Michal Klus - Je psáno...

Dobrý den Michale, 11. února jsem Vám posílala mail, pravděpodobně jste si ho nestihl přečíst. Mohl by jste se, prosím, na něj podívat a něco mi k tomu mému problému napsat? Jedná se o mé problematické vztahy s mou nevěřící rodinou - nevím, jak k nim přistupovat. Boha odmítají a tím jsou samozřejmě naše vztahy narušeny. Co je správné? Brát je jako svévolníky, kteří si svobodně zvolili svou cestu a oddělit se od nich jako světlo od tmy a pro příště vést nezávaznou konverzaci o počasí? A nebo se je neustále snažit přivádět na cestu víry i přesto, že již dali opakovaně jasně najevo, že o to nestojí? Děkuji za Váš čas a obětavou pomoc, zdraví Anežka.

Poslal jsem dnes email. mk

Dobrý den. Měla bych takový dotaz: jak vlastně rozumět podobenství o nepoctivém správci v 16. kapitole Lukášova evangelia?

Omlouvám se za pozdní odpověď. Toto podobenství patří mezi ty těžší. Správce v tomto podobenství je pochválen ne za svoje podvody, ale za svoji chytrost. Správce si chytře nadělal dobré vztahy pro budoucnost, kdy nebude mít práci a bude potřebovat někde se uchytit. Jinými slovy, je zde na špatném příkladu znázorněn dobrý princip. Rozhodně toto není návod používat nepoctivost. Ale je to návod, jak máme používat i třeba majetek k tomu, abychom budovali přátelství a skrze tato přátelství abychom uměli ukázat na Krista. Jinými slovy, i tyto pozemské statky mohou být použity pro účely evangelizace a Bůh si je může použít ke spasení druhých. Snad to alespoň trochu dává smysl. Přeji hodně radosti do dalšího studia Písma. Michal

Můžete mi odpovědět na otázku, která vám zní možná divně, ale já to fakt pořád nechápu: proč nemají věřící lidi výhodu Boží ochrany před nemocí, chudobou a různými těžkostmi už tady na tomhle světě? Já vím, že mají slíbenou odměnu v nebi, ale to je věc, která je pro nás tady jaksi v nedohlednu. Normálního člověka zajimá to, co je tady a teď. Máte hodně načteno a rozumíte těmhle věcem, takže se ptám, proč to podle vás Bůh takhle zařídil? Proč se o svou ovečku, která se pro něj rozhodla nepostará už dnes? Proč ji prostě aktivně nepomáhá v těžkém životě? Tohle je sice svět, který ovládá zlo, ale to ho přece nemusí zastavit v přímé pomoci lidem. On je přece silnější a je to na něm co udělá, nemusí nikomu skládat účty. Každý věřící by byl rád, že Bůh reaguje na jeho modlitby a taky by měl přece jasně víc stoupenců, protože by jeho zájem o lidi byl jednoznačně vidět.

Zdravím Vás Martine!
Děkuji za výbornou otázku. Není lehké odpovědět stručně. Z jedné strany opravdu mohu odpovědět, že nevím. Jako bytost, která je kategoricky úplně někde jinde nedokážu plně pochopit Boží záměry a Jeho mysl. Nicméně, pokusím se podělit alespoň o několik nástinů. Začnu od konce Vaší otázky, kde říkáte, že by měl více stoupenců. Paradoxně musím říci, že by to tak nebylo. V Bibli je docela hodně takových příkladů. Významným je třeba putování Izraelců z Egypta. Bůh působil zázračně, nadpřirozeně a přesto to lidi nevedlo k důvěře, ale naopak k stěžování si, že ten Bůh nedělá více a to až do té míry, že jim pohrdli. Šokující. Nicméně jak v Bibli, tak v praxi je vidět spousta podobných situací. Jinými slovy, toto vše nás vede k otázce, co je smyslem a cílem života. A zde musím říci, že Božím cílem je najít naše štěstí v Něm, v Bohu. A to, když člověk vede zdravý, bohatý a bezproblémový život k tomuto cíli vždy nevede. Často právě naopak. A řekl bych, že právě naopak, ve chvílích nemoci, problémů a těžkostí věřící člověk zažívá velkou Boží pomoc. Ne v tom, že Bůh tyto problémy nedopustí, ale že je uprostřed toho všeho s námi a dodává sílu to unést a důvěru, že On to má vše pod kontrolou. A to je pro mne část víc, než kdyby žádné těžkosti a problémy nebyly.
Snad ta odpověď dala alespoň nějaký smysl. Přeji Vám hodně radosti z přemýšlení nad důležitými otázkami.
Michal

