Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 8. 2022

Život pod tlakem

8.pngCelý Petrův dopis, který tady letos v létě studujeme, je psán do kontextu utrpení a těžkostí. Petr už v předchozích částech připomínal naději, kterou máme, a dával také praktické rady, jak se chovat v jistých situacích. Dnes budeme číst o tom, co konkrétního dělat, když trpíme.

Někteří z vás, kdo jste tady, nesete velice těžká břemena. Někteří možná procházíte klidnější fázi života, ale těžkosti se nevyhýbají žádnému. Naslouchejme i dnes Božímu slovu s prosbou, abychom poznali, co nám Pán Bůh říká.

 

Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.

 Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.

Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

 Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? 'Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?' A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré. (1. Petr 4)

 

 

Čtvrtá kapitola Petrova dopisu silně hovoří do utrpění, které příjemci dopisu prožívali.  Petr jim dává rady, jak to utrpení unést. Nacházíme tady také několik velice podivných vět a dovolte, že začnu tím, že je jen stručně okomentuji.

Už v prvním verši jsme četli. „Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.“ (v.1) Co to tady ten Petr píše? Má to znamenat, že ten, kdo fyzicky trpí, nebo dokonce trpí pro víru, už nehřeší? Určitě ne. Petr tady ukazuje na Pána Ježíše Krista a na to, že když On trpěl a zemřel, zajistil tak konec hříchu. A aplikuje to na nás, že když naše já dostane tu smrtelnou ránu a začne v nás kralovat Duch svatý, pak hřích už nám nevládne. Skoncovali jsme s ním. Vládne nám Boží Duch. To ale neznamená, že jsme bez hříchu. Stále hřešíme, ale skoncovali jsme s hříchem jakožto naším pánem, tím, kdo nás ovládá.

Na dalším místě Petr uvádí ještě divnější větu. „Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.“ (v.6) Toto určitě neznamená, že někdo kázal mrtvolám. A přestože jsou na tento text mezi biblisty různé náhledy, bez velkého vysvětlování chci říci, že si myslím, že Petr tady má na mysli to, že evangelium bylo kdysi hlásáno i těm, kdo už jsou v době, kdy to píše, mrtví, kdo už zemřeli, tedy jejich předkům.

Ale to vše jen jako krátká odbočka a vysvětlení těžkých pasáží. Z této kapitoly bych vytáhl 3 výzvy, které dává Petr trpícím křesťanům. A popsal bych je těmito slovy: perte se s hříchem, milujte a nenechte se rozhodit. Podívejme se spolu na tyto výzvy důkladněji.

 

1. výzva: Perte se s hříchem

Křesťany, kteří trpí pro svoji víru, Petr povzbuzuje k tomu, aby nepřestali zápasit o svoji svátost tím, že nepřestanou usilovat o to, aby se prali s hříchem. Jako by jim říkal, aby se nesoustředili na to utrpení, ale na svůj život k Boží chvále. Petr zapsal: „Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží. Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.“ (v2-4)

Petr jako by tím říkal, abychom neřešili, že se nám soused směje, že „furt lítáme do kostela“. Abychom si z toho nic nedělali, že nás na wilijowce navou „svatouškem“, když si odmítneme dát půlku. Petr jako by říkal, abychom ty řeči neřešili, ale naopak, abychom nepřestali řešit to, že se chceme i dále rvát s hříchem, i když to znamená, že nás třeba budou zesměšňovat či urážet.

Petr jako by věřící povzbuzoval, aby kašlali na to, jak reagují nevěřící a nepřestali zápasit o to, aby byl jejich charakter proměňován Pánem Ježíšem.

Je to aktuální i pro nás? To biblické poselství pro nás je, abychom si přestali stěžovat, a abychom se zaměřili na to, aby nás Pán Bůh proměňoval a čistil od hříchu. Nemáme skončit u toho, že já už jsem takový. Nemáme skončit u toho, že já už se nezměním. Pokud mne trápí jazyk a to že klevetím, tak půjdu s tím do boje. Budu bojovat a prosit Pána aby zvítězil nad tím mým klevetivým jazykem. Pokud se stále peru s tím, že sjedu pohledem každou spoře oděnou holku, kterou uvidím, tak se s tím nesmířím, a jdu do zápasu s tímto pokušením. Pokud si uvědomím, že jsme držgrešle, tak vytáhnu do boje proti mé lakotě a závisti a budu hledat cesty, jak se stát přejícným a štědrým člověkem. Pokud si uvědomuji, že jsem lenivý a že spoustu času vyplýtvám nicneděláním, pak prosím Pána, aby mi pomohl vzepřít se tomuto hříchu. Pokud si uvědomuji, jak lehce vzplanu a vybuchnu, tak na kolenou bojuji o změnu.

Kdyby se vás dnes Pán Ježíš zeptal, s jakým pokušením, hříchem či závislostí chcete pomoct, o co byste Jej prosili? Zkuste se zamyslet. Vyberte si jednu věc. Pojmenujte si ji. … A mám pro vás ještě jedno doporučení. Zkuste se dnes, třeba před spaním, zamyslet, co konkrétně můžete v zápasu s tímto hříchem udělat. Možná si najděte nějaké biblické verše, které vám pomohou. Možná můžete poprosit někoho, aby se za tuto konkrétní věc za vás modlil a třeba se po čase zeptal, jak se vám daří. Možná můžete sáhnout po dobré knize, která by vás povzbudila. Možná potřebujete znovu obnovit váš čas při každodenním četní Božího slova. Možná potřebujete něco odstranit ze svého dosahu či jinak udělat něco praktického.

 

2. výzva: Milujte

První Petrova výzva pro ty, kdo zažívají těžkosti, tedy směřovala k tomu, abychom se prali s hříchem a toužili po tom, aby nás Pán Bůh měnil. Máme se méně soustředit na to, co se děje, a více na to, co chce Pán Bůh dělat s naším srdcem.

V té druhé Petrově výzvě jsme povzbuzováni, abychom se soustředili no to, abychom byli milujícími lidmi. Když zažíváme těžkosti, často se v nás rodí neláska, hněv, nenávist. Ať už vůči těm, kdo za naše utrpení mohou, nebo prostě někoho obviňujeme za naše těžkosti – politiky, bankéře, zaměstnavatele, sousedy nebo i Pána Boha. Petr nám připomíná, že když zažíváme těžkosti, potřebujeme se intenzivně ujišťovat, že investujeme do toho, abychom druhé milovali. V našem textu čteme: „Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.“ (v.8) Petr tu výzvu k lásce uvádí slovem „především“. Chce tak zdůraznit, že naše vzájemná láska je tou nejsilnější odpovědí na utrpení, výsměch či ponižování. Všichni máme potřebu být milováni. Když se objevuji ti, kdo námi pohrdají, tak je o to důležitější mít v životě ty, kdo nás mají rádi. Proto Petr volá po vzájemné lásce. Ale nejde mu pouze o nějaké emoce. Jde mu o lásku vyjádřenou činy. Petr pak dává konkrétní příklady: „Buďte jedni k druhým pohostinní…Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal…Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh…“ (v.9-11)

Co tedy Petr zdůrazňuje? Boží slovo nás vyzývá, abychom nedovolili ani těžkostem a utrpení, aby nás zastavily v naší láskyplné službě druhým. Petr říká, že těžkosti nejsou důvodem, abychom vyhlásili, že teď máme složité období a zalezli si někde do kouta. Pán Bůh jako ten nejlepší psycholog nám tady skrze Petra radí, abychom uprostřed složitosti nezaměřili svůj pohled jen na to složité, co prožíváme my, ale abychom v lásce sloužili Bohu i druhým. Samozřejmě, různá utrpení mají různé limity. Těžká nemoc způsobí, že nemůžeme mezi lidi. Jsou situace, kde se prostě na chvíli musíme zastavit a dobrat síly. Ale Petr nás volá, abychom dle svých možností a svých obdarování i v těžkostech projevovali lásku službou druhým. A říká, abychom to dělali vytrvale.

Minulý rok mne silně oslovil příběh Jane Marczewské z USA. Pod uměleckým jménem Nightbirde vystoupila v dovednostní televizní soutěži Amerika má talent, kde zazpívala píseň nazvanou „Je to OK“. Tam mimo jiné řekla: „Mám rakovinu v plicích, v páteři a játrech. Mám šanci na přežití dvě procenta, ale dvě procenta nejsou nula. Je to aspoň něco a já si přeji, aby lidi věděli, jak úžasné to je.“ Svoji písní a svými slovy rozplakala nejen porotce, kteří ji poslali přímo do finále. Stovky tisíc dojatých fanoušku pak zavítaly na její blog, kde popisuje svoje zápasy, včetně zápasu o víru a to, jak se v ní perou pochybnosti, ale jak se chce držet Pána Boha.

Letos v únoru zemřela a její rodina vydala prohlášení, kde mimo jiné uvádí: „Její trvalý odkaz bude darem naděje, kterou dala tolika lidem prostřednictvím své hudby a síly, kterou našla v Ježíši.“

Jak Jane, tak její rodiče si kladli otázku, jak v tomto utrpení nejlépe žít svůj život. Jak být milujícím. A rozhodli se otočit to utrpení na svědectví o Pánu Ježíši. Možná nebylo vše dokonalé, ale věřím, že si to Pán Bůh použil.

 

3. výzva: Nenechte se rozhodit

Tedy, Petr nás povzbuzoval, abychom se i v utrpení nepřestali rvát s hříchem a  abychom vytrvale milovali. Potom přidává poslední výzvu: „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.“ (v.12-13)

V Novém Zákoně tuto výzvu, abychom se radovali z utrpení, najdeme často. Je to něco, co mne mnohdy zneklidňuje. Jak se mám radovat, když jsou mi blízcí těžce nemocní? Jak se mám radovat, když někdo zažívá ponižování a šikanu? Jak se mám radovat, když vidím, že se mí blízcí trápí se závislostí?

Samozřejmě se nemáme radovat z těch situací. Ty jsou důsledkem zla a hříchu v tomto světě. Petr nám tady klade na srdce, aby nám ani tyto trápení neodebraly radost, která je životním stylem křesťana. Proto říká, abychom nebyli zmateni těmito zkouškami. On nás povzbuzuje, abychom nedovolili těm zkouškám, aby nás rozhodily, ale aby nám i v těch těžkostech zůstala radost. Nemáme se nechat zmást tím, že bychom snad zpochybnili Boží lásku, věrnost a Jeho dobrotu. On ví, že nám to hrozí a že se s těmi myšlenkami často pereme a tak nás povzbuzuje, abychom to ustáli.

Proč se máme radovat? Je to nějaký šílený Boží test, zda obstojíme? Určitě ne. Radost je ovocem Ducha svatého, které přichází do života toho, kdo z Boží milosti uvěřil Pánu Ježíši Kristu jako tomu, kdo za můj hřích zemřel na kříži, aby mi zajistil Boží přízeň po zbytek života a věčnost v Jeho přítomnosti tam, kde už nebude zlo a hřích a bolest a trápení. To je náš důvod k radosti! A okolnosti na něm nic nemění.

Proto nám Petr radí, abychom nebyli zmateni, abychom se nenechali trápením a těžkostmi rozhodit. On nás povzbuzuje, abychom nezapomínali, co nám Pán Ježíš vydobyl svým utrpením. On nás povzbuzuje k vytrvalosti, protože tato trápení nebudou věčná. Jednou se zjeví Pán Ježíš a potom už budeme zažívat věčnou radost.

Vrátím se k příběhu Jane Marczewské. Když porotci žasli nad jejím radostným postojem, tak řekla: „Nemůžete čekat s rozhodnutím být šťastný až do chvíle, kdy už život nebude těžký.“ Přesně to říká Petr. Nenechte se rozhodit, nečekejte, až bude lépe, buďte radostní.

Kéž nám všem dá milující Pán Bůh sílu, abychom uprostřed těžkostí nebyli zaměřeni jen na samotné soužení, ale nepřestali bojovat o proměnu našich charakterů, učili se znovu a znovu milovat druhé a sloužit jim a v tom všem se nenechali rozhodit, ale zažívali radost, která je Božím darem pro ty, kdo Mu věří. Amen.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář