co více. On říká, že žeň je obrovská. Když máte malou žeň, malé pole, tak to sklidíte třeba v tom prvním dnu a je hotovo. Ale tady je to obrovské.
Co myslí Ježíš tou velikou žní? Myslím, že kolem mne a tebe je spousta těch, kteří Pánu Ježíši Kristu nevěří. V tomto roce spousta lidí z našeho okolí odejde na věčnost. A mnozí odejdou do místa zoufalé temnoty a už nebudou mít žádnou naději. Ale oni by mohli být u Ježíše. Pokud se najde někdo, kdo půjde pracovat v tomto čase žně na pole. Pokud se najde někdo, kdo bude povolán do služby.
Kéž by nám Pán Bůh dal tu milost, abychom začali tento nový rok s urgencí – se zápasem o ztracené. Kéž bychom si teď, na počátku roku, znovu uvědomili, jak mnoho lidí potřebuje být přivedeno pod kříž. Kéž by nám lámalo srdce, když vidíme blízké žít bez Pána Ježíše, stejně tak, jak láme srdce farmáře fakt, že mu úroda hnije na poli.
Tragédií je, že si na některé věci tak lehce zvykneme. Nezvykejme si na to, že tento národ je stále více bezbožný. Neříkejme, že tak to prostě je. Farmář může mít pojistku, která mu alespoň nějaké škody pokryje, ale tady není pojistka. Tady není druhá šance. Tady jde o věčnost.
2. Dělníků je málo
To druhé, co Ježíš říká, je, že dělníků je málo. A všimněte si toho kontextu. On zrovna vyslal 72 učedníků na misijní pole. Člověk by řekl, že teď bude slavit. Vždyť to je famózní úspěch. 72 služebníků! (Jiné překlady říkají, že 70.)
Sotva je vyslal, řekl, že dělníků je málo. A proto ta Jeho věta je pravdivá v každé době a v každé situaci. Nejde říct, že dnes nebo jindy je či bylo dělníků dost. Nejde říct, že v tom a tom sboru či zemi je či bylo dělníků dost. Není. Je málo. V našem městě je dělníku na Božím království málo. V tomto sboru je služebníků málo.
Milí přátelé, co by dnes Ježíš řekl o vás? Řekl by, že jste Jeho dělníci? Jste Jeho služebníci? Jste zapojení do žní? Samozřejmě, každý máme jinou situaci, jiné dary, jiné schopnosti, jiné zdraví. Ale řekl by o vás Pán, že pracujete na Jeho žni? Nebo by řekl, že teď v čase žní, sedíte obrazně doma a nejste na poli. Ježíš od každého křesťana očekává, že bude dle svých schopností a obdarování zapojený do procesu žně? Kde jsi dnes?
Někdo možná řekne, že teď musí ještě chvíli vydělávat a pak se zapojí do služby ve sboru. Někdo možná řekne, že teď musí vychovat děti a potom se zapojí. Někdo možná řekne, že prvně musí opravit dům a potom se zapojí. Žně pšenice trvají jen 10 dní. Pak už bude pozdě. Ať jsi v jakékoli situaci, Ježíš chce, abys dnes pracoval pro Něj na žni. Zítra může být pozdě.
Když to posloucháme, může nás přepadnout až panika. Vidíme svoji slabost, svoji nedokonalost, vidíme to kvantum nevíry všude kolem, vidíme velikost té sklizně a svoji neadekvátnost. Ale všimněte si, že po tom popisu situace Ježíš neříká: Makejte více, abyste to stihli. Nenakládá nám břímě. Nekárá nás za to, že pracujeme neefektivně nebo pomalu. Nestěžuje si na to, že dělníci jsou neschopní nebo líní. On dává pouze jeden pokyn.
3. Proto proste
„Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“ (v.2) Ježíš nám dává tento jediný pokyn. Proste Pána žně o další dělníky.