Dobrý večer Michale, mohu Vás poprosit o radu? Jsem začínající křesťanka a mívám občas jakoby "propad" ve víře. Sice čtu denně Písmo, modlím se a snažím se cítit Boží přítomnost, ale někdy se mi Bůh tak nějak ztrácí... Prostě se cítím zmateně a sama - bez Něho. Moje obvyklé jistoty náhle mizí v mlze a mě napadají hrozné myšlenky typu: Kde vlastně máš tu jistotu Božích zaslíbení? Co když to tak úplně není? Nenamlováš si něco? Opravdu mě to pokaždé doslova vyděsí. Naštěstí se to stává pouze vyjímečně, ale přesto mě to narušuje. Možná jste to taky někdy v začátcích svého vztahu s Pánem zažil a proto Vás chci požádat o Váš osobní "fígl" jak na to? Máte nějakou svou metodu (krom čtení Písma a modlitby), jak posílit svoji víru a pocítit opět Boží blízkost? Moc Vám děkuji za pomoc, Bůh Vám žehnej za všechen Váš přínos!

Dobrý večer Moniko. Děkuji za hodně důležitou otázku. „Propad,“ který tady popisujete, se jeví jako jistý emoční výkyv. A máte pravdu v tom, že čím jsme Pánu blíže, tím můžeme být v této oblasti stabilnější. Pravdou taký je, že to má co do činění s naší emoční výbavou. Já například nejsem příliš emočně vybaven, což znamená, že mnou emoce tak necloumají a to je ve vámi popisované situaci výhodou (v jiných zase nevýhodou). Takže každý to prožíváme trochu jinak. Nicméně to, co může pomoci, je uvědomit si, že tyto naše emoce nic nemění na pravdách vyřčených Bohem. Ty platí, ať to cítíme jakkoli. Ale samozřejmě je to boj a ten boj povedeme, dokud tady budeme na této zemi. Ale pokud mám doporučit jednu konkrétní věc, tak bych doporučil vypsat si na viditelné místo několik klíčových zaslíbení, taky se je naučit nazpaměť, a ve chvíli krize si je připomínat a vyznávat, že ať už cítím a prožívám cokoli, tomuto chci vždy věřit. Tak dovolte, abych Vám popřál, abyste s takovýchto zápasu vycházela vítězně a aby v nich byl oslaven náš Pán. Modlím se za to. Michal

Dobrý večer Michale, srdečně Vás zdravím a chci Vám moc poděkovat, za Vaše články a kázání, které jsou pro mě velikou podporou a každodenním povzbuzením ve víře. Obracím se na Vás s problémem v mé rodině, se kterým si už opravdu nevím rady. Jsem totiž mezi svými příbuznými jediná, která upřímně hledá Boží cestu a vyznává našeho Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele. Bohužel přes veškeré mé snahy mě má rodina odmítá slyšet a myslí si, že to s vírou přeháním a jsem zbytečně radikální. Jejich názor je, že Bůh je přece daleko, nemá o nás žádný zájem a evidentně nám do života vůbec nezasahuje (jinak by přece pomohl!) a tím pádem si tedy musíme poradit sami. Bible je prý zavádějící, její důvěryhodnost značně nejistá a na nic není hmatatelný důkaz... Mé snahy o změnu jako by narážely do zdi. Modlím se za jejich prozření, ale nic se nemění - na mé naléhání jen pokývají hlavou (jako že všechno chápou), ale v jejich životě se to nijak neodrazí. Přesto, že mají k Boží pravdě přístup a nemají tedy výmluvu, žijí dál svévolným životem. Velice se bráním tomu, abych je jakkoli kritizovala, nebo dokonce odsuzovala, ale zároveň přece nemůžu mlčet... Je to velice obtížná situace, protože je mám opravdu ráda. Záleží mi na nich, ale mám čím dál silnější pocit, že je ztrácím...

Dobrý den Anežko, moc děkuji za reakci, povzbuzení a také za Váš dotaz. Plně s Vámi soucítím a dokáži se vžít do Vaší situace. Myslím, že více či méně se stejnými pocity zápasí každý křesťan. Pravdou zajisté je, že když ti nejbližší nesdílejí naše přesvědčení, tak nás to bolí. Samozřejmě neexistuje žádná jednoduchá rada. Každopádně si potřebujeme neustále připomínat, že my nikoho nezměníme, že to dokáže jen náš Pán Bůh. A tady bychom měli nalézat svůj pokoj. Protože On je dokonalý, milující a spravedlivý. Na druhé straně bychom měli zažívat také jistý „svatý nepokoj“ z toho, že naši blízcí Pánu nepatří. A tento nepokoj by nás měl vést především k modlitbám za ně, ale i za nás, abychom věděli, kdy, jak a co máme říci. Z jedné strany člověk může být příliš pasivní a nereagovat vůbec a to je jistě špatně. Z druhé strany může až příliš „tlačit na pilu“ a to může u dotyčných vzbudit odpor a úplně zavřít dveře k evangeliu. Takže se musíme modlit o moudrost kdy, jak a co mluvit. Každopádně bych řekl, že to nejlepší, co pro ostatní můžeme udělat, je to, když sami budeme blízko Bohu. Čím blíže Mu budeme, tím více nás On povede a naše svědectví bude věrohodnější. Samozřejmě obrovskou důležitost tady má naše svědectví životem. Napsala jste také jejich jisté konkrétní reakce. Určitě by se o nich dalo debatovat. Ale obecně bych doporučil i trochu jiný postup. Zkuste začít dávat více otázek než odpovědí (pokud to již nečiníte). Když už se dostanete k debatě, ptejte se na to, čemu věří oni a na čem staví oni život. Když se totiž lidé začnou zamýšlet nad tím, čemu sami věří, někdy dojdou k poznání, že je to ještě pochybnější než to co u druhých odsuzovali.
Ale hlavně Vás chci upokojit. Hledejte stále svoji sílu u Pána a znovu a znovu se ho ptejte, co chce On, abyste dělala. (Efezským 6:10) Věřím, že Vás jeho Svatý Duch vede a že Vás povede i dále. Určitě se ozvěte, pokud budete chtít probrat něco konkrétnějšího. Klidně i na email. Modlím se za Vás! Pán Vám žehnej!

Velice Vám, Michale, děkuji za radu a povzbuzení! Je z Vás cítit opravdová lidskost a soucítění s trápením bližních. Vaše kázání poslouchám v každé volné chvíli a musím upřímně říct, že mi nikdo ve věcech víry tolik nepomohl, jako právě Vy. Děkuji Pánu Bohu za tak skvělého člověka jakým jste! Bůh žehnej Vám i celé Vaší rodině, zdraví Anežka.

Moc děkuji za slova povzbuzení. Kéž Vás Pán nese ve Svém náručí a používá k požehnání druhých. Michal

Dobrý večer, ráda bych se zeptala na Váš osobní postoj ke skutečnosti, že letošní synod italských luteránů naprostou většinou hlasů schválil žehnání homosexuálním párům? Prý došli k závěru, že Bůh schvaluje svazky osob téhož pohlaví a prohlásili, že uznávají, že homosexualita je jedním z výrazů lidské sexuality a tedy i zcela přirozeným stavem!!! Hlava Synodu, pastor Holger Milkau dokonce varoval před absolutizací manželství. Nevím, jaký názor máte Vy (který sám o sobě říkáte, že se často představujete jako luterský pastor a ve svých kázáních rád citujete dr. Martina Luthera Kinga), ale z mého pohledu jde jednoznačně o naprostý rozpor s učením Písma svatého. Děkuji za Vaše vyjádření, Marta.

Dobrý večer, děkuji za Váš dotaz. S rozhodnutím italských luteránů se samozřejmě nemohu ztotožňovat a považuji ho za tragické. Jinými slovy bych řekl, že přestože se tato církev nazývá Luterskou, tak dávno už své luteránské hodnoty ztratila. Tou základní hodnotou bylo Sola Scriptura, jedině Písmo. A jak vidno, toto už italští luteráni vzdali. Osobně se mohu podepsat pod vyjádření, které k této problematice vydala naše církev. (http://www.sceav.cz/cs/stanoviska-cirkve/view-category.html) Takže snad jsem tímto nějak odpověděl. A pro zajímavost, Dr.Martin Luther King nebyl luterán. :) Ještě jednou dík a držte se i dále Písma a skrze něj Pána. To je to nejlepší, co můžeme udělat. Moc si Vašeho postoje na Písmu vážím. Michal

Dobrý den, mohl byste mi nějak jasně vysvětlit rozdíl mezi evangelikánem (což jste nejspíš vy)a klasickým evangelíkem? A taky se nějak špatně srovnávám s tím, jak chápat Boha popsaného ve Starém zákoně (žárlivý a pomstychtivý obraz) a úplný opak v Novém (láskyplný a všeodpouštějící). Jaká je tedy jeho povaha? Proč tolik popsaných krutostí a výhrůžek? K čemu je nám to v dnešní době (po příchodu Krista) vlastně dobré? Jen to člověka odradí, nebo vyděsí.

Dobrý den a děkuji za otázku. Nejprve bych řekl, že se asi stejně tak považuji za evangelikála, jako se považuji za evangelíka. A aby toho ještě nebylo málo, tak řeknu, že se často představuji jako luterský pastor . Takže myslím, že moc dobře rozdíl mezi evangelikálem a klasickým evangelíkem popsat neumím. Nicméně si myslím, že evangelikalismus je hezky vystižen i na wikipedii (http://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelikalismus). Tak snad bych to nechal na ten odkaz. Ale pokud budete mít nějaké konkrétní doplňující dotazy, určitě se ještě ozvěte.
No a teď k tomu jak chápat Boha. Tím, co jste napsal, se zabývala spousta lidí a byla napsána spousta knih. Takže je jasné, že já tady na několika řádcích nic světoborného nedokážu napsat. Každopádně jsem přesvědčen, že starý zákon neukazuje opak novozákonního Boha. Jsem přesvědčen, že je to stejný Bůh. I ve starém zákoně máme nádherné pasáže hovořící o Boží milosti. A naopak, i v novém zákoně máme hrozivá slova soudu. Nicméně si myslím, že především ve čtení těch náročných starozákonních pasáží, nám může pomoci, když si při tom všem uvědomíme, jak hrozný je hřích a jak hrozivé má důsledky. Přesně to si musíme připomínat, když čteme ty tvrdé pasáže o soudu a trestu. A nám to má sloužit k tomu, aby nás to vedlo k pokání, k prosbě o ochranu před hříchem a k vděčnosti za velikou Boží milost prokázanou nám v Ježíši Kristu. Snad jsem alespoň trochu odpověděl. Přeji Vám mnoho požehnání v poznávání tohoto Boha!

Dobrý večer Michale, ráda bych Vám touto cestou velmi poděkovala. Z Vaší odpovědi člověk cítí nejen upřímnou snahu bližnímu pomoci, ale také zodpovědnost a neskutečnou skromnost (což se v dnešním světě opravdu už téměř nevidí!). Doporučenou knihu pana Š.Ruckiho jsem ihned zakoupila - byla už úplně poslední, nejspíš na mě čekala:-) a již při prvních řádcích jsem věděla, že to je přesně to, co celou dobu hledám...co cítím uvnitř a nedovedu pojmenovat. Takže ještě jednou DĚKUJI a Bůh Vám žehnej ve všem, co děláte! Zdraví, Anežka.

Dobrý večer, tak to jsem moc rád, že je Vám kniha k užitku. A když poslouchám jak to celé bylo, tak si zase znovu a znovu uvědomuji Boží dobrotu a to, jak On vše řídí, mnohem více, než my dokážeme pochopit. Přeji Vám tedy pokojné vypořádání se s touto problematikou a Vánočního období prožité v přítomnosti Oslavence! S úctou, Michal

Četl jsem reakce lidí, kteří s rokovou hudbou (světskou) přišli blízko do styku a následně, po svém obrácení říkají, že roková hudba je ďábelská, že křesťanský rok je jenom kamufláž....co si o tom myslíte?

Asi bych nesouhlasil s tím, že rocková hudba obecně je ďábelská. Určitě může být a mnohdy je! A co se týká křesťanského roku tak bych asi odpověděl podobně. Nemyslím si, že veškerý křesťanský rok je kamufláž. Samozřejmě může být. Obecně, i při výběru hudby, se potřebujeme ptát, co více oslaví Boha. A jak to mám žít? To se potřebujeme ptát jako interpreti i jako posluchači. Snad jsem trochu odpověděl. Michal