Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. 3. 2012

Život v radosti

a.jpgAudio záznam naleznete zde.

 

Tak tady znovu sedíme. A každý z nás přichází s něčím. Někdo je tady a má za sebou týden, kdy měl velký konflikt v zaměstnání. Jiný člověk je nesmírně unavený, protože se stará o nemocnou nebo stárnoucí osobu. Další možná neuspěl při zkoušce ve škole a není jisté, zda tu školu dodělá. Možná je tady někdo, kdo tento týden přišel o práci. Možná je tady nějaký svobodný člověk, který tento týden opět propadl bolesti z toho, že je sám a nemá partnera. A určitě bychom mohli najít spoustu dalších důvodů a situací, proč lidé mohou zažívat smutek. A do toho všeho zaznívá ta výzva dnešní neděle: Radujte se! Ano, určitě je třeba umět také plakat s plačícími. Ale Boží slovo nám ukazuje, že i v době slz a pláče se máme radovat. Je to vůbec možné? Vyslechněme si dnes svědectví apoštola Pavla, které je zde zapsáno k našemu povzbuzení.

 

Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat. Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista. Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. (Filipským 1:15-21)

 

                Apoštol Pavel tady mluví o lidech, kteří se mu vědomě snaží působit bolest. Dále mluví o tom, že při svém pobytu ve vězení je smířen se smrtí. To jsou náročné věci, které Pavel zažívá. Ale on nenaříká a nestěžuje si. On vyznává, že se raduje a že se bude radovat. Jde o jeho rozhodnutí, které se projevuje i v praxi. On se pro radost rozhodl a skutečně ji zažívá. Jak je to v takové situaci možné? Podívejme se alespoň na 3 důvody k radosti, které tady udává.

 

1. Pavlův důvod: Naučil se žít s protivenstvím

                Pavel o některých lidech z jeho okolí říká: „Domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom!“ (v.17-18) Na tu realitu, že jsou tady lidé, kteří mu chtějí způsobit bolest, Pavel prostě reaguje vyjádřením, že to nic není. Jinými slovy, apoštol Pavel tady říká, že si nenechá ukrást radost tím, že mu někdo nepřeje a chce mu uškodit. A tady šlo dokonce o spolupracovníky. Ale Pavel nad tím mává rukou a říká, že si nenechá ukrást radost.

                Někdo by teď mohl říci, že apoštol Pavel je nesmírně povrchní až ignorantský. Ale to by nebyl správný soud. Když totiž čteme Pavlovy epištoly, vidíme, kolik zármutku zažívá. Dovolte příklad. Ještě před svým příchodem do Říma píše místním křesťanům: „Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.“ (Řím. 9:1-2) Tady Pavel mluví o velkém zármutku a o neustále bolesti. Apoštol Pavel nežil bez zármutku a bez bolesti. Naopak, zármutku a bolesti zažíval mnoho.

To, co u apoštola Pavla vidím je fakt, že si nenechal vzít radost ani bolestí ani zármutkem. A ono to opravdu je možné. Je možné zažívat bolest a zármutek a zároveň zažívat radost v našem Bohu. Jak je to možné? Je to možné tehdy, když se s protivenstvím a těžkostmi naučíme žít a dobře na ně reagujeme.

Však už nás k tomu vyzývá spousta starozákonních textů. Od oltáře jsme dnes četli Žalm 37. V té první části nás žalmista David třikrát vyzývá, abychom se nevzrušovali právě protivenstvím:

·         Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. (v.1)

·         Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. (v.7)

·         Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého. (v.8)

Bratři a sestry, pokud chceme žít stejně jako Pavel v radosti, tak se musíme naučit nevzrušovat se kvůli protivenství a kvůli problémům. Musíme se učit žít tak, aby nám tyto protivenství neukradly radost a neudělaly z nás hořké lidi. A já vím, že se to lehce řekne, ale každopádně je to výzva, abychom se rozhodli, že o to budeme usilovat. A když se takto rozhodnete, tak to první praktické, co můžete dělat je modlit se o to. Modleme se, aby nás protivenství neokradlo o radost. Učme se děkovat Bohu za tato protivenství. Ano, děkujte za ně a modlete se, aby si to Bůh použil ke své slávě. A to druhé, jak se můžeme modlit – žehnejte těm, kdo tato protivenství a problémy působí. Modlete se o ně. Modlete se, aby je Bůh požehnal více než vás. A toto vše si Pán použije, aby vám ochránil vaši radost. A nejen ochránil. Použije si to, aby ji ve vašich problémech posílil. Bůh toho dosáhl v životě apoštola Pavla. A věřím, že to stejné může způsobit i v nás.

 

2. Pavlův důvod: Zvěstuje se Kristus

                Apoštol Pavel pokračuje a dává další důvod, proč se raduje a bude radovat: „Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.“ (v.18) Pro apoštola Pavla je tou radosti fakt, že se šíří evangelium. Jeho největší radostí je to, že evangelium nejde zastavit. Raduje se z toho, že lidé jsou zasažení a proměněni evangeliem. To je pro něj zásadní a důležité. Tady opravdu dochází naplnění ono „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3:30) Apoštol Pavel tady neřeší sebe. Nebrečí nad svým vězením, nad svým utrpením, nad svoji bolestí. On vidí něco většího. Vidí Krista a to, že se to radostné poselství o záchraně v Něm šíří. A proto je Pavel schopen radovat se. A opět, on nebyl nějaký zvrácený člověk, který si libuje v bolesti. On měl prostě dobře seřazené priority a uměl zapřít sám své já a následovat Krista. A to vždycky přináší radost.

