Michal Klus - Je psáno...

Náš sbor má být nástrojem Ježíše Krista. Jakým nástrojem máme být? V Bibli najdeme celou spoustu popisů toho, jak by mělo společenství vypadat, o co máme usilovat, k čemu směřovat. Zamysleme se nad verši, které nás tímto rokem vedou.

Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! (Žalm 86, 15-16)

Pastýři dostali přesné instrukce, kde jít. Došli do chléva, setkali se s Ježíšem, ale další instrukce už asi nebyly. Podobně to měli mudrci. Hvězda jim ukázala na dům, kde byli Josef s Marií, potom dostali instrukce, že se nemají vracet k Hérodovi, ale tím to zřejmě skončilo. I Josef dostal zázračné pokyny, že mají utéct do Egypta a pak se vrátit, ale o dalších instrukcích nevíme. Všechen ten slavnostní úžas dozní a začíná každodenní život. I nám skončily dny slavení a zase přichází všednost. Jak žít v té všednosti? Co nás povede, když ty zázračné instrukce už najednou nejsou? 

Pojďme hledat inspiraci v knize o cestách, v knize Exodus.

I vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu na pokraji pouště. Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci. (Exodus 13, 20 - 22)

Jelikož o Vánocích dostáváme dárky, tak často máme po Vánocích něco nového. Apoštol Pavel nám v listu Koloským sděluje, co nového přinesl příchod Ježíše Krista na tento svět. 

On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. (Koloským 1, 15-20)

Jako Češi máme některé unikátní vánoční tradice. Jedna unikátní záležitost, se kterou se nesetkáte v žádném jiném státě. je přání Bohatého Ježíška. Bible nám ukazuje, že ten v Betlémě narozený Ježíš, je opravdu neuvěřitelně bohatý. Ale navíc taky velmi štědrý! To je dobrá zpráva Vánoc. 

Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2. Korintským 8, 9)

Jan ve svém prologu představuje Mesiáše jako Mocné slovo, které je tady od věčnosti. Toto mocné slovo neztratilo nic ze své moci a Jeho účinek můžeme zažít i dnes. 

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1, 1-14)

Když anděl Josefovi popisoval, kdo se narodí, sdělil mu něco neuvěřitelného. Řekl, že to bude Bůh, který je s námi. "Bůh s člověkem" byla a je absolutně dechberoucí představa, která voněla rájem. Tak si přičichněme. 

Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

Bratři a sestry, tomu dnešnímu kázání jsem dál název „Připravovaná cesta.“ Minulou neděli jsme vstoupili do adventu a hovořili jsme o naději, kterou advent proklamuje. Pán Bůh přichází do kdejaké tmy a přináší naději. A protože ji přináší On, tak je ta křesťanská naděje jistotou, jen nevíme, kdy se uskuteční.

Jak docílit toho, aby ta naděje byla skutečně naší osobní nadějí? Jak docílit toho, aby ta naděje byla nadějí našich blízkých? Jak docílit toho, aby ta neděje byla nedějí i těch, kdo mají pocit, že jsou ve vyprahlé pustině a nevidí, že by se to mohlo změnit?

Do adventu vstupujeme s přemýšlení o naději. Kdo má naději, žije šťastný život - ale jen tehdy, pokud je ta naděje zakotven v něčem absolutně spolehlivém. Podíváme se na naději, kterou měl Zachariáš. 

Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."

Nejtragičtější věta, kterou může křesťan uslyšet z úst Ježíše, je "Neznám Tě!" Ježíš touží, abychom my tu větu slyšet nemuseli. 

Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy já prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. (Matouš 7, 21-23)

Co bude po smrti? Bible ujišťuje každého věřícího, že věčnost je o Ježíši. Kniha Zjevení nám ukazuje, že věčnost strávíme před Beránkem, díky Beránkovi a k slávě Beránka. 

Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: “Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.” A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy: “Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. [Amen.]” (Zjevení 7, 9-12)