Život v zaměstnání
Dnes máme mluvit o křesťanu v zaměstnání. Někomu by se mohlo zdát, že tady přece není o čem mluvit. Nicméně Bible o mnoha oblastech každodenního života. Než se pustíme do dnešního biblického textu, dovolte, že připomenu fenomén, který doprovázel mnoho duchovních probuzení. Tím fenoménem byla změněná pracovní morálka u těch, kdo uvěřili Pánu Ježíši Kristu. Tito lidé začali pracovat poctivěji. Tito lidé se začali uctivěji chovat k nadřízeným a spolupracovníkům. A o takové zaměstnance byl při mnoha probuzeních velký zájem. Podobné příběhy najdeme na různých kontinentech a v různých stoletích.
A já se ptám, proč o tom moc neslyšíme v dnešní době? Nezvlažněli jsme v oblasti naší pracovní morálky? Nepředběhli nás už dokonce i lidé nevěřící? Pojďme o tom společně přemýšlet a začněme tím, že si přečteme náš dnešní text:
Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On 'hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest'. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1. Petr 2, 18-25)
Minule jsme hovořili o tom, že se máme podřizovat vládní mocí a dnes náš text začíná tím, že se služebníci mají podřizovat pánům. Dovolte, že připomenu, že slovo služebník a otrok je v řečtině to stejné. A víme, že mnozí páni a otrokáři byli velice suroví. Tedy Petr tady mluví o mnohem složitějších podmínkách, než máme my dnes a volá k podřízenosti otrokářům, pánům, zaměstnavatelům.
Aktivní křesťané sehráli klíčovou roli při zrušení otroctví a křesťanské hodnoty jistě zásadně ovlivnily různé zákoníky práce. Takže dnes je zaměstnanec ve velmi odlišné pozici, než byli otroci kdysi. Přesto jsou zde principy, které zůstávají. Petr píše o tom, že nám zaměstnání může způsobovat bolest, že můžeme nevinně trpět, že můžeme zažívat soužení či ponižování.
Ano, i v dnešní době toto můžeme na pracovišti nebo i ve škole zažívat a to od nařízených. A přestože máme mnoho ochranných orgánů, které nám mohou pomoct, Petr nás volá k tomu, aby naše reakce byla radikálně Kristovská. On nás volá, abychom neodpláceli, abychom nehrozili, abychom to snášeli. Jak je to možné? Jak je možné zvládat křivdu bez touhy po pomstě? Jak je možné zažívat nespravedlnost bez toho, abychom nadávali a plánovali zlo pro ty, kdo nám škodí? Petr nám o tom píše a já v té odpovědi vidím tři důležité zdroje síly pro to, abychom unesli těžkosti a nespravedlnosti.
1. zdroj síly: Vím, kdo je můj Šéf
Petr napsal: „Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.“ (v.18) Petr píše, že se máme podřizovat nadřízeným ať jsou jacíkoli. Nemáme být dobří zaměstnanci, jen když pracujeme pro dobrého šéfa. Nemáme být dobří živnostníci, jen když pracujeme pro dobrého zákazníka. Nemáme být dobří žáci a studenti, jen když máme dobrého učitele. Máme se jim podřizovat, i když jsou „tvrdí.“ „Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.“ (v.18)
To slovo tvrdý v řečtině je slovo skoliois – skolióza – křivý. Tedy máme se podřizovat i těm křivákům, lidem křivého charakteru, lidem nespravedlivým. Těm, kteří nám nedají poctivou výplatu. Těm, kteří nás lživě oberou o prémie. Těm, kteří nám pořád něco slibují a nikdy to nesplní. I pro takové máme pracovat čestně a poctivě. V tom je kristovský přístup. Pro dobrého šéfa dělá dobře i pohan. Pracujme dobře i pro šéfa, který je nespravedlivý.
Tím samozřejmě nechci říct, že v takové situaci nemáme dát vypovědět a změnit práci. Ano, to je jistě dobré východisko. Ale někdy si to prostě z nějakého důvodu dovolit nemůžete. A Petr nás volá, abychom se podřizovali a poctivě pracovali, ať už je šéf jakýkoli.
A to první, co nám v tom pomůže, je to, že si uvědomíme, pro koho to děláme a kdo je skutečně náš šéf. Jak to píše Petr? „Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.“ (v.18) Máme se podřizovat ve vší bázni. V bázni před kým? Pomůže nám předchozí verš, který jsme dnes nečetli, ale který jsme četli minule. Přečtu to dohromady: „Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.“ (v.17-18) Koho se máme bát? Petr píše, že Pána Boha. Nemáme se bát těch zlých pánů, máme se bát našeho nebeského Šéfa, Pána Boha. A bát se Pána Boha samozřejmě neznamená se před Ním třást ve strachu, který nás paralyzuje. Znamená to, že máme žít s obrovskou úctou před Ním a s touhou Ho poslouchat a následovat.
Když tedy Petr volá, abychom se ve vší bázni podřizovali pánům, tak nám říká, že v bázni před naším Pánem Bohem se máme podřizovat svým lidským nadřízeným. Tedy, Petr říká, že si máme připomínat, že náš největší Šéf je Pán Bůh. Pro Něj žijeme. Pro Něj pracujeme. A proto vše co děláme, chceme udělat, co nejlépe to jde. Protože to není pro toho mého lidského šéfa, ale je to pro Pána.
Jak to napsal apoštol Pavel? „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu.“ (Koloským 3,23)
Petr tedy ukazuje, že jsme schopni poctivě pracovat a dobře se chovat i ke zlým a křivým šéfům a to proto, protože víme, že ve své podstatě to neděláme pro ně, ale děláme to pro Pána Ježíše Krista. A pro Něj, chceme být ti nejlepší zaměstnanci.
Milí přátelé, možná máte šéfa, kterého byste nejraději roztrhli jako hada. Petr nás volá, abychom se podívali výše. Tam je Šéf, který je dokonalý. Pro Něho to děláte, Jemu sloužíte, Jeho chceme oslavit. To nám da sílu zvládnou i nespravedlnosti.
2. zdroj síly: Vím, že je před výplatou
Druhý zdroj síly k tomu, abychom zvládli popisované příkoří ze strany nadřízeného, Petr vidí v tom, když si uvědomíme, že máme stále před výplatou. Ale samozřejmě nejde o tu výplatu, která nám přijde na účet.
Podívejme se opět na ty verše: „V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.“ (v.19-20)
Petr tady tvrdí, že je to sláva a milost, když trpíme za dobré jednání. Zdůrazňuje, že nemluví o utrpení za naše zlé jednání. O tom není vůbec řeč. Ale mluví o soužení za dobré jednání.
Tedy on dokonce nemluví ani o to, že trpíme, protože někdo o nás šíří lež či pomluvy. Martin Luther zdůrazňuje, že Petr mluví o utrpení za dobré jednání. Co si pod tím můžeme představit? Třeba to, že šéfovi řeknete, že nebudete poškozené zboží vydávat za bezvadné. Nebo v tom, že nebudete do výpisu uvádět nepravdivé údaje. Nebo v tom, že odmítnete přijímat peníze bez dokladu. Nebo v tom, že jako lékař odmítnete dělat zákrok, který by se dělal jen pro peníze. Nebo odmítnete asistovat při potratu. Nebo odmítnete udělat svatební dort, kde budou dva ženichové. A mohli bychom uvádět tisíce dalších příkladů. Šéfa, který to požaduje, to samozřejmě nahněvá a je možné, že vám to dá vyžrat. Pokud bude pro vás nejvyšším principem čestné konání dobra, pak je dost pravděpodobné, že i na pracovišti nebo ve škole narazíte.
Ano, Petr říká, že se máme podřizovat, ale tady zdůrazňuje, že přednost má dobré a čestné jednání. Pokud nás nadřízený tlačí do nečestnosti a podvodu, máme to odmítnout, i když to může znamenat, že si to vypijeme. Vím, že to není jednoduché, vím, že to často není černobílé. Ale jsme volání k pravdivé a čestné službě.
Petr dále připomíná, že to, co nám může dát sílu to unést je vědomí, že máme stále před výplatou. Co myslím tou výplatou? On v tom našem textu dvakrát říká, že v takovém jednání je milost a také říká, že je v tom sláva.
Co to konkrétně znamená, že obdržíme milost? Když se díváme na podobné texty v tomto listu, tak vidíme, že Petr má na mysli budoucí požehnání, budoucí odměnu. Proto hovořím o výplatě.
V třetí kapitole čteme: „Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.“ (1.Petr 3,9) A o pár veršů později opět: „Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni.“ (1.Petr 3,14) Dokonce v podobném duchu hovoří i Pán Ježíš: „…milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná.“ (Lukáš 6,25)
Boží slovo nás ujišťuje, že pokud budeme ve snášení utrpení pro dobré jednání trpěliví, obdržíme požehnání, budeme blahoslaveni a čeká nás hojná odměna, hojná výplata.
Pán Bůh nám vynahradí to, o co přijdeme od lidí a to mnohonásobně. Mnohdy nám to vrátí ve svém požehnání ještě tady na zemi. A jistě nám to vrátí jednou na věčnosti. Pracujme poctivě a nebude nám chybět. Pán Bůh se o nás postará a požehná nás!
3. zdroj síly: Vím, jaké je mé povolání
Ten třetí zdroj síly podle apoštola Petra je v tom, že víme, jaké je naše povolání. Petr zapsal: „K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“ (v.21)
Co je tedy naše povolání? Naším skutečným povoláním není být zámečník, zdravotní sestra, učitel nebo lékař. Naším největším povoláním je být následovníkem Ježíše Krista.
Petr zde zmiňuje dva rozměry toho povolání. Naše povolání vychází jednak z toho, že Ježíš za nás trpěl a jednak z toho, že je naším příkladem. Co o našem povolání vypovídá to, že Ježíše za nás trpěl? To je přece připomenutí, že On trpěl a zemřel za mne, abych já mohl být Jeho dítětem, dítětem Božím. Měl jsem pro Ježíše takovou cenu, že se za mne obětoval. Tím mne přijal do nového povolání. On se mnou podepsal smlouvu. Teď jsem Jeho.
A ten druhý rozměr mého povolání je v tom, abych jako Boží dítě následoval Ježíšův příklad. To je můj životní úkol. To je náplň práce. Žít co nejvíce jako Ježíš.
Petr používá ten obraz chození v Ježíšových šlépějích. Všem nám je jasné, že jde o obraz následování. Ve šlépějích toho, kdo jde před námi, se chodí dobře. Tento týden jsme spolu se sedmi našimi mládežníky a také s pastorem Martinem Piętakem dělali přechod Malé Fatry a Strážovských vrchů. Celkem jsme našlapali více než 80 km. A když už jste hodně unaveni a šlapete náročnou pasáž, tak je výhodou jít za někým a jít v jeho šlépějích. Je to bezpečná cesta.
Petr nám říká, že naše povolání je takto následovat Ježíše a říká také konkrétně, v čem Ho máme následovat. „Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.“ (v.23) Když pamatujeme, že jsme povolání k tomu, abychom jako vykoupené Boží děti následovali příkladu Pána Ježíše, tak můžeme unést i kdejaké příkoří. A to bez toho, abychom nadávali, ponižovali, stěžovali si.
Před pár dny jsem se sešel s jednou dívkou, které se rozpadl vztah, a byl jsem velmi povzbuzen, když říkala, že nechce mluvit o tom, co bylo špatného v chování toho bývalého chlapce. Nechtěla si stěžovat, nechtěla mluvit o jeho selháních či chybách. Přiznám se, byla to pro mne velká lekce. Tomu se musím ještě hodně učit. Musím se učit nestěžovat si lidem, ale vkládat vše „do rukou toho, jež soudí spravedlivě.“
Bratři a sestry, přátelé, Petr tady ukazuje, že následování Ježíše se projevuje v naší podřízenosti. Minule to byla podřízenost vládní moci. Dnes to byla podřízenost v práci či ve škole. Petr ukazuje, že právě ve chvílích, kdy trpíme za to, že činíme dobře, právě v těch chvílích se v našich životech zrcadlí Ježíš Kristus. Unést to není v lidských silách. Ale my to neneseme sami. Nese to s námi Pán, který nás ujišťuje, že On je náš Šéf, že On nám odplatí, že On je ten, kdo nás k tomu povolal.
A i když se nám nedaří a selháváme, můžeme v pokání přijít k němu, protože víme, že „On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“ (v.24-25)
Kéž i my studujeme a pracujeme tak, aby naši učitelé a nadřízení řekli: je úžasné učit věřící lidi, je úžasné, pracovat s věřícími lidmi. Kéž i my studujeme a pracujeme tak, aby nám Ježíš řekl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“ (Matouš 25,23)