                Bratři a sestry, musel jsem se ptát sám sebe a ptám se i vás, máte z toho radost, když se zvěstuje Kristus? Máte z toho radost, když někdo uvěří a rozhodne se následovat Krista? Máte z toho radost, když se Boží království šíří? Je to vaší touhou? Je to něco, co vám dává sílu jít dál? Roste ve vás Kristus?

                Když v člověku neroste Kristus, tak poroste něco jiného. Ve výjimečných případech v nás rostou ti, které máme rádi – snoubenec, manžel, děti. Ale nejčastěji v nás roste naše já. A potom to končí většinou tím, že se neraduji z toho, že se zvěstuje Kristus. Neraduji se z Krista. A co víc, většinou se neraduji ani ze sebe. Většinou naříkám a lituji se. A to vidíme i v církvi. Takový člověk místo, aby se radoval z Krista, tak je smutný, uražený a pobouřený, protože v jeho mysli se stále opakují myšlenky typu „mne někdo urazil, mně někdo nedal prostor, mne nevyužili, na mne zapomněli, mně nepoděkovali, mne nepozvali, o mně nenapsali do zpravodaje, …“ Takový život je extrémně smutný.

                Bratři a sestry, apoštol Pavel tady vlastně říká, že si nenechá vzít radost tím, že by byl egoista zaměřený na své potřeby, ale že se bude radovat z Krista a z toho, že i další v Něm nacházejí radost. Udělejme i my z toho zdroj vášnivé radosti. Modleme se, aby se zvěstoval Kristus. Děkujme Bohu, kdykoli je evangelium zvěstováno a radujme se z toho, když lidé přicházejí ke Kristu.

 

3. Pavlův důvod: Ví, že má dobrou budoucnost

                A tím se dostáváme k poslednímu, třetímu důvodu Pavlovy radosti, který chci zmínit. Pavel říká, že tím třetím důvodem jeho radosti je to, že ví, že má dobrou budoucnost. A to je jeho jistota. On říká: „Z toho se raduji a budu radovat. Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista.“ (v.18-19) Apoštol Pavel ví, že má dobrou budoucnost. A teď si někdo řekne: „No jo, on to věděl. On byl apoštol. Ale já to nevím. Tak jak se mám radovat? Nemám tu jistotu. Nemám jistotu, že se Bůh postará o moje zaměstnání. Nemám jistotu, že mi Bůh dá milujícího partnera. Nemám jistotu, že se vyřeší naše manželská krize. Nemám jistotu, že se vyléčím z rakoviny.“

                Ale pozor! Jakou jistou má Pavel? Raduje se z toho, že si je jistý, že se dostane z vězení? Je jeho jistotou, že si bude užívat krásného důchodu ve zdraví? Ne! Odkud tedy plyne jeho radost? Najdeme to ve verši 21: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ Pavel nemá jistotu spokojeného stáří! Pavel má jistotu v tom, že ať se stane cokoli a doslova cokoli, on nemá co ztratit. Dokonce smrt je pro něj pozitivní a to v tom smyslu, že bude u svého Spasitele.

                Když tohle to posloucháme, tak někdo může říci, že to je fanatismus. Někomu se může zdát, že to Pavel přehání, že ztratil svoji hodnotu, že je posedlý Kristem a zapomněl na realitu života. Dneska se takové věci totiž označují za fanatismus. David Novák z Církve bratrské má úvodník v posledním čísle Konzervativních listů a v tomto úvodníku právě píše o fanatismu. Ptá se: „Nenazýváme fanatismem i jednání jako jsou oběť, nasazení pro věc, vytrvalost, statečnost?“ Je to moc dobrá otázka. A David Novák připomíná, že dle dnešních měřítek by byl mezi největšími fanatiky Ježíš Kristus, který dal svůj život za druhé. On fanaticky miloval člověka a nesmířil se s tím, že by člověk byl pro věčnost ztracen. Dal svůj život, jako výkupné za člověka.

                Pokud tohle je fanatismus, pokud Pavlova spokojenost a vyrovnanost jak se životem tak se smrtí je fanatismus, tak chci být také fanatik. Chci být připraven na cokoli. Chci umět přijmout cokoli. A chci v té jistotě dobré budoucnosti nacházet radost. Pavel ji nacházel. My můžeme také.

                Co nám v tom může pomoct? Ještě jednou se podívejme na ten verš: „Z toho se raduji a budu radovat. Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista.“ (v.18-19) Pavel zmiňuje, že ta víra v dobrou budoucnost přichází skrze modlitby a Ducha svatého. Takže pokud chceme více radosti, tak se modleme ať nám i druhým Bůh otevírá oči, abychom tu dobrou budoucnost viděli a modleme se a usilujme o více Ducha svatého v našich životech.

                Ta dnešní neděle nás zve k radosti. Boží slovo nám říká, že máme spoustu důvodu k radosti. Takže má otázka zní, zda se dnes z Boží milosti pro radost v Kristu rozhodnete. Pastor Brandt, který před několika týdny navštívil náš sbor, mluvil o tom, že se potřebuje pro radost rozhodnout každé ráno. A tak každé ráno, dříve než vyleze z postele, říká větu, která vychází z Žalmu 118:24 „Toto je den, který učinil Hospodin, budu jásat a radovat se z něho.“ Naučme se všichni vyznávat, že se rozhodujeme pro radost. Zakončeme toto kázání tím, že tuto větu společně vyznáme: „Toto je den, který učinil Hospodin, budu jásat a radovat se z něho.“ Amen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář