Michal Klus - Je psáno...

Když anděl Josefovi popisoval, kdo se narodí, sdělil mu něco neuvěřitelného. Řekl, že to bude Bůh, který je s námi. "Bůh s člověkem" byla a je absolutně dechberoucí představa, která voněla rájem. Tak si přičichněme. 

Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

Bratři a sestry, tomu dnešnímu kázání jsem dál název „Připravovaná cesta.“ Minulou neděli jsme vstoupili do adventu a hovořili jsme o naději, kterou advent proklamuje. Pán Bůh přichází do kdejaké tmy a přináší naději. A protože ji přináší On, tak je ta křesťanská naděje jistotou, jen nevíme, kdy se uskuteční.

Jak docílit toho, aby ta naděje byla skutečně naší osobní nadějí? Jak docílit toho, aby ta naděje byla nadějí našich blízkých? Jak docílit toho, aby ta neděje byla nedějí i těch, kdo mají pocit, že jsou ve vyprahlé pustině a nevidí, že by se to mohlo změnit?

Do adventu vstupujeme s přemýšlení o naději. Kdo má naději, žije šťastný život - ale jen tehdy, pokud je ta naděje zakotven v něčem absolutně spolehlivém. Podíváme se na naději, kterou měl Zachariáš. 

Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."

Nejtragičtější věta, kterou může křesťan uslyšet z úst Ježíše, je "Neznám Tě!" Ježíš touží, abychom my tu větu slyšet nemuseli. 

Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy já prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. (Matouš 7, 21-23)

Co bude po smrti? Bible ujišťuje každého věřícího, že věčnost je o Ježíši. Kniha Zjevení nám ukazuje, že věčnost strávíme před Beránkem, díky Beránkovi a k slávě Beránka. 

Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: “Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.” A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy: “Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. [Amen.]” (Zjevení 7, 9-12)

Reformace v 16. století vrátila církev k pravým kořenům křesťanské víry a to především v otázce naší spásy, když znovuobjevila princip spásy z milosti. Nicméně Bible volá každého z nás, abychom byli reformátoři. 

Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv. … Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy! Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: "Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!" Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. Nazvou je "Lid svatý", "Hospodinovi vykoupení". A tebe nazvou "Vyhledávaná", "Město neopuštěné". (Izajáš 62, 6-7+10-12)

Na příkladu ze služby Ježíše se budeme učit, že když jsme Pánu blízko, tak nás povolává, abychom plnili Jeho vůli a šli dál, a to i tehdy když se vše daří.

Když potom nastal večer a zapadlo slunce, přinesli k němu všechny nemocné i ty, kteří byli posedlí démony. Celé město se seběhlo ke dveřím a on uzdravil množství [lidí] trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. A nedovoloval démonům mluvit, protože ho znali. Ráno pak vstal dlouho před rozedněním a vyšel [ven]. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Ale Šimon a ti, kdo byli s ním, se za ním pustili. A když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají." A on jim řekl: "Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel." Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony. (Marek 1, 32-39, B21)

Kázání o tom, na co v životě spoléháme a jak nakládáme s dary, které nám Pán Bůh svěřuje.  

Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život. (1.Timoteovi 6, 17-19)

Instalační kázání z třanovického sboru o tom, že mojí vizí pro službu v novém sboru je žasnout nad Boží milostí. 

Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. Římanům 10, 17

Kázání o tom, zde jsme v centru života my, nebo Ježíš, tedy zda jsme pokorní nebo pyšní. Pokorní mají totiž v centru života Ježíše, kdežto pyšní sami sebe. Na přečteném textu si ukážeme 3 pravdy o Ježíši: Ježíš je hoden veškeré slávy, Ježíš zná naše srdce, Ježíš odpouští. Proto má nejlepší smysl, mít Jej v centru svého života.