Michal Klus - Je psáno...

Už jste dnes odpověděli na nějakou otázku? Možná se konfirmandé ptali rodičů: Co si mám oblíknout? Možná se manžel ptal manželky, co bude dnes ke snídaní. Možná se vás někdo zeptal, zda jdete do kostela. Konfirmandé dnes odpovídali na otázky, které jim připravil pastor Honza.

Pro výuku na konfirmační přípravě se používá knížka „Věřím a slibuji“ a ta je tvořena formou otázek a odpovědí.

S otázkami se všichni setkáváme denně. Odhaduje se, že průměrný člověk odpoví za svůj život na více než 2 milióny otázek.

Pastor Honza měl na Velikonoce kázání nazvané Dvě otázky. A vy, kdo mne znáte, víte, že správné číslo u mých kázání je trojka. A protože je dnes neděle Dobrého pastýře, tak moje dnešní kázání je nazvané Tři otázky Dobrého pastýře.

Jsou to další tři otázky, které položil Pán Ježíš po svém vzkříšení. A jsou hrozně důležité. Jsou důležité pro konfirmandy, jsou důležité pro rodiče konfirmandů, jsou důležité pro každého z nás, kdo se nazývá křesťanem.

Máte rádi vzorečky? Vzorec nám vlastně ulehčuje život, protože když ho pochopíme, jsme pak schopni rychle vyřešit nějakou úlohu. Když vzorec neznáme, tak v závislosti na komplikovanosti úlohy se k výsledku buď dobereme delší cestou, nebo se do cíle ani nedostaneme.

Třeba vzoreček pro rychlost: v=s/t. Rychlost vypočteme tak, že vzdálenost neboli dráhu vydělíme časem. Například mne zajímá, jakou rychlostí běží k pultíku presbyter, který se zapomněl u zadních dveří, když má oznámení. Délka od dveří k pultíku je 42 m, presbyter to urazí za 7 sekund. Dosadím si to do vzorečku a hned vím, že daný presbyter se k pultíků řítí rychlostí 6 m/s nebo, chcete-li, 21,6 km za hodinu.

Vzorečky jsou skvělé, že? I když se přiznám, že se mi to ani podle toho vzorečku nechtělo počítat a prostě jsem se zeptal umělé inteligence.

Vzkříšení Ježíše má zásadní dopad na naše životy. Už proroci ukazovali na to, jakou změnu přinesou do života. Přemýšlejme spolu o jednom proroctví Izajáše. 

Izajáš 25, 8-9

Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.

V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a On nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“

Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'" Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.(Matouš 27:39-44)

Minulou neděli jsme měli opět Večerní. Byl jsem velmi dotčen svědectvím bratra presbytera Vládě Kaczmarczyka, který hovořil především o jejich rodinné zkušenosti v přijetí a v péči o těžce postiženého syna. Mluvil o tom, jak se modlil a jak se zdálo, že ty modlitby nejsou vyslyšeny.

Pokud jste to svědectví neslyšeli, doporučuji k poslechu na našem youtubovém kanále.

Biblický text určený na tuto neděli hovoří o něčem velmi podobném. Budeme číst o jiném člověku, který se modlil a jehož modlitba se jevila jako nevyslyšena, i když vlastně vyslyšena byla.

Na tomto světě je spousta tvrzení, kterým jedni věří a druzí ne. Jedni věří tomu, že díky člověku se Země velmi rychle ohřívá, jiní tomu nevěří. Jedni věří tomu, že za komunismu bylo lépe, druzí tomu nevěří. Jedni věří, že nejlépe vypadáte, když máte v nose náušnici, druzí tomu nevěří. Náš dnešní text také mluví o lidech, kteří věří nebo nevěří. Podívejme se na něj společně.

Jak máme hledat Boží vůli? Otázka, kterou si mnohdy klademe. Podívejme se, jakou odpověď nacházíme v Žalmu 25.

Máme za sebou sérii, kdy jsme se od začátku roku bavili o Božím povolání do služby a především jsme odstraňovali překážky, které nám někdy brání, abychom se do služby zapojili. Jsem Pánu velice vděčný, že několik účastníků bohoslužeb na tato kázání také reagovalo tím, že řekli, že se chtějí zapojit do služby, a často už i viděli, kde je Pán Bůh směřuje. To je pro mne velice povzbudivé.

Většinou jsme tady mluvili o povolání do služby ve sboru, ale zmínili jsme i jiné povolání. My, kdo jsme byli na setkání Ráno s Biblí, jsme byli hluboce dotčeni svědectvím Aničky Malé. Té se hned po narození rodiče více méně zřekli. Prožila většinu života bez rodičů. Nakonec však přijala povolání, aby maminku hledala a opravdu ji našla. Byla v jednom sociálním zařízení a byla to už, snad to tak mohu říct, dementní stařenka. Anička si ji vzala domů a spolu s manželem se o ní 7 let starali. I tohle je povolání. Ještě jednou za to svědectví děkuji. K čemu volá Pán Bůh tebe? Jsem si jist, že On každého volá!

      Milí přátelé, představte si, že byste viděli inzerát na nabídku práce, kde by inzerent psal o tom, že v pracovním kolektivu nejsou příliš dobré vztahy, že konkurence neváhá používat násilí, že musíte být připravení snášet mnoho kritiky, že výplata chodí nepravidelně a že v práci budete vlastně skoro pořád. Měli byste zájem o takovou nabídku práce? Já určitě ne.

Asi bychom si také řekli, že nechápeme, co si inzerent myslel. Měl přece psát hlavně o těch pozitivních stránkách zaměstnání. Tak se to přece dělá! Musí se pořádně vychválit to pozitivní a taktně pomlčet o tom negativním.  

Proč to říkám? Protože Pán Bůh, který nás povolává do služby, také velmi otevřeně hovoří i o úskalích služby. Když čteme o tom, co prožívali různí Boží služebníci, tak to zdaleka nejsou jen příběhy bezproblémové služby a stálých úspěchů.

Máme rok povolání do služby. V této sérii kázání mluvíme především o tom, co nám může bránit, abychom přijali Boží povolání do služby. Minule jsme vyvraceli námitku, že by někdo mohl říct, že se ho služba Pánu v církvi netýká. Připomenuli jsme si, že každý křesťan je povolán, aby Pánu sloužil. Pokud věříte Ježíši a nejste tady dnes jen hosty, tak vás Pán Bůh volá ke službě v tomto sboru. Ale ne všichni ten Boží hlas slyší a poslechnou.

A s tím souvisí další velký problém, kterého se dnes dotkneme. Někdy víme, že nás Pán Bůh volá, ale my to z nejrůznějších důvodů nechceme slyšet a poslechnout. Napadne vás nějaký biblický příklad člověka, který nechtěl poslechnout Pána Boha? Možná nejznámější je příběh Jonáše. Zkusíme si ho tedy dnes znovu připomenout.