Život v živé naději
Dnešní nedělí začínáme letní sérii kázání, kdy budeme přemýšlet nad prvním listem Petrovým. V devíti kázáních proletíme celý tento list. Tu sérii jsme nazvali Život na cestě. Apoštol Petr totiž píše těm, kdo už uvěřili v Ježíše Krista a vydali se na cestu za Ním. Když člověk uvěří Pánu Ježíši a stane se Jeho následovníkem, pak vystartoval. Cílem cesty je samozřejmě věčnost s Pánem Ježíšem. Nicméně mezitím je cesta, cesta Ježíšových následovníků. Petr tedy předává instrukce, které jsou důležité pro Ježíšovy následovníky, kteří jsou ještě na cestě.
Ta dnešní část je taková úvodní a klíčové slovo je dnes slovo naděje. Naděje je něco extrémně důležitého na naší cestě. Kázání jsem tedy nazval Život v živé naději. Přečtěme si tedy prvních třináct veršů Petrovy epištoly.
Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti.
Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.
Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.
Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit. Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. (1. Petr 1,1-13)
Apoštol Petr psal svůj list prvotně křesťanům, kteří „přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii.“ Biblisté se shodují na tom, že nejde nezbytně o to, že by psal uprchlíkům. Petr tímto vyjádřením chce poukázat na to, že na této zemi jsme jako cizinci. Jsme na cestě. Náš domov je na věčnosti s Pánem Ježíšem Kristem. Petr tedy píše těm, kdo jsou na cestě. Ale konkrétně píše křesťanům obývající jmenované oblasti, které bychom našli v asijské části dnešního Turecka. A také víme, že to psal v době, kdy tito křesťané prožívali pronásledování a utrpení pro svoji víru.
Po tom vstupním pozdravu, který je velmi hutný, a před časem jsme na něj měli celé kázání, přichází první věta dopisu. „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.“ (v.3)
Apoštol Petr oslavuje Pána za to, že můžeme mít živou naději. Dovolte, že zopakuji, že v běžné mluvě slovo naděje používáme většinou ve smyslu touhy po nějakých budoucích věcech, které nejsou jisté. Máme naději, že se uzdravíme. Máme naději, že seženeme lepší práci. Máme naději, že nám někdo odpustí dluh. Ta naděje se může, ale nemusí stát realitou.
Nicméně Petr ani další pisatelé Nového zákona slovo naděje nepoužívají v tomto slova smyslu. Slovo naděje je v Novém zákoně používáno ve smyslu neodbytné touhy po něčem, co jistě přichází. Když tedy mluvíme o křesťanské naději, mluvíme o jistotě něčeho, co ještě nemáme. Křesťanský život je život s živou nadějí. Pojďme se tedy podívat, co o této naději píše apoštol Petr. Zjistíme, kde je zdroj této živé naděje, uvědomíme si, jakou radost tato naděje přináší, a připomeneme si, co je naplněním té naší naděje.
1. Zdroj živé naděje
Co je zdrojem té jisté živé naděje křesťana? Jak si můžeme být jisti? Můžeme si být jisti, protože nám to garantuje sám Pán Bůh. Apoštol Petr nám to napsal. Znovu přečtu ten verš: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.“ (v.3)
Kde je zdroj té živé naděje? Jednoznačně musíme říci, že tím zdrojem je Pán Bůh. Proto Jej tady Petr oslavuje. A Petr říká, že tu živou naději má každý, kdo se nově narodil. Nové narození není nic jiného, než ta změna, kdy se z člověka stane následovník Pána Ježíše Krista. To je zázrak, který v nás může udělat pouze Pán Bůh. On zastaví člověka na jeho cestě a ze srdce, které spoléhá na sebe, učiní srdce, které považuje Ježíše Krista za svého Pána. To se neobejde bez pokání a lítosti nad starým způsobem života.
Ten, kdo prožije toto nové narození, ten se stává člověkem živé naděje. A Petr ještě připomíná, jak je možné, že se to vůbec stane. Říká, že je to možné díky vzkříšení Ježíše Krista. Proč je Ježíšovo vzkříšení tak důležité? Ježíšovo vzkříšení je pečetí na Ježíšově vykupitelském díle. Jeho vzkříšení ukazuje, že On má moc. Ježíšovo vzkříšení potvrzuje, že Jeho smrt nás opravdu dokonale očišťuje od všeho zla, které nás rozbíjí.
Tedy sám Pán Bůh je garantem naší živé naděje. Naše naděje není jen nějaké naše toužebné přání. Naše naděje je zakořeněna v neochvějnosti Pána Boha. On dává naší naději základ, který naši naději činí jistou. Jako křesťané se tedy můžeme dívat dopředu beze strachu, ale s jistou a pokojem.
Cyril a Metoděj zjevně měli tuto jistotu, tedy měli živou naději. Proto byli ochotny opustit svoji zemi a nést křesťanství i našim národům. Jan Hus měl tuto živou naději a tak ani hrozba smrti jej nezastavila, aby hájil pravdu. Měl totiž živou naději, že je pro něj připraven domov a věděl, že zapřít pravdu by znamenalo kompromitovat svoji víru. Ale jemu záleželo na tom, aby mnozí další našli v Pánu Ježíši Kristu ten zdroj živé naděje. Bratři a sestry, žijme s pohledem upřeným na Pána Ježíše, zdroj naší živé naděje.
2. Ovoce živé naděje
Dále Petr připomíná, jaké je ovoce této živé naděje. Ovocem této naděje je radostný život. Petr píše: „Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek.“ (v.6) Petr tedy říká, že ta živa naděje je důvodem pro radost. A dále to Petr upřesňuje: „Ač jste ho (Ježíše) neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí.“ (v.8)
Tedy naděje přicházející s Ježíšem Kristem je pro věřícího člověka zdrojem radosti. Je to radost, která ovlivňuje náš život. A Petr říká, že je to radost, která je přítomná dokonce i když procházíme těžkými obdobími našeho života. Peter a obecně Bible netvrdí, že křesťan bude prožívat jen dobré věci. Naše naděje nespočívá v tom, že se nám budou vyhýbat zlé situace. Naše naděje je v tom, že Pán Bůh je s námi a vede nás do svého domova. On je s námi ve chvílích dobrých i v těch náročných.
A znovu musím připomenout Jana Husa. Ten řekl: „Kdo se bojí smrti, ztrácí radosti života.“ A když byl potom na hranici, tak vyznal: „A v té pravdě, kterou jsem celý život hlásal, chci dnes vesele zemřít!“ Jak mohl Hus v takovém dramatickém momentu hovořit o radosti? Hus měl hlubokou živou naději v Pánu Ježíši Kristu. Ta byla zdrojem radosti.
Petr Píše, že jásáme nevýslovnou, vznešenou radostí. Tato radost je opakem beznaděje. Moc bych si přál, aby v našich životech bylo vidět tuto radost. I člověk, který se vydal na cestu za Ježíšem, může zažívat ochladnutí víry, otupění naděje, ztrátu radosti. To je nesmírně nebezpečný stav. Hrozí, že sejdeme z cesty za Pánem Ježíšem. A právě přítomnost či nepřítomnost radosti z Pána Ježíše může být jakýmsi znamením toho, jak je to s tou mojí, naší, vírou. Jaká je tvá víra. Máš naději v Pánu Ježíši? Vidí druzí ve tvém životě radost? Sám mám pocit, že mi v poslední době nějak chybí ta nevýslovná a vznešená radost z Pána Ježíše. A tak se modlím, aby tyto prázdniny mohly být časem mé duchovní obnovy. Jak se to může stát? Východiskem je to, že se Jej snažíme poznávat skrze Boží slovo, ale také to, že Ho zažíváme v našich modlitbách. Rozhodněme se znovu přiblížit k Pánu Ježíši a budeme více zažívat radost plynoucí z živé naděje.
3. Naplnění živé naděje
Ukázali jsme si, že zdrojem naší naděje je sám Pán Bůh a že jejím ovocem je radost z Pána Ježíše Krista. Nakonec chceme hovořit o naplnění naší živé naděje. Jednou přijde den, kdy už nebudeme mít žádnou naději. Dojdeme naplnění naší naděje. Apoštol Petr říká, že se to stane v „den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“ (v.7)
Den osobního setkání s Pánem Ježíšem Kristem bude dnem naplnění naší naděje. Už nebudeme nic očekávat. Naše cesta bude v cíli. V ten den už bude zažívat jako realitu život v přítomnosti Krista, život, kde už nebude žádné zlo a žádný hřích. Naše naděje bude dokonale naplněna.
Petr píše: „Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.“ (v.4-5)
Jaké je to naše dědictví. Apoštol Petr píše, že je nepomíjející, neposkvrněné a nevadnoucí. Všimněme si jedné věci. Petr nám tady neříká, jaké to dědictví je, ale jaké není. Říká, že to není dědictví, které by jednou pominulo. Není to dědictví, ve kterém by byla nějaká nedokonalost. Není to dědictví, které by jednou zvadlo, přestalo být atraktivní. Takové dědictví to není. Lidské dědictví totiž často právě takové je. Lidské dědictví často pomine, utratí se, špatně se investuje a je fuč. Lidské dědictví je často poskvrněné, nedokonalé.
Petr říká, že to dědictví, které jsme získali díky tomu, že nás Pán Bůh znovuzrodil, je dokonalé. Petr používá takový nepřímý popis, protože lidská slova ani nedokáží popsat, jaké to dědictví je. A tak alespoň popisuje, jaké není, aby nám ukázal jeho nádheru a unikátnost. A o jaké dědictví, že to vlastně jde? Jde o Boží království a věčnost v Boží přítomnosti. Petr říká, že jde o dědictví „zachované v nebesích.“ (v.4) To slůvko zachované je zde ve smyslu rezervované. Boží slovo nám tady připomíná, že máme rezervaci, která je vždy platná. Ta rezervace už byla vystavena a na Boží straně ji určitě nikdo nezruší.
Občas slýcháváme, že někomu byla zrušena rezervace. Tento týden mi někdo řekl, jak jim ubytovatel při příjezdu na dovolenou oznámil, že přestože to mají rezervované, musí zaplatit o mnoho více, pokud se chtějí ubytovat. Nic takového nás u Pána nečeká. Máme živou naději založenou na Božím slovu a sám Pán Bůh nám garantuje naplnění této naděje u Něj v nebesích. Ježíš zaplatil vše.
Milí přátelé, Petr psal pronásledovaným křesťanům a začíná připomenutím, že mají živou naději. My žijeme ve svobodě, ale dostali jsme stejnou živou naději. Postavme na ní své životy. To je ten nejlepší způsob, jak žít náš život na cestě.
