Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 9. 2009

Duchovní růst 2 – Stálá obrana

Audio záznam naleznete zde. 


Toto kázání je součástí série Duchovní růst.

Kázání "Duchovní růst 1 - Blízkost s Bohem" naleznete zde.

Kázání "Duchovní růst 3 - Služba po vzoru Kristově" naleznete zde.

 Kázání "Duchovní růst 4 - Budování zdravých vztahů" naleznete zde.



Už je tomu mnoho týdnů, co jsem měl kázání na téma Blízkost s Bohem. Tehdy jsem říkal, že jde o první ze série kázání nazvaných Duchovní růst. Duchovní růst je jeden ze základních úkolů církve, tedy každého z nás. Když jsme hovořili o blízkosti s Bohem, tak jsme si připomněli, že nám k tomu Pán Bůh dal tři základní nástroje: Boží slovo, modlitbu a společenství. Dnes chceme hovořit o druhé oblastí a tou je "Stálá obrana". Myslíme tím, že musíme být stále pozorní a nedovolit hříchu, aby nás ovládal.

 Je celá spousta nejrůznějších textů, které bychom mohli vybrat, ale nakonec jsem se rozhodl pro text z Efezským 4:22-32

"Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním', vždyť jste údy téhož těla. 'Hněváte-li se, nehřešte.' Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám."

 Ten text ve svém centru říká: "Nedopřejte místa ďáblu." (v.27). Ale jak to udělat? Jak žít, aby ďábel nevítězil? Před třemi týdny jsme o tom částečně také hovořili na prvních bohoslužbách. Připomínali jsme si slova apoštola Pavla, který říká: "Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši." (Římanům 8:1) To je to zásadní, co si musíme pamatovat. Pokud patříme Kristu, je nám odpuštěno. Ale Boží slovo nás vyzývá, abychom usilovali o svátost. To znamená, že jako Boží děti, toužíme žít tak, jak to chce On, toužíme vzdorovat hříchu. V té citované osmé kapitole Pavel říká, že toho můžeme dosáhnout tím, že se nebudeme zaměřovat v prvé řadě na naše zápasy s hříchem, ale zaměříme se na Boha.

 Přesto všechno jsou zde některé konkrétní kroky, jak se chránit před hříchem, jak žít ve stále obraně. Dovolte, že zmíním čtyři takové kroky a když trochu zmrzačím češtinu, tak budou všechny začínat písmenem p. Jsou to "poznání, pokání, přestání a prevence."

 

1.krok: Poznání

 Jestliže toužíte žít ve stále obraně před hříchem, musíte vědět, co je hřích. Ale člověk musí ještě víc, musí ten hřích odhalit ve svém životě.

Před nedávnem jsem dostal jednu fakturu, kde bylo fakturováno úplně něco jiného, než za co jsme měli platit. Dotyčný mi vysvětloval, že touto "drobnou" úpravou ušetříme 19%, protože nebudeme muset platit DPH. Nemohl pochopit, že jsem to odmítl. Neviděl, co je na tom špatného. Přitom to byl jasný podvod. 

  V praxi hrozí asi dvě základní nebezpečí. Tím prvním je, že člověk neví, co je hříchem. Poznání hříchu přichází s poznáním Božího slova. Vždy mne těší, když vidím, jak lidé, kteří uvěřili postupně odhalují oblasti, kde se musí změnit. Poznávají, že musí změnit něco ve vztazích s lidmi, poznávají, že musí změnit něco ve svém podnikání, poznávají, že musí změnit způsob, jakým tráví neděli. To je vždy radostné. Aby se to ale mohlo dít, musí člověk poznávat Boží slovo, Boží vůli pro svůj život.

 To druhé nebezpečí je mnohem horší. Spočívá v tom, že jsme slepí k hříchu. Prostě si ani neuvědomujeme, že to, co děláme, je špatné. A to se stává každému věřícímu člověku. Stává se, že si nevšimneme, že něco v našem chování není v pořádku. Nevšimneme si, že se dopouštíme hříchu. Dokonce to jde až tak daleko, že se o tom hříchu může mluvit v kázání a nás to netrkne. Dokonce si někdy všimneme toho hříchu u druhých, ale u sebe ho nevidíme.

 Pokud toužíme po stále obraně před hříchem, musíme jej v první řadě u sebe (ne u druhých) rozpoznat. A tady je moje výzva, modleme se, aby nám Bůh ukazoval náš hřích. Je to nesmírně důležité. Je to náročná modlitba, ale je to modlitba nezbytná pro toho, kdo uznává Boží autoritu nad tu svoji.

