Michal Klus - Je psáno...

Kázání o tom, na co v životě spoléháme a jak nakládáme s dary, které nám Pán Bůh svěřuje.  

Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život. (1.Timoteovi 6, 17-19)

Instalační kázání z třanovického sboru o tom, že mojí vizí pro službu v novém sboru je žasnout nad Boží milostí. 

Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. Římanům 10, 17

Kázání o tom, zde jsme v centru života my, nebo Ježíš, tedy zda jsme pokorní nebo pyšní. Pokorní mají totiž v centru života Ježíše, kdežto pyšní sami sebe. Na přečteném textu si ukážeme 3 pravdy o Ježíši: Ježíš je hoden veškeré slávy, Ježíš zná naše srdce, Ježíš odpouští. Proto má nejlepší smysl, mít Jej v centru svého života.

Žijeme ve světě, kde se vede obrovská spousta bojů. Nejčerstvěji sledujeme boje mezi Iránem, Izraelem a USA. Ale nevidíme boje pouze mezi národy. Vidíme boje mezi politickými stranami, vidíme boje mezi firmami, vidíme boje mezi jednotlivci. Jsou to boje o moc, postavení, peníze nebo třeba boje rozvedených rodičů o děti. Na všech stranách se vedou boje.

Dnes si připomínáme Letnice. Tedy svátek, kdy Pán Bůh seslal Ducha svatého. Stalo se to 10 dnů po nanebevstoupení Pána Ježíše. Tím dnem se mnoho změnilo. Věřící už nejsou sami, mají Božího Ducha, který je s nimi.

Možná trochu překvapivě nás text určený na dnešní neděli bere do doby před touto událostí. Duch svatý byl totiž ve světě přítomný i před tímto obdobím, působil ale jinak. Dnes si přečteme jeden ze starozákonních textů, který popisuje událost spojenou s Duchem svatým. Text připomíná situaci, kdy Izraelci putují pouští a reptají, že nemají k jídlu nic, než manu. Je to už poněkolikáté, co si stěžují a Mojžíš už je z toho unaven a chce to vzdát.

Už jste dnes odpověděli na nějakou otázku? Možná se konfirmandé ptali rodičů: Co si mám oblíknout? Možná se manžel ptal manželky, co bude dnes ke snídaní. Možná se vás někdo zeptal, zda jdete do kostela. Konfirmandé dnes odpovídali na otázky, které jim připravil pastor Honza.

Pro výuku na konfirmační přípravě se používá knížka „Věřím a slibuji“ a ta je tvořena formou otázek a odpovědí.

S otázkami se všichni setkáváme denně. Odhaduje se, že průměrný člověk odpoví za svůj život na více než 2 milióny otázek.

Pastor Honza měl na Velikonoce kázání nazvané Dvě otázky. A vy, kdo mne znáte, víte, že správné číslo u mých kázání je trojka. A protože je dnes neděle Dobrého pastýře, tak moje dnešní kázání je nazvané Tři otázky Dobrého pastýře.

Jsou to další tři otázky, které položil Pán Ježíš po svém vzkříšení. A jsou hrozně důležité. Jsou důležité pro konfirmandy, jsou důležité pro rodiče konfirmandů, jsou důležité pro každého z nás, kdo se nazývá křesťanem.

Máte rádi vzorečky? Vzorec nám vlastně ulehčuje život, protože když ho pochopíme, jsme pak schopni rychle vyřešit nějakou úlohu. Když vzorec neznáme, tak v závislosti na komplikovanosti úlohy se k výsledku buď dobereme delší cestou, nebo se do cíle ani nedostaneme.

Třeba vzoreček pro rychlost: v=s/t. Rychlost vypočteme tak, že vzdálenost neboli dráhu vydělíme časem. Například mne zajímá, jakou rychlostí běží k pultíku presbyter, který se zapomněl u zadních dveří, když má oznámení. Délka od dveří k pultíku je 42 m, presbyter to urazí za 7 sekund. Dosadím si to do vzorečku a hned vím, že daný presbyter se k pultíků řítí rychlostí 6 m/s nebo, chcete-li, 21,6 km za hodinu.

Vzorečky jsou skvělé, že? I když se přiznám, že se mi to ani podle toho vzorečku nechtělo počítat a prostě jsem se zeptal umělé inteligence.

Vzkříšení Ježíše má zásadní dopad na naše životy. Už proroci ukazovali na to, jakou změnu přinesou do života. Přemýšlejme spolu o jednom proroctví Izajáše. 

Izajáš 25, 8-9

Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.

V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a On nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“

Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'" Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.(Matouš 27:39-44)

Minulou neděli jsme měli opět Večerní. Byl jsem velmi dotčen svědectvím bratra presbytera Vládě Kaczmarczyka, který hovořil především o jejich rodinné zkušenosti v přijetí a v péči o těžce postiženého syna. Mluvil o tom, jak se modlil a jak se zdálo, že ty modlitby nejsou vyslyšeny.

Pokud jste to svědectví neslyšeli, doporučuji k poslechu na našem youtubovém kanále.

Biblický text určený na tuto neděli hovoří o něčem velmi podobném. Budeme číst o jiném člověku, který se modlil a jehož modlitba se jevila jako nevyslyšena, i když vlastně vyslyšena byla.