Proč takový pokyn? Protože v této modlitbě Pánu Bohu vyznáváme, že my sami to nezvládneme. My nedokážeme nikoho změnit, přesvědčit, zaujmout a už ne vůbec spasit. Co víc, často nám to v osobním životě nejde. Ani v našem sboru nám to často nejde, děláme chyby, na bohoslužbách či různých setkáních nám to mnohdy drhne. A tak přinášíme Pánu své slabosti, svá selhání, svoji bídu a prosíme, aby On jednal. A to je to, po čem On touží nejvíce. Proto má v evangelizaci a misii vždy modlitba první místo. Prosit Pána žně, znamená vyjádřit naprostou závislost na Něm.
Dovolte ještě slovo o srdci Pána žně. Když jsou žně, zisk jde majiteli. Ten má největší zájem na sklizni. Pán Bůh má největší zájem na sklizni. To je moc důležité si uvědomit.
Zkuste se na chvíli zamyslet a vybavit si člověka, u kterého nemáte jistotu jak to má s Pánem Ježíšem nebo dokonce podle životního stylu vidíte, že Pána Ježíše nenásleduje. Ale vybavte si toho, na kom vám z této skupiny lidí nejvíce záleží. Toho, kde vám láme srdce, že by měl věčnost strávit bez Ježíše.
A představte si, že Ježíš tohoto člověka miluje ještě nekonečně krát více než vy. A nevíra toho člověka láme Ježíši srdce ještě nekonečněkrát více než vám. Láme Mu srdce až tak moc, že nechal to srdce propíchnout kopím, když visel na kříži, aby ti, kdo Mu uvěří, mohli být zachráněni pro život s Ním.
A tohoto Ježíše, který miluje ztracené, který za jejich spásu zemřel na kříži, toho Ježíše máme prosit, aby vyslal dělníky na žeň. Když se církev modlí k Pánu žně, Pán vypudí dělníky. Všimli jste si toho slova. On je vypudí. Oni nebudou schopni ničeho jiného než jít pracovat na žeň. Když zveme do služby pouze my, je to trápení, lidem se nechce, musíte je prosit, přemlouvat, aby udělali laskavost a pomohli. Když ale volá Pán Bůh, a klidně třeba přes lidi, oni jdou a radostně slouží, jsou puzeni Duchem Božím. A na jejich službě to je prostě vidět, že to není z nich, ale že je to Pán Bůh, který jedná skrze ně.
Dovolte, že zakončím příkladem služebníka puzeného Duchem, který stál u probuzení. Ten muž byl krejčí a později obchodník s oděvy z New Yorku. Jmenoval se Jeremiah Lampier. V obchodu zažíval různé momenty. Jeho první firma zkrachovala. Později se mu dařilo trochu lépe. Nicméně, jako sbor vnímal jeho misijní náboj a v červenci roku 1857 ho povolali do pozice evangelisty mezi byznysmeny. O tři měsíce později svolal první polední modlitební setkání pro byznysmeny. Pozval je, aby přišli na modlitbu mezi 12 a 13 hodinou, třeba i jen na deset minut. Přišel na to místo, půl hodina uplynula a nikdo nepřišel. Když bylo 12:30, uslyšel kroky a přišel první. Za ním ještě postupně 4 další. A tak se šest lidí na několik minut společně modlilo. O týden později jich bylo dvacet, za další týden 40. Další týden se rozhodli, že se nebudou modlit jen jednou týdně, ale každý den. Za tři měsíce museli pronajmout další místnosti, za další měsíc celé divadlo a po půl roce od zahájení těchto modliteb se v New Yorku v poledne každý den scházelo k modlitbě více než 10.000 křesťanů. Historici uvádějí, že v následujících dvou letech i v důsledku tohoto modlitebního probuzení reagovalo na evangelizační výzvy více než milión lidí. V té době mělo USA 30 miliónů obyvatel. Žeň byla obrovská, dělníků málo. Ale Pán jednoho povolal a použil si ho jako velký nástroj duchovního probuzení.
Bratři a sestry, žeň v naší společnosti je obrovská, nevíra, duchovní vlažnost a apatie drancuje náš národ. Dělníků je málo. Na místě Kristově vás od počátku toho roku prosím, modleme se, aby Pán vyslal služebníky na svou žeň. A poslouchejme, co On sám říká nám. Amen