Tuto modlitbu se modlil třeba i žalmista David: "Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!" (Žalm 139:23-24)

 

 

2.krok: Pokání

Po poznání hříchu musí následovat pokání. Pokání je vyznání hříchu a prosba o odpuštění. Pokud člověk rozpozná svůj hřích a nechce činit pokání, pak se obrací k Bohu zády a odchází od Něj. A to je ta nejhorší tragédie. Pán Bůh podobný případ popisuje v knize zjevení a říká: "Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva." (Zjev. 2:21)

 Pokud chcete žít ve stále obraně před hříchem, potřebujete vždy po poznání hříchu přijít za Ježíšem s pokáním. Potřebujeme pojmenovat náš hřích, poprosit za odpuštění. Ano, je nám hanba, ale právě i ta hanba nám někdy pomůže v boji s hříchem. Každopádně pamatujme, že Boží milost je úžasná a Bůh odpouští. Připomínejme si tedy to známé zaslíbení: "Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1.Jan 1:9)

A zase mám pro vás výzvu, vyznávejte své hříchy co nejkonkrétněji. Neskončeme u modlitby typu "Pane odpusť mi moje hříchy." To je dobrý začátek, ale pokračujme a buďme konkrétní.

 

3.krok: Přestání

Modlitbu pokání by měla následovat modlitba o sílu přestat a nehřešit více. Ježíš tyto dvě věci dává dohromady. Říká, že se odpouštějí hříchy a potom dává výzvu: Jdi a nehřeš více. Při zpovědi nejprve vyznáváme své hříchy a potom slibujeme, že nebudeme chtít svévolně hřešit. Nejde činit pokání s tím, že pořád budu žít stejně.

Připomíná se mi nejeden pastorační rozhovor, kdy si člověk uvědomoval, že to, co dělá je hříšné, dokonce říkal, že prosí Boha o odpuštění, ale přesto nechtěl nic měnit. Boží slovo říká, že takový člověk nemůže počítat s odpuštěním hříchů. (Židům 10:26) 

Pokud se chceme hříchu bránit, tak musíme usilovat o to, abychom s ním přestali. Ten náš přečtený text hovoří hlavně o tom. Čteme: "Proto zanechte lži a 'mluvte pravdu každý se svým bližním' ... a kdo kradl, ať už nekrade ... z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo ... ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost ... buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." (v.25-32).  

Ono se velmi lehce řekne přestat, ale zdaleka ne vždy je to tak samozřejmé. A zase musíme jasně říct, že je to Boží milost, když jsme od nějakého hříchu osvobozeni. S některými hříchy jde skončit jednou pro vždy a není to těžké. Ale když se třeba dostaneme do oblasti závislostí nebo našeho charakteru, tak to může být běh na dlouhou trať. Nicméně si buďme jisti, že v tom s námi stojí Pán. My sami přestat nedokážeme. Ale On se svou svatou mocí v nás působí.

Přesto vše jsme odpovědni za to, abychom i my udělali vše pro to, abychom přestali. A přestože ten problém je v našem srdci, tak můžeme omezit to, co vidí naše oči, co slyší naše uši, čeho se dotýkají naše ruce. A tak se můžeme chránit pokušení. Každý z nás je zodpovědný za to, na co se dívá, co čte a s kým se schází. Pokud chceme mít stálou obranu před hříchem, musíme vést zápas o to, abychom s nim skoncovali.

 

4. krok: Prevence

 To je to čtvrté a poslední "p" pro ty, kdo touží žít ve stále obraně před hříchem. Dneska všude slyšíte, že důležitá a zásadní je prevence. Vládá vydává spoustu peněz na prevenci, protože zjišťuje, že je levnější varovat před problémy, než ty problémy řešit. Dá se říct, že i toto je biblický princip. Na začátku kázání jsme citoval osmou kapitolu listu Římanům. Pavel tam odkrývá, že jedna ze zásad duchovního boje je ta, že se nesoustředím na ten zápas s hříchem, ale soustředím se na vítěze – na Ježíše Krista. Není lepší prevence před hříchem. Není lepší cesta, jak mít stálou obranu.

 Na počítači mi někdy naskočí takové hlášení: "Váš počítač může být ohrožen, aktualizujte svůj antivirový program." Pokud nejsem připojen ke zdroji těch antivirových aktualizací, tak mi hrozí nebezpečí, že můj počítač bude nějakým virem přemožen. Ale pokud jsem připojen, téměř o nic se nemusím starat. Stejné je to v duchovním životě. Pokud se soustředím na Vítěze, na Ježíše Krista, na to co pro mne udělal, pokud Jej chválím, pokud Ho prosím, aby vedl můj život, tak On opravdu stojí v našem životě na stráži. Pokud ale můj vztah je zastaralý, neaktualizovaný, tak je nebezpečí, že už nejsem chráněn. A možná si ani nevšimnu, že mi tam bliká alarm s výzvou po nápravě.

 Milí bratři a sestry, významným krokem k duchovnímu růstu je to, že v našem duchovním životě funguje stálá obrana proti hříchu. V té nám mohou pomoci 4P. Potřebujeme poznat hřích, potřebujeme z něj činit pokání, potřebujeme přestat s hříchem a potřebujme prevenci – blízkost s Bohem. Při tom všem neustále pamatujme, že "Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." (2.Tim. 2:13) Kéž nám Pán dá sílu k vítězství v Jeho jménu.


Toto kázání je součástí série Duchovní růst.

Kázání "Duchovní růst 1 - Blízkost s Bohem" naleznete zde.

Kázání "Duchovní růst 3 - Služba po vzoru Kristově" naleznete zde.

Kázání "Duchovní růst 4 - Budování zdravých vztahů" naleznete zde.

 

Audio záznam naleznete zde. 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář